Nemocnice rozdělují zakázky, i když nemusejí. Z měsíců se tak stávají roky

Vybavit moderní operační sál znamená pořídit několik přístrojů a zařízení, které musejí umět komunikovat jak mezi sebou, tak i s nemocničním informačním systémem. Je tedy lepší je pořizovat v jednom souboru a s pomocí týmu lidí, kteří mají s takovou dodávkou na klíč dostatek zkušeností. Rozdělování zakázek naopak vede k tomu, že se do jednotlivých dílčích soutěží přihlásí málo uchazečů (případně žádný) a pak se musí rušit. Celý projekt tak nabírá zpoždění až několik let. Doplácí na to v konečném důsledku pacienti. Ilustrační foto: Koláž ZD

Tažení proti korupci ve zdravotnictví změnilo v posledních letech způsob, jakým nemocnice nakupují zdravotnickou techniku pro větší celky, například operační sály, oddělení intenzivní péče, centra pro léčbu mrtvice atd. Z obavy, že budou obviněny z nekalostí, původní soubory rozdělí a soutěží jednotlivé části. Jak ukazují data, která si Zdravotnický deník vytáhl z registru veřejných zakázek, takový postup brzdí rozvoj nemocnic a ohrožuje čerpání evropských dotací. Důvod je prostý – prodlužuje se doba od rozhodnutí o poskytnutí dotace do úspěšného dokončení všech dílčích výběrových řízení. Řádově se z měsíců stávají roky. Co dříve bylo hotovo za 3 až 5 měsíců, se nyní vleče i čtyři roky. Přitom dosavadní i nový zákon o veřejných zakázkách nemocnice k rozdělování zakázek nenutí. Naopak připouští, že soubory, které tvoří celek, je možné soutěžit společně.

 

Pražský IKEM obnovoval a rozšiřoval přístrojové a softwarové vybavení svého Kardiocentra. O poskytnutí dotace bylo rozhodnuto 21. května 2010. Předpokládaná hodnota zakázky takříkajíc „před rozdělením“ byla 77 miliónů korun. Zrušena byla v srpnu roku 2011, následně se rozdělila na 7 částí. Jedna z nich, ta nejdražší, byla zrušena před odevzdáním nabídek a následně rozdělena na další dvě části (Kardiologický informační systém za 5 789 474 korun a Monitorovací jednotka – operační sál, Monitorovací systém s možností měření invazivních tlaků) za 26 666 666 korun. Ve zbývajících šesti se přihlásili vždy pouze dva soutěžitelé, v jedné dokonce jenom jeden. Jenže ani na podruhé se nepodařilo vysoutěžit monitorovací zařízení za téměř 27 miliónů. Zakázka byla zrušena před odevzdáním nabídek začátkem roku 2013. Předpokládaná hodnota zakázky byla zvýšena na 28 723 967 korun a nakonec úspěšně dotažena do výběru dodavatele 29. 8. 2013. Od rozhodnutí poskytnutí dotace mezitím uplynulo 1198 dní.

Ještě více se vlekla Modernizace a obnova přístrojového vybavení kardiovaskulárního centra v Krajské zdravotní v Ústí nad Labem. Od rozhodnutí o poskytnuté dotace do podzimu loňského roku uplynulo dva tisíce dní! V listopadu 2013 bylo zrušeno už šesté kolo výběrového řízení, když se do soutěže o pořízení „Echokardiografu -high – end třídy – doplnění“ přihlásil jeden zájemce (v předchozím kole žádný zájemce). Nedořešení jediné položky neumožňuje řádě dokončit projekt. Přidělené peníze leží ladem, pacienti mají smůlu.

Podobných příkladů najdeme po republice více. Například Fakultní nemocnice U svaté Anny potřebovala na zakázku „Modernizace pracovišť v oblasti prevence nozokomiálních infekcí“ 1169 dní, FN Plzeň na „Modernizaci a obnovu přístrojového vybavení komplexního cerebrovaskulárního centra“ 1371 dní. Vše měřeno od rozhodnutí o dotaci do zadání poslední části.

