Také o Vánocích jsou zdravotníci připraveni zachraňovat životy, ale i povzbudit a naslouchat. Patří jim za to velký dík! Foto: Koláž ZD

Blízkost, pochopení, ale i kapr a salát, to jsou Vánoce pro nemocné a umírající

Trávit svátky v nemocničním pokoji si nepřeje nikdo, ale přesto tuto situaci každý rok zažívá mnoho lidí. Ať už proto, že jejich zdravotní stav neumožňuje propuštění do domácí péče, anebo se u nich objevily zdravotní problémy náhle a je nutné je hospitalizovat. To ale neznamená, že by se jich sváteční atmosféra netýkala. O to, aby mohli Vánoce prožít co možná nejlépe, se stará jak personál, tak dobrovolníci.

 

Vánoce obvykle znamenají zpomalení. Úřady i obchody jsou zavřené, ulice skoro prázdné, ale přesto jsou místa, která musí fungovat bez ohledu na datum v kalendáři. Nemocnice nezavírají ani o Vánocích a personál i různí dobrovolníci se snaží vytvořit vánoční atmosféru pro ty, jež musí svátky trávit jinak a jinde, než by si sami přáli. Svým pacientům se věnují i nad rámec svých obvyklých povinností. Často jen proto, že je chtějí potěšit a pomoci jim zvládnout stesk po domově.

Někteří pacienti mohou domů, ale personál pracuje

Během vánočních svátků je obvykle v nemocnicích hospitalizováno o něco méně pacientů, byť provoz běží jako kterýkoliv jiný den v roce. „Naší snahou je propustit co nejvíce pacientů do domácího ošetření, pokud to jejich zdravotní stav dovolí, aby strávili vánoční svátky v kruhu rodinném,“ vysvětluje Petra Veselá, mluvčí brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny. Každá nemocnice ale musí být připravená přijmout akutní pacienty. „Pokud mrzne, přicházejí pacienti se zlomeninami na chirurgickou kliniku, typickou štědrovečerní náhlou příhodou je rybí kostička v krku na otorhinolaryngologické ambulanci. V dalších vánočních dnech pak pomoc v nemocnici vyhledávají neukáznění nemocní, kterým nemírné hodování způsobilo zažívací potíže,“ dodává Filip Brož, mluvčí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Aby bylo zdravotnické zařízené připravené přijmout pacienty, musí být „k dispozici“ dostatek personálu. „Rozpis služeb na Štědrý večer i Vánoce je vždy nesnadným a citlivým rozhodnutím pro vedoucí pracovníky. Služby dostávají nejčastěji mladí a svobodní lékaři i sestřičky, někdy si však službu dobrovolně berou i starší a zkušení, aby umožnili mladším prožít Vánoce s rodinou,“ přibližuje docent Otakar Brázda, který působí na Stomatologické klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Podle něj každý zdravotník, který ještě nemá vlastní rodinu, zažil vánoční službu v nemocnici. „Pracovat v nemocnici, ať už jako lékař nebo nelékař, je posláním, a služby o Vánocích k němu patří,“ je přesvědčená Kristýna Fejfarová z Nemocnice Frýdlant.

Štědrodenní vizita i poděkování zdravotníkům

Právě na mnoha pracovištích Všeobecní fakultní nemocnice v Praze se během vánočních svátků dodržuje dlouholetá tradice. Probíhají štědrovečerní vizity, kdy se shromáždí lékaři, zdravotní sestry a ostatní personál kliniky spolu s dalšími zaměstnanci nemocnice a fakulty. Následně přednosta či přednostka kliniky, primář a lékaři pohotovostní služby navštěvují jednotlivá oddělení kliniky, aby popřáli pacientům hezké svátky. K setkáním pak patří i zpívání koled, ochutnávka cukroví a také poděkování spolupracovníkům za práci v předchozím roce.

