Přežití pacientů s rakovinou záleží na zemi, kde žijí. Liší se i o mnoho desítek procent

Screeningové programy se mohou výrazně podepsat na pětiletém přežití pacientů v dané zemi, protože umožňují včasný záchyt a vyšší šanci na úspěšnou léčbu. Foto: health.mil

Onemocnět rakovinou ve Švédsku nebo USA není to samé, jako onemocnět jí v Brazílii či Rusku. Nová studie publikovaná tento týden v časopise Lancet porovnala pětileté přežití v celkem 71 zemích a zjistila, že ačkoliv se vyhlídky onkologických pacientů zlepšují, stále hraje zásadní roli to, kde žijí. Vůbec nejvyšší naději na dlouhodobé přežití mají lidé z USA, Kanady či evropských severských států, Česká republika se pohybuje někde kolem evropského průměru.

 

Rakovina připraví o život každého čtvrtého Čecha a zůstává jednou z nejčastějších příčin úmrtí na světě. Jak ale ukázala nová studie CONCORD-3, počet dlouhodobě přežívajících pacientů roste, a to i u některých velmi smrtelných typů rakoviny, jako jsou nádory plic. Špatnou zprávou však je, že rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou obrovské, a to hlavně u dětí.

„V některých zemích stouplo přežití u rakoviny jater, slinivky břišní nebo plic až o pět procent. Například přežití u rakoviny jater bylo mezi lety 1995 až 2014 obecně stabilní, ale vzrostlo o více než deset procent v Koreji, Singapuru nebo Norsku,“ uvádějí autoři studie v článku publikovaném nyní v časopise Lancet.

Studie přitom zahrnovala státy, v nichž žijí dvě třetiny světové populace. Autoři využili data z víc než třech stovek registrů, v nichž bylo 37,5 milionu pacientů s 18 nejčastějšími druhy rakoviny. Zjistili, že ve zkoumaném období od roku 2000 do roku 2014 bylo přežití nejvyšší v USA, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu, ve Finsku, na Islandu, v Norsku a Švédsku. Tyto státy totiž mají pětileté přežití u některých typů rakoviny až 90 procent.

Bohužel to ale vůbec neplatí o celém světě. Zatímco pětileté přežití u rakoviny prsu je v USA 90,2 procenta, v Indii je to jen 66,1 procenta. V rámci Evropy se pak v 16 státech zvedlo dlouhodobé přežití na alespoň 85 procent, ve východní Evropě je to ale jen 71 procent. Česká republika je někde uprostřed – mezi lety 2010 až 2014 šlo o 81,4 procenta. „Přežití u dvou milionů žen diagnostikovaných každoročně s rakovinou prsu nebo děložního čípku zůstává vysoce závislé na zemi, kde žijí,“ píší autoři studie, kteří zároveň zdůrazňují urgentní potřebu nákladově efektivnějších strategií pro kontrolu rakoviny v nízko a středně příjmových státech.

Velké rozdíly jsou patrné také u rakoviny tlustého střeva a konečníku, což je choroba, v jejímž výskytu jsme donedávna byli na světové špičce. V Austrálii se pětileté přežití u této diagnózy pohybuje kolem 70 procent, v Rusku ale nedosahuje ani 50 procent. Ani my jsme bohužel mezi lety 2010 a 2014 neměli nijak slavné výsledky, pětileté přežití dosáhlo 56,1 procenta.

I když má ale stát skvělé výsledky u jednoho typu nádorů, ještě to neznamená, že si povede dobře i u dalších. Například Jižní Korea tak je na špičce v pětiletém přežití u gastrointestinálních nádorů, ale co se týče melanomů nebo leukémie, patří mezi nejhorší.

Na rakovinu ročně umírá sto tisíc dětí

Propastné rozdíly jsou ještě zřetelnější u dětí. V celé řadě zemí je pětileté přežití u dětí s nejběžnějšími typy leukémií (akutní lymfoblastická leukémie a lymfom) přes 90 procent (u nás to bylo těsně pod 90 procenty), ale v Mexiku, Číně nebo Ekvádoru to není ani 60 procent. V Švédsku a Dánsku pak dlouhodobě přežívá 80 procent dětí s nádorem mozku, zatímco v Brazílii to není ani polovina – pouhých 28,9 procenta. V Česku pak číslo v letech 2010 až 2014 dosáhlo skoro 70 procent. Rozdíl je pravděpodobně dán rozdíly v dostupnosti a kvalitě diagnostické i léčebné péče.

