Prioritou je snižování rizik, shodli se odborníci u kulatého stolu ZD věnovaného kuřákům

Zleva: Lenka Teska Arnoštová, prof. Eva Králíková a Viktor Mravčík se mj. shodli na tom, že je třeba pomoci lékařům, zdravotním sestrám i lékárníkům, aby se více věnovali intervenci u pacientů kuřáků. Problém ovšem je, že sami zdravotníci kouří, konkrétně 16 % lékařů a dokonce 40 % sester. Foto: Kulatý stůl ZD

Nebojujeme, ale snažíme se kuřákům pomáhat, aby přestali kouřit. Prioritou je, podobně jako u jiných závislostí, snižovat dopad kouření tabáku na zdraví jednotlivců i populace. Na tomto východisku se shodli experti u kulatého stolu Zdravotnického deníku. Zdravotní problémy nezpůsobuje přitom samotný nikotin, ale další látky, které při spalování v hořících cigaretách kuřák vdechuje. Elektronické cigarety a výrobky na principu vapování mohou být vhodnou pomůckou pro snižování rizik kouření, protože v nich dochází pouze k procesu zahřívání, nikoliv spalování a téměř neobsahují látky odpovědné za škodlivost klasických cigaret. Odborníci apelují na to, aby se do snižování dopadů kouření na lidské zdraví více zapojili zdravotníci, zejména pak praktičtí lékaři a sestry či lékárníci, a to alespoň krátkou intervencí. Osvětové programy ve školách jsou sice chvályhodné, ale málo účinné. Stát by měl proto spíše investovat do týmu expertů, který se bude problematice závislosti na tabáku věnovat systematicky.

 

Kulatý stůl se uskutečnil v pražském Lounge Baru Mánes, a to díky laskavé podpoře VZP. Moderátor diskuse, šéfredaktor Zdravotnického deníku Tomáš Cikrt, přivítal hosty, které představujeme úvodními citáty:

 

„Chybí rozumná regulace. Elektronické cigarety jsou regulovány stejně přísně nebo dokonce přísněji než běžné cigarety, což je absurdní. Měla by se hradit léčba závislosti na tabáku, protože je to pro společnost výhodné.“

prof. MUDr. Eva Králíková, předsedkyně Společnosti pro léčbu závislostí na tabáku, vedoucí Centra pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN.

 

ARNOŠTOVÁ (1)„Nechceme jenom zakazovat, chceme pomáhat. Pořád je nám podsouváno, že bojujeme. My ale chceme motivovat, zejména mladistvé.“

JUDr. Lenka Teska Arnoštová, náměstkyně ministra zdravotnictví.

 

 

mravčík„Snižování rizik, harm reduction se tomu říká, je u nás tradičně základní součástí české protidrogové politiky. Tabák a alkohol se k této drogové politice přidávají v poslední době.“

MUDr. Viktor Mravčík, vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti při vládě ČR.

 

zeman

„Stát by měl podporovat cokoliv, co pomůže kuřákům. Nestačí jen zakázat, ztížit, vysvětlit, ale také dát jim zároveň nějakou alternativu.“

MUDr. Marek Zeman, předseda spolku Za zdraví z.s.

 

 

Diskuse se zúčastnil svými otázkami na odborníky také Mgr. Ivo Hartmann, spolumajitel vydavatelství Zdravotnického deníku a bývalý vrchní ředitel pro ekonomiku a mezinárodní věci ministerstva zdravotnictví.

 

T. Cikrt: Česko vstoupilo do nové éry. Byl přijat lidově řečeno „antikuřácký“ zákon, který především chrání nekuřáky a ukazuje určitou zdravotní prioritu naší společnosti. V naší debatě se zaměříme na to, co bude nyní dál, tedy na to, jak pomoci kuřákům a jak snižovat zdravotní rizika, která jim kouření přináší. Kupodivu nejsou k dispozici přesná čísla, někde se dočteme, že máme v populaci 30 % kuřáku, jinde 24 %, nebo 18 %. Jiná čísla má WHO. Pořád jich ale máme hodně, když to hrubě zaokrouhlíme zhruba dva miliony. Čtvrt milionu z nich je mladších osmnácti let. Jak již publikovala paní profesorka Králíková trend je takový, že „přestávají starší muži a začínají mladší dívky“. Také je zajímavé, že kouří 40 % sester a 16 % lékařů. Co by mělo být tedy nyní prioritou v boji proti kouření?

