Diskriminace, zohavování, vraždy. Lidé s albinismem, kteří žijí v Tanzanii, se musí kvůli své poruše potýkat s pověrami, které je nezřídka stojí život. Místní obyvatelé totiž věří, že to nejsou ve skutečnosti lidé, ale duchové – a že části jejich těla mají magickou moc. V bezpečí přitom nejsou ani děti. Mnohé z nich tak přišly o ruce, které je možné prodat na černém trhu i za desítky tisíc amerických dolarů a z nichž domorodí léčitelé vyrábějí lektvary. Pět dětí, které takto přišly o končetiny, mé ale nyní alespoň naději na to, že jejich život s handicapem bude alespoň trochu snazší. Přicestovaly totiž do Ameriky, aby dostaly protézu.
Mají vysoké riziko rakoviny kůže a časté problémy se zrakem. Jako by to nestačilo, čelí tanzanští albíni pověrám, které svou brutalitou nemají ve vyspělém světě obdoby. Patří mezi ně například to, že sex s albínkou vyléčí AIDS, že vlasy albína vpletené v rybářské síti zaručí bohatý úlovek nebo že lektvary z kůže, krve či kostí albínů přinášejí štěstí a bohatství. Tanzanská komunita více než 150 tisíc lidí, kteří trpí albinismem, je přitom na počet obyvatel zřejmě největší na světě. Tato porucha je totiž v Tanzanii dvacetkrát častější, než je světový průměr.
I když v polovině letošního ledna postavila tanzanská vláda domorodé léčitele mimo zákon a během následujících měsíců jich přes dvě stovky zatkla, nelze zatím příliš doufat, že se zabíjení a zohavování albínů ihned zastaví. Podle OSN se naopak v posledních letech počet útoků v Tanzanii a sousedním Malawi zvýšil.
Že krutost předsudků a touhy po penězích nezná mezí, se přesvědčila i sedmnáctiletá Kabula Nkarango Masanja. Muži, kteří ji napadli, požadovali po její rodině peníze – jenže ta žádné neměla. Jediná hodnotná věc, kterou vlastnili, bylo kolo. Když ho ale matka útočníkům nabídla, odmítli. Nato její dceři usekli třemi ranami ruku v podpaží. Při odchodu s Kabulinou rukou v igelitovém pytli pak rodině oznámili, že se další muži vrátí pro orgány, což se naštěstí nestalo.
„Cítím se špatně, protože dodnes nevím, co s mojí rukou udělali, kde je, co za ni dostali – nebo jestli ji prostě jen zahodili,“ říká Kabula.
Nová šance
Také šestiletý Baraka Cosmas Lusambo si jasně pamatuje noc, kdy do jeho domova v západní Tanzanii vtrhli útočníci s noži a pochodněmi, omráčili jeho matku a uřízli mu ruku. On, Kabula a tři další děti, Mwigulu Magesa, Emmanuel Rutema a Pendo Noni, ale letos přicestovaly díky dobročinné organizaci Global Medical Relief Fund do New Yorku, aby dostaly novou protézu.
Zakladatelka společnosti Elissa Montanti si totiž přečetla článek s Barakovým příběhem, načež se spojila s organizací Under the Same Sun (Pod stejným sluncem), která chrání lidi s albinismem v Tanzanii a která Baraku od útoku ukrývala. Organizace přitom Elissu Montanti požádala, zda by nemohla pomoci také dalším obětem, aby dostaly protézu. Montanti souhlasila, a tak pět dětí přijelo na léto do New Yorku, kde se mají v nemocnici Philadelphia Shriners Hospital for Children naučit, jak s protézou manipulovat.
Barakova ruka je sice nyní atrofovaná a protéza na ní jde jen tak tak nasadit, po delším užívání by ale končetina měla zesílit. Během toho, jak si děti na protézu zvykají, navíc mají řadu příležitostí zažít nové věci. Baraka si tak poprvé v životě zaplaval v bazénu.
Až budou umět všechny děti s novou pomůckou zacházet, vrátí se zpět do Tanzanie, kde budou žít v chráněném bydlení provozovaném organizací Under the Same Sun. Global Medical Relief Fund je za čas znovu pozve do Ameriky, aby jim dal protézu odpovídající jejich výšce.
„Svoje ruce zpátky nedostanou. Budou mít ale něco, co jim pomůže vést produktivní život a být součástí společnosti, která se na ně nedívá jako na zrůdy nebo méněcenné,“ říká Elissa Montanti.
Albinismus je porucha, při které od narození chybí enzym nezbytný k tvorbě melaninu. To se projevuje v absenci pigmentu v kůži, vlasech a také na duhovce. Kvůli tomu bývají lidé s albinismem světloplaší a mívají potíže se zrakem.
Podívejte se, co obnáší život lidí s albinismem v Tanzanii:
-mk-