„Navzdory pokrokům v povědomí, službách i léčbě rakovina každý rok stále na světě zabije víc než sto tisíc dětí. Jestli se chceme ujistit, že více dětí přežije rakovinu po delší dobu, potřebujeme spolehlivá data o ceně a efektivitě zdravotnických služeb ve všech státech, abychom byli schopni srovnat dopad strategií při zvládání rakoviny u dětí,“ říká podle agentury Reuters spoluautor studie a profesor na Londýnské škole hygieny a tropické medicíny Michel Coleman.

Data umožňují vyhodnotit dopad screeningových programů a kvality léčby

Ačkoliv tedy studie nepřinesla všem úplně dobré zprávy, právě identifikace těchto rozdílů je podle vedoucí studie Claudie Allemaniové z Cancer Survival Group při Londýnské škole hygieny a tropické medicíny hlavní důvod, proč trendy dále sledovat a usilovat o rozšiřování databáze. Například ve většině afrických zemí totiž scházejí adekvátní data – kolem 40 procent pacientských záznamů zcela postrádá data o kontrole, takže není možné systematicky vyhodnocovat trendy.

„Kontinuální monitorování celosvětových trendů ohledně přežití na rakovinu je zcela zásadní pro hodnocení celkové efektivity zdravotnických systémů všude na světě. Může tak politikům pomoci plánovat lepší strategie pro kontrolu rakoviny. Vlády musí pochopit, že onkologické registry jsou efektivním nástrojem v oblasti veřejného zdraví, které neustále poskytují cenné informace jak ohledně dopadu preventivních programů, tak zdravotnického systému – a to za velmi nízkou cenu,“ uvádí Allemaniová.

Příkladem budiž rakovina žaludku. „Věkově standardizované pětileté přežití u rakoviny žaludku bylo ve většině zemí méně než 30 procent, ovšem kromě Jižní Koreje (68,9 procenta) a Japonska (60,3 procenta), kde došlo k deseti a více procentnímu zvýšení mezi lety 2000 až 2004 a 2010 až 2014. Je to zřejmě spojeno s dlouhodobým screeningovým programem na včasný záchyt rakoviny žaludku a jícnu, která je tam velmi častá,“ píše se ve studii s tím, že povědomí o problematice je v těchto státech vysoké. Screening v Jižní Koreji přitom odstartoval už v roce 1999 jako součást národního onkologického screeningového programu a probíhá formou kontrastní radiologie nebo endoskopie pro dospělé nad 40 let každé dva roky. Tento krok zdvojnásobuje šanci na včasnou diagnostiku v porovnání s pacienty, kteří screening nepodstupují.

Oproti tomu v zemích, kde rakovina žaludku nepředstavuje takový problém, se screening neprovádí a onemocnění je často odhaleno až v pokročilém stadiu. Například v Rusku tak byla v roce 2015 rakovina žaludku diagnostikována ve 40 procentech až ve IV. stadiu. „Screening pro rakovinu žaludku a jícnu by měl být zvážen jako součást národních plánů pro kontrolu rakoviny v zemích, kde jsou tyto nádory časté, případně u vysoce rizikové populace,“ dodávají autoři studie.

Nepřímé náklady na rakovinu jsou skoro dvě procenta světového HDP

Náklady spojené s diagnostikou a léčbou rakoviny jsou přitom celosvětově ohromné, ale ještě mnohem větší jsou náklady spojené s předčasnými úmrtími a ztrátou produktivity. Celosvětově tak stála léčba 12,9 milionu pacientů s rakovinou v roce 2009 odhadem skoro 286 miliard dolarů. Náklady na léčbu pouze v USA by pak od roku 2010 do 2020 měly vzrůst skoro o čtvrtinu z 124,6 miliardy na 157,7 miliardy dolarů jen kvůli stárnutí populace. Pokud navíc podraží léčba o dvě procenta ročně v první a poslední fázi nemoci, mohou náklady dosáhnout až 172,8 miliard, což je 39 procentní nárůst. A to vůbec nebereme v úvahu, že by vzrostla incidence chorob.

„Na základě těchto čísel se zdá, že globální náklady na léčbu rakoviny v roce 2017 už musí být podstatně vyšší než 300 miliard ročně. Nárůst nákladů ohrožuje životaschopnost zdravotnických systémů a národních ekonomik. Tam, kde není zdravotnictví hrazeno, může vést úhrada onkologické léčby z vlastní kapsy k finanční katastrofě pro jedince i rodiny,“ konstatují autoři studie. „Nepřímé náklady spojené s předčasným úmrtím a ztrátou produktivity způsobené rostoucí onkologickou zátěží byly odhadnuty na 1,16 trilionu dolarů ročně nebo téměř dvě procenta světového HDP. Rostoucí náklady a komplexnost onkologické léčby si může vyžádat radikální změnu politiky v tomto směru, kdy nerovný přístup k dostupné léčbě přestane být politicky akceptovatelný,“ dodávají autoři.

-mk-