E. Králíková: Nemám ráda slovo boj. My se spíš bráníme. Já jsem určitě ráda, že ten zákon byl přijatý, jakkoli není úplně ideální. Má téměř 200 stránek a pokrývá oblasti, které spolu vůbec nesouvisejí. Tabáková legislativa je nepřehledně roztroušená asi do 40 zákonů a vyhlášek. Měli bychom místo toho mít jeden komplexní zákon na kontrolu tabáku podle Rámcové úmluvy o kontrole tabáku WHO. Těším se, že se to třeba za několik let podaří. Současný zákon o nekuřáckém vnitřním veřejném prostředí začne platit 31. května, kdy je Světový den bez tabáku WHO, který má letos heslo „Tabák brání rozvoji“. Bude to hezký způsob oslavy. V následujících měsících by měl u nás klesnout počet akutních koronárních syndromů. Pasivní kouření totiž poškozuje zejména kardiovaskulární systém.

Priority jsou popsány v Rámcové úmluvě o kontrole tabáku WHO, kterou jsme ratifikovali v roce 2012 jako jedna ze 180 zemí. Úmluva má platnost zákona a velmi hezky shrnuje všechno, co spadá do oblasti kontroly tabáku ve třech oblastech. Za prvé je to snížení dostupnosti tabákových výrobků. To znamená především upravit ceny, ale i podmínky prodeje. U nás se většina tabákových výrobků prodá spolu s potravinami, což je určitě špatně. Měl by to být specializovaný obchod čili trafika. Nejen že by tam neměla být reklama, ale ani tam by cigarety neměly být vystaveny.  Za druhé úmluva požaduje nekuřácké veřejné prostory, což je ten dobrý krok našeho aktuálně přijatého zákona. Ovšem v zemích jako je Kanada Austrálie či newyorské parky a pláže – tam si nezakouříte ani venku. A pak jsou to jednotná balení. Od 7. prosince máme obrázková varování. Třetí oblastí je dostupné léčba v rámci zdravotních systémů.

Když žijete v zemi, kde krabička cigaret stojí 300 korun, nikde nevidíte kouřit ani prodávat cigarety a když se k ním dostane dítě a vidí, že jsou ošklivé, tak v zásadě nemusíte nic dalšího dělat. A půvabné je, že tohle v zásadě nic nestojí. Dokonce se tak zvýší příjem státního rozpočtu. Jestliže zvedneme daň, tak si výrobek koupí méně lidí. Vy vyděláte na vyšší dani, ale proděláte na tom, co si lidé nekoupili. Tomu se říká cenová elasticita. Ekonomové spočítali a vychází to i u nás, že za méně cigaret s vyšší daní by stát vybral více peněz do státního rozpočtu. To je klíčová věta, kterou bychom měli poslancům stále opakovat.

Zleva vydavatel Zdravotnického deníku Ivo Hartmann, náměstkyně Lenka Teska Arnoštová a moderátor diskuse Tomáš Cikrt
Náměstkyně ministra zdravotncitví L. T. Arnoštová se chce zaměřit na děti a mladistvé, kteří jsou nejzranitelnější. Zleva vydavatel Zdravotnického deníku Ivo Hartmann, náměstkyně Lenka Teska Arnoštová a moderátor diskuse Tomáš Cikrt

Nechceme jenom zakazovat, chceme pomáhat, i zdravotníkům

T. Cikrt: Na co se zaměřit ve vztahu k lidem kteří kouří?

V. Mravčík: Zákon ukládá všem zdravotnickým pracovníkům povinnost stanovit včasnou diagnostiku a krátkou intervenci směrem k obecně problémovým uživatelům návykových látek. Míra provádění krátké intervence u uživatelů tabákových výrobků nebo alkoholu je v ČR velmi nízká. Asi třetina denních kuřáků v průzkumech říká, že byla předmětem nějaké intervence ze strany lékaře i třeba té, které se říká minimální. To souvisí se vzděláváním zdravotníků, s podporou provádění těchto intervencí, metodikou, finančním zajištěním.

