Dobrý hospodář, nebo kriminálník? Bonusy pohledem trestního práva

"Podle mého názoru se rozhodně v tomto případě nemůže jednat o situaci, kdy by měly přistoupit k šetření orgány činné v trestím řízení," řekla o bonusech na konferenci Zdravotnictví a právo bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká. Foto: Koláž ZD

Je poskytování či přijímání zpětných bonusů trestným činem? To je otázka, která již několik měsíců straší manažery těch zdravotnických zařízení, jimž poslal pražský státní zástupce Zdeněk Matula otázky k nákupům zvlášť účtovaných léčivých přípravků (ZULP) a zvlášť účtovaného materiálu (ZUM). Matulovi se zřejmě nelíbí, že nemocnice při těchto nákupech získávají dodatečnou slevu, kterou nevrací zdravotním pojišťovnám a nechávají si ji pro vlastní potřebu. Podle bývalé nejvyšší státní zástupkyně a nyní advokátky Renaty Vesecké by bylo možno čistě teoreticky uvažovat o některém ze čtyř trestných činů, popsaných v trestním zákoníku, přesto ke kriminalizaci manažerů důvod nevidí. „Nestačí jenom naplnění znaků skutkové podstaty, abychom mohli hovořit o trestném činu, ale musíme mít u toho konkrétního jednání i společenskou škodlivost,“ prohlásila minulý týden na konferenci Zdravotnictví a právo, konané v pražské FN Motol. Vesecká je přesvědčena, že pokud jsou získané bonusy ponechány v nemocnici ve prospěch pacientů, pak „v žádném případě nemůžeme takové jednání považovat za trestný čin.“  

 

Účastníci konference právě z řad manažerů českých nemocnic byli zvědavi zejména na předpokládanou konfrontaci mezi Veseckou a právníkem Ondřejem Dostálem, který je považován za toho, kdo inspiroval státního zástupce Matulu k chápání bonusů jako čehosi nekalého, co si vyžaduje pozornost z hlediska možné trestní odpovědnosti. Mezi manažery totiž koloval dokument, u něhož bylo uvedeno Dostálovo jméno (a jehož autorství on sám nikdy nevyvrátil), kde se píše: „Domnívám se, že takové jednání naplňuje znaky skutkové podstaty podvodu § 209 TZ (Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou). Pachatelem byla osoba odpovědná za vykazování, neoprávněně se obohatila nemocnice, poškozeným byla zdravotní pojišťovna a protiprávní jednání spočívalo v zamlčení toho, že fakturovaná číselníková cena byla ve skutečnosti snížena o množstevní bonus. V úvahu připadá i postup dle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.“ Ostatně tento způsob uvažování Dostál potvrdil i médiím, například portálu aktualně.cz v roce 2015 tvrdil, že pokud nemocnice nepřizná skutečnou cenu a naúčtuje pojišťovně „předraženou“ částku, jde o podvod. „Ten může nemocnici projít jen tehdy, pokud si pojišťovna nezkontroluje nákupní faktury,“ doplnil tehdy Dostál. Ve své přednášce na konferenci v Motole se ale k tomuto stanovisku již nehlásil. A vyhýbavě reagoval i na přímou výzvu.

Vyvlékám se

„Z vaší přednášky vůbec nechápu, co by tady mělo být otázkou trestního práva, nevidím, kde je tam společenská škodlivost,“ upozornil Dostála ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík. Moderátorka konference, náměstkyně MZ a předsedkyně výboru Společnosti medicínského práva ČLS JEP Lenka Teska Arnoštová se pak přímo zeptala právě na trestný čin podvodu. Dostálova odpověď byla v kontextu jeho dosavadního snažení a veřejného vystupování pro auditorium velkým překvapením.

