Místostarosta žene Nemocnici Frýdlant do nejistoty. Zaměstnanci se bojí budoucnosti

„Proč v médiích lžete o naší nemocnici, že prý sem nechodí pacienti… Moje děvčata mnohdy nevědí, kde jim hlava stojí… Máte snad pro místní mikroregion lepší zdravotníky, než jsme my?“ zeptala se na setkání zaměstnanců zdravotní sestra Kristýna Fejfarová, která v nemocnici vykonává funkci náměstkyně ošetřovatelské péče, přímo místostarosty Jiřího Stodůlky (oba na snímku). Ten reagoval nepřesvědčivě, diskutující mu pak vyčetli, že zdravotnictví nerozumí. Foto: Koláž ZD

Město Frýdlant je blízko dohodě s provozovatelem tamní nemocnice, společností EUC, o podmínkách pokračování smluvního vztahu i definici rozsahu zdravotnických služeb. Mohlo by tak skončit období nejistoty, kdy nebylo zřejmé, zda obě strany najdou společnou řeč a zda namísto EUC nepřevezme lůžkovou péči na Frýdlantsku pod svá křídla Krajská nemocnice Liberec (KNL). Ta ale má svých starostí více než dost a dala jasně najevo, že nemůže garantovat současný rozsah poskytovaných služeb. Starosta Dan Ramzer se dlouhodobě snaží dohodnout, inicioval vznik Komise Rady města Frýdlant pro řešení zdravotní obslužnosti ORP III, která nakonec navrhla zastupitelstvu, aby v jednáních s EUC pokračovala. Zastupitelstvo tento návrh na svém jednání 21. února akceptovalo a otevřelo tím cestu ke konečné dohodě. Nemocnici se přitom loni podařilo díky stabilizaci personálu a jeho nasazení dostat ze ztráty. Počet všech ošetření loni dosáhl 94 000 a bylo provedeno 2017 operačních výkonů a vykázáno více než 2600 hospitalizací. Minulý týden, 9. března, nemocnice podepsala klíčovou smlouvu se Zdravotnickou záchrannou službou Libereckého kraje, která stanovuje pravidla pro přijímání pacientů. Zdálo by se tedy, že rozumnému rozuzlení únavného sporu již nic nestojí v cestě. Jenže Ramzerův stranický kolega z ODS a místostarosta Jiří Stodůlka si „jede“ po vlastní politické lince a snahy všech ostatních o dohodu podkopává.

 

Stodůlka šíří zkreslené informace o výkonnosti nemocnice, trvá na nesmyslných požadavcích na spektrum služeb, slibuje zaměstnancům nereálné řešení v podobě pomoci ze strany liberecké nemocnice. Ty, kteří s ním nesouhlasí, nebo se jen ptají, odbývá arogancí, Zdravotnickému deníku Jiří Stodůlka odmítl odpovídat a namísto argumentů a obhajoby svých postojů zvolil urážky.  Dokázal už urazit i zaměstnance nemocnice, kteří mu kvůli tomu poslali rozhořčený dopis. Nechtějí totiž pracovat pod Krajskou nemocnicí Liberec (KNL), jak plánuje Stodůlka, protože dobře vědí, že ta sama trpí nedostatkem personálu, a obávají se, že by z frýdlantské nemocnice vznikla maximálně tak léčebna dlouhodobě nemocných. Svůj názor vyjádřili na setkání s místostarostou 29. ledna tohoto roku, z něhož má ZD k dispozici záznam.

Jádro sporu mezi Stodůlkou a EUC vězí v požadavku na otevření nemocniční interní ambulance 24 hodin denně. Nejen provozovatel, ale zejména zaměstnanci nemocnice tvrdí, že takový požadavek je nereálný, není ho možné personálně zajistit a je vzhledem k velikosti nemocnice a vývoji medicíny v posledních letech zbytečný. Závažné případy stejně musí odvést záchranná služba do Liberce, kde mají patřičné přístrojové a laboratorní vybavení. Není to ale tak, že by EUC odmítala zajistit jakoukoliv pohotovost. Hlásí se k lékařské pohotovostní službě praktiků (LPS), ale nemůže garantovat ústavní pohotovostní službu v oboru interna, protože internu již nemá. Ústavní pohotovostní služby (ÚPS) Nemocnice Frýdlant poskytuje v oboru chirurgie a gynekologie, kde má lůžková oddělení. LPS se poskytuje mimo běžné ordinační hodiny, nikoliv však 24 hodin denně. Držet 24hodinovou ÚPS  formálně jenom proto, že si to přeje město, by bylo hazardem s pacienty a rizikem forenzních dopadů na personál nemocnice.  Pokud by totiž na takovou pohotovost byl dopraven „interní“ pacient a nemocnice by mu nebyla schopna zajistit akutní péči adekvátním způsobem, protože prostě nemá takové zázemí a servis jaké má krajské zařízení, vystavuje se (a její lékaři a sestry jakbysmet) hrozbě trestních oznámení a soudních sporů.