Přitom transpozice Evropské tabákové směrnice zavedla varování kombinovaná s povinností nabízet na krabičkách kontakt na nějakou pomoc. V naší správě národních institucí se ovšem žádná osoba nezabývá na plný úvazek tabákem.

E. Králíková: Například v Irsku byli najati speciální pracovníci, aby dva roky před přijetím zákona o nekuřáckých veřejných prostorách v roce 2004 situaci Irům objasňovali. V přepočtu na obyvatele by naše ministerstvo mělo zaměstnávat kolem 70 lidí speciálně pro tento účel.

V. Mravčík: V době kdy jsme připravovali vyhlášku, neměli jsme ani číslo národní linky (800 35 00 00 – pozn. redakce), teď to již máme zajištěno lépe, včetně webové stránky koureni-zabiji.cz

T. Cikrt: Pokud jsou intervence důležité, nechybí lékařům a dalším zdravotníkům informace, vědí vlastně, co přesně mají říci? Možná, že by to mohl být podnět pro ministerstvo zdravotnictví, aby takovými vhodnými informacemi zdravotníky vybavilo.

L. Arnoštová: Ministerstvo zdravotnictví je velmi rádo, že byl zákon schválen, že nám ho pan prezident podepsal a že bude od 31. května na světový den bez tabáku účinný. My jsme 30. květen vyhlásili Dnem posledního típnutí. Nyní se musíme soustředit na metodiku a aplikaci zákona. Zákon zvyšuje pravomoci některých orgánů, například Státní zemědělské a potravinářské inspekce, orgánů Celní správy a Finanční správy a zejména pak orgánů ochrany veřejného zdraví. Jsou tam také nároky na provozovatele. Máme na vysvětlování aplikace zákona tři měsíce.

Hlavně pak musíme pomoci nejen těm, kteří už jsou závislí na tabáku, ale i těm, kteří jsou závislí na jiných návykových látkách, protože ten zákon je o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, netýká se jenom kuřáků. Jedním s komponentů této pomoci je samozřejmě intervence lékařů. Lékaři přesně ví, co je zdravé a co ne. Otázkou je ale jakou formou to mají říkat. Viděla bych tam i součinnost lékáren. Tak je postaven projekt, který byl představen ve spolupráci s profesorkou Králíkovou, který se týká i dalších zdravotnických pracovníků a zdravotnických zařízení. Nechceme jenom zakazovat, chceme pomáhat. Pořád je nám podsouváno, že bojujeme. My chceme motivovat zejména mladistvé, protože u nás každý třetí z nich kouří a v rámci EU každý čtvrtý. Všichni mladí, kteří jsou závislí na návykových látkách, také obvykle kouří. Je to určitý předstupeň, je to závislost, která se pak léčí jinou závislostí. To je důvod proč se snažit, aby děti a mládež vůbec nezačali kouřit. Je to ta nejcitlivější skupina, kde vzniká závislost. Dále se musíme zaměřit na dospělé, kteří chtějí přestat kouřit, ale nedostane se jim pomoci.

E. Králíková: Ministerstvo by to mohlo změnit a zvýšit počet center, alespoň v těch nemocnicích, které řídí…

L. Arnoštová: V našich přímo řízených organizacích můžeme skutečně zasáhnout rychleji než u těch ostatních. Druhou věcí jsou pak akční plány, které odsouhlasila vláda. Chceme tady podpořit projekty, které povedou k větší informovanosti lidí. To znamená, aby věděli, co to znamená, když kouřím, co to znamená, když přestanu kouřit. Je třeba napomoci tomu, aby informace pro lidi byly dostupné a kvalitní. Měli by je dostat všichni v Česku a nejenom tady v Praze.

E. Králíková: Země, kde mají prevalenci těsně nad 10 procent, třeba jako Austrálie nebo Kanada, se chlubí tím, že nikdy neměly žádnou kampaň zaměřenou na děti. Děti chtějí být jako dospělí. Na cenu cigaret jsou absolutně nejcitlivější děti, stejně jako třeba na velká balení. Dítě si nekoupí balení 40 cigaret najednou.