„Tam, kde je úhrada nastavena tak, že je poskytovatel hrazena paušálně nebo případovým paušálem, tak plně souhlasím s tím, že si poskytovatel ponechává veškeré výhody, které získal efektivnějším nákupem a je věcí regulátora, aby posoudil, jestli je ten paušál nastavený správně, aby nevznikal nepřiměřeně velký zisk poskytovatele mez kupní cenou a tím co jsou nuceni daňoví poplatníci zaplatit. To je ale možnost zcela legitimní. Stejně tak je druhá možnost zcela legitimní, kdy poskytovatel je pouze nákupčí typicky nákladných položek pro zdravotní pojišťovnu, to je ekonomická podstata, jak tom rozumím ZUMu a ZULPu a v takovém případě je poskytovatel motivován finančně pouze tím, že dostane zaplaceno za výkon, ZUM a ZULP přes něj pouze prochází… Tam, kde ponecháme, a souhlasím, že je to trošičku národní zdravotní služba, že poskytovatelé nenakupují pro sebe, ale pro systém, tam musíme sledovat, aby nakupovali co nejvýhodněji. Tam kde dojdeme k tržnějšímu modelu, který je možný, kde si poskytovatelé nakupují, jak chtějí, tak když budou špatně platit a dostanou špatné ceny, tak je pojišťovna vyhodí ze systému, protože budou drazí… Rolí ministra zdravotnictví bude zvolit, který z těch dvou režimů, mezi kterými se potácíme, bude platit. Dokud to ale nebude přesně řečeno, tak nikomu nebude jisté, jestli způsob jakým postupuje a vykazuje zdravotním pojišťovnám, je dělán správně. Z toho důvodu se vyvlékám z položených otázek na označení trestného činu, protože aby něco mohlo být označeno za trestný čin, tak bych musel vidět konkrétní smlouvu s pojišťovnou. To je také důvod, proč bych nepodal nikdy žádné trestní oznámení, … přesně z toho důvodu, že se domnívám, že to není práce pro primárně orgány činné v trestním řízení, ale primárně je to práce pro regulátora, kterým je ministerstvo zdravotnictví…,“ uvedl na konferenci Ondřej Dostál.

Není bonus jako bonus

Z trestně právního hlediska je podle Renaty Vesecké důležité, jak je bonus vnímán: buď jako vztah mezi dvěma subjekty, který nemá již žádný dopad na další třetí osoby, nebo – a to právě v případě zdravotnických zařízení  – jde sice o vztah dvou subjektů, ale který má dopady na další subjekty (v případě zdravotnictví především na pacienty).  „Ten první vztah a bonus funguje v praxi zcela běžně a nikoho ani nenapadlo, že by se jimi mohl někdo trestně právně zabývat,“ říká Vesecká a uvedla příklad nákupu luxusních automobilů, kdy prodejci dávají nakupujícím (i lékařům, či právníkům) bonus v podobě slevy 5-10 procent. „Tento vztah nemá žádný dopad na další třetí osoby, jedná se o vztah prodejce a kupující. Zatímco u zdravotnických zařízení se jedná o dopad v rámci finančního roku do dalších třetích osob,“ vysvětlila.

Bývalá státní zástupkyně vybrala čtyři skutkové podstaty trestných činů, uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku, které by eventuálně mohly určitým jednáním, ať už fyzických nebo právnických osob, být postihovány v důsledku poskytovaných bonusů ve zdravotnictví:

  1. Úplatkářství
  2. Sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky
  3. Porušení povinnosti při správě cizího majetku
  4. Podvod

Úplatkářství

Kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek…

Úplatkem je přitom podle Vesecké potřeba rozumět sjednání jak materiálních, tak nemateriálních plnění nebo i výhod, na které za normálních okolností není nárok. „Tento paragraf je typický spíše pro osoby, které podnikají sui generis (svého druhu), jsou to specialisté, nebo praktičtí lékaři s vlastní praxí,“ popisuje advokátka. Už u v Česku byly již podány žaloby na lékaře, kteří v souvislosti s plněním svých lékařských povinností přijímali od farmaceutických firem výhody – konkrétní materiální plnění a dopustili se tedy znaků naplnění skutkové podstaty trestného činu úplatkářství. Renata Vesecká zdůrazňuje, že ve vztahu k pacientům, kteří byli omezeni v přístupu k lékům nebo kterým nebyla poskytnuta úplná zdravotní péče, se jedná i o společensky škodlivé jednání. Z tohoto důvodu není pochyb to tom, že by bylo možné proti nim vést trestní stíhání. Jsou to ale jiné situace, než bonusy.

Zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky

Kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů…

„Takový trestný čin by se skutečně mohl dotýkat zdravotnických zařízení a to v souvislosti s veřejnými zakázkami, kdy je v úmyslu způsobit jinému škodu, nebo v tomto případě by to bylo spíše opatřit sobě nebo jinému prospěch, je-li zjednána některému dodavateli, nebo soutěžiteli výhodnější podmínka na úkor jiných,“ uvedla Vesecká. Zdravotnická zařízení, která by zvýhodňovala některé z věřitelů tím, že by od nich přijímala plnění za to, že jim napíše veřejnou zakázku na míru, nebo je jiným způsobem zvýhodní, by naplnila skutkovou podstatu tohoto trestného činu a rovněž by podle Renaty Vesecké tady byla „naprosto na místě společenská škodlivost“. Myslí si ale, že se dnes díky osvětě v oblasti vypisování veřejných zakázek trestní postihy minimalizují. „Byla to spíše problematika začátku 21. století. V současnosti se o nové trestné činy jedná výjimečně a spíše se nedostatky odhalují zpětně,“ míní Vesecká. Nicméně přeci jedna věc ji zlobí a zmínila j pak v následné diskusi. „Ohromným nešvarem se stalo kriminalizovat veřejné zakázky tam, kde nevyhraje nejlevnější, ale je vybrán dražší uchazeč, ale ta jeho nabídnutá cena je skutečně vyvážena kvalitou a dalšími okolnostmi, zárukami apod,“ posteskla si. Ti, kteří nevyhrají s nejlevnější nabídkou, pak podávají trestní oznámení, na jehož základě orgány činné v trestním řízení automaticky danou věc prověřují. Důležité je podle advokátky posuzovat všechny věci v kontextu, protože u otázek škody není problém konkrétní částka, ale vždycky se zvažuje celá řada dalších navazujících a souvisejících skutečností.

Porušení povinnosti při správě cizího majetku

Kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou…

Na rozdíl od předcházejícího trestného činu je tento trestný čin a jeho postih podle Vesecké velice rozšířen. Subjektem, pachatelem, mohou být jak fyzické, tak právnické osoby. „Když bychom to promítli do konkrétních zdravotnických zařízení, tak by pravděpodobně tímto subjektem byli vždy manažeři těchto zařízení, kteří mají povinnost ošetřovat majetek, řádně postupovat při jeho vykazování majetku apod. Je zde povinnost uložená ze zákona, ale je zde potřeba vidět i smluvně zakotvenou povinnost,“ upozornila Renata Vesecká. Osvětlila i pojem „cizí majetek“.

Cizím majetkem je pro manažera i majetek firmy, kterou spravuje a tímto cizím majetkem jsou i finanční prostředky, které do zdravotnických zařízení přicházejí z jednotlivých pojišťoven a se kterými mají manažeři nakládat způsobem, který je přesně stanoven, buď na smluvním základě, nebo na zákonném základě. „Pokud je porušena některá z těchto povinností, tak je naplněna i objektivní stránka trestného činu, že se jedná o úmyslné jednání, kde pravděpodobně v případě bonusů toho, že jsou vedeny výkazy, ze kterých je patrný určitý postup a lze tedy dovozovat, že se nejedná o nedbalostní jednání,“ uvedla Vesecká s tím, že je ale třeba připomenout i paragraf 221, který hovoří o spáchání tohoto trestného činu i z nedbalosti. „Důležité pak ale je, že musí takovýmto jednáním vzniknout škoda. Je třeba se zaměřit na to, co vlastně škodou je. Je třeba odhlédnout při hodnocení trestního práva, od práva civilního,“ dodala.

