Limity na doplatky se mají snížit, preskripční omezení praktiků však zůstanou, rozhodl zdravotnický výbor

Senioři se sice zřejmě dočkají snížení limitu doplatků na léky, ale ti z menších měst a vesnic, kteří nemají po ruce specialistu, si dál budou muset platit ze svého léky s preskripčním omezením daným ekonomickými důvody. Částka se přitom do limitu, stejně jako větší část doplatků, nezapočítává. Foto: Torange.biz

Lékárníci se zřejmě nedočkají dispenzační taxy, praktici zase uvolnění preskripčních omezení. Proti pozměňovacím návrhům, které s uvedenými úpravami přicházejí, se totiž včera vyslovili poslanci sněmovního zdravotnického výboru. Trochu překvapivě však jednohlasně odsouhlasili novelu, která snižuje ochranné limity doplatků na léky pro děti a seniory. Na předchozím výboru přitom návrh ministerstva zdravotnictví poměrně ostře kritizovali zejména poslanci ANO. Na včerejším zasedání jich ovšem většina chyběla – a předseda výboru Rostislav Vyzula (ANO), který minule návrhem nadšen nebyl, na něj nakonec kývl.

 

Novela přichází s tím, že se pro seniory ve věku 65 až 69 let a děti do 18. narozenin sníží limit doplatků na léky z 2500 na 1000 korun, pro lidi nad 70 let pak na 500 korun. „Náklady, které jsme pro systém veřejného zdravotního pojištění zkalkulovali, činí do 0,5 miliardy, přičemž ministerstvo s tím už teď při kalkulacích úhradové vyhlášky pro rok 2018 počítá,“ poukazuje ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík (ČSSD).

Na rozdíl od připomínek, které návrh vyvolal na zasedání výboru před dvěma týdny, ovšem tentokrát nikdo zásadně neprotestoval – a proti se nepostavila ani (přítomná) pravicová opozice. „Netajíme se tím, že zrušení regulačních poplatků pokládáme za nešťastný krok a v budoucnosti bude nutno počítat s nějakou spoluúčastí pacienta. Nicméně předložený zákon přispívá k sociálnímu stropu, který je nutný u jakékoliv spoluúčasti. Argumenty, proč byly poplatky zrušeny, se týkaly převážně sociální stránky, a tam souhlasíme s tím, že dnes není možno žádnými mechanismy filtrovat pacienty podle toho, jestli jsou chudí nebo bohatí. Věkový test je asi jediný prakticky možný, jak dopady na sociálně slabé zmírnit,“ míní Leoš Heger (Top 09).

Jak ovšem opakovaně zdůrazňují lékárníci i další, do limitu se nepočítají všechny doplatky. Zatímco celková výše doplatků v lékárnách se odhaduje na sedm až osm miliard, ty započitatelné dosahují jen zhruba půl miliardy. Podle ministra Ludvíka by přitom měl o započitatelnosti či nezapočitatelnosti informovat pacienta lékárník, přičemž je údaj uvedený i na účtence. Alespoň orientačně by měl pacienta informovat také lékař. Obecně se ale v tomto bodě nic oproti současnosti nemění, rozsah započitatelných doplatků zůstává stejný, jen se pro vybrané věkové skupiny snižuje limit, nad který pojišťovna peníze vrací.

Podle některých lékárníků by přitom bylo na místě uvažovat o rozšiřování započitatelných doplatků. „Ministerstvo by mělo v diskusi postoupit trošku dál a započitatelné doplatky stanovovat v daleko větší míře. Myslím si, že tu prostor je. Samozřejmě jako lékárníci bychom přivítali, kdyby se jakýkoliv doplatek započítával do ochranného limitu, ovšem slyším pana ředitele Kabátka a Friedricha, že by to zruinovalo systém veřejného zdravotního pojištění. Hledejme tedy mechanismus,“ apeluje Marek Hampel, šéf Grémia majitelů lékáren.

Pro novelu, která limity upravuje, se nakonec vyslovilo všech 12 přítomných členů zdravotního výboru.

Na preskripční omezení doplácejí pacienti

Protože úprava ochranných limitů spadá do zákona 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění, podali poslanci tradičně několik s věcí příliš nesouvisejících návrhů. Diskutovaným se stal pozměňovák Leoše Hegera, který zamezuje stanovovat preskripční omezení jen na základě ekonomických důvodů (o problematice jsme psali podrobněji zde).

„Mechanismus je paradoxní a řekl bych, že dosahuje téměř kocourkovského charakteru. Celý svět debatuje o řízené péči. U nás jsou debaty politicky poměrně handicapované. Paradoxně ale zákon svými regulacemi toho, kdo co má předepisovat, řízenou péči v oblasti lékové politiky de facto vytváří, ovšem naprosto opačně než zbytek světa. Ten podporuje buď gatekeeping, tedy aby každý prošel přes praktického lékaře, než vstoupí do vyšších pater systému, nebo přinejmenším měkký gatekeeping, který motivuje pacienta, aby ke specialistům nechodil rovnou. U nás naopak zákon říká, běžte přímo ke specialistovi, ten vám lék může předepsat, praktik ne,“ vysvětluje Heger s tím, že by se změna nevztahovala na přípravky, kde odborné důvody jsou – například těžká antipsychotika a podobně.