Závislost, která má svá specifika

T. Cikrt: Zaměřme se tedy na dospělé, jimž se děti chtějí pouze podobat. Úmysl přestat kouřit má milion lidí, to je velká část kuřáků. Úspěšná jsou ale pouhá čtyři procenta z nich…

E. Králíková: Když jsou bez pomoci.

T. Cikrt: Jak jim tedy pomoci?

M. Zeman: Přijetí zákona pomáhá hlavně nám, nekuřákům. Když zajdeme do restaurace, nesmí se tam kouřit, nebudeme vystaveni pasivnímu kouření. Nicméně už to tolik nepomůže těm závislým kuřákům. Oni si uvědomují, že je pro ně kouření nezdravé, ale málokdy dokáží opravdu přestat kouřit natrvalo. Co pro ně děláme jako zdravotníci? Souhlasím s panem doktorem Mravčíkem, že v oblasti osvěty toho děláme skutečně málo. Zákaz je jedna věc, ale dobrovolné přijetí nějaké změny, může mít větší efekt. Je třeba do osvěty vložit hodně prostředků. Ta může mít podobu letáků, nebo masáže v televizi. Nemusí nutně ukazovat lidi, kteří leží na jednotce intenzivní péče, ale stačí grafy, křivky, jak působí dehet a všechny tyto produkty spalování, aby si to každý uvědomil a samozřejmě zvlášť zdravotníci. Bohužel tady je obrovské prázdno. Praktický lékař má klientelu, kterou zná, a proto třeba rezignoval na snahu svým pacientům kouření vymlouvat.

E. Králíková: Zákon pomůže i kuřákům, protože klesne prodej cigaret řádově o nějakých 6 až 8 procent, a to ze tří důvodů. Někdo přestane, sice malá část, ale je to pro ně ta poslední kapka, že nemůžou kouřit v té svojí hospodě a tak se na to vykašlou. Druhý důvod je, že jistě většina nepřestane kvůli zákonu, ale kouření omezí, protože zkrátka musí vstát od stolu a jít ven, takže za večer zvládnou menší počet. A dokonce je prokázáno, že když se nekouří ve veřejných prostorách, tak se méně kouří i doma, protože si všimnou, že je docela fajn, když to tam nesmrdí. A třetí důvod je, že s kouřením začne méně mladých. Když si vzpomeneme sami na sebe, první cigarety v hospodě byly snadné.

Závislost na tabáku není nějaký špatný návyk, je to závislost, nemoc, která má číslo diagnózy. Představte si, že bychom měli pacienta s glykémií 15 mmol/l a řekli bychom mu – máte diabetes, musíte snížit glykémii, na shledanou. A nic dál. Takhle přesně pracujeme s kuřáky, že jim neřekneme, jak to mají udělat. A na fakultách není praxe, kde by si to medici mohli nacvičit.

T. Cikrt: Kouření je tedy stejná závislost jako ostatní závislosti, nejsou tam odlišnosti?

V. Mravčík: Má to svá specifika. Když děláte průzkumy a sledujete dávku, počet cigaret apod., vždycky tam máte určitý podíl lidí, u kterých to vychází tak, že nejsou závislí a přesto to jsou denní kuřáci a naopak. Ale je jasné, že velikost dávky, tomu se říká heavy use over time –  je hlavním ukazatelem míry závislosti – můžeme tedy říci, že u nás je přibližně čtvrtina kuřáků závislých na cigaretě. A ti bez pomoci přestanou těžko.

E. Králíková: Počet úmrtí na ilegální drogy je u nás asi sto za rok, alkohol šest tisíc a kouření šestnáct tisíc. Nechci zlehčovat problém ilegálních drog, ale tabák má větší dopad. Když vezmete prostor v médiích, včetně vašeho deníku, můžete to spočítat. Kolik věnujete prostoru ilegálním drogám, alkoholu a kouření. Mluvím o společenské pozornosti, aby si lidé uvědomili, že tohle je něco, co se dá úplně eliminovat. V Austrálii plánují, že cigarety nebudou od nějakého roku vůbec volně prodejné, že budou jen pro registrované uživatele. A vy se na začátku roku přihlásíte k registraci, zaplatíte dopředu, nebo si dáte nějaký limit, kolik chcete za ten rok odebrat a nemůžete víc. Druhá věc je, že noví uživatelé by se mohli registrovat jen v dospělosti a po splnění vědomostního testu, aby prokázali, že doopravdy vědí, co dělají. Jinak by ale cigarety volně prodejné nebyly vůbec. Některé země mluví o takzvaném konci hry, „Tobacco End Game“, třeba Finsko jej plánuje na rok 2040, Skotsko 2034 a cílem je mít méně než 5 procent kuřáků v populaci.