Liberecká nemocnice negarantuje rozsah péče

Místostarosta Stodůlka ovšem tyto vážné důsledky ignoruje a trvá na čemsi, co nazývá „interní ambulancí otevřenou 24 hodin 365 dní v roce“. Z jejího provozování učinil nepodkročitelnou podmínku. Jeho neústupnost, přes zjevná fakta a platnou legislativu, tak vypadá spíše jako záminka jak dosáhnout odchodu současného provozovatele nemocnice, společnosti EUC, z budov, které jí město pronajímá. Zjednodušeně by se dalo říci, že Stodůlka pro pět procent nereálných plánů vystavuje ohrožení 90 procent péče funkční nemocnice. Místostarosta přitom spoléhá na pomoc Krajské nemocnice Liberec a tvrdí, že mu její vedení a různí lékaři v osobních rozhovorech garantují, že převezmou nejen všechny zaměstnance, ale zajistí péči v současném rozsahu plus onu 24 hodinovou ambulanci. Problém je ovšem v tom, že nic takového nikdo nepotvrdil písemně. Naopak z prohlášení vedení KNL z loňského prosince jasně plyne, že je sice tato krajská nemocnice ochotna převzít všechny zaměstnance (bodejť by ne, když sama trpí personálním nedostatkem), ale s péčí je to už mnohem složitější. V prohlášení se hovoří o „nutném rozsahu zdravotních služeb“ a připravenosti zajistit „pouze ty zdravotní služby, které KNL bude schopna garantovat dlouhodobě a v souladu se svými standardy kvality, bezpečnosti a dostupnosti“. Zároveň se upozorňuje na to, že KNL v současnosti „při provozování svých nemocnic v Liberci a Turnově zatížena mnoha problémy českého zdravotnictví“ a že „vedle toho se snaží v rámci Superaliance nemocnic LK podle svých možností pomáhat Nemocnici Česká Lípa“.

Zdravotnický deník položil zcela konkrétní otázky vedení KNL – jaké spektrum služeb by v Nemocnici Frýdlant provozovala a jak by se zaměstnanci naložila, kdyby je tedy všechny přijala. Jasných odpovědí jsme se nedočkali, pouze spíše politického prohlášení. „Jakkoliv jsme se zařekli, že nebudeme více komentovat jednání mezi Městem Frýdlant a společností EUC, považujeme za nutné nad rámec našeho prohlášení ze dne 14.12. 2017 dodat toto: Ve hře je zdravotní péče pro 26 tisíc obyvatel frýdlantského výběžku. Ani tito občané, ani zaměstnanci nemocnice Frýdlant se nesmějí stát předmětem zdravotnického byznysu nebo politických her. Takže, pokud budeme požádáni o pomoc, budeme mít zájem o všechny zaměstnance frýdlantské nemocnice a s nimi tedy zajistíme maximální možný rozsah péče,“ napsal nám mluvčí KNL Václav Řičář. „Maximální možný rozsah péče“ je spojení, pod nějž se vejde jakýkoliv rozsah péče, který si vedení liberecké nemocnice usmyslí, ale zcela jistě takový, který neohrozí její provoz a ekonomiku.

Do třetice pak přidala KNL ještě jedno prohlášení, a to letošního 21. února, tedy v den, kdy o nemocnici jednalo frýdlantské zastupitelstvo. K již několikrát opakovaným opatrným vyjádřením o rozsahu péče připojila zásadní sdělení: „Své zapojení KNL podmiňovala spoluprací se Zdravotnickou záchrannou službou LK a také praktickými lékaři z regionu, s nimiž chtěla zajistit 24 hodinovou zdravotní péči, tzv. LSPP+. Na této spolupráci se však nedohodla ani se ZZSLK, ani s praktickými lékaři z regionu.“ Toto vyjádření bylo jasným signálem pro zastupitele Frýdlantu, že varianta, že by společnost EUC v nemocnici ve Frýdlantě plnohodnotně nahradila krajská nemocnice, je nereálná.

