Pokud se zákon o registru smluv nezmění, zhorší se dostupnost léků pro pacienty a prodraží péče

"My nemocniční lékárníci se nestavíme a priori proti plnění povinností stanovených zákonem o registru smluv, ale s přihlédnutím k praktickým aspektům navrhujeme jen schválení dílčích změn, které umožní jeho naplnění v každodenní praxi," zdůrazňuje šéf nemocnični lékárny v pražském IKEM Michal Hojný. Foto: IKEM/Koláž ZD

Aktuálně probíhající schůze Senátu má na programu novelu zákona č. 340/2015, o registru smluv. Opět bude při projednávání novely učiněn pokus (pozměňovacím návrhem senátora Antla – viz dále) zmírnit negativní dopad zákona na nakupování léků a zdravotnických prostředků v nemocnicích. Podobný pokus nebyl úspěšný při cestě normy poslaneckou sněmovnou. Změnu minulý týden ovšem doporučil senátní ústavně právní výbor. Pokud neprojde v plénu, hrozí zhoršení dostupnosti léčiv pro pacienty. Jednotlivé nemocnice budou muset navýšit své skladové zásoby a v důsledku toho v nich vázat i své disponibilní finanční prostředky, odhaduje se, že částky se mohou pohybovat – podle velikosti zdravotnického zařízení – v řádu desítek až stovek milionů korun. Zdravotnický deník o tomto tématu informoval již před rokem zde a zde. Zastánci současné podoby zákona (například aktivisté z Rekonstrukce státu) jeho změny odmítají s tím, že nemocnicím a jejich pacientům neuškodí. Používají přitom však argumenty, které nedopovídají reálné praxi ani znění zákona. Požádali jsme proto vedoucího lékárníka pražského IKEM Michala Hojného, aby je okomentoval právě z praktického pohledu a v kontextu dalších zákonů, které musejí nemocnice také dodržovat.

 

Get Adobe Flash player

IKEM měl za prvních devět měsíců od zavedení nové povinnosti zhruba 4,5 tisíce smluv, které pod zákon spadají, tj. 500 až 600 měsíčně, 57 procent z nich se týká léků. Velké fakultní nemocnice jako je třeba brněnská, nebo motolská, budou mít takových smluv dvojnásobek i více. Připomeňme, že zákon ukládá státním, krajským i obecním nemocnicím posílat všechny smlouvy v hodnotě nad 50 tisíc korun do centrálního registru smluv, spravovaném ministerstvem vnitra. Problém tkví v tom, že objednávky léků jsou také smlouvami dle tohoto zákona, měly by být uzavírány písemně a od 1. července letošního roku začne platit ustanovení, které říká, že dokud není smlouva (čili i objednávka) zveřejněna v registru smluv, je neplatná. Právě tato podmínka znemožní pružné objednávání léků a donutí nemocnice udržovat vysoké stavy zásob, což v konečném důsledku prodraží poskytovanou péči. Otázky, které jsme položili Michalovi Hojnému, jsou defacto námitkami proti změně zákona tak, jak je formulovali čtenáři ZD (a aktivisté, hájící zákon) na sociálních sítích.

Proč nelze ošetřit nákup těchto léků rámcovými smlouvami?

V registru smluv musí být uveřejněna každá smlouva (tedy i dílčí) s hodnotou plnění nad 50.000,-Kč bez DPH. V případě, že tedy nemocnice má uzavřenu s dodavatelem Rámcovou smlouvou o dodávkách (což je svou podstatou smlouva kupní), je nutné uveřejnění dílčí smlouvy proto, že teprve díky uzavření dané dílčí smlouvy je naplněno pravidlo stanovené zákonem o registru smluv, a taková dílčí smlouva realizuje podstatu rámcové smlouvy o dodávkách. Vzhledem k hodnotě plnění tak vzniká průnik pravidel stanovených zákonem o registru smluv a konkrétní rámcovou smlouvou.

Jinými slovy v dílčí smlouvě pak dojde ke specifikaci konkrétních podmínek (např. druh požadovaného léčivého přípravku, množství objednávaných kusů, termín dodání apod.), které jsou v obecné rovině zakotveny v rámcové smlouvě o dodávkách a kdyby nebyla zveřejněna dílčí smlouva, nebylo by zřejmé, jaké plnění mezi smluvními stranami a v jakém čase proběhlo.

Nebylo by řešením sestavit na základě údajů z minulosti plán potřeby léků?

(včetně rezervy a vysoutěžit smlouvu, kde bude dopředu dán počet odebraných léků a dodávka na základě výzvy? Skladem by léky držela firma, která by byla povinna léky dodat – navíc za vysoutěženou a ne rychle po telefonu domluvenou cenu?)

Z odpovědi výše je vidět, že navrhované řešení neodpovídá Zákonu o registru a to paradoxně přesto, že rámcová smlouva vzešlá z nadlimitní veřejné zakázky a obsahující podrobnou informaci o dodacích podmínkách včetně ceny nabízeného sortimentu, je uveřejněna na portálu zadavatele v souladu se Zákonem o veřejných zakázkách. To nás nezbavuje bohužel povinnosti uveřejňovat také dílčí plnění nad 50 tisíc korun.