T. Cikrt: U nás dnes ale roste odpor k různým registrům. Byla by ochota do toho jít?

E. Králíková: Tohle by se týkalo prodeje, nikoli léčby, stejně tak je na tom třeba inzulín. Když si chcete píchnout inzulín, taky nemůžete jen tak přijít do lékárny a říct, že chcete inzulín.

Zprava: Viktor Mravčík, Marek Zeman, prof. Eva Králíková a Tomáš Cikrt
Vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti dr. Mravčík vysvětluje, že priortiou vlády je snižování rizika, tzv. harm reduction. Zprava: Viktor Mravčík, Marek Zeman a prof. Eva Králíková

Cílem vlády je „harm reduction“, to e-cigarety umí

T. Cikrt: Jak se díváte na koncept alternativních výrobků? Snižuje jejich používání rizika, která pro zdraví představují běžné cigarety?

E. Králíková: Není reálné si myslet, že 25 procent občanů ČR, kteří užívají nikotin, s tím zítra přestanou. Navíc většina z nich je fyzicky závislá. V EU je zdrojem nikotinu v 96 % spalovaný tabák, což je nejhorší způsob, jak ho do sebe dostat. Že je lepší si nepíchat žádný heroin, než si ho píchat s čistou jehlou a ještě hůř s jehlou špinavou, tomu rozumíme všichni, čili tady harm reduction akceptujeme. Stejně tak je to i s nikotinem. Čtyřprocentní úspěšnost mají ti, kteří zkouší přestat bez pomoci. V našem centru je to zhruba desetkrát více, ale milion lidí, kteří každoročně zkoušejí přestat, se léčit nebude. Je potřeba vidět realitu. Jsou to lidé závislí na nikotinu, tuto látku potřebují a nedokázali přestat třeba ani při intenzivní léčbě. Je možnost jim poskytnout nikotin z jiného zdroje. V různých zemích se k tomu přistupuje různě. Teď tedy máte na mysli elektronické cigarety?

T. Cikrt: Ano a pak ještě existují další výrobky, založené na principu zahřátí, ale ne hoření.

E. Králíková: Ani elektronické cigarety nejsou jednotný pojem, je to obrovská škála výrobků, rozlišují se tři generace. Výrobky první generace se podobaly cigaretám, ty asi opravdu nepomohou přestat kouřit. Dnes máme třetí generaci, která může vypadat naprosto jakkoliv. Můžete vapovat ze smartphonu, nebo z plechovky Coca-coly, z čeho si vzpomenete. A slévat si různé koncentrace a příchutě náplní. V zásadě je to glycerin, propylenglykol a většinou nikotin, které se zahřejí za vzniku viditelné páry, která se pak rozplyne. Samozřejmě se tam občas najdou nějaké toxické látky, což by nemělo být, ale když se podíváte na jejich koncentraci, tak u těch takzvaných elektronických cigaret, nebo vapování vám vyjde vždy sto až tisíckrát menší koncentrace než v cigaretovém kouři. Tabákový kouř je tedy nejhorší možnost, jak do sebe nikotin dostat. Máme-li nějakou jinou, méně rizikovou možnost, tak bychom ji měli využít.

Pokud jde o léčbu závislosti na tabáku, je jiná v tom, že se týká obrovského množství lidí a všech klinických oborů medicíny, určitě jí nelze omezit na adiktologii.  Adiktologové jsou dnes paradoxně jednou ze skupin zdravotníků, která se kouření vůbec nevěnuje, přestože mají plné ordinace kuřáků závislých i na jiných drogách. První věc je, aby adiktologové sami nekouřili a měli nekuřácké adiktologické služby jako má například Apolinář.

T. Cikrt: Co je vlastně vládní politikou v této oblasti, snižování rizika?

V. Mravčík: Snižování rizik, harm reduction se tomu říká, je u nás tradičně základní součástí české protidrogové politiky. Tabák a alkohol se k této drogové politice přidávají v poslední době. A je to i koordinováno v rámci jedné strategie. Otázkou je, jak její principy vyjádřit v praxi, například onen přechod na alternativní způsoby příjmu nikotinu u kuřáků.