Praktici přitom přípravky s omezením z ekonomických důvodů předepsat v reálu mohou, pacient si je pak ale musí zaplatit z vlastní kapsy. Hegerův návrh proto podporuje také Grémium majitelů lékáren s tím, že preskripční omezení dopadají hlavně na pacienty v malých městech a na vesnicích, kteří mají předpis od praktika, lék si musí zaplatit a do limitu se jim nepočítá.

„Nesouhlasím s tím, aby nadále platilo omezení, kvůli kterému musí pacienti platit léky jenom proto, že jim recept předepsal jejich praktický lékař. V naprosté většině případů neexistují žádné pochybnosti o odbornosti praktika. Omezení je zavedeno pouze jako obstrukční mechanismus, který má hlídat výdaje ze zdravotního pojištění. Ve své novele proto navrhuji, aby bylo toto omezení zrušeno,“ píše Heger v tiskové zprávě.

Zalobbovat za návrh přišli na výbor také zástupci Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP. „Uvědomme si, že náš pacient musí pro stejnou léčbu navštívit lékaře dvanáctkrát za rok. V Rakousku je to šestkrát, ve Švédsku třikrát. My z našit pacientů děláme turisty – pokud je chceme léčit pohybem, tak jsme mistři světa. Těch šest vyšetření navíc ale stojí dvacet miliard ročně. My tedy nešetříme. Když to jde na západ od nás, a my kvalifikaci máme, protože naši lékaři léčí ve Velké Británii i všude jinde, tak se domnívám, že bychom s tím měli něco dělat,“ říká předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP Svatopluk Býma. „Po vyšetření praktikem je často nutné téměř totožné vyšetření u specialisty, pro systém to představuje duplicitní výdaje. A vysvětluje se tím fakt, proč máme v České republice až dvojnásobné množství kontaktů pacienta s lékaři oproti zbytku Evropy,“ dodává Heger.

Podle poslance ovšem zaznívají argumenty proti návrhu s tím, že už se ministerstvo o něco podobného snaží a některé preparáty pro preskripci u praktiků uvolňuje. Rozhodování je ovšem individuální a po výměně ministrů se proces zpomalil. „Nejde o to, aby se praktickým lékařům přihrály benefity z předepisování léků, ale o postavení primární péče, která musí být mocná, jak to říká každý expert včetně evropského komisaře,“ zdůrazňuje Heger. Jeho argumenty ovšem poslanci na výboru nevyslyšeli, byť i ministerstvo bylo se svým nesouhlasem lehce na vážkách. Pro zrušení zatěžujících preskripčních omezení byli čtyři poslanci, proti tři; další čtyři přítomní se hlasování zdrželi.

Lékárníci mají prozatím smůlu

Poměrně široká diskuse byla také kolem návrhu, který podal nejdřív Jiří Štětina (Úsvit) a pak také Vít Kaňkovský (KDU-ČSL). Ten přichází s dispenzační taxou pro lékárníky.

„Už třetím rokem se snažíme docílit, aby byla do reálného odměňování lékáren implementována změna, která byla před třemi v zákoně o zdravotním pojištění, to znamená bodové ohodnocení. Dostali jsme se do slepé uličky, proto navrhujeme jiný princip, takzvanou dispenzační taxu. Podotýkám, že výši by navrhovalo ministerstvo a o tu částku by pak upravilo společnou obchodní přirážku,“ uvádí Lubomír Chudoba, prezident České lékárnické komory. „Nositel výkonu je v praxi realizovatelný pouze pro klinického farmaceuta, případně v nemocniční lékárně. Co se ale týká základní dispenzační péče, tedy to, co děláme denně při výdeji léčiva, tak to se do seznamu výkonů nepodařilo dostat. Je tu odpor zdravotních pojišťoven, proti jsou i někteří lékaři z pracovní skupiny pro tvorbu výkonů. Proto bych se přimlouval za definici dispenzační taxy v novele zákona o veřejném zdravotním pojištění,“ přidává se Marek Hampel.

Rostislav Vyzula však lékárníkům vzkazuje, že by měli nejdřív udělat něco pro pacienty a pomoci s řešením chaosu v doplatcích, které se v lékárně od lékárny liší. Lubomír Chudoba ovšem připomíná, že lékárníci již s návrhy přišli, ovšem nebyli úspěšní. A co na jednotné doplatky ministerstvo? „Jsou dva možné návrhy. První je, že se to udělá podle průměrné marže ve všech lékárnách, pak ale budeme muset v některých lékárnách zdražit. Druhá možnost je, že se to napočítá dle nejlevnější marže na trhu – a pak se několik desítek či stovek lékáren zavře. Spousta léků se však pacientům zlevní,“ přibližuje ministr Ludvík.

Ať tak či tak, poslanci včera lékárníkům s dispenzační taxou vstříc nevyšli a pozměňovací návrh ke schválení nedoporučili. Souhlas naopak dostal pozměňovací návrh Rostislava Vyzuly ohledně sjednocení účinnosti a dva návrhy Jiřího Běhounka (ČSSD) týkající se zdravotních pojišťoven.

Zdravotnický výbor ovšem neprojednal všechny pozměňovací návrhy, které budou na stole v druhém čtení. Například Ludvík Hovorka (KDU-ČSL) se chystá na úpravu, jež by se měla týkat problematiky zvýhodňování některých poskytovatelů ze strany zdravotní pojišťovny. Svůj pozměňovák ohledně očkování pak před včerejším projednáváním stáhl Jaroslav Krákora (ČSSD) s tím, že materiál bude upraven a předložen znovu.

Michaela Koubová