V trestním právu může být škoda majetková i nemajetková. V prvním případě jí může být i to, o co se sníží majetek firmy na rozdíl od předpokládaného výnosu. Zásadní otázkou k posouzení pak je, zda se bude nebo nebude jednat o způsobení následku ve vztahu k jednání, když pojišťovna poskytne určitý obnos peněz. Má tyto peníze zdravotnické zařízení vrátit pojišťovně, protože jsou to vlastně její peníze, nebo se jedná o finance, které má již nyní k dispozici zdravotnické zařízení a může s nimi nakládat podle své libosti? „Tohle je zásadní otázka, kterou je třeba vyjasnit, aby bylo vůbec možné hovořit o nějakých naplněných znacích skutkové podstaty trestného činu,“ řekla bývalá nejvyšší státní zástupkyně a dále rozvedla ještě jeden důležitý aspekt: „Trestní odpovědnost musí být vždy naprosto individuální a musí být posuzována vždy ke každému případu zvlášť. Přestože jsou zdánlivě shodné všechny krádeže, jsou shodné podvody, jsou shodná znásilnění, může dostat každý z pachatelů jiný trest nebo dokonce může být různá právní kvalifikace. Je to tím, že trestní právo skutečně rozhodují všechny okolnosti případu, všechny důležité okolnosti toho momentu, kdy ke spáchání trestného činu došlo. U každého případu tedy bude nutné rozlišovat a zvažovat otázku škody a otázku porušení povinností. Protože ne každé porušení povinností je trestný čin.“

Podvod

Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou ….

„Tento paragraf pak má další odstavce, kde hovoříme o kvalifikované skutkové podstatě, která se v zásadě odvíjí od navyšování škody, ale tady se budeme zabývat škodou nikoliv nepatrnou,“ začala úvahu o trestném činu podvodu Renata Vesecká. Znovu se vrátila k objektivní a subjektivní stránce, protože „to jsou všechno znaky, které musí být naplněny najednou, všechny musejí být splněny, proto abychom hovořili, že vůbec budeme uvažovat o tom, že se jedná o trestný čin“. Pokud jde o posouzení, zda bonusy jsou „obohacením se“ je třeba se podle advokátky opět vrátit k toku peněz od zdravotní pojišťovny ke zdravotnickému zařízení, k objemu těchto peněz a ušetřené částce. „Ušetřené peníze, předpokládám, by měly být vráceny pojišťovně, která by s nimi mohla dál nakládat. Čili ponechání si bonusu by teoreticky a zdůrazňuji znovu teoreticky, mohlo být obohacením,“ uvedla Vesecká. Nekomunikace s pojišťovnou, nesdělení, nebo třeba i nevykázání by mohlo podle ní být – opět teoreticky – hodnoceno jako „využití něčího omylu“ (jak zákon říká: „uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti“). Pojišťovna dala zdravotnickému zařízení určitý objem peněz s tím, že celý bude použit na nákup třeba léků. Zařízení ale ušetřilo a ušetřenou částku použilo na jiné účely. „Je důležité ale podívat se na to, na co byly ušetřené peníze použity, jestli byly použity na to, aby si ředitel koupil auto, nebo byly použity pro pacienty,“ míní Vesecká s tím, že je třeba zvážit všechny maličkosti, které tvoří kauzu kauzou sui generis.  „Dejme tomu, že je dobře vykázáno, ale pojišťovnám neoznámeno, nebo že bylo ušetřeno a peníze byly použity na nákup třeba něčeho důležitého pro zdravotní sestry, čili pro potřeby nemocnice. Máme naplněn subjekt – právnická nebo fyzická osoba – máme naplněnu objektivní stránku trestného činu, to je to vlastní jednání a teď budeme hledat následek. Následkem je v tomto případě škoda. Škoda na cizím majetku, přestože tu předřečník říkal (myšleno Ondřej Dostál – pozn. redakce) že veškeré peníze, které tečou v rámci zdravotnictví, jsou finance veřejné, ať už jsou u pojišťovny, nebo ve zdravotnickém zařízení, tak z hlediska trestně právního se jedná o dva naprosto rozdílné subjekty a finance z hlediska pojmu cizí majetek, je potřeba rozlišit. V tomto případě bychom mohli dospět k závěru, že teoreticky by mohla vzniknout pojišťovně vzniknout škoda, pokud by (ušetřené) peníze nemohla dostat zpátky a tedy použít zase jiným způsobem,“ přiblížila Renata Vesecká „konstrukci“ posuzování, zda se jedná či nejedná o trestný čin.