Chybí finanční podpora. Léčbu si pacienti hradí sami. To je velmi příznačné pro český systém. Netýká se to jen nikotinu. Například i většina lidí závislých na heroinu si u nás musí tzv. substituční léčbu hradit sama. Větší možnosti úhrady jsou v centrech proti závislosti na tabáku. Pro většinu lidí, kteří se snaží svépomocí nebo bez pomoci specializovaných center, případně někde v programech s nějakou dotací, je to velmi finančně náročné.

E. Králíková: Kouření má bohaté lékové interakce, například s metadonem. O metadonu a kouření najdeme v Pub Med asi tři sta publikací. Lidé, kteří užívali metadon a přestali kouřit, byli najednou předávkovaní a musela se ta dávka snížit třeba na polovinu. Takže ušetřili nejenom za cigarety, ale také za ten metadon. Obecně cigarety zvyšují a zrychlují metabolismus řady léků, včetně především psychiatrických, ale i třeba i obyčejného kofeinu.

Nikotin v cigaretách nepředstavuje zdravotní problém, ten nám v zásadě nevadí. Jistě, velká dávka by byla toxická, ale to z cigaret není reálné do sebe dostat. Jsou tam škodlivé úplně jiné látky, ty vznikající spalováním především.

L. Arnoštová: Vládní strategie je postavena na snižování výskytu závislosti na návykových látkách, tabáku, alkoholu, hazardu a dalších. Strategické plány tady jsou. Ale je spíše otázkou nakolik třeba primární prevence má skutečný efekt ve společnosti, protože ta ve vysoké míře toleruje například alkohol, ale i tabák a další návykové látky. Vidím prostor především u dětských lékařů, protože – a já se k tomu znovu a zase vracím – nejrizikovější skupinou jsou děti. Dnes je trendem, že když je dítě součástí nějaké party, může rodič něco říkat, může škola i vláda a premiér něco říkat, ale on je nebere. Pojďme se cílit spíše na efektivitu, spustit nějakou kampaň tak, abychom se zaměřili na ty nejrizikovější skupiny.

E. Králíková: Ve Velké Británii je asi 24 % uživatelů elektronických cigaret na světě. Je to země, kde jsou tyto výrobky podporovány, dokonce jednu ze značek hradí jako lék druhé linie, pokud někdo nepřestane kouřit s léky první linie. Skvělá data poskytuje Monthly Household Survey – každý měsíc se ptají asi 1700 domácností.. V British Medical Journal nyní vyšla velká analýza těchto dat. Od roku 2012 sice klesl počet pokusů přestat kouřit, ale více lidí skutečně přestalo a přitom se obrovsky zvýšilo užívání elektronických cigaret. Z toho plyne, že je velmi pravděpodobné, téměř jisté, že v tom elektronické cigarety hrály svoji roli.

Objevila se na druhou stranu i kontroverze ve vědeckých časopisech, kde vycházely články s titulkem, že elektronické cigarety lákají děti a vedou je k závislosti. Když se ale podíváte na jejich metodiku, tak zjistíte, že to tak není, že to z těch dat neplyne a to jsou data od CDC (Centers for Disease Control and Prevention – americký vládní úřad pro léčbu a prevenci nemocí – pozn. redakce). V Lancetu teď také vyšel článek, který je metodicky zjevně špatně, protože porovnává prevalenci užívání jak cigaret, tak i těch elektronických výrobků na základě úplně jiných dotazů, změnily se tam dotazníky a vůbec to tam nepopsali.

V. Mravčík: Všechny systematické přehledy z poslední třech let ukazují, že v harm reduction, snižování rizika, jsou elektronické cigarety účinné. Není shoda v tom, nakolik tam jsou dlouhodobá rizika vyplývající z inhalace směsí, ale jsou tam zdravotní účinky, které označujeme jako health gain (objektivní zlepšení zdraví populace – pozn. redakce)

M. Zeman: Je to jako bych zkoumal, že když budu mít normální krevní tlak, tak to bude výhodnější pro mě, než když budu mít vysoký. Samozřejmě, že normální tlak je lepší, protože předchází infarktům srdce atd. Jestliže víme, že v elektronické cigaretě je nějaké množství nikotinu a další věci tam jsou v daleko menší míře, nebo tam nejsou vůbec jako například dehet, tak z toho logicky vyplývá, že elektronická cigareta bude zdravější. Stát by měl podporovat cokoliv, co pomůže kuřákům. Nestačí jen zakázat, ztížit, vysvětlit, ale dát jim zároveň také nějakou alternativu Samozřejmě v lepším případě by přestali kouřit úplně, ale jsme v nějaké cestě, která znamená, že jim chceme pomoci.