Také nové zakázky se rozdělováním na menší celky nedaří dokončit. V nemocnici v Třinci letos vyhlásili výběrová řízení na „Rekonstrukci mezioborové JIP – dodávku zdravotnické techniky a nábytku“. Je rozdělena na deset částí. Tři výběrová řízení musela být zrušena, protože se nepřihlásil žádný zájemce (jednalo se o přístroje do jednoho miliónu korun). Na dodávku bifázického defibrilátoru se sice přihlásili dva uchazeči, ale oba byli vyloučeni a řízení zrušeno. Pouze na jednu položku – pořízení nábytku – se přihlásilo 6 dodavatelů, v ostatních položkách to byli většinou dva, v jedné jeden.

V souladu se zákonem…

Nemocnice dělí zakázky ze strachu. Bojí se, že budou nařčeny, že chtějí přihrát zisk jednomu dodavateli, tedy že podporují korupci a také že poruší zákon o veřejných zakázkách. Některé se skutečně domnívají, že když je „více soutěže“, dosáhne se lepší ceny. Poslední argument jsme již výše zpochybnili. Rozdělování zakázek, které tvoří jeden logický celek, na více částí vede k tomu, že spolu soutěží na dílčí dodávky malý počet uchazečů, přičemž nejčastěji jsou to dva, velmi často pouze jeden a nezřídka žádný. Soutěže se pak musí rušit, řízení vyhlašovat znovu, často několikrát. Avšak čísla, která jsou dostupná z veřejného registru zakázek, dosvědčují, že se tímto postupem neušetří.

Jak se ale na dělení zakázek dívá české právo? Zákon č. 137/2006, o veřejných zakázkách bude platit už jenom několik dní, a to do konce letošního září. Pak jej nahradí nový Zákon č.  134/2016 o zadávání veřejných zakázek. Oba požadují po zadavatelích transparentnost, rovné zacházení a zakazují diskriminaci. Pokud zadavatel rozdělí předmět plnění veřejné zakázky na části (zakázky malého rozsahu), aby se vyhnul povinnosti zadat veřejnou zakázku postupem podle zákona, čímž omezí možnost dodavatelů ucházet se o tuto zakázku, pak je diskriminuje. Jenže nemocnice – v roli zadavatelů – dělí zakázky, a to tak, že využívají paragraf zákona (v „starém“ zákoně to byl § 98), který říká, že „zadavatel může rozdělit veřejnou zakázku na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky“. Zákon o veřejných zakázkách je formulován tak, že vlastně dovoluje obrazně řečeno posun na jednu i druhou stranu. Umožňuje stejně tak rozdělit zakázku na dílčí části, jako naopak zohlednit skutečnost, že předmět jejího plnění tvoří jeden funkční celek (například vybavení operačního sálu sestavené z více dílčích částí). Nový zákon význam souborných dodávek dokonce posiluje, a to zejména z pohledu možných požadavků zadavatele na profesní kvalifikaci uchazeče a jeho pracovníků, stejně jako na reference.