Společenská škodlivost a ultima ratio

Bývalá nejvyšší státní zástupkyně nakonec směřovala k celkovému pohledu na všechny výše zmíněné trestné činy ve vztahu k bonusům. „Zásadní alfou a omegou trestního práva je, že na všechna jednání, která jsou popsána v trestním zákoníku je potřeba nazírat skrze základní zásady trestního řízení a skrze to, že nestačí jenom naplnění znaků skutkové podstaty, abychom mohli hovořit o trestném činu, ale musíme mít u toho konkrétního jednání i společenskou škodlivost. Jedna rovina jsou formální znaky, druhá rovina je společenská škodlivost. Je zřejmé, že v případě bonusů, které jsou správně vykázány, správně vysoutěženy a z nichž jsou finance ponechány zase ve zdravotnických zařízeních a jsou použité opět pro pacienty nebo pro potřebu těchto zařízení, nemůžeme hovořit o společenské škodlivosti a v žádném případě nemůžeme takové jednání považovat za trestný čin,“ jasně uzavřela Renata Vesecká.

Pro tento závěr podle ní svědčí i základní zásada trestního řízení, kterou je ultima ratio (poslední prostředek, argument), čili že nic, co lze vyřešit prostředky jinými, jiného práva, nesmí být řešeno skrze právo trestní. „Trestní právo je vrcholem řešení tam, kde jiná řešení nejsou možná,“ připomíná Vesecká. Pokud by se jednalo o vztah pojišťovna, zdravotnické zařízení a další třetí osoby, teoreticky je sice možné uvádět, že formální znaky mohou být naplněny, ale spíše jde o správní procesy a na místě jsou podle Vesecké kontrolní mechanismy pojišťoven a ministerstva, eventuálně dalších oprávněných institucí, které provádějí kontrolní činnost a zjednávají nápravu, například změnou legislativy. „Podle mého názoru se rozhodně v tomto případě nemůže jednat o situaci, kdy by měly přistoupit k šetření orgány činné v trestím řízení, protož to je náplní činnosti institucí, o nichž jsem hovořila,“ doplnila Vesecká.  Trestní právo by mělo nastoupit až v případě, kdy se skutečně jedná o společensky škodlivé jednání, třeba poté, co instituce, oprávněné ke kontrole, zjistí, že peníze byly použity například na již zmíněný nákup auta ředitele či opravu jeho chaty.

V diskusi pak bývalá nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že od roku 2012 lze trestně postihovat právnické osoby (s výjimkami, uvedenými v zákoně) a že se to tedy týká všech čtyř popisovaných trestných činů.  Hovoří se přitom o tzv. přičitatelnosti, která znamená, že pokud skutek spáchá zaměstnanec, manažer nebo osoba, která má vliv na řízení společnosti a tato společnost neučinila všechno, co mohla proto, aby zamezila trestnímu jednání fyzické osoby, pak zodpovídá i ona a je stíhána třeba i za trestný čin podvodu.

Pečovat jako řádný hospodář

Z auditoria přišla zajímavá úvaha, zda by neměl být naopak postihován manažer, který neušetří peníze dojednáním bonusů, nechová se tudíž jako odpovědný hospodář a defacto poškozuje svoji nemocnici.  „Je potřeba znát vždycky všechny okolnosti celého hospodaření nemocnice, tj. znát veškeré finanční toky apod., a pokud bychom se vrátili ke skutkové podstatě, pak rozhodující bude otázka škody, takže budeme muset hledat a zjišťovat všechny skutečnosti,“ reagovala Vesecká.

