Náměstek Vymazal: Postgraduální studium se zkrátí. Žádné rychlokvašky ale vytvářet nebudeme

Náměstek pro zdravotní péči profesor Josef Vymazal u obrazu Sněhulákova sebevražda, kterým vyzdobil svou pracovnu na ministerstvu zdravotnictví. Foto: MK

Kolik let by měl po škole strávit mladý lékař vzděláváním, než bude moci mít vlastní praxi či pracovat bez dozoru, jaké základní obory budou na výběr či zda budou mít mladí lékaři alespoň nějaké kompetence po absolvování základního kmene – to je jen zlomek problémů, které řeší novela zákona o postgraduálním vzdělávání. O tom, k jakým závěrům dospěla pracovní skupina, která se zákonem zabývala, a jakou finální podobu zvolilo ministerstvo, si Zdravotnický deník povídal s náměstkem pro zdravotní péči Josefem Vymazalem (ANO).

 

Jak to vypadá s přípravou zákona 95 o postgraduálním vzdělávání lékařů?

Příští týden by měl být hotový návrh paragrafového znění, takže už žádné výmluvy, že to bude brzo. Pak musí proběhnout standardní připomínkové řízení a počítám, že na vládu návrh půjde plus minus v dubnu. Byl bych rád, kdyby účinnost zákona byla od ledna 2016, protože už je nejvyšší čas.

Budou kmeny a základní obory stanoveny zákonem, nebo vyhláškou?

Chtěli bychom do systému vnést větší jistotu v tom smyslu, že vyhlášku lze měnit poměrně snadno, se zákonem je to ale horší. Chtěli bychom tedy dát do zákona nejen kmeny, ale i základní obory.

A co počet oborů – půjdete cestou vyššího, nebo nižšího počtu?

Bude to směrem k nižším počtům. Musíme si uvědomit dvě důležité věci: se všemi nástavbovými obory máme 96 lékařských oborů, což je dle mého názoru jeden z nejvyšších počtů na světě. Taková atomizace medicíny už je kontraproduktivní. Navíc je třeba vzít v úvahu, že nejen naši zemi, ale celou Evropu čeká do budoucna nedostatek lékařů. S tím je třeba se vypořádat a jedním z řešení je racionalizace počtu lékařských oborů. Druhá věc je, že prakticky totožné obory měly mezi sebou postaveny umělé bariéry, což chceme velmi radikálně odbourat.

Budou v zákoně nějak stanoveny kompetence jednotlivých odborností?

To s tím velmi úzce souvisí, ale konkrétní kompetence jsou už spíše věcí prováděcích předpisů. Pro všechny obory to do zákona dát nelze. Máte ale pravdu, že je třeba velmi jasně kompetence vymezit.

Bude se rozšiřovat počet pracovišť, kde probíhá výuka a absolvování kmenů?

Jedním ze základních rysů zákona je, že chceme rozšířit možnost výuky zejména v základních kmenech a oborech na maximální možný počet pracovišť. V tom máme stejný názor jako lékařská komora. Rád bych zdůraznil, že paragrafové znění je na základě velice širokého konsenzu mezi ministerstvem, zdravotním výborem sněmovny, s nímž byl po celou dobu konzultován, což považuji za klíčové, lékařskou komorou, lékařským odborovým klubem, lékařskými fakultami, kraji, zástupci mladších lékařů a malých nemocnic – všechny tyto složky se účastnily pracovní skupiny k novele zákona, aby tu nevznikalo to, co se v minulosti často stávalo, že o významných změnách rozhodovala úzká skupina, někdy až odtržená od reality. Pak někdo například rozhoduje o tom, jak má probíhat léčba v okresní nemocnici, kterou už 30 let neviděl. Proto jsme se snažili o široký záběr a konsenzus.

V současnosti mají mladí lékaři před atestací tolik předepsaných výkonů, že to téměř není možné splnit a dvě třetiny tedy podvádějí. Bude kvantum požadované operativy nyní stanoveno realističtěji?

Na to velmi myslíme, ale nebude to řešeno zákonem. Celá pracovní skupina se jednoznačně shodla na tom, že typy a počty výkonů by měly být reálné. Proto budou také do akreditačních komisí pracujících pro jednotlivé obory jmenováni jak zástupci lékařských fakult, tak lékařské komory, odborné společnosti či ministerstva. Bude tam tedy široké zastoupení. Tak bychom se měli vyhnout tomu, co se dělo a já to neoficiálně vím z mnoha oborů, že si všichni vymýšleli, protože počty výkonů byly nereálné – abychom si navzájem lhali, je absurdní. Na druhou stranu, jestliže tam dáme reálné počty, budeme plnění přísně kontrolovat. Bude muset být možnost zpětné kontroly, podíváme se, kolik výkonů bylo skutečně provedeno.

Je nějak omezeno, kolik bude moci mít jeden lékař na starosti mladých doktorů?