I. Hartmann: Vidíte mezi elektronickými cigaretami a tabákovými produkty, které jsou založeny na zahřívání, nikoliv na spalování, nějaký rozdíl z pohledu snižování škodlivosti na zdraví?

E. Králíková: Rozdíl tam bude, protože přeci jen se tam zahřívá něco jiného, respektive přímo tabák, než-li glycerin a propylen glykol. To jsou látky zdraví neškodné, propylen glykol se používá v potravinářství na zvláčnění potravin. Je pravda, že nemáme dlouhodobou studii o jeho inhalování, ale znáte skořicovou výzvu? Vezmete lžíci skořice a dáte si ji do pusy, musíte se přitom ovšem nafilmovat a dát to na Youtube. Lidé se u toho samozřejmě začnou dusit, protože vdechnou prach. Dokonce je myslím popsané nějaké úmrtí. Všechny články končí tak, že další výzkumy jsou potřeba, pochopitelně. Ale u elektronických cigaret, nebo spíš bych řekla vapování, to je lepší výraz, pokud v nich nejsou nějaké toxické příměsi, které tam nemají co dělat, bych neviděla žádné riziko.

T. Cikrt: Tady má asi svoji roli stát, který má dbát na to, aby byly prodávány kvalitní produkty.

E. Králíková: Chybí rozumná regulace. Elektronické cigarety jsou regulovány stejně přísně nebo i přísněji než běžné cigarety, což je absurdní. Měla by se hradit léčba závislosti na tabáku, protože je to pro společnost velice výhodné. V ČR platíme za rok zachráněného života (LYG) danou léčbou obecně statisíce, možná milión korun. Když jsme spočítali cenu roku zachráněného života léčbou závislosti na tabáku, tak je za 1333 korun. Je tedy velice ekonomicky výhodná intervence, neznám v medicíně levnější. Navíc jí může provádět každý – sestra, lékárník, jakýkoliv klinický pracovník – kromě receptu. Hrazení léčby je klíčové.

"Tabákový kouř je nejhorší možnost, jak do sebe nikotin dostat. Máme-li nějakou jinou, méně rizikovou možnost, tak bychom ji měli využít," míní paní profesorka Králíková.
„Tabákový kouř je nejhorší možnost, jak do sebe nikotin dostat. Máme-li nějakou jinou, méně rizikovou možnost, tak bychom ji měli využít,“ míní paní profesorka Králíková.

Každá kapka je dobrá, ale podpora prevence je prachbídná

T. Cikrt: Zdravotní pojišťovny alespoň nabízejí preventivní programy, jaký k nim zaujímáte postoj?

V. Mravčík: Každá kapka do moře těch potřeb je dobrá. Ale tyto aktivity typu podpora tu a tam má marginální účinnost. Z dat vyplývá, že kouření je zdravotně velmi závažné jako rizikový faktor, můžeme nadneseně říct, že je to zbraň hromadného ničení, zabíjí v České republice 16 tisíc lidí ročně. Sledujeme výdaje v oblasti protidrogové politiky, která se vyvíjí. V oblasti protidrogové politiky jde na oblast prevence, léčby atd., když odečteme výdaje v oblasti prosazování práva, nějakých možná 500 tisíc až jeden milion korun ročně a to mluvíme o celé oblasti, které se sice říká drogová prevence, ale která zahrnuje hlavně léčbu, harm reduction, doléčování, následnou péči nebo i záchytné stanice. Z toho opravdu na primární prevenci, čili předcházení problému, která zahrnuje také školské programy, jde 40 milionů ročně. A z toho specificky na tabák jsou to řádově statisíce ročně, to jsou ojedinělé projekty. To je prostě strašně málo, to je směšné.

