V otázce trestnosti léčitelů se ministři neshodli, do vlády jdou s rozporem

Jak můžeme zakotvit trestní odpovědnost léčitelů, když je nemáme nikde definovány? Ptá se ministerstvo spravedlnosti a s návrhem zdravotníků nesouhlasí. Foto: CDC

V srpnu letošního roku požádal dopisem ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou (ANO) o řešení trestnosti léčitelů. Téma se znovu vrací do hry, protože dnes má vláda projednat novelu trestního zákoníku.  Spravedlnost ale nechce zdravotnictví vyhovět a léčitele do zákoníku zakotvit, protože by tím stavěla orgány činné v trestním řízení před neřešitelné otázky typu kdo je léčitel, jakou péči poskytuje a co vlastně porušil, když není v zákonech blíže definován.    

 

Ministerstvo zdravotnictví motivovaly k žádosti o legislativní řešení případy, kdy léčitelé svým počínáním způsobili osobám, které se jim svěřily do péče, vážné poškození zdraví, dokonce i smrt.

O rozdílných názorech obou ministerstev Zdravotnický deník už informoval zde. O tom, jaké jsou možnosti postihovat nezbedné léčitele za současného právního stavu, jsme psali zde.

 

Zdravotnictví navrhuje…

S. Němeček navrhoval doplnit při nejbližší novelizaci trestní zákoník o novou skutkovou podstatu trestného činu reagujícího na „společensky nebezpečné jednání“ léčitelů. Ministerstvo spravedlnosti ale tuto změnu neprovedlo a tak jí nyní Němeček požaduje znovu: „Požadujeme do trestního zákoníku doplnit skutkovou podstatu nového trestného činu, jímž by se založila trestnost osob – tzv. léčitelů, kteří svým přesvědčivým vystupováním „o uzdravovací moci“ jimi používaných postupů (schopností), uvedli v omyl nemocné lidi, kteří pak upřednostnili tyto „léčitele“ před zdravotní péčí poskytovanou k tomu způsobilými poskytovateli zdravotních služeb, a toto jednání tak vedlo k vážnému poškození jejich zdraví až smrti.“

V odůvodnění ale ministerstvo zdravotnictví přiznává, že „v našem právním řádu není dosud pojem „léčitel“ výslovně definován (s výjimkou použití slovního spojení „přírodní léčitel“ bez bližšího vymezení jeho obsahu v v živnostenském zákonu).  Mezi osobami, které se zabývají péči o zdraví metodami odlišnými od uznaných metod zdravotní péče, jsou prý podle ministerstva i takové, jejichž jednání nelze označit za podvodné. „Je však povinností státu prostřednictvím právních předpisů zajistit, aby společensky nebezpečné jednání bylo řádně sankcionováno,“ píše se v připomínce ministerstva zdravotnictví, které má za to, že „využití skutkových podstat trestných činů podvodu a ublížení na zdraví je ve vztahu k jednání podvodných léčitelů za nedostačující“.

…spravedlnost neakceptuje

To, co si samo uvědomovalo ministerstvo zdravotnictví, mu vyčetlo i ministerstvo spravedlnosti. „Základní překážkou požadované právní úpravy se jeví být skutečnost, že činnost léčitelů není v České republice žádným způsobem regulována. Neexistují žádná zvláštní zákonná pravidla, jež by léčitelé byli povinni při výkonu svého povolání dodržovat. Při výkonu léčitelství tedy neexistuje žádná povinnost k výkonu této činnosti de lege artis medicinae, za jejíž porušení by léčitelé byli voláni k odpovědnosti,“ uvedli ve stanovisku pro vládu úředníci ze spravedlnosti s tím, že zákonem nejsou vymezeny ani požadavky na vzdělání a odbornou kvalifikaci.

Postihnout šarlatány, kteří způsobili „v rámci léčitelské činnosti“ újmu na zdraví nebo smrt, a to i s použitím praktik, jejichž smyslem bylo odradit pacienta od návštěvy kvalifikovaného lékaře, není podle ministerstva spravedlnosti možné. „Orgány činné v trestním řízení by byly v trestní praxi postaveny před neřešitelný problém. Nebylo by totiž jasné, jaké konkrétní jednání zde má být vlastně trestně postihováno. Není-li náležitá odborná péče zákonem nikde vymezena, není ani možné posoudit, zda léčitel v daném případě s touto náležitou odbornou péčí postupoval,“ píše ve svém zamítavém stanovisku ministerstvo spravedlnosti a dodává, není ani možné určit, kdo konkrétně by měl být trestně postihnut, když se neví, kdo je onen léčitel.

–cik-