Co když tělo odmítne hlavu? Ital s pomocí Číňanů připravuje transplantaci, která bude horší než smrt

Jak Ital Sergio Canavero, tak čínský neurochirurg Xiaoping Ren už si vysloužili přezdívku doktor Frankenstein. Kritici varují, že jejich záměr přinese pacientům utrpení horší než smrt. Téma přežití hlavy oddělené od těla ale lidi fascinuje od nepaměti, Ve filmech obvykle taková samostatná hlava spokojeně vegetuje, jako třeba v americkém hororu z roku 1962 The Brain That Wouldn't Die. Foto: Archiv

Transplantace hlavy je spíše zvrácená myšlenka z oblasti sci-fi než výkon moderní medicíny. Přesto ji italský vědec Sergio Canavero za spolupráce čínských chirurgů vedených Xiaopingem Renem plánuje provést už za dva roky. Vedle otázky proveditelnosti se nad kontroverzním zákrokem vznášejí etické vykřičníky. Může se totiž stát, že se transplantace zdaří, pacient ovšem zůstane ochrnutý nebo mentálně narušený. Nemluvě o tom, že tělo může transplantovanou hlavu po několika dnech odmítnout.

 

Má trvat kolem 36 hodin, provádět ji má na 150 lékařů a sester a stát má 11 milionů dolarů (cca 263 milionů korun). Transplantace hlavy v rámci projektu Heaven Gemini (tedy Nebeští blíženci) pod taktovkou Itala Sergia Canavera z Turin Advanced Neuromodulation Group je naplánovaná na prosinec 2017 a zřejmě proběhne v Číně. Otázkou ovšem je, nakolik plánovat zákrok, který se dosud se vším všudy nepodařilo dotáhnout ani na myších. Ačkoliv čínský chirurg Xiaoping Ren provedl od svého prvního úspěšného pokusu v roce 2013 už kolem tisícovky transplantací hlavy u myší, ty nejšťastnější žily maximálně několik hodin po zákroku. Ren, který se kvůli svému projektu vrátil z USA do čínské Harbin Medical University, kde má zajištěno lepší financování a nemusí čelit kritice kvůli své práci, se chystá začít provádět zákroky na opicích.

Právě opice přitom byla pokusným subjektem doktora Roberta Whitea v roce 1970. Tehdy se podařilo transplantovat hlavu jedné opice na tělo druhé, a to s relativním úspěchem. Zvíře po transplantaci vidělo, slyšelo a zachovalo si chuť i čich. Už se ale nepodařilo zcela napojit míchu, takže opice zůstala ochrnutá. Následně imunitní systém transplantát odvrhl, takže zvíře po devíti dnech uhynulo.

Ani v současnosti nemají vědci napojení míchy vyřešené. Doktor Canavero chce postupovat tak, že obě těla, dárce i příjemce, na 45 minut hluboce podchladí, aby zmenšil riziko neurologického poškození z nedostatku kyslíku. Následně má být hlava dárce odříznuta velmi ostrým nožem, aby se minimalizovalo riziko poškození míchy. Pak přichází nejnáročnější fáze, tedy našití hlavy na tělo dárce. Na podporu spojení chce Canavero použít chemické látky chitosan a polyetylenglykol, které mají usnadnit proces před napojením na krevní oběh a sešitím svalů. Následně má být pacient tři až čtyři týdny v kómatu, aby pohyby krku neporušily srůstání nervů. Během kómatu má navíc pacient přes implantované elektrody podstupovat elektrickou stimulaci.

