Lakota zabíjí. Paleodieta je nesmysl. Vražda dávno před Kristem. Kapesní čtečka DNA.
Hamižnost a nenasytnost: Vývojová výhoda v nevýhodu
Nekontrolovaná nenasytnost a lakota může člověku snadno přerůst přes hlavu. Pocit trvalého neuspokojení dokáže užírat jako zákeřná nemoc, varují psychologové.
Nenasytné žádostivosti a lakotě zasvětil svůj výzkum tým nizozemských a ruských psychologů, jejichž studii publikoval časopis British Journal of Psychology.
Podle vědců jde o silnou touhu po větším bohatství, majetku, moci a tak podobně ve vztahu k potřebám jednotlivce. Nenasytná žádostivost je interpretována negativně, neboť je považována za zdroj defraudace, korupce a dokonce i za příčinu válek.
„Podle předmětu zájmu se nenasytná žádostivost může projevovat v podobě lakoty, chtivosti či chlípnosti,“ uvedli vědci.
„Někteří autoři tvrdí, že žádostivost je pro lidské blaho životně důležitá, že jde o důležitý vývojový rys,“ vysvětluje doktorka Terri Seuntjensová z nizozemské Tilburgské univerzity, která tým vědců vede. „Osoby, které mají dispozice k tomu, aby vydělávaly a hromadily co možná nejvíce zdrojů, mají teoreticky vývojovou výhodu,“ citoval ji italský deník Corriere della Sera.
Lakomec však zřídka bývá šťastný, právě proto, že jeho žádostivost je nenasytná. Taková osoba nikdy nemá dost. Podle některých vědců to právě byla zaslepená žádostivost, která vedla k tomu, že se někteří bankéři chovali riskantně a vyvolali finanční krizi.
Tématem nenasytné žádostivosti se často zabývá psychoanalýza. „Těžko se však někdo obrátí na psychoanalytika proto, že si cítí být lakomý,“ říká doktor Walter Bruno z Italské společnosti pro psychoanalýzu.
Nenasytná žádostivost se může týkat různých objektů, zejména však peněz, jídla a sexu. Penězům se přikládá moc poskytovat svobodu a bezpečnost, moc změnit život či projevit navenek úspěch jedince. Peníze mohou představovat přirozenou pobídku na poznávací úrovni a z toho přinejmenším částečně plyne jejich motivační síla. Výzkumy z oblasti prudce se rozvíjející neuroekonomie již ukázaly, že přítomnost peněz aktivuje specifická centra v mozku.
Paleodieta se ukazuje být jedním velkým stravovacím bludem
Stravujme se takovým způsobem, na který jsou naše těla evolučně přizpůsobená, říkají zastánci pravěké stravy. Jejich teorie ovšem stojí na vratkých základech.
Správně bychom se měli stravovat jako naši předchůdci z dob lovců a sběračů, říkají zastánci paleodiety – zaměřit se na libové maso a doplnit ho v menší míře rybami, ovocem a zeleninou, ořechy, vejci a houbami. Je třeba vypustit obiloviny, pečivo, těstoviny a další zdroje škrobu, stejně jako luštěniny, brambory, mléko a mléčné výrobky, většinu soli, cukr a moderní sladkosti.
Háček je ovšem v tom, že představy o jídelníčku našich předků byly donedávna velmi děravé. A dnes se ukazuje, že byl daleko pestřejší, než by se mohlo zdát. Především zahrnoval i velkou složku škrobu – tedy toho strašáku, kterému se zastánci paleolitické diety snaží vyhnout, uvádí zajímavá studie na toto téma.
Dříve se mělo jednoznačně za to, že zvětšení mozku spojené se zmenšením zubů a trávicí soustavy, jehož kořeny můžeme najít u člověka vzpřímeného před asi dvěma miliony let, jasně souviselo s přechodem na energeticky bohatou masitou stravu. Tu si naši předkové měli už před zhruba 1,6 milionem let upravovat na ohni.
Prostředí, které obývali, bylo ale zároveň velmi bohaté na zdroje rostlinného škrobu – nejrůznější kořeny a hlízy. Teoreticky mohli naši předkové potřebné uhlovodíky získávat i z medu, ovoce či bobulí. První zdroj je ovšem příliš sezónní a v divokých bobulích či ovoci nalezneme tak málo cukrů, že sloužily spíše jako zdroj vitamínů.
