Játra z Jeruzaléma. Slepice z USA. Psíci z univerzity. Bolivijské škrkavky. Sestřičky ze Švédska.
Povedlo se vypěstovat funkční jaterní buňky
Mezinárodní tým vedený vědci Hebrejské univerzity v Jeruzalémě vyvinul nový a účinný postup pro pěstování lidských hepatocytů v laboratorních podmínkách.
Jde o zásadní technologický zvrat, který by mohl podpořit rozvoj mnoha odvětví výzkumu jater a jeho praktických aplikací, počínaje studiem toxicity léčiv, až po vývoj biotechnologických jater pro pacienty čekající na transplantace jater, konstatuje Science.
Játra jsou největším vnitřním orgánem lidského těla a jsou ústředím lidského metabolismu. 85 procent jater představují hepatocyty, které jsou běžně využívány ve farmaceutickém průmyslu pro studium hepatotoxicity, odbourávání léčiv metabolismem a také interakce jednotlivých léků mezi sebou. Hepatocyty mají rovněž význam v buněčných terapiích, v nichž se velice hodí pro nápravu důsledků genetických poruch, cirhózy anebo podobně chronicky poškozených jater.
Lidská játra se dokáží sama regenerovat, jejich schopnost ale mizí, když jsou z těla vyňata. Pokusy namnožit lidské hepatocyty až doposud obvykle končily vznikem nesmrtelných buněk nádorové povahy, které se sice obstojně množí, ale na metabolismus ani nesáhnou. Právě neschopnost namnožit použitelné hepatocyty v dnešní době zásadně omezuje pokrok výzkumu, léčby, i vývoje léků, pokud jde o játra.
Vědecký ředitel Alexander Grass Center for Bioengineering Jakov Nahmias a jeho kolegové proto vyvinuli nový postup, s nímž je možné v laboratorních podmínkách vypěstovat velký počet lidských hepatocytů, aniž by ztratily svoji metabolickou funkci.
Geneticky upravené slepice jdou na trh
Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) povolil geneticky vylepšené slepice, které snášejí vejce s lékem na těžkou metabolickou poruchu.
Oním lékem je Kanuma, lidský enzym, který nabízí společnost Alexion Pharmaceuticals. Nahrazuje poškozený enzym u lidí, kteří mají genetickou poruchu, bránící rozkladu tuků uvnitř buněk.
Když úřad FDA povolil slepice s vylepšenými vejci, přidala se Kanuma k několika málo produktům, které na americkém trhu vytvářejí geneticky vylepšené organismy, píše Market Realist. V roce 2009 FDA například povolil chov geneticky upravených koz, které ve svém mléku produkují antikoagulant ATryn, loni dal tento úřad zelenou transgenním králíkům, kteří ve svém těle vyrábějí lék podávaný pacientům s hereditárním angioedémem, genetickou poruchou imunitního systému.
Podle právníků teď rozhodnutí FDA ukázalo, že je vůle povolovat transgenní organismy, které produkují cenná léčiva. A jistě si lze představit dejme tomu slepice, které snášejí vejce i s jinými léky. V případě slepic a sebelipázy alfa postupoval FDA velmi rychle a posouzení této technologie dostalo prioritu.
Kanuma léčí genetickou poruchu s nedostatečnou funkcí enzymu lysozomální lipázy, která vede ke hromadění tuku v játrech, slezině a v cévním systému. Pokud tato porucha postihne malé děti, tak obvykle vede k rychlému úmrtí. Když se vyskytne u starších pacientů, tak způsobuje zvětšení jater, jejich fibrózu a cirhózu, zároveň s onemocněním kardiovaskulární soustavy.
Co jde u lidí, povedlo se nakonec i u psů
Po skoro čtyřiceti letech pokusů se podařilo přivést na svět vrh štěňat z umělého oplodnění. Jejich existenci drželi američtí vědci v tajnosti, dokud si nebyli stoprocentně jistí, že je všech sedm v pořádku.
Psi a lidé mají z biologického hlediska mnoho společného, hlavně nemoci a různé syndromy. Je proto pravděpodobné, že budou mít nové postupy významný přínos pro studium lidských onemocnění, stejně jako těch psích. Ilustrační foto: Wikipedia
Psi se narodili po oplodnění pomocí metody in vitro, zároveň mají tři rodiče. Štěňata jsou kříženci bígla a křížence bígla s kokršpanělem a odnosila je náhradní matka. Po pěti měsících se mají čile k světu a nenastaly u nich žádné komplikace. Nyní jsou psi, kteří dostali jména Ivy, Cannon, Beaker, Buddy, Nelly, Red a Green, až na jednoho u nových majitelů, píše BBC.
Princip, který vědci z americké Cornellovy univerzity použili, je prakticky stejný jako u lidí. K oplodnění vajíčka tedy došlo v laboratoři a zmrazená embrya následně implantovali do dělohy psí samice.
