Transplantace dělohy: Obrovské naděje, ale stojí za ta rizika?

Snímek z 18. září 2012, kdy tým profesora Brannstroma mohl oznámit, že se poprvé narodilo dítě ženě, která podstoupila transplantaci dělohy. Byla to 36letá Švédka, jíž dělohu darovala blízká rodinná přítelkyně. Foto: archiv

Držet v náručí vlastní dítě je úžasný zážitek, který ale mnoho žen bohužel nezažije. Narodily se bez dělohy nebo o tento orgán v průběhu života přišly. Nová experimentální léčba v podobě transplantace dělohy jim dává naději na to, že zažijí těhotenství i porod a stanou se matkami. Pro mnoho z nich je tato náročná operace něčím, co jim může radikálně změnit život. První čtyři po transplantaci dělohy ve Švédsku již úspěšně otěhotněly a porodily. Páté dítě je na cestě. Ve Velké Británii i USA se na transplantaci orgánu připravuje dalších dvacet žen. Ale opravdu je to správná cesta?

Get Adobe Flash player

 

Na první pohled je možnost transplantace dělohy něčím naprosto fantastickým. Bez dělohy se narodí zhruba jedna žena z pěti tisíc. Další ženy o dělohu přijdou během života. Důvodem může být onkologické onemocnění, myomy nebo třeba vážné komplikace při porodu, kdy je nezbytné dělohu odstranit. Tato skutečnost má na životy žen často zničující vliv. Mateřství je pro ně nedosažitelné.

Nezměrná touha po mateřství

Pokud touží po dítěti, mají na výběr mezi adopcí, kdy ale nezažijí biologické mateřství, a tím, že si najdou náhradní matku, což ale není v mnoha zemích legálně možné, a navíc jde o poměrně nákladnou proceduru vyvolávající mnohé pochyby i etické otázky. K transplantaci dělohy tak mnoho z nich upírá svou naději. „Pokud se žena rozhoduje pro náhradní mateřství, ocitá se velmi složité situaci, kdy se vzdává možnosti prožít těhotenství, porod a vše co k tomu patří, což ne vždy proběhne hladce,“ upozorňuje psycholožka Jana Břežinová, která působí v centru IVF Cube a věnuje se psychoterapii neplodných párů. Podle ní transplantace dělohy pro mnoho žen znamená obrovskou naději. „Díky této operaci si budou moci prožít těhotenství, porod a tolik důležité první chvíle s miminkem,“ dodává.

Podle britské neziskové organizace Womb Transplant UK, která se podílí na rozvoji transplantačního programu dělohy ve Velké Británii, je v této zemi zhruba 200 tisíc žen bez životaschopné dělohy. První transplantace dělohy se zde ale teprve připravuje. Tuto operaci by zde mělo podstoupit „jen“ deset pečlivě vybraných žen, jejichž operaci schválily britské úřady. Organizaci Womb Transplant UK se přihlásilo celkem tři sta žen, které měly o transplantaci zájem. Stanovené podmínky, jako například věk mezi 24 až 38 lety, případně 40 lety, pokud žena měla zamražená vlastní vajíčka z minulosti, nemají zdravotní problémy, mají funkční vaječníky a vlastní vajíčka a také žijí v dlouhodobém partnerském vztahu. „Pro mnoho párů je bezdětnost katastrofou,“ konstatoval pro deník The Guardian Richard Smith, který působí jako gynekolog v Queen Charlotte’s and Chelsea hospital v Londýně a podílí se na přípravě transplantačního programu dělohy ve Velké Británii. „Náhradní mateřství je možnost, ale není odpovědí na hlubokou touhu těchto žen nosit pod srdcem vlastní dítě,“ je přesvědčený lékař. První děti britských matek s transplantovanou dělohou by pak měly přijít na svět na přelomu mezi lety 2017 a 2018 (o transplantacích dělohy v Británii jsme psali zde).

Zatím experiment, ne běžně dostupná léčba

K první americké transplantaci dělohy se připravuje také Cleveland Clinic v Ohiu. Stejně jako ve Velké Británii by zde měly být dělohy od dárkyň, u nichž došlo k smrti mozku, deseti vybraným ženám. I do zdejšího experimentálního programu jsou vkládány velké naděje. Léčba pro ženy, u nichž je neplodnost způsobena právě nepřítomností nebo nefunkčností dělohy (uterine factor infertility – UFI) v současnosti prakticky nemožná, pokud se žena nerozhodne pro náhradní mateřství. „Ačkoliv se zdá, že léčba UFI pomocí transplantace má potenciál, je stále považována za experimentální,“ popsal gynekolog Tommaso Falcone, jeden členů transplantačního týmu, který se bude podílet na klinické studii, s tím, že Cleveland Clinic patří k inovativním centrům pro transplantační i reprodukční medicínu, a tak bude zkoumat proveditelnost tohoto zákroku. K samotné operaci by mělo dojít během několika měsíců.

Přípravy v USA a Velké Británii jsou v plném proudu, ale prvenství v podobě úspěšného těhotenství a narození dítěte po transplantaci dělohy drží švédský tým z Göteborgs universitet. Zde byla první úspěšná transplantace provedena v roce 2013. Od té doby jich proběhlo celkem 11, z toho 9 znamenalo úspěšné přijetí darovaného orgánu tělem dárkyně. Operovaným ženám se narodily čtyři děti a páté je na cestě s tím, že dvě ženy, které po transplantaci otěhotněly, podstupují další terapii, jenž by měla vést k dalšímu těhotenství. „Jde o obrovský přelom v medicínské historii a to nejen pro lékaře, ale i pro mnoho neplodných žen, které se budou moci stát matkami,“ je přesvědčený profesor Mats Brännström, který stojí v čele týmu, jenž se věnuje výzkumu možností transplantace dělohy už patnáct let.