Ano, ale zatím nechci říkat konkrétní počty. Ze strany lékařské komory byl poměrně přísný návrh na poměr jedna ku jedné, což dle názoru ostatních zúčastněných není úplně reálné. Shodli jsme se tedy na kompromisních návrzích. Omezení ale stanoveno být musí, protože v zákoně chceme zdůraznit, že role školitele nesmí být formální, jak tomu dosud v mnoha případech bylo. Školitel by měl být víceméně povinen jít také se školencem k atestační zkoušce. Na druhou stranu by pak za to měl pobírat i nějakou odměnu.

Jak dlouhé by vzdělávání mělo být – zůstane to spíše u současné delší varianty, nebo to půjde směrem k tomu, co říká EU?

To, co máte na mysli, tedy tři až pět let, jsou minima EU. Každá země si to dělá podle sebe a není to tak, že bychom měli extrémně dlouhé vzdělání, zatímco zbytek unie ho má krátký. Pracovní skupina se ale dohodla na rozumném zkrácení pro jednotlivé obory. Zase tu ale nechceme vytvářet žádné rychlokvašky jen proto, abychom honem rychle měli lékaře.

Takže to bude kolem pěti let?

Je to obor od oboru jiné, ale žádný by neměl mít vzdělávání kratší než čtyři roky. Tradičně nejdelší vzdělávání je například v neurochirurgii či v kardiochirurgii, kde je to nad pět let a musí to tak zůstat.

Získají lékaři po absolvování kmene nějaké kompetence?

Ano, to je další věc. Říkám otevřeně, že se chceme elegantně vrátit k zavedenému dvouatestačnímu systému, který tu desítky let velmi dobře fungoval. Já sám jsem absolvoval čtyři atestace – první a druhou z neurologie a první a druhou z radiodiagnostiky, takže mohu říci, že druhá atestace byla momentem, kdy jsem si vše znovu po několika letech zopakoval. Je to velmi dobrý systém, takže se k němu chceme vrátit a více formalizovat zkoušku po kmeni na úroveň první atestace. Lékařům pak dáme oficiální kompetence, co budou smět vykonávat, případně s jakým dozorem či dohledem.

A co primářské licence, nechají se na ČLK?

Ano, necháme je na lékařské komoře. Zákon je přímo neřeší.

Lékařská komora měla na podzimním sjezdu k tehdejším bodům zákona řadu připomínek. Jednou z nich byly výhrady k tomu, že by všichni lékaři nad 65 let museli absolvovat lékařské prohlídky.

Šli jsme cestou konsenzu, takže ČLK v tuto chvíli souhlasí s kompromisním návrhem, že prohlídka bude možná pouze na základě závažného podnětu. Určitá možnost regulace by měla být, ale plošná prohlídka nebude.

Dalším kritizovaným bodem bylo, že pokud žena (nebo muž) půjde na pět let na mateřskou, bude pak muset skládat zkoušku, která bude na úrovni atestace.

Zkouška se neplánuje, ale určité osvěžení je žádoucí.

Ze strany ČLK se také objevil požadavek, aby mladí lékaři dostávali stipendia, byly stanoveny maximální ceny kurzů či daňové úlevy za celoživotní vzdělávání.

Když jsem přišel na ministerstvo, byl jsem jako primář nemocničního oddělení velmi kritický k tomu, jak se v současnosti provádějí tzv. rezidenční místa (rezidenční místo je finančně zajištěno státní dotací, která je určena na pokrytí platu školence a odvodů po celou dobu specializační přípravy, nákup nezbytných ochranných prostředků a na odměny školitelům a školícím pracovištím, pozn. red.). Je to velice dobrý nápad, ale provádění není šťastné a říkal jsem si, že to bude první věc, kterou elegantně okamžitě jediným škrtnutím pera změním. Zjistil jsem ale, jak to tak bývá, že je to provázáno různými zákony a vyhláškami, které se týkají jak ministerstva zdravotnictví, tak financí. Snažím se o to, ale není v mé pravomoci do toho v tuto chvíli radikálně zasáhnout. A i co se týče daní, jde o otázky na ministerstvo financí a MPSV. Bohužel s příchodem do státní správy jsem zjistil, jak spolu někdy resorty obtížně komunikují

Původně bylo navrženo, že na nedodržování celoživotního vzdělávání se budou udělovat sankce. Je stále toto opatření v zákoně?

O konkrétních sankcích se v tuto chvíli neuvažuje.

Komora také poukazuje na to, že je ČR bránou do EU pro lékaře z ciziny. Požaduje proto aprobační zkoušku na úrovni státnic a znalost češtiny.

To do tohoto zákona nespadá, ale sám jsem slyšel, že se aprobační zkoušky skládaly v jiném jazyce než v čeština, což považuji za absurdní a nepřijatelné. Aprobační zkouška by měla být v daném jazyce – když jsem dělal aprobaci v USA, musel jsem zkoušku pochopitelně skládat v angličtině – nikoho by ani nenapadlo, aby to bylo v jiném jazyce. Lékař tu bude pracovat s českými pacienty, tak se musí umět dohovořit česky. Zkoušky nemohou být v jiném jazyce.

Michaela Koubová