„U psů jsme se o to snažili od poloviny 70. let a dosud neúspěšně. Teď máme sedm normálních, šťastných a zdravých štěňátek,“ citovala BBC vedoucího výzkumu Alexe Travise.
Dřívější pokusy troskotaly na teplotě zamražování embryí, podle Travise ale zvěrolékaři techniku zdokonalili. „Nyní můžeme tuto techniku použít pro zachování genetiky ohrožených druhů,“ uvádí vědec s tím, že by se díky tomu mohlo například podařit zachránit afrického divokého psa.
Kromě toho může být metoda in vitro využitá při studiu dědičných lidských a psích nemocí, protože psi mají s člověkem shodnou řadu onemocnění.
„Psi a lidé mají z biologického hlediska mnoho společného, hlavně nemoci a různé syndromy. Je proto pravděpodobné, že budou mít nové postupy významný přínos pro studium lidských onemocnění, stejně jako těch psích,“ zhodnotil výsledky svých kolegů vedoucí fakulty veterinárního lékařství na univerzitě v Edinburgu David Argyle.
K čemu jsou dobří střevní parazité
Střevní parazité podle všeho výrazně zvyšují šanci žen otěhotnět. Zjistil to alespoň průzkum provedený mezi bolivijskými domorodci.
Nákazy škrkavkami a tasemnicemi mají na kontě stovky milionů případů vážných onemocnění ročně. Svým hostitelům většinou příliš neškodí a nákaza se někdy obejde prakticky bez příznaků. Právě na ně se zaměřil mezinárodní tým lékařů a antropologů v projektu zaměřeném na zmapování zdravotních dopadů dlouhodobé parazitace, píše se v publikaci, na kterou upozorňuje třeba Medical News Today nebo Nedd.
Výzkumníci monitorovali po celých devět let téměř tisícovku žen bolivijských zemědělců. Různými druhy parazitů stabilně trpělo zhruba 70 procent populace. Nejrozšířenější byli měchovci, ploštěnci z příbuzenstva tasemnic, kteří se vyskytovali u 56 procent sledovaných žen.
Nákaza těmito parazity se na plodnosti projevovala negativně. Ženy trpící měchovci počaly první dítě v průměru později a během celého života měly nižší šanci otěhotnět. Přepočteno na celý život nákaza měchovcem snižovala počet dětí o tři, což v porovnání s průměrným počtem devíti dětí ve studované populaci rozhodně není málo.
Druhý nejrozšířenější parazit, škrkavka dětská, se vyskytoval u 15 až 20 procent studovaných žen. Vliv škrkavky na plodnost byl naprosto opačný. Ženy, které byly parazitovány těmito cizopasníky, počaly první dítě v průměru dříve a měly výrazně vyšší šanci počít dítě do 32 let.
Pozitivní vliv škrkavek se začal vytrácet až ve vysokém věku. Přepočítáno na celý život měly tyto ženy o dvě děti více, než by odpovídalo průměru.
Škrkavky totiž usilují o omezení imunity svého hostitele a reakci organismu vychylují k odpovědi typické pro těhotenství. Během něj je obranyschopnost cíleně přepnutá na nižší režim, aby obranné systémy matky nebránily uhnízdění vajíčka a umožňovaly nerušený rozvoj zárodku.
Vedlejším produktem této parazitární manipulace je další usnadnění usazení oplodněného vajíčka. Efekt se zřejmě nejvíce projeví u žen, jejichž imunita nefunguje dobře a většinu vajíček sama odmítá, nebo u žen trpících jinou nemocí burcující obranný systém těla.
Měchovci, na druhou stranu, v organismu vyvolávají spíše chaos a kombinovanou reakci odpovědí typických pro normální situaci i těhotenství. Důsledkem je permanentní zánětlivá reakce, vyburcovaná obranyschopnost a nižší šance úspěšného uhnízdění vajíčka. Měchovci navíc mohou v porovnání se škrkavkami tělu odebírat více živin.
Krátký textík o krátké pracovní době
Sestřičky ve švédském domově důchodců Svartedalens se rozhodly bojovat s vyčerpáním a přepracovaností a vyžádaly si kratší směny. Efektivita jejich práce překvapivě stoupla, píše Guardian.
Namísto klasických osmi hodin se teď pečovatelky v zařízení Svartedalens starají o klienty jen šest hodin. A přestože by se na první pohled zdálo, že tím množství odvedené práce klesne, opak je překvapivě pravdou. Zaměstnanci jsou šťastnější a odpočatější, úkony zvládají rychleji a lépe a navíc kolem sebe šíří dobrou náladu.
Změna klimatu na pracovišti je údajně tak markantní, že se domovu vyplatí zkrácenou pracovní dobu zachovat a najmout víc personálu.
Ondřej Fér, Týden