E. Králíková: Školní programy nejsou účinnou prevencí. Jsou drahé, z principu sice správné, ale málo účinné.

M. Zeman: Jestliže máme dva miliony kuřáků, víme, že polovina z nich by chtěla přestat kouři a víme, že jaká pomoc je účinná, tak se jistě vyplatí dát hodně peněz. Jednoduchá cesta prostřednictvím pojišťoven v tuto chvíli ale není reálná. Jejich rozpočty jsou napjaté, fond zdravotního pojištění je velmi limitován. Stoupají náklady na drahou léčbu, například biologickou. Financování je třeba podpořit, ale jinými cestami než z fondu veřejného zdravotního pojištění.

E. Králíková: Právě u biologické léčby je důležitá souvislost s kouřením. Například u roztroušené sklerózy je biologická léčba u kuřáků zhruba polovičně efektní. Pojišťovny vlastně vyhazují peníze za tuto léčbu, která nefunguje jen proto, že ti lidé kouří.

L. Arnoštová: Jsou to všechno spojené nádoby. Protidrogová politika je věcí ministerstva zdravotnictví, školství, úřadu vlády… Musíme se snažit jít za společnými cíli a s nějakými koncepčními programy. Snaha je, ministerstvo zdravotnictví podporuje projekty – na protidrogovou politiku dáváme zhruba 40 milionů korun, částka se má každým rokem zvyšovat. Mým snem je, abychom tady u toho stolu seděli za účasti ministerstva, zdravotních pojišťoven, všech aktérů, odborníků. Ale ty politiky jsou tak strašně různorodé, každé ministerstvo je vázáno na státní rozpočet, zdravotní pojišťovny mají své pojistné plány, vláda je limitována čtyřmi roky a má nějaké priority. Otázkou je nakolik si budoucí vláda vezme tuto prioritu za svou. Pokud se ale jde o zdraví, je nutné zaměřit se na mladou generaci a rizikové skupiny.

E. Králíková: Samozřejmě protidrogová politika by se tím měla více zabývat, to bez debaty. Ale stejně tak všechny obory medicíny. Očař nebude léčit závislost na heroinu, to patří opravdu adiktologii. Měl by se však zajímat o kouření pacienta, protože kouření je nejčastější příčina slepoty v dospělosti. Takže na rozdíl od jiných drog, tohle se týká všech oblastí medicíny, to není jen záležitost protidrogové politiky.

L. Arnoštová: Zkoušeli jsme předložit návrh spočívající ve vyčlenění části prostředků z výběru ze spotřební daně do rozpočtu financování integrované protidrogové politiky. Nicméně by to podle legislativní rady vlády bylo v rozporu s rozpočtovými pravidly atd. Uvidíme, jak se tato otázka vyřeší do budoucnosti.

Přání na závěr

T. Cikrt: Závěrečná otázka zní: Co byste si přáli, aby se podařilo dosáhnout v nejbližších letech v oblasti snížení rizik dopadu kouření?

L. Arnoštová: Budu se neustále vracet k dětem a mladistvým. Zhruba 24 procent mladých pravidelných kuřáků by vůbec nezačalo kouřit, kdyby platil zákaz kouření v barech atd. Byla bych tedy ráda, kdybychom dokázali pomoci právě jim a pak samozřejmě dalším rizikovým skupinám. Měli bychom se také alespoň pokusit změnit vnímání společnosti, která stále ještě obrovsky toleruje tabák a alkohol.

E. Králíková: Přála bych si skupinu třeba dvaceti lidí, kteří by byli placení za to, že by připravovali strategii kontroly tabáku ve třech oblastech: snížení dostupnosti (např. vysoká cena daná daní, kontrola pašování, jednotné balení…), ochranu před tabákovým kouřem (nekuřácké veřejné prostory) a dostupnou léčbu. V té skupině by měli být právníci, ekonomové, psychologové, lékaři, PR pracovníci, sociologové…

V. Mravčík: My jsme žádali tři lidi na vznik informačního centra na prevenci závislostí. Bohužel zatím jsme je nedostali. Podle mě by v krátkodobém horizontu měla vzniknout strategie, jak využívat nové technologie- web, mobilní aplikace atd. Asi bychom měli i lépe využívat příležitostí, třeba zákonných změn, abychom lépe načasovali informační a preventivní kampaně. A také bych začal u zdravotníků, jim je třeba pomoci, aby oni mohli následně pomáhat dál.

-cik-

Momentka na závěr...
Momentka na závěr…