Nehledě na to, že dodavatelé (velkodistributoři) ani zdaleka nemají kompletní portfolio poskytovatelem zdravotních služeb poptávaných produktů, proto se musí zakázky dělit, aby byl zajištěn volný přístup soutěžitelů. Vše je navíc umocněno dvěma faktory – obratově čím dál významnější část nakupují nemocnice přímo od výrobců, bez prostředníka v podobě distributorů léčiv, to ale paradoxně zvyšuje administrativu spojenou jak s výběrem dodavatele (i v tomto případě se musí realizovat veřejná zakázka), tak následně se zajištěním jednotlivých dodávek.

Na doplnění uvádím, že telefonicky se samozřejmě cenové podmínky nedomlouvají, ty jsou nastaveny dopředu, telefonu se využívá výjimečně k zajištění tzv. statimové objednávky, která nesnese prodlení.

Nestačí, že zákon obsahuje formulaci, že transakce s nákupem léků musí být v registru zveřejněna do 30 dnů?

(§ 5 (2) Osoba uvedená v § 2 odst. 1 nebo smluvní strana smlouvy zašle smlouvu správci registru smluv k uveřejnění prostřednictvím registru smluv bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů od uzavření smlouvy.)

Nestačí, protože podle § 6 odst. 1 zákona o registru smluv platí, že „ Smlouva, na niž se vztahuje povinnost uveřejnění prostřednictvím registru smluv, nabývá účinnosti nejdříve dnem uveřejnění.“ Čili pokud by taková smlouva byla publikována až se zpožděním, bylo by uskutečněné plnění ve svém důsledku bez právního důvodu .

Z výše uvedeného je patrné, že se jako nemocniční lékárníci nestavíme a priori proti plnění povinností stanovených zákonem o registru smluv, ale s přihlédnutím k praktickým aspektům navrhujeme jen schválení dílčích změn, které umožní jeho naplnění v každodenní praxi tak, abychom mohli na prvním místě poskytovat především zdravotní služby, nikoliv zajišťovat byrokracii s tím související. Z tohoto důvodu podporujeme aktivitu ministerstva zdravotnictví, které se snaží v Senátu získat podporu pro pozměňovací návrh, jenž by nemocnicím poskytl prostor pro publikaci smluv bez hrozby jejich neplatnosti, respektive neúčinnosti.

Proč nelze využít paragraf 6 zákona na drahé léky, když zachraňují život?

(§ 6 (2) Nezávisle na uveřejnění prostřednictvím registru smluv nabývá účinnosti smlouva, která byla uzavřena za účelem odvrácení nebo zmírnění újmy hrozící bezprostředně v souvislosti s mimořádnou událostí ohrožující život, zdraví, majetek nebo životní prostředí.)

Ustanovení § 6, odst. 2 zákona řeší jen dodávky ve skutečně mezních situacích, tzv. vitální indikace. Není to však řešení pro běžné kontinuální zásobování nemocnic léky a zdravotnickými prostředky.

Co se tedy nastane, když zůstane současná formulace a vejde v platnost po 1. červenci?

Pevně doufáme, že naše argumenty popisující věcné problémy doplněné o konkrétní pozměňovací návrh, který nejde proti smyslu a účelu zákona, naleznou porozumění a pochopení jak u senátorů, tak posléze také u poslanců.

 

Potud odpovědi Michala Hojného. Doplňme ještě základní informace o pozměňujícím návrhu.

Léky by mohly mít delší lhůtu, transparentnost zůstává

Pozměňovací návrh předkládá senátor Miroslav Antl, připravilo jej ministerstvo zdravotnictví. Klíčová je věta, která by měla rozšířit stávající paragraf 6 Zákona o registru smluv:

„§ 6 (3) Nezávisle na uveřejnění prostřednictvím registru smluv nabývá účinnosti smlouva, která byla uzavřena za účelem zajištění dodávek léčiv nebo zdravotnických prostředků určených k poskytování zdravotních služeb.“

Na tuto větu se pak odkazují nové věty v § 7  a v § 8,  kde se píše, že údaje o smlouvě musí být zveřejněny  do 15 dnů od jejího uzavření a že když tak nebude učiněno ani do 3 měsíců, je zrušena od počátku.

Jinými slovy: není nijak narušena transparentnost. Smlouvy na léky a zdravotnické prostředky, respektive údaje požadované zákonem,  budou zveřejňovány ve stejném rozsahu jako jiné smlouvy dle zákona. Rozdíl bude pouze v tom, že jejich platnost nebude vázána na zveřejnění a že na toto zveřejnění dostávají nemocnice lhůtu 15 dnů.

Text pozměňovacího návrhu a jeho zdůvodnění najdete na konci článku.