Na péči řádného hospodáře ve svém vystoupení kladl důraz člen Legislativní rady vlády a advokát Jaroslav Svejkovský. Podle něj je kruciální ve vztahu mezi zdravotnickým zařízením a  pojišťovnou  smlouva o poskytovaní a úhradě poskytnuté hrazené služby. Týká se všech trestných činů, o nichž hovořila Renata Vesecká. Všechny ostatní věci jsou doprovodné a J. Svejkovskému se zdály ve vystoupení Ondřeje Dostála vytrhnuté z kontextu. Pro vysvětlení použil i Dostálův příklad. „Zda je správně, kdy někdo nakoupí za 260 anebo za 460 tisíc, záleží, odkud se na to dívám. Když se na to podívám z úhlu metodiky VZP, tak je nesprávné nakupovat za 260 a vykazovat za 460 tisíc. Když se na to podívám z pohledu péče řádného hospodáře i z toho, že mám další limity na poskytování další zdravotní služby – a mluvím o péči řádného hospodáře podle velkých rozpočtových pravidel, tak i o péči řádného hospodáře každého vedoucího pracovníka podle občanského zákoníku – tak je nesprávné a hloupé nakupovat za 460 tisíc. Mohu to taky stokrát vysoutěžit, může to být jediná nabídka v té době možná, ale když to budu vytrhovat z kontextu, tak bych skoro řekl, že mohu v této věci kriminalizovat kohokoliv. Každý z těch účastníků má jiné zájmy, proto je důležité, že to není dvoustranný vztah, ale je třístranný, nesmíte zapomenout na pacienta, který má zájem, .. nárok na poskytnutí zdravotní služby…,“ vysvětlil Jaroslav Svejkovský a dodal: „Manažer nemocnice, ať už je zřizovatel veřejná ruka nebo privát, to je celkem jedno, tam má péči řádného hospodáře ve vztahu k majetku nemocnice, ne ani tak ve vztahu k majetku pojišťovny. Vznikla otázka, zda u paragrafu 220 (porušení při správě cizího majetku) by nebyla odpovědná pojišťovna, kdyby mohla využívat své kontrolní mechanismy. Ona ale nemůže kontrolovat jinak výkazy, které jsou podkladem pro výplatu. Na to nesmíme zapomínat.“ Advokát dále připomněl, že vztahy ve zdravotnictví fungovaly bez problémů 20 let, samozřejmě s výkyvy, s pocity jednoho, že platí více, než musí a pocity druhého, že dostává méně, než má. To Svejkovský označil za normální ve vztazích, v nichž se se pohybujeme.

Doktor Svejkovský se také vyjádřil ke skutkovým podstatám trestných činů porušení při správě cizího majetku a podvodu, když zpochybnil u kauzy bonusů i jejich objektivní stránku. „Následek škody vůbec neumíme kvantifikovat, protože tam musí padnout konkrétní číslo, aby mohlo být řečeno jaká škoda vznikla, to neumíme dopočítat do finálního konce, to jsou jenom pocity. Myslím ale, že kromě společenské škodlivosti chyběla i objektivní stránka a o subjektivní stránce už vůbec nemluvím, ta chybí u všech účastníků vztahu i ve vztahu k prodejci léků. Objektivní stránka chybí proto, že vztah je komplexní a není možné ho vytrhovat z kontextu,“ uvedl.

Pomůže změna vyhlášky?

Ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík na konferenci poukázal na to, jak se cítí zdravotníci, když by měli být trestáni za své schopnosti, za svou obchodní i jinou šikovnost. Chápe i pojišťovny, že mohou mít pocit, že jsou podváděny, když je na nich tato šikovnost uplatňována. Ministr si ale myslí, že by se to mělo řešit jako obchodní spor před obchodním soudem, nikoliv cestou trestního práva. Na ministerstvu zdravotnictví také přemýšleli o změně legislativy, která by nějak celé zapeklité situaci pomohla. “Dospěli jsme k názoru, že by to mohla řešit vyhláška o rámcových smlouvách, kde je návrh, aby tam zazněla následující věta: 1. Strany… se dohodnou, 2. nedohodnou-li se,- pak v případě ZULPů  se uplatní maximální cena a v případě ZUMů by platil ceník pojišťovny. ZULPy jsou jednodušší pro zdravotnická zařízení,  ZUMy pro pojišťovnu. Ale u ZULPů má pojišťovna možnost požadovat na SÚKlu, aby snižoval cenu, protože ta prochází pravidelnou revizí,“ informoval ministr.

Ke konferenci a dalším aspektům bonusů ve zdravotnictví se ve Zdravotnickém deníku ještě vrátíme.

Tomáš Cikrt