Kapavka, syfilis, HIV, ale také chlamydie nebo třeba genitální bradavice, tyto infekce se v české populaci vyskytují stále častěji. Nahrávají tomu i mýty, kterým lidé věří, například, že když jejich sexuální partner vypadá zdravě, riziko infekce jim nehrozí, nebo že při orálním sexu s náhodným partnerem není kondom potřeba. Nakazit se přitom může úplně každý, kdo jen jednou zanedbal zásady bezpečného sexu.
Pokud jde o sex, má česká populace nemalý problém. Počet případů pohlavně přenosných infekčních chorob neustále přibývá a to přesto, že jsou dostupné efektivní možnosti prevence. Ty ale z nejrůznějších důvodů řada lidí vůbec nevyužívá a nakazí se. „U pohlavně přenosných infekcí platí, že je na každém jedinci, zda se nakazí či nikoliv,“ je přesvědčená profesorka Jana Hercogová, přednostka Dermatovenerologické kliniky 2. LF UK a Nemocnice na Bulovce v Praze. Podle ní je nevyšší čas, aby po letech, kdy byla venerologie poněkud v ústraní, získala více pozornosti. Obor v současnosti čelí hned několika výzvám, ať už v podobě rostoucí incidence prakticky všech pohlavních chorob, nebo výskytu lymphogranuloma venereum či multirezistentních kmenů kapavky. Zaznělo to mimo jiné na semináři v Poslanecké sněmovně pořádaném právě na téma nárůstu pohlavním chorob a nedostatečné prevence. Akce se konala pod záštitou místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví PSP ČR Soni Markové.
Pořádně nevíme, co spoluobčané dělají
Statistické údaje o výskytu pohlavně přenosných infekcích nejsou právě pozitivní. Podle European Centre for Disease Prevention and Control patří Česko k zemím, které mezi lety 2008 až 2013 zažily relativní nárůst těchto chorob, obdobně jako Polsko, Slovensko, Španělsko nebo Rakousko. K výraznějšímu nárůstu došlo v Německu, Francii nebo Dánsku, Norsku a Švédsku. V loňském roce bylo u nás zaznamenáno 1438 případů kapavky, 754 případů syfilis a 30 případů lymphogranuloma venereum. Všechny tyto choroby patří k povinně hlášeným. Časté jsou ale také další pohlavně přenosné infekce, u kterých již není k přenosu nezbytný pohlavní styk, ale stačí třeba kontakt kůže s kůží, například při pettingu. K těm patří Condylomata accuminata neboli genitální bradavice způsobené infekcí HPV (lidskými papilamoviry). Podle profesorky Hercogové se přitom jedná o vůbec nejčastěji přenášenou infekci. Nebezpečí genitálních bradavic spočívá v tom, že potíže vyvolávají jen u jednoho až dvou procent nakažených. U ostatních, kteří nákazu nevědomky šíří, se nemoc může projevit až při oslabení, například při stresu. „Genitální bradavice mohou pro pacienta znamenat výrazné omezení sexuálního života a vést až k depresím. Proto je důležité, aby lidé o tomto riziku věděli a dodržovali zásady bezpečného sexu,“ shrnuje profesorka Hercogová. Podle ní ale „pořádně nevíme, co spoluobčané dělají“, a o to je těžší je s těmito infekcemi efektivně bojovat.
Pohlavní choroby jsou navíc spojené s jistým ostychem a pocitem „nepatřičnosti“ a následné stigmatizace, což komplikuje jejich léčbu. Přitom celá řada pohlavně přenosných infekcí je léčitelná nebo dokonce zcela vyléčitelná. Podle údajů prezentovaných na 1. národním venerologickém kongresu v Česku působí celkem 133 dermatovenerologů, z toho 76 ambulantních a 57 nemocničních, avšak 17 % z nich se venerologii vůbec nevěnuje. Drtivá většina pacientů s těmito infekcemi pak připadá na Prahu, zejména na tato pracoviště: Všeobecná fakultní nemocnice, Nemocnice na Bulovce, Medicentrum a Ústřední vojenská nemocnice. Je ale otázkou, zda část pacientů nevyhledá raději lékaře mimo své nejbližší okolí, právě vzhledem k „citlivosti“ problematiky.
S důsledky pohlavně přenosných infekcí se navíc mohou setkat také lékaři jiných odborností, nejen dermatovenerologové. „Pohlavně přenosné infekce způsobuje zhruba 30 až 50 různých patogenů, jejichž projevy mohou být velmi různorodé. Je třeba si uvědomit, že tyto choroby mají dopad na celkové zdraví i reprodukci, a patří mezi pět nejčastějších infekcí, kvůli kterým lidé vyhledávají lékaře,“ upozorňuje profesorka Hercogová. Podle ní by bylo vhodné, aby stáže na dermatovenerologii absolvovali také třeba pediatři, urologové, gynekologové či praktičtí lékaři.
Náhodný sex jedině s kondomem
Současně neplatí, že by se pohlavně přenosné infekce projevovaly pouze „typicky“, tedy například výtokem nebo vředy na genitálu. Představa, že se tedy stačí vyhnout „nemocně vypadajícím partnerům“ a nebezpečí nehrozí, je zcela lichá. „Nakažený člověk může být infekční i několik dní předtím, než se příznaky projeví. Takže lépe než prohlídka genitálu partnera nás ochrání, když máme první styk s partnerem až po určité době (věrné) známosti, a při sexu s náhodným partnerem vždy trváte na použití kondomu,“ doporučuje sexuolog Ivo Procházka, který působí v Sexuologickém ústavu 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Většina pohlavních nemocí se projeví zhruba do měsíce, ale neplatí to vždy. Například genitální bradavice se mohou projevit až za několik měsíců. Trichomoniáza pak u mužů probíhá zcela bezpříznakově a ani ji není možné zjistit, zjistitelná je pouze u žen. Sexuální přenos je také možný i u žloutenek či svrabu, který by ale jen málokdo asi považoval za takto přenosnou chorobu.