Zdravotnický deník požádal o vyjádření také Adama Vojtěcha, poradce ministra financí Andreje Babiše. A. Vojtěch zdůraznil, že je to jeho osobní názor, nicméně že se mu návrh moc nelíbí a považuje ho za nekvalitně napsaný. „Je koncipován velmi široce, když se nevztahuje jen na léky, ale i na zdravotnické prostředky, včetně velkých přístrojových celků, kde požadavek na zajišťování ‚pružné dostupnosti‘ nedává logiku. Osobně bych takovýto návrh nepodpořil,“ napsal nám.

Vzhledem k tomu, že jiný – lepší – návrh na stole není a že ten, který předkládá M. Antl, podpořil senátní ústavně-právní výbor, doufají ředitelé a lékárníci nemocnic, že jej senátoři schválí a posléze se k nim připojí i poslanci až k nim novela zákona připutuje z horní komory zpátky. V kuloárech pak dodávají, že v opačném případě si příliš nevědí rady, respektive po ruce jsou už jenom samá špatná a drahá řešení.

 Tomáš Cikrt

Pozměňovací návrh senátora JUDr. Miroslava Antla

Pozměňovací návrh  

k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění zákona č. 298/2016 Sb.

(senátní tisk č. 79)

  1. V čl. I za bod 5 vložit nové body 6 a 7 v tomto znění:

„6. V § 6 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Nezávisle na uveřejnění prostřednictvím registru smluv nabývá účinnosti smlouva, která byla uzavřena za účelem zajištění dodávek léčiv nebo zdravotnických prostředků určených k poskytování zdravotních služeb.“.

  1. V § 7 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „To platí také pro smlouvu uzavřenou za účelem stanoveným v § 6 odst. 3, nebudou-li ani do 3 měsíců ode dne, kdy byla uzavřena, uveřejněny údaje stanovené v § 5 odst. 5 písm. a) až d); tím není dotčena možnost postupovat podle § 5 odst. 6.“.“.

Dosavadní body 6 a 7 označit jako body 8 a 9.

  1. V čl. I vložit nový bod 9 v tomto znění:

„8. V § 8 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „V případě smlouvy uzavřené za účelem stanoveným v § 6 odst. 3 se uveřejní alespoň údaje stanovené v § 5 odst. 5 písm. a) až d), a to do 15 dnů od uzavření smlouvy; tím není dotčena možnost postupovat podle § 5 odst. 6.“.“.

Dosavadní bod 9 označit jako bod 10.

 

Odůvodnění:

Návrh si klade za cíl odstranit aplikační problémy zákona v podmínkách specifické praxe poskytovatelů zdravotních služeb spadajících do působnosti tohoto zákona. Zajištění dodávek léčiv nebo dodávek zdravotnických prostředků určených k poskytování zdravotních služeb je v současné době realizováno s vysokou mírou operativnosti, která přispívá na straně poskytovatelů k efektivnímu nakládání s veřejnými prostředky. Poskytovatelé díky této operativnosti minimalizují skladové zásoby léčiv a zdravotnických prostředků při zachování jejich potřebné dostupnosti pro pacienty. V tomto systému dochází k objednávání příslušného sortimentu několikrát denně s dodací lhůtou obvykle v řádu hodin, děje se tak obvykle v režimu plně elektronické softwarové komunikace. Při prodloužení dodacích lhůt z důvodu nutnosti nejdříve zveřejňovat jednotlivé kupní smlouvy by hrozilo zhoršení dostupnosti léčiv a zdravotnických prostředků pro pacienty; jednotlivé nemocnice by musely navýšit své skladové zásoby a v důsledku toho v nich vázat i své disponibilní finanční prostředky (podle velikosti nemocnice typicky v řádu desítek až stovek milionů Kč). Současné nemocniční lékárny navíc v režimu operativních dodávek pracují už více než 20 let a pro uložení zásadně vyššího množství zásob nejsou vybaveny prostorově, personálně ani technologicky. Nutnost blokace zásob distributorem (vzhledem k cenové a šaržové fluktuaci) před zveřejněním kupní smlouvy je také nereálná a je i v rozporu se zásadami správné distribuční praxe.

Při využití režimu tzv. konsignačních skladů zdravotnických prostředků mají poskytovatelé zdravotních služeb přístup ke kompletnímu portfoliu zdravotnických prostředků bez nutnosti předem je pořizovat do majetku, úhrada dodavateli je provedena až na základě spotřeby (použití) konkrétního typu materiálu.

Návrh v předkládané podobě využívá podrobné jednotkové evidence léčiv a zdravotnických prostředků na straně poskytovatele a umožňuje naplnění podmínek zákona sdílením těchto informací.

Navržený pozměňovací návrh nesnižuje míru transparentnosti nastavenou zákonem o registru smluv; pouze upravuje lhůty účinnosti smluv ve specifickém prostředí poskytovatelů zdravotních služeb tak, aby případné lhůty nemohly ovlivnit (zejména časovou) dostupnost zdravotních služeb pro pacienty. Všechny zákonem požadované údaje včetně cen budou pod sankcí absolutní neplatnosti zveřejňovány, a to nejpozději do 15 dnů od uzavření dané smlouvy.