Situace je na hraně, bez změny brzy neseženeme ani externí lékaře, varují záchranné služby

Záchranky dnes do velké míry závisejí na práci externích lékařů, i těch ale začíná být nedostatek. Pokud se situace nezačne řešit, budeme muset přejít na paramedický systém. Foto: Koláž ZD

Výjezdů přibývá, lékařů je méně. Zdravotnická záchranná služba je jedním z oborů, které pociťují nedostatek doktorů velmi palčivě. Ačkoliv na problém poukazuje Asociace zdravotnických záchranných služeb již několik let, stále se trend nepodařilo zvrátit. Zásadní otázkou přitom zůstává vzdělávání a příležitosti pro mladé lékaře. Právě na tomto poli by nyní mohla záchrankám pomoci novela zákona 95/2004 o postgraduálním vzdělávání lékařů, která zařazuje urgentní medicínu mezi základní obory.

Zdravotnické záchranné služby jsou v nezáviděníhodné situaci – na jednu stranu je obce a další tlačí, aby jezdily s lékařskými posádkami, na druhou stranu není lékaře kde vzít a je nutné nahrazovat je posádkami pouze se záchranáři. „Porušujeme zákoník práce – téměř polovině záchranných služeb už inspektoráty bezpečnosti práce udělily postih. Ví se o tom, je to problém, ale neumíme s tím pracovat,“ přiznal na včerejší tiskové konferenci České lékařské komory prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb (AZZS) Marek Slabý.

Problém přitom zvětšuje fakt, že výjezdů záchranek rok od roku přibývá. „Neuvážené rušení lékařské pohotovostní služby například jednoznačně způsobuje vyšší počet výjezdů zdravotnické záchranné služby,“ uvádí jeden z důvodů šéf ČLK Milan Kubek. „Pokrýváme celé spektrum medicíny od očního až po gynekologii a mnohdy z donucení pracujeme jako koroneři, suplujeme praktiky a smluvní lékaře pro sociální zařízení či vězeňskou službu, asistujeme policii a tak dále. Odliv lékařů, který jsme oproti 90. letům předpokládali, je bohužel mnohem větší, než na co byla původně záchranná služba stavěna. V posledních letech se dostáváme do velmi nepříjemné situace, takže téměř nejsme schopni lékaře saturovat svými silami. Mnohdy se dostáváme až k tomu, že více než polovinu tvoří externisté, tedy lékaři z nemocnic, praktici nebo specialisté, kteří mají oprávnění ZZS sloužit,“ vysvětluje doktor Slabý s tím, že loni vyjela záchranka v Česku více než milionkrát.

Zdroj: AZZS
Zdroj: AZZS
Zdroj: AZZS
Zdroj: AZZS

Pacienti nyní přímo ohroženi nejsou

Přestože práce záchrankám přibývá, ještě jsou schopny situaci zvládat. Zvyšují totiž počty základen a roste také množství posádek. Zhruba 80 procent personálu ZZS přitom dnes tvoří záchranáři (47 procent záchranáři, 33 procent řidiči záchranáři), lékařů je pouhá desetina. Záchranky proto musí uspořádat své fungování tak, že několik posádek bez lékaře obsluhuje v zákonných lhůtách posádka lékařská – z celkem tří stovek základen jich tři čtvrtiny posádku s lékařem nemají. Ve finále tak 70 procent pacientů obstará sanitka bez lékaře, po 15 procentech pak obslouží posádka ve složení lékař plus záchranář nebo lékař, záchranář a řidič/záchranář. Jde ovšem o procenta, která korespondují se západními zeměmi – rozhodně totiž neplatí, že by ve vyspělých zemích lékař běžně vyjížděl s každou sanitkou a při většině situací to rozhodně není potřeba.

„Jako každý pacient nemusí do nemocnice, ale stačí ambulance nebo praktický lékař, tak i při výjezdech nemusí být každý ošetřen lékařem. Naši záchranáři jsou velmi dobře, pravidelně a kontinuálně vzděláváni. Dovolím si tvrdit, že je rozhodně lepší dobře vzdělaný a vycvičený záchranář než špatný či neangažovaný lékař. Souhra je zatím tak dobře kompenzována, že nemusím bít na poplach, že by byli pacienti přímo ohroženi nedostatkem lékařů. Pokud by ale tento trend trval dál, můžeme se k tomu dostat, protože se záchranářům nedostane podpory. Zatím jsme snižující se počet lékařů schopni nahrazovat lékaři externími, eventuálně překračováním zákoníku práce, ale už se v některých oblastech blížíme k hranici, kde toho nebudeme schopni,“ zdůrazňuje Slabý s tím, že největší problém je v příhraničních oblastech. Situace na záchrance je navíc specifická tím, že jeden lékař nemůže suplovat druhého – zatímco v nemocnici může doktor sloužit v interní ambulanci a při tom vypomoci na interním oddělení, u ZZS být na dvou místech současně nemůže.