Ivo Procházka se sám ve své praxi běžně setkává s tím, že lidé ignorují zásady bezpečného sexu a věří nesmyslným mýtům. „Nekoitální praktiky, tedy petting či vzájemná onanie jsou méně rizikové než nechráněné soulož. Když už máme pohlavní styk, tak si ho chceme užít, a tak na možná rizika moc nemyslíme, a proto je důležité mít používání kondomu zautomatizované. Vždy při náhodné souloži použít kondom by měl být podobný zvyk jako si každé ráno vyčistit zuby. Zapomenout použít kondom by se nám mělo stávat asi tak často jako si ráno zapomenout vyčistit zuby,“ dodává s tím, že kondom by měl být použit i v případě orálního sexu. I při této praktice je totiž možný přenos infekce, což následně může usnadnit i přenos viru HIV, pokud je partner HIV pozitivní. „Není možné si myslet, že když je můj partner mladý, hezký, vzdělaný, tak bude také zdravý,“ shrnuje častý omyl. Podle něj si jen málokdo připouští, že by mohl onemocnět. Řada lidi se mylně domnívá, že „ti slušní“ za které se samozřejmě považují, onemocnět nemohou. „Už při prvním rozšíření syfilidy ji obyvatelé Itálie označili za „francouzskou nemoc“, protože slušní Italové přece něco takového nemohli mít. Podobně si dnes nemyslíme, že bychom se mohli nakazit, protože moji partneři byli vzdělaní, byť jsem jich měl nebo měla několik desítek, ale nebyli černoši, Romové, prostitutky, gayové, bezdomovci. To je pochopitelně nesmysl,“ vysvětluje sexuolog.
Chybí osvěta a AIDS už není hrozbou
Nepříznivá je také situace ohledně HIV/AIDS. Podle údajů Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS bylo k 31. 7. 2016 oficiálně evidováno 2807 HIV pozitivních a u 492 z nich propuklo onemocnění AIDS. Za první polovinu roku 2016 se tedy objevilo 187 nových případů HIV pozitivních osob. „Hodnocení výsledného počtu za letošní rok zatím není možné, ale na základě zkušeností z předchozích let podle běžných počtů měsíčních záchytů, není pravděpodobné, že by byl nižší než v roce 2015,“ popisuje Eva Gottvaldová, hlavní hygienička ČR. Podle údajů za rok 2015 k 75,9 % případů přenosu došlo při pohlavním styku mezi muži, což nutně neznamená, že oba partneři byli homosexuální orientace, 16,0 % případů přenosu připadalo na heterosexuální pohlavní styk. U 4,1 % případů nedošlo k objasnění způsobu přenosu, 2,3 % případů připadalo na muže mající styk s muže a současně injekční uživatele drog a 0,8 % případů na injekční uživatele drog. „Zatím je velmi nízký počet případů HIV u injekčních uživatelů drog, zejména díky harm reduction programům (pozn. redakce – mimo jiné výměna použitých stříkaček a jehel) a zatím malému počtu zdrojů infekce v této populaci,“ dodá hlavní hygienička.
Ve srovnání s jinými státy EU/evropského hospodářského prostoru je však v Česku velmi vysoký podíl případů, kdy dochází k šíření HIV mezi muži majícími sex s muži. Zatímco podle evropského průměru na tuto kategorii připadá 42,3 % případů HIV, v Česku je to více než 70 %, což je druhý nejhorší výsledek mezi sledovanými zeměmi. U HIV pozitivních pacientů navíc častěji než u HIV negativních dochází k nákaze dalšími pohlavními chorobami, včetně opakovaných infekcí. I proto je důležité, aby HIV pozitivní byli včas zachyceni. „Vždy je lepší pacient, který je včas detekován a léčen, než pacient, který léčbu odmítá. Prostředky vložené do léčby HIV pozitivní jsou velmi dobře investované, protože zvyšují dobu přežití nemocných,“ popisuje Andrea Vrbovská , ředitelka Nemocnice Na Bulovce. Právě sem se soustředí péče o HIV pozitivní pacienty a to včetně například gynekologie a porodnictví, chirurgie či stomatologie. Problémem ale je, nejen podle ní, chybějící prevence: „Dnes bychom si jen těžko vzpomněli, kdy jsme v poslední době viděli plakát nebo klip, které by upozorňovaly na nebezpečí HIV a dalších pohlavně přenosných chorob. Domnívám se, že v tom máme dluh a především nová dorůstající generace by si zasloužila výrazně více osvěty.“ Ta se k nim ale ne vždy dostává, například ne vždy mají ředitelé škol zájem o edukační programy na toto téma. Chybí také cílená prevence na skupinu mužů majících sex s muži. „Problémem jsou však i finance, které jsou na prevenci potřebné. Bez finanční podpory budeme jen těžko vytvářet preventivní programy a akce pro veřejnost,“ dodává místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví PSP ČR Soňa Marková.
Ludmila Hamplová
