Edukace mezi diabetiky se v Česku zatím nedaří. Mezery mají i lékaři, kteří zavádějí nové léky se zpožděním

Diabetologická centra často nemají finanční a personální kapacity, aby pokryly i prevenci a edukaci pacientů. Chybí i edukace pacientů v terénu. Foto: Flickr

V České republice trpí cukrovkou II. přes 800 tisíc lidí a dalších 20 tisíc každoročně přibývá. Navzdory tomu, že péče o diabetiky spolkne ohromné částky, u nás výrazně pokulhává edukace. Nedaří se tak přesvědčovat ke změně pacienty s prediabetem nebo diabetiky, u nichž se následkem nedodržování doporučení rozvíjejí nákladné – a mnohdy smrtelné – komplikace. Zajišťovat edukaci v potřebné míře se přitom nedaří ani v terénu, ani v komplexních diabetologických centrech, které se perou s personálními a finančními problémy. Nejsou to ale jen pacienti, komu edukace schází. Odborníci poukazují na to, že ačkoliv pojišťovny u indikovaných pacientů hradí moderní léky snižující kardiovaskulární riziko, lékaři je zatím nevyužívají v takové míře, jak by bylo záhodno. Na problémy současné diabetologie upozornili odborníci v souvislosti s týdnem cukrovky, který odstartuje teď v pondělí.

 

Počty diabetiků u nás, ale i na celém světě, jsou strašidelně vysoké – a zřejmě ještě strašidelnější jsou náklady na péči. Podle Mezinárodní diabetologické federace trpí na světě cukrovkou 425 milionů dospělých, tedy každý jedenáctý člověk nad 20 let. Péče o tyto lidi přitom stojí 727 miliard dolarů. Do roku 2045 se pak situace ještě zhorší – onemocnění bude postihovat až 629 milionů lidí. I u nás přitom vydávají pojišťovny za diabetes nemalé částky. Například VZP v roce 2015 zaplatila za svých téměř 550 tisíc pojištěnců s cukrovkou skoro 6,5 miliardy korun. Největší zaměstnanecká pojišťovna ZPMV pak loni za 92 tisíc diabetiků dala 1,25 miliardy. Obě pojišťovny přitom shodně potvrzují, že počet nemocných i balík peněz, který je ročně na cukrovku potřeba, roste.

Aby toho nebylo málo, je tu navíc velká skupina lidí s tzv. prediabetem, z níž se často rekrutují diabetici s komplikacemi. Prediabetiků tak je v populaci dalších osm procent. „Přitom víme, že diabetes je z velké části preventabilní – správnými změnami životního stylu lze dosáhnout toho, že se nerozvine nebo se rozvine později. Odhady jsou kolem 50 procent. Bohužel je tento fakt z velké části populací ignorován,“ konstatuje docent Martin Prázný z Diabetologického centra III. Interní kliniky VFN a 1. LF.

Některé léky na cukrovku snižují kardiovaskulární riziko

Počet pacientů na jedné straně roste, na straně druhé se ale zlepšují léky i další prostředky, jako jsou například nástroje pro kontinuální monitoraci glukózy (senzor v podkoží umí měřit v pětiminutových intervalech a data sledovat na chytrých telefonech). „Máme léky, jejichž prostřednictvím jsme schopni některé pacienty kompenzovat a předcházet komplikacím,“ říká Martin Prázný.

Právě komplikace s sebou nesou největší náklady a pacienta mohou připravit o život. 50 až 80 procent pacientů s diabetem umírá na následky kardiovaskulárního onemocnění, 16 procent diabetiků nad 65 let podlehne mrtvici. 44 procent případů selhání ledvin se objevuje u lidí s cukrovkou, kteří také tvoří 60 procent všech netraumatických amputací končetin. 29 procent lidí s diabetem starších 40 let trpí diabetickou retinopatií. Výsledkem toho všeho je, že diabetici umírají o osm let dříve, obvykle kvůli cévním problémům. „Mají častěji infarkty myokardu a cévní mozkové příhody,“ poukazuje Vladimír Tuka z Centra kardiovaskulární rehabilitace III. Interní kliniky VFN a 1. LF.

Proč mají diabetici tak často kardiovaskulární problémy? Svou roli pochopitelně hraje životní styl, je tu ale i další důvod. V roce 2008 se totiž ukázalo, že některé léky snižující hladinu glukózy zvyšují mortalitu na srdečně-cévní onemocnění. Americká FDA a následně i evropská EMA proto vydaly prohlášení, že každý nový lék ovlivňující hladinu glukózy nesmí diabetikům škodit. Díky tomu mají všechny nové léky na srdce minimálně neutrální dopad. Studie přitom ukazují, že některé preparáty, jako je empagliflozin, naopak riziko kardiovaskulárních problémů snižují.