Pane místostarosto, nerozumíte tomu

„Doufáme, že nechcete zničit současnou solidně fungující nemocnici jen z jakýchsi osobních důvodů. Nerozumíme Vašemu chování a jednání, Vašemu negativnímu postoji vůči nám a naší práci. Vidíme v tom jen jakýsi politický boj, jehož nechceme být i s našimi pacienty součástí,“ píše se v dopise Jiřímu Stodůlkovi. Podepsalo ho 103 zaměstnanců Nemocnice Frýdlant. Na jejím základě se pak koncem ledna v nemocnici uskutečnilo bouřlivé setkání s místostarostou i starostou města. Odhalilo, že Jiří Stodůlka řadu svých závěrů staví na domněnkách a že zdravotnictví nerozumí. Zvukový záznam má redakce ZD k dispozici. Už její úvod byl více než výmluvný.

Místostarosta nepřesvědčil ani ostatní zdravotníky. „Hazardujete tady se zaměstnanci, vy rozbíjíte firmu… v podstatě čekáte, abyste nám odstoupili od smlouvy, a pak budete čekat na toho Godota z Liberce, který to tady spasí. To je vaše činnost,“ zlobil se jeden z lékařů a pokračoval: „Tak nám to ukažte na papíře. Kde to je podepsáno, že generální ředitel a jednotliví primáři těchto oddělení tady zajistí péči a budou, jak vy říkáte, rozšiřovat eventuálně další obory v dalších budovách. To nekoreluje s tím, co píše krajská nemocnice v tom prohlášení, že zajistí pouze nutný rozsah péče. Ukažte mi papír, kde je podepsané, jak tu péči ještě rozšíří.“ Navíc někteří diskutující upozornili, že krajská nemocnice se už dnes snaží přetáhnout z Frýdlantu personál a že poté, co by byla vypuzena EUC, by byla situace ještě horší. „A budete obcházet moje sestry a budete jim slibovat, dávat jim smlouvy o smlouvě budoucí… Umím si to domyslet. Už měli tendenci tunelovat personál. Telefonovali sálovým holkám, oni potřebují personál, já se nedivím, každou chvíli zavírají některý místa. Holky jsou tam unavený, jsou v přesčasech,“ uvedla opět Fejfarová.

„Vy pane místostarosto vůbec nevidíte do zdravotnictví. Já si sem nedám přivézt příbuzného s infarktem, hypertenzí, protože kdykoliv hypertenze může spadnout do mrtvice a nemocnice v Liberci má na to prostor, neurologii, traumatologii. Vy byste sem přivezl svého příbuzného v bezvědomí, když víte, že tady není třeba cétéčko? ….Vy nás vůbec nechápete, všechno překrucujete,“ povzdechla si další sestra. Její kolegyně jí doplnila: „Pracuju tady od roku 1980. Mezitím se zrušila dětská pohotovost, interna, zrušila se porodnice, zrušila dospělá pohotovost, záchranná služba. Nikdy od roku 1980 jsem neviděla takovou zášť … My se přitom snažíme těm lidem pomoct. Z 80 % vám garantuju, že ty lidi tam stejně leží, ty babičky a dědečkové na těch plínách, který se přebalují a krmí a o které je postaráno, 24 hodin denně se o ně staráme tak, jako jsme se starali předtím. Ale bohužel, za starý interny už nestačí dneska fonendoskop kolem krku, rentgen a základní vyšetření. Já nejsem schopná tady ošetřit akutní infarkt myokardu, kdy už pacient má jít na sál. A než já to tady zjistím, tak mě můžete dostat do problémů, že ten člověk tady umře a já půjdu sedět.“