Štědrovečerní vizita ve VFN v Praze. Foto: VFN

Například na I. interní klinice probíhá štědrodenní vizita opravdu na Štědrý den brzy odpoledne, kdy se schází současní i bývalí pracovníci kliniky, spolupracující odborníci a mnohdy i zahraniční hosté. Již leta patří k této události i vánoční šneci, které podle rodinného receptu připravuje docentka Radana Neuwirtová. Jen na okraj, právě šneci byli tradičním českým vánočním pokrmem. Na I. chirurgické klinice byla tato tradice obnovena během přednostování profesorky Marie Peškové, která spolu se svou sestrou herečkou Jiřinou Jiráskovou připravovala vánoční cukroví a vyhlášený jablečný závin. Tuto tradici převzali i další přednostové – i když už osobně závin nepečou –, a je udržována do dnešních dnů. Oproti minulosti se ale změnil provoz kliniky. „V období Vánoc si málokdo přeje být operován, proto plánované operace končí tak, aby se pacienti dostali domů ještě před svátky. Změna technologií, kdy dnes převažuje jednodenní chirurgie, zkracuje dobu hospitalizace, pracuje se prakticky až do posledních dnů před Štědrým dnem a ke zklidnění na klinice dochází až mezi svátky,“ popisuje Jan Bříza, chirurg a současně zástupce ředitelky VFN.

Dobrovolníci přišli zazpívat do FN U sv. Anny v Brně. Foto: DobroCentrum

Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně má Vánoce „na starosti“ DobroCentrum koordinující práci dobrovolníků, kteří navštěvují pacienty, povídají si s nimi, společně čtou nebo hrají deskové hry. „DobroCentrum rovněž pořádá různé dílničky, divadelní a hudební představení. Před Vánocemi proběhly výroby vánočních ozdob, adventních věnců a v tomto týdnu zpívání s pacienty. Pacientů je v těchto dnech v nemocnici opravdu minimálně,“ dodává mluvčí Petra Veselá. K vánočnímu „programu“ patří v této nemocnici také bohoslužba. V Nemocnici v Chebu je pak nemocniční kaple místem, kde probíhají vánoční setkání bez ohledu na náboženskou příslušnost pacientů či zdravotníků. „Za pomoci přátel a farníků vyzdobím kapli vánočním stromečkem, malým betlémem, kamarádky napečou cukroví a do nemocnice přijde pěvecký sbor. Sbor nejprve zpívá pacientům i zdravotníkům v kapli, poté se zpívají koledy na chodbách jednotlivých oddělení a konkrétních pokojích. Do nemocnice to vnese kus vánoční atmosféry ze světa tam venku…,“ přibližuje Metoděj Vít Kout, pravoslavný duchovní působící ve Františkových Lázních, nemocniční kaplan v chebské nemocnici a také člen výboru Asociace nemocničních kaplanů.

Vánoční klauniády nejen pro děti

Součástí „tradičních“ Vánoc v mnoha nemocnicích jsou také návštěvy zdravotních klaunů. Ti mají v popisu práce přinášet radost malým i velkým pacientům. „Klauni nezahálí ani o svátcích a dochází do nemocnic snad ještě s větším elánem,“ přibližuje Kateřina Procházková z obecně prospěšné společnosti Zdravotní klaun. Během klaunských návštěv znějí koledy, klauni hrají na ukulele nebo se dokonce neváhají sami rozsvítit. Prostě se omotají do vánočních světýlek, a tak chodí za pacienty, aby na jejich tváři vykouzlili úsměv. „Radostí svítící dětské oči jsou k nezaplacení,“ dodává Procházková.

Například letošní 25. prosinec zdravotní klauni tráví ve fakultních nemocnicích v Praze Motole, v Brně, Ostravě i Plzni. O den později pak klauni navštíví Orlickoústeckou nemocnici, Nemocnici s poliklinikou Česká Lípa, Nemocnici ve Frýdku Místku či ve Slezské nemocnici v Opavě. Do konce roku se pak objeví ještě například v Nemocnici Břeclav, Nemocnici Tábor, Nemocnici Jablonec nad Nisou, Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, Pardubické krajské nemocnici či Dětské psychiatrické léčebně v Opařanech nebo Oblastní nemocnici v Mladé Boleslavi. Zdravotní klauni ovšem nenavštěvují jen malé dětské pacienty, ale zamíří i do několika domovů pro seniory napříč Českem.