„Vývoj antidiabetik nás, kardiology, dřív vůbec nezajímal. Většinou nás zajímaly další rizikové faktory, jako je cholesterol a tlak, ale vlastní volbu preparátu na snižování cukru v krvi jsme nechávali na diabetologovi. To se ale změnilo,“ konstatuje Vladimír Tuka.

Bohužel, navzdory tomu, že jsou moderní léky k dispozici, k pacientům se nedostávají tak, jak by měly. „Ne všichni pacienti, kteří by z novinek mohli profitovat, z nich profitují. Dostupnost by byla – pojišťovny je hradí u pacientů, kteří jsou při sekundární prevenci jasně indikováni, tedy těch, kdo za sebou již mají infarkt nebo mozkovou příhodu. U těchto lidí je chybou léky nevyužít. Je to ale relativně novinka a u lékařů se objevuje určitá setrvačnost a někdy zavádějí léky se zbytečným zpožděním,“ poukazuje docent Prázný.

S edukací by mohli pomoci i nelékaři

Není to ovšem jediný problém, který dnes odborníky trápí. „Vidím několik úskalí, kterými v současnosti diabetologie prochází. V České republice nemáme ideální pokrytí plně funkčními diabetologickými centry, která se dokážou o pacienta postarat v celé šíři. VFN takovým komplexním centrem je, ale potřebovali bychom jich víc. Například u pacientů I. typu bychom potřebovali, aby se v diabetologických centrech více koncentrovali,“ přibližuje docent Prázný.

Podle webu České diabetologické společnosti přitom dnes v Česku funguje 24 diabetologických center (z toho pět je pouze dětských). Docent Prázný ovšem poukazuje na to, že se zařízení potýkají s personálními problémy a nedostatkem finančních prostředků na skutečně komplexní péči včetně prevence a edukace. „Pokud by páteřní síť fungovala dostatečně, bylo by to skvělé, jenže z velké části všechny potřeby pacientů nepokrývá,“ doplňuje Prázný.

Ještě větší rezervy máme v souvislosti s edukačními centry v terénu, která by mohla edukovat pacienty bez nutnosti využití velkých center. I národní diabetologický program přitom počítá se stavbou péče odspodu, realizace ale zatím probíhá pomalu a nedaří se získat dostatek spolupracujících edukačních pracovišť tak, aby se osvěta dostala ke všem pacientům. Výsledkem je, že diabetici nevědí, co je pro ně důležité. „S účinnou edukací, která skutečně má dopad na zdravotní péči, se tedy ještě potýkáme,“ konstatuje docent Prázný.

Martin Matoulek z Obezitologického centra III. Interní kliniky VFN, 1. LF a VŠTJ Medicína k tomu dodává, že svou roli při péči o diabetiky mají také nutriční terapeuti, fyzioterapeuti a další nelékaři. „Velmi by nás těšilo, kdyby pojišťovny akceptovaly roli nelékařů v edukačním procesu, protože je patrné, že při nedostatku lékařů, který se zřejmě bude prohlubovat, toto nezvládnou,“ zdůrazňuje Matoulek.

Státní zdravotní ústav proto už pět let proškoluje zdravotníky v krátkých intervencích, které jsou zaměřeny na závislost na tabáku, konzumaci alkoholu, pohyb a zdravou výživu. Doposud bylo v rámci této aktivity proškoleno přes dva tisíce zdravotníků a edukovat se povedlo 15 tisíc pacientů.

„Co je asi nejvíce podceněné, je preventivní přístup k rozvoji diabetu vůbec a také diabetických komplikací. Chtěl bych apelovat, abychom vysílali signály k populaci, že nejlepší je prevence – léčba se sice s postupem doby zlepšuje, ale stále je lepší vůbec neonemocnět,“ podtrhává Prázný.

Hladinu glukózy v krvi i fungování srdce (nemluvě o pozitivním vlivu na fungování mozku a prevenci vzniku nádorů) přitom pozitivně ovlivňují myokiny, což jsou molekuly uvolňující se ze svalů. „Pokud tedy dokážeme diabetiky rozpohybovat a správně stravovat, máme malou lékárnu, kterou si všichni nosíme s sebou,“ uzavírá Vladimír Tuka.

Michaela Koubová