Menší riziko chyb, větší bezpečnost pro pacienty i více jistoty pro zdravotnický personál, to vše přináší simulační vzdělávání, které se začíná prosazovat také v Česku. Průkopníci ze Simulačního centra SICE Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně právě hostí 1. českou multidisciplinární simulační konferenci zaměřenou na simulační vzdělávání nejen lékařů a sester, ale i záchranářů, hasičů a policistů. Těm všem mohou simulace pomoci. Výsledkem konference má být lepší spolupráce při krizových situacích i propojení jednotlivých „ostrůvků“ simulačního vzdělávání napříč Českou republikou. Ten, kdo by měl nakonec získat nejvíc, je ale pacient. O jeho bezpečí i celkovou „pohodu“, když prochází zdravotnickým systémem, jde v simulačním vzděláváním především.
„Tradiční medicína se učí na pacientech, což ale znamená, že s mnoha situacemi se zdravotnický personál setkává ve chvíli, kdy je má řešit, vůbec poprvé. To znamená značný stres i velké riziko chyb, které mohou být pro pacienty fatální,“ vysvětluje Jaqueline J. Arnold, která vede Multidisciplinární simulační centrum na Cleveland Clinic v Abú Dhabí ve Spojených arabských emirátech a patří k předním světovým expertům na simulační vzdělávání ve zdravotnictví. Simulace jsou moderním způsobem tréninku i výuky, jak pro studenty medicínských oborů, tak pro samotné zdravotníky, kteří již působí v praxi. Zjednodušeně řečeno jde o způsob, jak si v bezpečném a kontrolovaném prostředí vyzkoušet situace, které přichází v každodenním životě zdravotnického personálu.
Nejde jen o „hraní si“ na okamžiky, které teoreticky mohou nastat, ale jde o propracovaný systém učící vzájemné spolupráci a také posilující dovednosti jednotlivých pracovníků a to nejen ty profesní, ale i komunikační Trénovat se dají jak krize v podobě hromadných havárií nebo útoku ozbrojeného agresora, tak zdánlivé maličkosti, například setkání s příliš žoviálním pacientem nebo hlučným příbuzenstvem. Do jisté míry tak kurzy fungují jako prevence budoucích komunikačních problémů s pacienty. „Komunikace hraje důležitou roli v moderním vzdělávání a tréninku zdravotníků. A právě simulace pomáhá komunikační dovednosti rozvíjet. Jde však o metody náročné na čas, protože simulace musí být velmi dobře připravené a následně vyhodnocená,“ uzavírá Jana Zvěřinová, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči ve Fakultní nemocnice u sv. Anny.
Opakování matka moudrosti
Simulační vzdělávaní stojí na myšlence, že dobře trénovaný personál je lépe připraven a dokáže dobře pracovat i pod tlakem. „Simulační vzdělávání nám dává možnost, aby se zdravotníci neučili na pacientech, ale přicházeli za nimi ji dobře připraveni, protože si vše mohli vyzkoušet předem,“ dodává Arnold. V simulacích je na rozdíl od běžné praxe možné jednu situaci libovolně opakovat za stejných podmínek, aniž by se pacientovi stala jakákoliv újma. Dopředu natrénovat se dají i okamžiky, kdy nastane neočekávaná chyba a je nutné ji okamžitě řešit. „Učíme se chybu nejen zvládnout, ale i to jak ji rozeznat, jak na ni adekvátně reagovat i jak jí předejít,“ popisuje expertka na simulační vzdělávání. Právě to, že si personál může dopředu vyzkoušet situace, se kterými se bude setkávat, je klíčem k jejich úspěšnému řešení. Zdravotníci tak do praxe přichází vybaveni znalostmi a zkušenostmi, které by v tradičním systému vzdělávání teprve získávali.
Efektivnost simulačního vzdělávání potvrzuje i Thomas Belda z Multidisciplinárního simulačního centra při americké Mayo Clinic. „Cílem simulačního vzdělávání je, aby zdravotnictví bylo co nejbezpečnější pro pacienta,“ shrnuje odborník, který vedl technologický a softwarový vývoj leteckého simulátoru umožňující pilotům a kopilotům zažít symptomy hypoxie během simulace letu. „Když jsme před deseti lety se simulačním vzděláváním na Mayo Clinic začínali, studenti se k němu stavěli značně podezřívavě. Nyní je to tak, že tuto formu výuky upřednostňují, protože si bezpečně a v kontrolovaném prostředí mohou vyzkoušet to, co je brzy v praxi čeká,“ popisuje Belda. Simulační vzdělávání na této prestižní americké klinice probíhá tak, že jsou zdravotníci v místnostech, které vypadají a jsou vybaveny, jako skutečné vyšetřovny, nemocniční pokoje či operační sály a učí se podle předem připravených scénářů.