Na Plzeňsku jezdí se sanitkou 80letý lékař

Proč je závislost na externistech problém? I s jejich sháněním začínají mít záchranky potíže – většinou totiž tito lékaři beztak slouží služby v nemocnicích a jezdit k tomu se sanitkou bývá čím dál častěji podle Marka Slabého nad jejich síly. „Stačí, aby nemocnice v daném regionu striktně začala dodržovat zákoník práce a neumožnila lékařům sloužit na záchranné službě nebo aby pět lékařů z regionu odešlo do zahraničí či do důchodu a systém se tam zhroutí. Nemluvě o tom, že je to problém organizační a pro mě jako pro ředitele se strašně špatně velí lékařům, které na kolenou prosím, aby k nám přišli a odsloužili jednu až tři služby,“ vysvětluje Slabý.

Zdroj: AZZS
Zdroj: AZZS

Pokud by se ale všechny záchranky chtěly zbavit závislosti na externistech a mít vyhovující stavy, bylo by třeba celkem čtyři sta kmenových lékařů. V současnosti přitom mají záchranky kmenové lékaře na 646 úvazků, externisty na 270 úvazků. Návdavkem k tomu se průměrný věk lékaře na záchrance pohybuje těsně pod hranicí padesáti let, zcela běžně tak slouží i lidé v důchodovém věku. Nejstaršímu lékaři, kteří jezdí se záchrankou v Plzeňském kraji, je dokonce 80 let.

Zdroj: AZZS
Zdroj: AZZS

Pomohla by urgentní medicína jako základní obor. ČLK je ale proti

Jaké je tedy řešení? Záchranky pochopitelně potřebují přilákat mladou krev, což souvisí se změnou vzdělávání. Proto AZZS bojuje za to, aby se urgentní medicína stala základním oborem. Dosud byla nástavbou, to se ale podle Slabého příliš neosvědčilo.

„Původní ideou bylo udělat nástavbovou atestaci, která bude krátká a bude snadné ji získat. Všichni lékaři, kteří by chtěli utéct z nemocnice, protože jsou staří, přetížení nebo by jim nesedla nemocniční péče, si udělají nástavbu z urgentní medicíny a my budeme výborně saturovaní. První dva roky to vypadalo velmi nadějně, ale pak se ukázalo, že lékařů toužících odejít z nemocnice na záchranku kvůli legislativě a množství práce tolik není. Počet lékařů tak klesá, celou dobu ale vidíme veliký zájem studentů medicíny, kteří by to chtěli dělat – ale nebudou pět let dělat ARO a pak ještě urgentní medicínu. Buď chtějí do sanitky hned, nebo vůbec. Jakmile se dostanou do nemocnice, už se jim do terénu nechce. Po diskuzích jsme to zvážili a začali se bít o základní obor,“ přibližuje šéf záchranářů.

Zatím to vypadá, že by se urgentní medicína skutečně měla mezi základní obory zařadit – alespoň v současné podobě novely zákona 95/2004, která je nyní v poslanecké sněmovně, ve výčtu je. Vstoupit do ní by mělo být možné z několika základních kmenů, jako je anesteziologie, chirurgie, interna či praktické lékařství. Trochu paradoxní přitom je, že právě ČLK, která včerejší tiskovou konferenci k nedostatku lékařů na záchrankách uspořádala, je tím, kdo v tomto směru AZZS příliš nepřál a usiloval o to, aby urgentní medicína mezi základními obory nebyla.

Podaří se pro záchranáře dojednat předdůchody?

Problém je také to, že lékaři dlouhou dobu nemohou jezdit samostatně. „Když může jezdit sanitkou záchranář v bakalářském studiu, proč by nemohl lékař po splnění základního kmene samostatně pracovat v sanitním vozidle? Nám by to nesmírně pomohlo a mladým lékařům by to umožnilo nahlédnout do přednemocniční medicíny,“ navrhuje Marek Slabý. Toto řešení už přitom záchranky nadnesly před časem, a i když by změna nebyla nijak zvlášť legislativně náročná, zatím se jí nepovedlo dosáhnout.

Svou roli při nalákání lékařů ovšem mohly hrát také různé pobídky ve smyslu úlevových programů či prodloužené dovolené, ve hře je pochopitelně také výše platů. Zlepšit odměňování by přitom podle Slabého sám o sobě nebyl pro záchranné služby problém, nelze tak ale udělat ve výrazné disproporci ke zbytku medicíny. Asociace záchranek ale pracuje na sociálním programu pro záchranáře i lékaře, který by mohl kompenzovat náročnost povolání v terénu. „Začali jsme vyjednávat tzv. předdůchod, což je naprosto standardní nástroj, který nevyžaduje žádnou novou legislativu a umožnil by lékaři jít s výsluhou do důchodu v 58 a ne v 65, kdy bude starší než jeho pacienti,“ říká Marek Slabý.

Záchranné služby v současnosti z téměř 55 procent financují kraje, z 35 procent zdravotní pojišťovny a deset procent peněz jde ze státního rozpočtu. Celkem 80 procent nákladů tvoří osobní náklady.

Michaela Koubová