Autor projektu má jasno, ostatní vědci kroutí hlavou

Ačkoliv řada odborníků proveditelnost takového zákroku zpochybňuje, doktor Canavero se příliš neobává. „Možnost spojit míchu už byla prokázána před 50 lety. Nikdo si toho tenkrát nevšiml, protože to dokázal pracující americký neurochirurg. Ten učinil úžasný objev, že když s minimálním traumatickým poškozením přeříznete míchu a pak dostatečně dlouho počkáte, a v tom je právě ten trik, tak ne za den, týden či měsíc, ale za několik měsíců začnou zvířata znovu fungovat,“ vysvětlil pro Medical News Today Sergio Canavero, který nepochybuje, že projekt skončí úspěchem.

Problémů je ale podle odborníků celá řada – od napojování míchy po dlouhé kóma. „Tohle je bombastický projekt, ale že se povede, není moc pravděpodobné. Nevěřím, že to někdy bude fungovat, je to příliš mnoho komplikací. Snažit se někoho udržet čtyři týdny v kómatu ve zdraví – to se prostě nestane,“ řekl pro New Scientist profesor neurochirurgie na University of California-Davis Harry Goldsmith.

„V současnosti není známá žádná technologie, která by uměla napojit centrální nervový systém. Páteřní mícha má dvě části – vnější obal a míchu uvnitř. Napojit míchu bude velká věc. A i když bude operace úspěšná a pacienta bude možné odpojit od podpory životních funkcí, je otázka, jak dlouho přežije a zda vůbec získá kontrolu nad svýma rukama a nohama. Cit v hlavě být může, ale otazník je nad tělem,“ upozornil pro Daily Pioneer profesor Sarat Chandra z All India Institute of Medical Sciences.

Etické otazníky s vykřičníkem

Přinejmenším stejně palčivé jsou etické otázky, které transplantaci hlavy obklopují. Velmi odborníky znepokojuje zejména to, jak se mozek a tělo po zákroku zotaví. „Když dáte tělu novou hlavu, je dost pravděpodobné, že vytvoříte někoho, kdo bude šílený – nervové vstupy a chemie totiž budou zcela rozdílné. Mozek bude zcela zmatený. Nejenže by to bylo neetické, protože na tomto poli nebyl dostatečný výzkum, ale bylo by neetické jen o tom přemýšlet kvůli jasnému riziku, že vytvoříme někoho, kdo bude šílený, dementní nebo bude trpět,“ napsal v květnovém komentáři Arthur Caplan z etického oddělení při Langone Medical Center na newyorské univerzitě.

Ani tohoto rizika se ale Canavero neobává. „Zkušenost tu je a říká nám, že je to proveditelné. Můžete mozek ochránit, doktor White to už udělal u opic, ale stejná technologie, s nějakými úpravami samozřejmě, byla čas od času zkoušena i u lidí. Navíc dárce a příjemce od sebe nebudou víc jak dva a půl metru a trvá jen pár sekund hlavu odstranit ve chvíli, kdy je oddělená od těla,“ domnívá se Canavero. „Jsem si zcela jist, že mozek má kapacitu se adaptovat a přizpůsobit se novému tělu přesíťováním a znovuzmapováním – máme dostatek důkazů, že je to možné. Pacient navíc bude podroben imerzivní virtuální realitě, což je způsob, jak v mozku znovuvytvořit obraz lidského těla. Už máme zkušenost pocitu, jaké je být v celém hýbajícím se těle,“ přiblížil pro Medical News Today Canavero.

Caplan ovšem poukazuje i na řadu dalších problémů. Zaprvé by podobné zákroky měly být nejdříve dobře prozkoumány na zvířatech, nemluvě o tom, že by se měl Canavero nejdříve snažit ochrnutým pacientům uzdravit míchu, než bude transplantovat tělo. Caplan zároveň připomíná, že i u „pouhých“ transplantací obličeje je nutné podávat tak vysoké množství imunosupresiv, že se pacient ocitá ve vyšším riziku rakoviny a problémů s ledvinami. U transplantace hlavy by tak zřejmě bylo potřeba imunosupresiv tolik, že by se tělo mohlo otrávit.