„Pro stovky dětí, které budou o Vánocích v nemocnici a tisíce opuštěných seniorů v domovech však tato rovnice neplatí. A proto jsme tu my!!!“ Vzkazují zdravotní klauni.

Vánoce na konci života? Možná ty vůbec nejdůležitější

Vánoční svátky mají pro řadu nemocných také další rozměr. Mnohem více si uvědomují, že jim chybí rodina a jejich blízcí. Doprovázejícím člověkem pak pro ně může být nemocniční kaplan, který je navštěvuje a dává jim prostor k rozhovoru. „Lidé sami otevřou téma, které je pro ně důležité. Jsou to často věci, které nás nějak vnitřně tíží a zaměstnávají. Vážím si toho, že mi druhý člověk dá tu důvěru a zároveň mám velkou radost, když pacient nad tématem získá během rozhovoru trošku nadhled, když rozhovor sám uzavře slovy vděku, nebo nějakou nadějí, která ho posiluje, nebo vtipem, který jakoby otupí ten bolavý osten jeho neduhu, trápení, nemoci…,“ popisuje své zkušenosti Metoděj Vít Kout. Podle něj právě čas Vánoc znamená, že lidé více vnímají bolest z odloučení a stesku po rodině. Úkolem nemocničního kaplana je pak být empatický a chápavý.

Právě určitý přesah má i péče o hospicové pacienty. Samotný provoz hospice se nemůže lišit od jiných dnů, protože i tady musí být o pacienty postaráno. Mnohé je ale jinak. „Stonají zde pacienti na konci své životní cesty, několik málo posledních týdnů života ve finálních fázích, nejčastěji, onkologických onemocnění. Na konci pozemského času je vnímání hodnot těžce nevyléčitelně nemocnými poněkud jiné než vnímání naše, nás relativně zdravých lidí v produktivním věku, s prognózou v čase v řádu let, snad i desítek let,“ vysvětluje Robert Huneš, ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích, a také viceprezident Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče ČR. Podle něj se personál hospiců snaží být na své pacienty co nejvíce laskavý a milý každý den, protože nikdo neví, zda právě dnešek není pro některé z pacientů dnem vůbec posledním. „Proto Vánoce tvoříme našim pacientům v podobě laskavosti, něhy a obdarováváním drobnostmi každý den. Těch dalších se téměř nikdo v hospicích nedožije…,“ dodává.

O Štědrém dnu pak v prachatickém hospici žije tradice „nošení Jezulátka“, kdy s malými jesličkami a s miminkem v něm navštěvuje personál jednotlivé pacienty. Zpívají se koledy a připomínají dávné události v Betlémě. Nechybí ani dárky, které vyrábí děti z okolních škol a jejich rodiče. Pokud je to možné, podává se kapr s bramborovým salátem, byť mnohdy jde jen o sousto pro chuť.

Ale sebelepší vánoční pokrmy nepřekryjí to, co hospicoví pacienti prožívají ve svém nitru. „Na významu u pacientů nabývá otázka po smyslu života. Po otázkách, co dělat s natropenými škodami během života, které již nelze napravit? Po otázkách „Co mne čeká?“, „Co přijde?“ a podobně. V takových chvílích kapr mnoho nepřináší. Na rozdíl od lidské blízkosti. Umírající je v tyto chvíle vnímavější. Ale jinak než my, citlivější k věcem, které v životě přehlížel a opomíjel. Jsou to momenty, kdy do ticha obav, strachu nebo tápání, novým, a přitom stále stejným významem vstupuje betlémské Gloria. Tam někde je hospic a jeho každodenní Vánoce,“ uzavírá Robert Huneš.

Ludmila Hamplová