…i zdravým rozumem

Zadavatelé by měli ctít nejen zákon, vymezující přímo pravidla pro veřejné zakázky, ale také další normy. Například podle Zákona č. 218/2000, o rozpočtových pravidlech, jsou povinni vynakládat peněžní prostředky účelně, hospodárně a efektivně. Takový požadavek může znamenat i pořízení souvisejících, navzájem propojených nebo podobných částí v jednom celku, tedy jako kompletační zakázku. Slovo „kompletační“ či „komplementátorská“ firma žel dostalo v Česku pejorativní nádech, jednak díky různým kauzám a pseudokauzám, jednak díky nepochopení jejich role. Přitom na západ od našich hranic jsou kompletátorské firmy zdravotnickými zařízeními využívány zcela běžně. Jednak se tím šetří čas personálu i managementu nemocnice a garantuje se, že dodávka bude v pořádku a načas realizována, jednak je kompletátor povinen zajistit všechny části projektu, tedy všechny přístroje a doplňky, jeho starostí je sehnat i to, co se třeba v dělených zakázkách nevyplatí ostatním firmám soutěžit. Navíc je třeba si uvědomit, že se pořizují přístroje, které jsou regulovány Zákonem č. 268/2014, o zdravotnických prostředcích. Ten doplňuje již tak přísné celoevropské požadavky o další upřesňující požadavky v oblasti definice používání a bezpečnosti, klinických zkoušek, instalace a zaškolení obsluhy, servisu a údržby, evidence, oznamovací povinnosti o uvádění na trh, oznamovací povinnosti o nežádoucích příhodách a v oblasti státní správy a dozoru. Dodržet náročné požadavky a zkoordinovat je tak, aby byly naplněny nejen u každého dílčího přístroje, ale také zakázky jako celku, je úkolem pro tým profesionálů, který s tím má dlouholeté zkušenosti.

Ostatně zdravotnické prostředky vždycky tvoří v nemocnici nějaký celek. Odborníci dokonce v této souvislosti používají pojem „integrace zdravotnického prostředku do systému“. Popisují jím fakt, že jednotlivé přístroje a zařízení mezi sebou navzájem komunikují a jsou připojeny na nemocniční informační systém (NIS). Dodávka na klíč pak znamená právě i to, že kompletátor zajistí a garantuje tuto integraci.

Sdružování dílčích činností do větších celků najdeme i v jiných oblastech a nikoho ani nenapadne, že by je měl zpochybňovat. Například ve stavebnictví. Žádná státní instituce přeci nebude soutěžit zvlášť instalatéry a zvlášť zedníky, ale vybírá si dodavatele stavby, který všechny profese a dílčí činnosti zajistí sám (a koordinaci všech prací samozřejmě k tomu).

Zákon tedy umožňuje vypisovat velké zakázky v celku a najímat si ku pomoci specializované kompletátorské firmy, jejichž služby jsou výhodné. Proč tak ale nemocnice nečiní? Ještě zřejmě žijí v setrvačnosti protikorupčních opatření ministra zdravotnictví Leoše Hegera, jenž vydal před více než pěti lety Příkaz ministra č. 11/2011 nazvaný „Protikorupční strategie Ministerstva zdravotnictví České republiky pro přímo řízené organizace“. Podle něj pak začaly nejen státní, ale i krajské nemocnice vypisovat výběrová řízení po částech a rušit ta řízení, kde se přihlásil jen jeden uchazeč. Tento „Hegerův režim“, jak ho nazývali nešťastní manažeři nemocnic, vystřídal příkaz ministra12/2012, kde Leoš Heger podmínky zmírnil, a nakonec další příkaz č. 3/2013, jímž ona omezení defacto zrušil. Jenomže nemocnice se dál bály a patrně se bojí dodnes, i když protikorupční hysterie v posledních měsících slábne. Znovu ale zopakujme, že vypisování velkých nedělených tendrů nic nebrání.

Někteří pacienti se nedočkají

Zatím tedy v nemocnicích manažeři a úředníci tráví nad zakázkami namísto tří měsíců tři roky. Jejich čas samozřejmě také zdravotnické zařízení stojí peníze. Ladem zůstávají ležet finanční prostředky, o nichž už je sice rozhodnuto, ale nemohou být čerpány, protože stále ještě chybí dokončit jednu či více dílčích částí zakázky.

Za každým organizačním či ekonomickým problémem najdeme ve zdravotnictví nakonec také lidský příběh. Jak vysvětlit pacientovi, který mohl být vyšetřen na moderní magnetické rezonanci, že na přístroj sice už nemocnice má peníze, ale může si ho pořídit až tři roky, protože se vleče výběrové řízení? U většiny nemocí je pro jejich úspěšnou léčbu nezbytné diagnostikovat je včas. Někteří pacienti se už žádného vysvětlení nedočkají.

Tomáš Cikrt