Paliativní péče v nemocnicích je u nás zatím výjimkou. Jak ji zlepšit, naznačí pražská konference

Marná léčba bohužel není v českých nemocnicích nic vzácného. Pokud by byl přítomný odborník na paliativní péči, dalo by se mimo jiné zabránit řadě zbytných zákroků, které pacientův stav jedině zhorší, a zajistit, aby člověk dožil svůj život co nejkvalitněji. Foto: Pexels

Pojem paliativní péče byl donedávna v českém systému péče téměř neznámý. V poslední době se o něm začíná mluvit zejména v souvislosti s pilotním projektem mobilních hospiců, který spolu s odborníky a poskytovateli spustila VZP. Ovšem paliativní medicína by měla zahrnovat mnohem širší spektrum péče, než je doprovození pacienta během posledních dnů, maximálně týdnů, v jeho domácím prostředí. Pokud pomineme to, že by v ideálním případě měla být tato péče poskytována po mnohem delší dobu, ideálně od určení závažné diagnózy (o moderním pojetí paliativní péče více zde), rozhodně by se neměla týkat jen těch pacientů, kteří tráví své poslední dny doma. V Česku totiž umírá 60 procent lidí v nemocnicích a devět procent v LDN. Paradoxně ovšem máme právě v této oblasti největší mezery – nemocnic, které paliativní péči poskytují, je jako šafránu. Tomu, jaké zkušenosti mají právě ony i jak rozvíjet nemocniční paliativní péči v Česku dál, se bude věnovat konference připravovaná Nadačním fondem Avast, Centrem paliativní péče a Českou společností paliativní medicíny ČLS JEP s názvem Nemocniční paliativní péče, která se bude konat 13. dubna v Praze.

 

„V českých nemocnicích ročně umírá zhruba 60 až 70 tisíc pacientů, pro které by paliativní péče představovala významnou pomoc. V naší zemi dnes máme skvělé hospice, dostat se do jejich péče ale není možné pro všechny a pravděpodobně i s dalším rozvojem hospicového sektoru bude pořád významná část populace umírat v ústavní péči nemocnic a LDN. Toto musíme brát vážně a začít paliativní přístup šířit i do hlavního proudu zdravotního systému,“ říká ředitel Centra paliativní péče Martin Loučka.

Ačkoliv jsou tak nemocnice nejčastějším místem, kde Češi umírají, paliativní péče se v nich systematicky neposkytuje. Ve vyspělých státech už přitom pochopili, že jde o něco, co má při kvalitním poskytování péče nevyléčitelně nemocným nezastupitelné místo.

„V zemích okolo nás je zcela běžné, že má nemocnice oddělení paliativní péče stejně jako internu, chirurgii a neurologii – nebo v nemocnicích fungují paliativní konziliární týmy. Pokud bychom dokázali pacientům a jejich rodinám nabídnout tento typ podpory, pomohlo by to všem stranám. V nemocnicích by nebyli pacienti, pro které již akutní péče není reálným přínosem. Tito lidé by zároveň měli adekvátnější a prospěšnější péči buď v hospicích, kam by jim nemocniční týmy zprostředkovaly překlad, nebo v domácím prostředí – opět za pomoci mobilního hospicového týmu, se kterým by nemocnice spolupracovaly,“ vysvětluje důležitost odborníků na paliativní péči Loučka.

V ČR chybí i síť péče o děti

Bohužel, paliativní péči nepotřebují jen dospělí. Dětská paliativní péče se přitom od té „klasické“ značně liší – a to mimo jiné v obtížnosti odhadnout prognózu a tedy délku trvání péče, která tak trvá většinou mnohem déle než u dospělých (více jsme psali zde). Dostupnost těchto zdravotních služeb, a to jak v nemocnicích, tak doma, má ale taktéž velké mezery. Podle Mahuleny Mojžíšové, primářky dětského oddělení v Nemocnici Hořovice  a předsedkyně Pracovní skupiny dětské paliativní péče České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP, by bylo na místě posílit na prvním místě právě složku nemocniční, ruku v ruce s ní ale i tu domácí.

„Nejde to od sebe oddělit, ale musí se začít v nemocnicích. Často vidím děti, které jsou jasnými kandidáty na paliativní péči, ale s rodinami v nemocnicích to nikdo nekomunikuje. Práce musí začít v nemocnicích, kde stanoví supervzácnou diagnózu,“ řekla před časem pro ZD Mahulena Mojžíšová. Podle ní ale nemůže zůstat veškerá tíže na fakultních nemocnicích, je třeba mít lůžka i v regionálních zařízeních, která by také mohla sloužit jako odlehčovací pro rodiny, které se rozhodnou pečovat o dítě doma.

Systémový start díky nadačnímu fondu

Zásadní kroky k rozvoji paliativní péče (jak dětské, tak dospělé) v nemocnicích přitom pomohl udělat Nadační fond Avast. Ten totiž přispěl na 18 projektů v 17 nemocnicích dohromady 26,6 milionu korun.

„Program Spolu až do konce Nadačního fondu Avast představuje historický mezník, kdy se u nás poprvé začalo v 18 nemocnicích systémově pracovat na rozvoji paliativní péče. V programu jsou velké fakultní nemocnice i menší zařízení z regionů a každá nemocnice k tomuto tématu přistoupila svou vlastní cestou. Jsme nadšeni z výsledků, které již dnes nemocnice mají, a věříme, že program jako takový přinese inspiraci pro rozvoj celého zdravotního systému a že se pilotní zkušenosti budou moci přenést i do dalších nemocnic,“ poukazuje Martin Loučka. „Dostupnost paliativní péče v nemocnicích považuji za klíčovou záležitost pro to, aby se v naší zemi mohlo opravdu důstojně umírat. Občas slyším hlasy, že umírající patří do hospice a řada lidí pojmy paliativní a hospicová péče ani nerozlišují. Přitom se jedná o dvě věci. Model, o kterém jsem hluboce přesvědčen, že je správnou cestou kupředu, je ten, kdy paliativní péče v nemocnici provází vážně nemocné pacienty již od začátku léčby, a pokud se pacientovo onemocnění nepodaří zastavit, paliativní tým představuje most od přísně kurativního režimu k paliativní péči. A potažmo i hospicové, pokud to bude pro daného pacienta možné a vhodné. Je to z mého pohledu největší dluh, který dnes v České republice v péči o umírající máme,“ dodává Loučka.

Pokud byste se chtěli dozvědět více o projektech nemocnic, přístupech, které zvolily, a tom, jak nemocniční paliativní péči posunout dál, navštivte konferenci, která se bude konat 13. dubna v Hotelu Ambassador na Václavském náměstí 5 v Praze. Vstup na akci připravenou Nadačním fondem Avast, Centrem paliativní péče a Českou společností paliativní medicíny ČLS JEP, nad níž převzal záštitu ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík, činí 1000 korun. Účastníci se mohou těšit také na přednášku profesora Anthony Backa, ředitele Center for Excellence in Palliative Care z University of Washington, který pracuje jako onkolog ve Fred Hutchinson Cancer Research Center v Seattlu a je přední světový expert v oblasti komunikace v medicíně a zejména tématu sdělování špatných zpráv.

Vzdělávací akce je akreditována Českou lékařskou komorou (ohodnoceno 6 kredity ČLK)
a Českou asociací sester (4 kredity). Přihlásit se můžete zde.

-mk-