Číňané nechtějí pacienta Rusa. Zato chtějí Nobelovku

Původně se předpokládalo, že prvním pacientem, který operaci podstoupí, bude dobrovolník Valery Spiridonov. Ten trpí Werdnig-Hoffmannovým syndromem čili spinální svalovou atrofií I. typu, což je vrozená choroba, kvůli níž zemře 95 procent pacientů do 18 let na dechovou nedostatečnost. Jde o onemocnění neuronů, které odpovídají za vědomé pohyby svalů včetně polykání.

„Je mi teď 30, i když se většina lidí s touhle nemocí nedožije více než 20 let. Skoro už svoje tělo nemohu kontrolovat a každý den – každou minutu – potřebuju pomoc,“ řekl před časem Spiridonov pro MailOnline. Od operace si přitom slibuje, že by mohl začít žít jako ostatní lidé a zároveň tak i dalším závažně nemocným otevřít cestu ke kvalitnímu životu.

Jenže teď to vypadá, že Spiridonov prvním pacientem zřejmě nebude. Na konci srpna totiž začal Canavero jednat s Čínou, která by chtěla, aby se zákrok konal na konci roku 2017 na její půdě. „Naneštěstí nemá čínský program pro Valeryho místo. Číňané nebudou transplantovat Rusa, chtějí čínského pacienta,“ konstatuje Canavero. Čínský tým přitom vede právě doktor Xiaoping Ren, ten ovšem zatím neodhalil, kdo by prvním pacientem mohl být. Není ani jasné, kde by se zákrok měl odehrát, protože podle Canavery je v Číně problém nalézt vhodné místo. „Čína to ale chce udělat, protože chce dostat Nobelovu cenu,“ dodává Canavero.

Jsou horší věci než smrt, říká šéf Americké asociace neurochirurgů

Přijít o prvenství pacienta s transplantovanou hlavou ovšem dost možná nebude muset Spiridonova mrzet. „Je tu 45 let stará zmínka u primátů a žádný důkaz, že by mícha byla napojena úspěšně,“ zdůrazňuje prezident Americké asociace neurochirurgů Hunt Batjer s tím, že je velký rozdíl mezi tím, když mozek fyzicky přežije operaci, a obnovením funkce těla. Způsob napojení míchy pak považuje v podstatě za nemožný – pacient pak podle něj nebude moci sám dýchat nebo se hýbat. „To bych nikomu nepřál. Nenechal bych nikoho, aby to dělal na mně – jsou horší věci než smrt,“ domnívá se Batjer.

Projekt ovšem získal podporu i ze strany některých amerických vědců – sponzoruje ho totiž Mayo Clinic a šéfeditor odborného časopisu Surgery Michael Sarr, který by se měl zapojit také do minisymposia k zákroku plánovaného na příští rok.

Pokud by se zákrok zdařil, měl by začít pomáhat pacientům, kteří trpí nevyléčitelnou neurologickou nebo svalovou poruchou způsobující ochrnutí od krku dolů. „Bude to o léčení nevyléčitelných chorob, kde jiné způsoby léčby selhaly, takže genová terapie nebo kmenové buňky nic nezmohly. Selhali jsme, a to navzdory tomu, že do výzkumu šly miliardy dolarů. Transplantace hlavy – anebo těla, jak se na to díváte, je vlastně selháním medicíny. Když jste se nezvládli poprat s biologií, nevíte, jak léčit geny, kterým ve skutečnosti nerozumíte, a musíte se uchýlit k transplantaci těla, znamená to, že jste selhali. Nejde si to tedy vykládat jako úspěch medicínského výzkumu,“ uzavírá Canavero.

Podívejte se, jak doktor Cavanero prezentuje projekt Heaven Gemini:


-mk-

 

Zaujal vás náš článek? Budeme rádi, když dáte svůj hlas Zdravotnickému deníku v anketě

Křišťálová lupa zde.   kl-hlasovani-button-88x31-1