„Dozvěděl jsem se, že nechcete pracovat pod krajskou nemocnicí Liberec,“ učinil závěr z debaty nejistý místostarosta Stodůlka. Zeptali bychom se jej na podrobnější názor, ale Zdravotnického deníku se zřejmě bojí a odmítá odpovídat. Ve zpravodaji, který vydává Nemocnice Frýdlant, se o dojmy se setkání místostarosty se zaměstnanci podělil její jednatel Jiří Madar. „Mně osobně tato debata utvrdila v tom, že pan Stodůlka vůbec nerozumí zdravotnictví, nejde mu o zaměstnance nemocnice, které svými požadavky dostává do hrozících legislativních problémů, a chce je převést pod Krajskou nemocnici Liberec. Což, jak na místě zjistil, naši zaměstnanci nechtějí. Trochu z jeho chování cítím zášť zhrzené osoby, společnost EUC, vlastník Nemocnice Frýdlant, ho totiž odvolala z dozorčí rady nemocnice. Postoj pana Stodůlky je nereálný a ohrožuje poskytování základní zdravotní péče na Frýdlantsku, tedy pokud v tom nemá nějaké vlastní osobní zájmy a jiné ‚soukromé‘ řešení (třeba založení firmy?),“ napsal. Nicméně současně přivítal vznik pracovní skupiny, jejíž první sezení proběhlo v únoru. „Sešli se v ní kompetentní zástupci Krajské nemocnice Liberec, kraje, města i naší nemocnice. Dospěli jsme k rozumnému řešení, zastupitelstvu bylo vysláno doporučení NEDÁVAT nám výpověď. Stále platí – chceme se s městem dohodnout. Chceme zachovat nemocnici. Chceme novou nájemní smlouvu, odpovídající realitě. Nabízíme městu v případě podpisu nájemní smlouvy 70 – 100 milionů na investice do majetku města,“ shrnul Madar.

Jako přes kopírák

Zdravotnický deník zveřejnil v prosinci článek Další směřování Nemocnice Frýdlant: Všichni chtějí jednat, ale lékaři budou chybět dál, kde podrobněji celou kauzu popisujeme. Také jsme v něm zachytili názory nejen vedení města, ale i hejtmana Libereckého kraje Martina Půty. Ten sice provozovateli frýdlantské nemocnice vyčetl, že za rok a půl se „míra zajištění akutní péče stala ještě menší, než byla,“ ale sám byl pak nucen uznat, že „zároveň situace v interních oborech nejen v Libereckém kraji, ale obecně v České republice, je ještě  dramaticky složitější, než byla před rokem a půl, …poměrně složitě řešíme situaci v Turnově nebo České Lípě.“

Zdravotnický deník se o případ Nemocnice Frýdlant zajímá, protože představuje modelový příklad proměny regionálního zdravotnictví v České republice. Jako přes kopírák se opakuje v mnoha malých městech a přilehlých územích stejná situace. Bývalá okresní nemocnice již nemůže zajišťovat stejný rozsah péče, jako před deseti a více lety, protože se změnila medicína, právní prostředí, dostupnost personálu a koneckonců i dopravní obslužnost. Musí se zaměřovat na takové spektrum zdravotních služeb, které bude adekvátní její velikosti, technickým možnostem a přitom bezpečné pro pacienty. Aby taková nemocnice vůbec přežila, udržela si smlouvy od zdravotních pojišťoven a mohla úspěšně poskytovat péči alespoň v tom rozsahu jak doposud, je nezbytné, aby místní samospráva novou situaci pochopila a nemocnici pomáhala a ne jí házela klacky pod nohy. Bohužel, a to platí nejen pro Frýdlant, často činovníci místní samosprávy zdravotnictví nerozumí. Obvykle se mezi nimi navíc objevují ambiciózní politici, kteří spor s provozovatelem ženou do krajnosti a ohrožují tak fungování nemocnice i pracovní místa tamních zaměstnanců.

Podklady pro zastupitele připraví komise

Ve Frýdlantě se ale situace mění. Zastupitelé již snad přišli na to, co zaměstnanci nemocnice vědí dávno – spása z Krajské nemocnice Liberec nepřijde. Dali proto šanci dohodě a rozvoji nemocnice. V cestě jí stojí politikaření místostarosty Jiřího Stodůlky, jehož destruktivní přístup a neznalost zdravotnické problematiky, může ještě racionální řešení zmařit. Nicméně, nyní mají v rukou další jednání jednak právníci města a provozovatele a pak již zmíněná komise pro řešení zdravotní obslužnosti. Ta by měla, jak zní její zadání: „přesně vymezit rozsah a zajištění potřebné akutní lůžkové a ambulantní péče včetně komplementárních služeb, které jsou v regionu Frýdlantského výběžku potřeba a které je schopná Nemocnice Frýdlant s.r.o. garantovat. Najít má také shodu v požadovaném a akceptovatelném rozsahu lékařské pohotovostní služby ve Frýdlantu“. Členy komise jsou zástupci města, nemocnice Frýdlant, kraje, praktických lékařů, zdravotnické záchranky, dobrovolného svazku obcí i Krajské nemocnice Liberec. O výsledcích práce komise bude zastupitelstvo jednat pravděpodobně už na svém příštím, tedy dubnovém, zasedání.

Zdravotnický deník bude tento případ dál sledovat.

Tomáš Cikrt