Simulace lze využít i při zátěžových testech zdravotnických zařízení, což dokazují i zkušenosti Jacqueline J. Arnold z Abú Dhabí. „Naše nemocnice byla otevřena před pár týdny a pracují zde lidé 50 různých národností. Simulace používáme k týmovému výcviku a zlepšení vzájemné spolupráce. Také jsme simulovali stres test provozu před jejím otevřením, abychom si ověřili, že vše je skutečně připraveno,“ doplňuje Arnold.
V Brně trénují komunikaci i simulace v terénu
V zahraničí je simulační vzdělávání běžnou součástí vzdělávání zdravotníků. V Česku jde stále o novinku, kterou úspěšně rozvíjí právě v Brně v rámci Fakultní nemocnice u sv. Anny a Mezinárodního centra klinického výzkumu (FNUSA-ICRC). „V Česku existují simulační centra a jsou zde experti na tuto problematiku, ale chybí nám zahraniční know how a možnost sdílet své zkušenosti, včetně těch dlouhodobých, které mají právě zahraniční pracoviště,“ popisuje Aleš Pacner, jeden z organizátorů konference. Simulace jsou podle něj v Česku brány jako něco, co se využívá jen v medicíně, ale zkušenosti brněnského Simulačního centra SICE dokazují, že mohou být užitečné pro záchranáře, policii i hasiče. Právě zdejší tým stál u zrodu spolupráce s dalšími složkami integrovaného záchranného systému. „Naším cílem je, aby vznikla platforma pro setkávání profesionálů a systematicky pokračovala dlouhodobá spolupráce. Bohužel multidisciplinarita simulačního vzdělávání je u nás podceňovaná a to bychom chtěli změnit,“ přibližuje další plány Pacner.
Brněnské Simulační centrum SICE funguje od roku 2012 a například kurzy komunikace prošlo více než 500 účastníků. Současně zde probíhají i outdoor simulace, která mají témata jako záchrana tonoucího, úraz elektrickým proudem, nehoda motocyklisty nebo útok ozbrojené osoby. „Simulace jsou velký nástroj ke vzdělávání mladších lékařů i studentů lékařských fakult. Mělo by jít o nedílnou součást vzdělávání zdravotnického personálu, která je bez rizika pro pacienty,“ je přesvědčený Martin Pavlík, ředitel Fakultní nemocnice u sv. Anny a současně lékař intenzivní medicíny, který má zkušenosti z Velké Británie a Austrálie. „Kvalita simulací je v zahraničí velmi vysoká a my jí také chceme dosáhnout. Česká republika je zatím na začátku, a proto potřebujeme akce jako je tato konference,“ dodává.
Studující, kteří prošli kurzy v centru SICE, si třeba trénovali, jak v praxi zvládnout sundání přilby zraněnému motorkáři, což je úkon, který nezvládne jeden člověk, ale musí spolupracovat s dalšími zachraňujícími. „Na našich kurzech musí spolupracovat lidé, kteří se předem neznají a je na nich, jak situaci zvládnou. Nejde o to být lepší než ostatní,“ popisuje Svatava Kalná, projektová manažerka centra. V trénincích se používají také profesionální herci, kteří se dokáží opakovaně proměnit třeba v pacienta, který odmítá spolupracovat s lékařem, trpí depresivním stavy, je ohrožený domácím násilím nebo mu má být sdělena vážná diagnóza. „Herci při simulacích postupují podle předem připravených scénářů a jsou přes teleport propojení s psychologem, který jim dává instrukce. Můžeme tak situaci vyhrotit nebo naopak zklidnit přesně podle našich aktuálních potřeb,“ doplňuje Kalná. Součástí každé simulace je pak rozbor simulace i zpětná vazba od psychologa. To pro účastníky kurzů také znamená, že se svými pocity nezůstanou sami, ale mohou je probrat s odborníkem.
Ludmila Hamplová
