Češi si loni přivezli rekordní počty malárie i horečky dengue. Povědomí o rizicích cest do exotiky je stále špatné

Koupit levně letenku a vyrazit na dovolenou do exotiky je možnost, kterou využívá stále více Čechů. Bohužel už se ale řada z nich neobtěžuje zajít pak do centra cestovní medicíny nebo alespoň navštívit stránky ministerstva zahraničí, aby si zjistila epidemiologickou situaci. Výsledkem v loňském roce je rekordní počet nakažených malárií a dalšími nemocemi – a to i s fatálním koncem. Na rostoucí problém upozornili odborníci v rámci včerejší konference Epidemie 21. století, která se konala v Nemocnici Na Bulovce.

 

„V poslední době jednoznačně zaznamenáváme nárůst počtu jak turistických, tak pracovních pobytů v tropických oblastech. Souvisí to jednak s nabídkou cestovních kanceláří, ale také pracovních míst. Paralelně s tím zaznamenáváme nárůst importovaných infekcí. Minulý rok byl pro nás poměrně zlomový v tom, že byl zaznamenán nejvyšší počet importovaných případů horečky dengue – jen na naší klinice bylo diagnostikováno 60 případů. Dále šlo o nárůst horečky Zika, kdy bylo v našich ambulancích diagnostikováno 20 případů, a zároveň máme nejvyšší počet případů malárie od doby, kdy se toto onemocnění sleduje,“ vypočítává Milan Trojánek z Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce s tím, že nejčastější obtíže po návratu z tropů jsou průjmy, horečnaté stavy a kožní obtíže.

Celkem se loni v Česku vyskytlo 123 případů horečky dengue, 38 případů malárie, 21 případů amébózy či dva případy horečky chikungunya. Co se týče například malárie, narůstá nejen počet případů obecně, ale také množství komplikovaných případů. Loni jich tak na jednotce intenzívní péče skončil rekordní počet a dva lidé dokonce nemoci podlehli.

„Velmi často to souvisí s tím, že pacienti nemoc podcení – mají po návratu z tropů horečku, ale nevyhledají lékařskou pomoc včas a pak to má takto fatální konce. Přitom by tomu šlo zabránit, v tomto případě ne očkováním, ale užíváním antimalarik,“ zdůrazňuje Trojánek. Podle něj je sice prevence horečky dengue nebo zika poměrně náročná, zrovna malárie ale v tomto směru problém není.

Nedbalí cestovatelé i opomíjení zaměstnanci

Problematickým faktorem přitom je informovanost lidí. Podle Hany Roháčové, primářky Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce, u nás například není běžné, aby cestovní kancelář prodávající zájezdy do tropů poskytovala informace o možných rizicích nebo alespoň odkaz, kde je možné údaje zjistit. A mnozí cestovatelé si stav v dané destinaci sami neověří nebo mají informace ze špatných zdrojů. „Měli jsme případ mladé ženy, která odjela na svatební cestu do malarické oblasti Afriky a bohužel se vrátila s těžkou tropickou formou malárie, na kterou zemřela. Na dotaz, proč se to nezajistilo, byla odpověď, že jim řekli, že stačí repelenty – prý když si je koupí v Německu, tak to bude fungovat a nic se nestane,“ popisuje primářka Roháčová, která také upozorňuje na problém cestování s malými dětmi. Na klinice tak řeší například průjmová onemocnění u těch nejmenších, které s sebou rodiče vzali na Bali nebo Maledivy. Nezohlednili přitom nevyzrálý imunitní systém dítěte nebo třeba to, že proti některým chorobám ještě není očkováno.

„My jsme dnes schopni si půl roku dopředu zaplatit letenky na dovolenou, ale den předem shánět náplast, kterou tam budeme potřebovat. Měli bychom lidem vštípit, že když už do Asie, Afriky či latinské Ameriky cestují, tak ve chvíli, kdy stráví čtyři noci nad výběrem letenky, tak si zároveň kliknou na stránky ministerstva zahraničních věcí nebo epidemiologických ústavů, kde vyskočí, co budou potřebovat, aby se v dané zemi cítili bezpečně. V tomto jsme v Česku ještě nedospěli tam, kde je západní Evropa,“ konstatuje europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM).

Milan Trojánek poukazuje také na to, že nejde jen o turisty, kdo si nemoci z ciziny přivážejí. „V poslední době máme velký problém s tím, že se nám vrací řada pacientů, kteří pobývají v tropech pracovně. Firma staví třeba nemocnici nebo vodní elektrárnu, vyšle tam svoje odborníky, ale nikdo už nekontroluje – a mnohdy dokonce ani nezaplatí – preventivní očkování nebo antimalarika. Když jsem byl ale na konferenci v zahraničí, tak třeba firma Shell, jeden z největších zaměstnavatelů v petrochemickém průmyslu, dokonce u lidí kontroluje hladinu antimalarik v moči. Je jim jasné, že když se zaměstnanec vrátí s malárií, tak to jsou neskutečné náklady,“ poukazuje Trojánek.