Právě mnoho let pečlivého výzkumu, jehož součástí bylo testování na zvířecích modelech, včetně myší nebo primátů, bylo důvodem, proč švédský tým nakonec uspěl. „Měl jsem velký strach z toho, že náš nápad někdo vezme a podaří se mu transplantace dělohy dříve než nám,“ popsal profesor Brännström médiím při své nedávné návštěvě Česka, kde přijal ocenění Česká transplantační nadace. „Operace vedené profesorem Brännströmem jsou celosvětově unikátní. Kromě něj tento zákrok provedli pouze dva lékaři, ale žádný z nich nebyl natolik úspěšný, aby výsledkem bylo narození dítěte,“ zdůvodnil volbu Štefan Vítko, ředitel nadace a současně lékař působící na Klinice nefrologie Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Předchozí dvě operace provedené v Saudské Arábii v roce 2000 a v Turecku 2011 skončily neúspěchem, kdy v prvním případě došlo ke komplikacím, a děloha musela být z těla příjemkyně vyjmuta, a v druhém pak žena sice otěhotněla, ale v 8. týdnu těhotenství se plod přestal vyvíjet. „Když riskujete a chcete být za každou cenu první, jste chirurgický kovboj, ale ženy, které tuto operaci podstoupí, potřebují věřit svému lékaři a ne se stát zápisem v knize rekordů,“ vysvětloval profesor Brännström s tím, že jeho týmu se vyplatil systematický a velmi pečlivý přístup.

„Vzhledem k výsledkům švédské studie předpokládám, že by se transplantace dělohy mohla v budoucnu stát programem pro léčbu některých vrozených a získaných vad,“ vidí výzkum nadějně docent Jiří Froněk, přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM v Praze, který se části švédské studie osobně zúčastnil. Podle něj je transplantace dělohy další z mnoha orgánových transplantací v řadě, byť oproti transplantacím srdce, plic nebo třeba ledvin je zde obrovský rozdíl. Stále se nejedná o běžně dostupnou terapii, ale pouze výzkum, do kterého je zapojeno pouze několik desítek žen. „Transplantace dělohy zatím není nikde na světě jako klinický program, jistě však proběhnou další klinické studie,“ dodává nadějně docent Froněk.

Vážná rizika pro matku i dítě

Jak ukazují první švédské úspěchy i očekávání britského a amerického týmu je těhotenství po transplantaci dělohy možné, jenže není bez vážných rizik. Ve Švédsku používali dělohy od živých dárkyň, často dokonce příbuzných příjemkyň, žen, které už mají za sebou klimakterium a v minulosti jejich těhotenství proběhly bez problémů. Odběr dělohy pro transplantaci ale není totéž jako běžné operační odstranění dělohy, například v důsledku onkologického onemocnění. Aby se děloha správně uchytila, je nutné odebrat i její okolí, včetně cév vyživující orgán. Jde přitom o mimořádně náročný mnohahodinový zákrok. V USA a Velké Británii budou používat dělohy od žen, u nichž došlo ke smrti mozku. Mnohá rizika pro příjemkyni ale zůstávají. „Problém dočasně transplantované dělohy je třeba posuzovat nejen z hlediska anatomie, ale se stejným důrazem, také hlediska její funkce. Asi žádný jiný orgán v těle ženy nepodléhá takovým změnám, jako děloha během těhotenství, kdy během 40 týdnů zvětší svůj objem až desetkrát. Tkáň, respektive svalovina dělohy ženy ve dvaceti nebo třiceti letech má úplně jinou kvalitu, než v padesáti či šedesáti letech, jako je to v případě dárkyně,“ upozorňuje docent Antonín Pařízek, vedoucí lékař perinatologického centra Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Další otázkou je, zda oblast, kde bude darovaná děloha našitá, vydrží změny spojené s těhotenstvím. Nemluvě o kvalitě cévního zásobení dělohy. „Právě podle kvality cévního zásobení se odvíjí prosperita těhotenství a vývoj plodu. Vždy bude u těchto žen více hrozit zaostávání růstu plodu, odborně hypotrofizace plodu. Dokonce více, než u žen, které mají natransplantovaný jiný solidní orgán, než dělohu, například ledviny, játra nebo slinivky,“ dodává porodník. Žena po transplantaci navíc musí užívat imunosupresiva, aby nedošlo k odhojení orgánů. Ta ale volně prochází placentou a působí na plod, byť vliv imunosupresiva na dítě v těhotenství zatím není spolehlivě objasněn. Velmi problematický bude i porod dítěte. Vzhledem k riziku prasknutí dělohy bude po transplantaci častěji hrozit předčasný porod. Nezbytné pak bude provedený císařského řezu. „Samotný císařský řez na transplantované  děloze bude jistě rizikovější než v obvyklých případech. Z uvedených ale i z mnoha dalších důvodů to opravdu není dobrý začátek pro život nového jedince,“ uzavírá docent Pařízek.

Ludmila Hamplová