Unie chystá záruky, že další bankovní krizi neodnesou daňoví poplatníci

Komise, Rada, Parlament i další evropské instituce zkoušejí předejít opětovným problémům finančního sektoru. Součástí bankovní unie je například pojištění vkladů v rámci celé eurozóny. Další nástroje mají zaručit dostatečnou schopnost finančních institucí absorbovat vlastní ztráty.

Get Adobe Flash player

Poslední hospodářská krize vrátila do veřejné debaty poměrně nové termíny, bohužel negativně zabarvené: “too big to fail”, “too interconnected to fail” nebo “too complex to resolve problems” (příliš velký, příliš propojený nebo příliš komplexní, než než aby mohl padnout, respektive vyřešit problémy). Potvrdilo se, že ani klíčové komerční banky nejsou dokonalé, mohou bankrotovat, ale zároveň plní v současné ekonomice natolik důležitou funkci, že jejich přežití je svým způsobem ve veřejném zájmu.

Evropská unie nyní usiluje o takovou regulaci finančního sektoru, která zabrání socializaci ztrát po předchozí privatizaci zisků. Mezitím vznikají další nové termíny, tentokráte (rádoby) pozitivně zabarvené: EDIS, MREL nebo TLAC. Pokud navrhované systémy a nástroje splní svůj účel, komerční banky nebudou nepotřebovat veřejnou podporu, až zase ekonomický cyklus ukáže svoji drsnější stranu.

Pojištění vkladů v rámci celé eurozóny (EDIS)

V polovině roku 2012 vydala společnou zprávu čtveřice předsedů: Čelní představitelé Evropské rady (prezidentů a premiérů), Komise, Euroskupiny (ministrů financí eurozóny) a Evropské centrální banky volali po “skutečné hospodářské a měnové unii”. Přitom obhajovali také evropský systém pojištění vkladů (European Deposit Insurance Scheme – EDIS): “Posílil by důvěryhodnost stávajících mechanismů a poskytl by důležitou jistotu, že příslušné vklady ve všech úvěrových institucích jsou v dostatečné míře pojištěny.”

V polovině roku 2015 vyšla podobná zpráva, kromě čtyř předešlých funkcionářů mezi signatáři přibyl ještě předseda Parlamentu. Společně znovu volali po “posílení evropské hospodářské a měnové unie”. Mezi prioritami, které “musejí být realizované v nadcházejících letech”, jmenovali především evropský systém pojištění vkladů.

Mezitím Komise představila Parlamentu a Radě národních ministrů “Plán ustavení bankovní unie” – (podrobnosti ZDE), kde mimo jiného píše: “Přesun dohledu nad bankami na evropskou úroveň je klíčovou součástí tohoto procesu, který musí být následně propojen s dalšími kroky, jako je společný systém pro pojištění vkladů (…).”

Parlament a Rada následně vydaly směrnici 2014/49/EU, kde mimo jiného stojí: “Členské státy zajistí, aby souhrn vkladů každého vkladatele byl pojištěn do výše 100 000 EUR pro případ, že se tyto vklady stanou nedisponibilními.” Ve článcích 6 a 19 stanovují vyšší limity pro specifické případy (po určitou dobu například pro vklady související se soukromými obytnými nemovitostmi).

Zanedlouho Parlament a Rada přidaly nařízení č. 806/2014, kde zavádějí Jednotný fond pro řešení krizí, který “by měl být financován z příspěvků bank získávaných na vnitrostátní úrovni a tyto příspěvky by měly být sdružovány na úrovni Unie v souladu s mezivládní dohodou”.

Současnou situaci popisuje europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09, EPP): ”Jde o dokončení projektu bankovní unie, který považuji za velký úspěch. Zvyšuje stabilitu bank, zjednodušuje a zvyšuje férovost bankovního podnikání. Doufám, že se podaří dnešní rozpory a nedůvěru s projektem spojené překonat.”

“V současné době jsou stanoveny omezené limity, ale od roku 2024 by měl EDIS pojišťovat vklady a pokrývat související náklady plně,” shrnuje europoslanec Jaromír Kohlíček (KSČM, GUE/NGL). Nevěří však, že navržený systém zvýší bezpečnost podstatné většiny střadatelů. Za nutnou považuje “restrukturalizaci spočívající v oddělení různých částí bankovního sektoru od obyčejných vkladů”.

Dostatečná schopnost absorbovat ztráty (MREL a TLAC)

Parlament a Rada národních ministrů mezitím směrnicí 2014/59/EU zavedly rovněž takzvaný minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky (Minimum Required Eligible Liabilities, MREL), který má zaručovat, aby úvěrové instituce a investiční podniky absorbovaly svoje ztráty, respektive aby překonaly svoje případné selhání díky vlastním zdrojům.

Do roku 2019 bude zřejmě kodifikovaná ještě celková kapacita absorbovat ztráty (Total Loss-Absorbency Capacity, TLAC), zaměřená na takzvané globální systémově významné instituce, respektive banky (podrobnosti ZDE a ZDE). Jde o součást akce, která přesahuje Evropu, protože byla zahájena předloni skupinou největších světových ekonomik G20.

Jak reagují čeští europoslanci? “Nyní se spíše obávám, aby kapitálové a regulační zatížení nebylo příliš vysoké,” říká pravicový ekonom Niedermayer. “Budoucí krize zřejmě přinesou nové situace, se kterými současné mechanizmy nepočítají,” projevuje skepsi komunista Kohlíček.

Petr Woff