Strava našich předků byla nejspíše velmi pestrá a v čase proměnlivá, přičemž až do vynálezu zemědělství zahrnovala kromě masa s velkým podílem tuku i škrobnaté kořeny, hlízy a divoké obiloviny, med, ovoce, bobule a další rostlinné produkty.
Nelze popřít, že mnoha příznivcům moderní „paleolitická“ dieta vyhovuje. Od té opravdové se však podstatně odlišuje. Moderní verze se podle všeho daleko více podobá stravě neandrtálců, kteří zejména v severních oblastech spoléhali téměř výhradně na maso.
Ve Španělsku vyšetřují vraždu starou 430 tisíc let
Španělským archeologům se podařilo odhalit případ vraždy, která se odehrála před 430 tisíci lety. Ve známém nalezišti v pohoří Sierra de Atapuerca našli úlomky lebky předka člověka, který zemřel násilnou smrtí.
Odborníkům se podařilo lebku sestavit z 52 fragmentů, které vyzvedli v nalezišti nazvaném Sima de los Huesos (Jáma kostí). Ukázalo se, že v lebce jsou nad levým okem dva otvory, oba zhruba stejně velké. Z analýz pomocí CT přístroje a mikroskopu poté vyplynulo, že kosti v okolí ran nevykazují žádné známky procesů hojení a že tedy rány byly buď příčinou smrti, nebo byly zasazeny až po ní, píše web Sci News.
„Domníváme se, že smrt tohoto jedince byla násilná. Je velmi nepravděpodobné, že by si někdo prorazil lebku dvakrát na téměř stejném místě,“ uvedla Nohemi Salaová, která kosterní pozůstatky zkoumala. „Tento člověk byl zabit v důsledku násilí mezi dvěma jedinci, což nám umožňuje vhled do jindy nepostižitelných sociálních aspektů životů našich lidských předků,“ dodala.
O tom, kdo a proč vraždu spáchal, se ale podle Salaové už nikdy nedozvíme. „Úmysly se bohužel nefosilizují, takže interpretovat motiv zabití je nemožné. V tom by nám nepomohl ani Sherlock Holmes,“ uzavřela vědkyně.
Pokrok nezastavíš. DNA už umí luštit i kapesní čtečka
Vědci Connecticutské univerzity přečetli RNA genu, který má ze všech známých genů nejkomplikovanější produkci svých variant, a použili k tomu nanopórovou čtečku, která není větší než chytrý telefon.
Genomici z Institutu systémové genomiky se spojili s britskou společností Oxford Nanopore Technologies, aby předvedli schopnosti nanopórové čtečky sekvencí MinION. Tato čtečka by měla číst sekvence rychleji, přesněji a hlavně mnohem laciněji, než standardní technologie čtení DNA, popisuje Nanotechnology Now.
V genomu jsou některé geny exprimovány vždy v jedné jediné variantě, u jiných genů ale může být takových verzí překladu do RNA velké množství. Vědci by rádi věděli, kterou verzi genu organismus exprimuje, u komplikovaných genů je to ale nesmírně obtížné zjistit.
Brentom Graveley se rozhodli, že čtečku MinION otestují na genu, který je překládán do největšího počtu známých variant. Jde o gen Down Syndrome cell adhesion molecule 1 (Dscam1), který se u octomilek podílí na propojení nervových buněk. Může vytvořit až 38 016 variant RNA, což je více než dvojnásobek celkového počtu genů octomilky. Každá octomilka by teoreticky mohla používat jakékoliv z těchto verzí.
Badatelé vytáhli RNA z mozku octomilek, přeložili ji zpět do DNA, izolovali DNA variant genu Dscam1 a pak ji prohnali nanopórovou čtečkou MinION. V tomto jediném experimentu se jim povedlo odhalit celkem 7 899 variant genu Dscam1, je prý ale docel dobře možné, že octomilky exprimují úplně všechny varianty RNA podle genu Dscam1. Lidé podle Graveleyho nevěřili, že by MinION mohl fungovat. Teď se přesvědčivě ukázalo, že se kapesní nanopórová čtečka uplatní i při výzkumu těch nejkomplikovanějších genů.
Ondřej Fér, Ekonomický deník