Rychlá diagnóza může zabránit šíření

Díky rychlému cestování nám tak dnes mohou hrozit nemoci, které znaly naše babičky či prababičky. „Jsme konfrontováni s celým světem v tom smyslu, že infekce, které jsou pro nás exotické a vzdálené, u nás mohou být i z nejvzdálenější části světa během jednoho dne. Onemocnění, jako je mor, cholera, pravé neštovice, dětská obrna či záškrt, jsou na našem území záležitostí minulosti, ale ve světě jsou až na pravé neštovice stále ohniska,“ poukazuje Hana Roháčová.

Náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula přitom dodává, že s cholerou mají nyní velké problémy v Africe. Během posledních měsíců se objevily zprávy o epidemiích v Somálsku, Mosambiku či Angole, a pokud se podíváme vedle do Asie, při epidemii v Jemenu s více než 2700 nakaženými v posledních dvou týdnech na chorobu zemřelo 51 lidí. „V tuto chvíli v Africe zuří cholera, ale politicky se to nesmí moc říkat. Teď se konečně dostala na světlo informace, že tam cholera je, doposud to byla průjmová onemocnění. Důvod je jasný – je to samozřejmě otázka turistického ruchu a ekonomických záležitostí. Myslíme si tedy, že v epidemiích politika nehraje roli, ale je tomu právě naopak,“ konstatuje Roman Prymula.

Import nemocí má ale i další aspekt. Ačkoliv jsou některé výše zmíněné nemoci nebezpečné pro ty, kdo se jimi nakazí, nepředstavují bezprostřední nebezpečí pro okolí. Jsou však choroby, které se pak navíc mohou šířit po Česku. „Pokud se budeme bavit o problematice cestovní medicíny, může to vypadat, že jde o problematiku týkající se jen individuální ochrany. Tak to ale vůbec není. Celá řada infekčních onemocnění je přenosných. To, že jsou tyto stavy včas diagnostikovány a léčeny, může zabránit jejich šíření v populaci,“ zdůrazňuje Trojánek. Loni v únoru se tak například vyskytl případ spalniček dovezených z Thajska, kdy se včasnou izolací povedlo zamezit dalším nákazám.

Rizika ovšem zdaleka neobnáší jen exotické země. „Jsou státy Evropské unie, do kterých velmi často jezdí čeští turisté, kde se nám vrací infekční onemocnění a choroby, které jsme si mysleli, že v roce 2017 nebudeme muset řešit,“ poukazuje Kateřina Konečná, která je zároveň v Evropském parlamentu odpovědná za činnost Evropské agentury pro infekční onemocnění v Stockholmu.

Pomoci se připravit na případná zdravotní rizika všude po světě by do budoucna měla pomoci aplikace vytvářená odborníky z Nemocnice Na Bulovce. Ta už podobný projekt v menším přichystala v souvislosti s olympiádou v Riu, kdy bylo možno stáhnout si aplikaci s radami ohledně příprav na cestu, první pomoci při problémech na místě nebo návodem, co po návratu. Obdobné informace ohledně instrukcí před cestou, na ní i po příjezdu do vlasti by tak mělo být v budoucnu možné získat i na cesty po celém světě.

Komplexní péči nemocnému s ebolou bychom zatím zajistit neuměli

Češi tedy zjevně zdravotní gramotností ohledně cest do ciziny zatím příliš neoplývají, na druhou stranu jsme ale dosud měli štěstí v tom, že si zatím nikdo do Česka nedovezl vysoce nakažlivou smrtelnou chorobu, jako je SARS, MERS nebo ebola. Náš systém už ale měl možnost si vyzkoušet, jaké by to bylo právě během epidemie eboly 2014/2015. Tehdy se totiž jedno podezření na výskyt této nemoci objevilo.

„I v současné době může dojít k přeshraničním hrozbám, kdy se infekce ocitne z oblasti rovníkové Afriky v Německu, ve Švédsku, v Americe, potažmo i v České republice. Řešili jsme velmi naléhavý případ s podezřením na ebolu, i když se nakonec ukázalo, že to byla malárie. My na to musíme být připraveni nejen odborně, ale také technicky,“ říká primářka Roháčová.

Infekční klinika Nemocnice Na Bulovce má přitom od roku 1996 statut národního centra pro vysoce nebezpečné nákazy a objevuje se také v národním akčním plánu pro případ události, která by se musela hlásit Světové zdravotnické organizaci.

Náš systém ale zatím není dokonalý. „Z pohledu ministerstva zdravotnictví je třeba se dlouhodobě snažit a zajistit dostavbu infekční kliniky ve smyslu BSL-3. V současné době usilujeme o to, aby byly prostory stavebně upraveny tak, aby na infekční klinice mohlo být zřízeno intenzívní, respektive resusciatční lůžko. Zkušenosti z repatriace nemocných ebolou do domovských států Evropy a USA ukazují, že pacienti měli komplexní péči, která bohužel zatím u nás poněkud pokulhává. Společným úsilím a erudicí infekcionistů i dalších odborníků v oblasti vysoce nebezpečných nákaz se v České republice podařilo nastavit funkční systém, který je však nezbytně třeba završit,“ uzavírá Sylvie Kvášová, vedoucí oddělení epidemiologie odboru ochrany veřejného zdraví MZ.

Michaela Koubová