Pacienti užívající psychofarmaka by si měli dát pozor na vedra. Hrozí jim při nich větší riziko nemoci či úmrtí

Pacienti, kteří užívají psychofarmaka, by si měli zkontrolovat, zda jejich léky nezvyšují riziko dehydratace a citlivosti na horko. Pokud ano, měli by během veder hodně pít a držet se v klimatizovaných místnostech. Foto: koláž ZD

Máme za sebou nezvykle horké jaro a i tento týden by se denní teploty opět měly blížit třiceti stupňům. I když to je pro hodně lidí dobrá zpráva, některým, byť mohou mít rádi sluníčko, takovou radost dělat nemusí. Důvodem je to, že jejich tělu nedělá horko dobře. Pokud navíc začne rtuť teploměru stoupat extrémně vysoko, ocitají se někteří ve velkém nebezpečí, aniž by o tom vůbec museli vědět. Některé psychiatrické léky totiž mohou ovlivnit část mozku, která má na starosti regulaci tělesné teploty a žízně – a to může být spolu s velkými horky smrtelná kombinace.

 

Psychofarmaka užívá jeden z šesti Američanů a také v Česku se můžeme pochlubit s rostoucí spotřebou – například co se týče antidepresiv, bylo v roce 2015 na náš trh dodáno 6,7 milionu balení, tedy je skoro třikrát víc než 15 let zpátky. Některé psychiatrické léky ovšem mohou mít vlastnost, která je při vysokých teplotách velmi nebezpečná. Mohou totiž narušit funkci hypotalamu, který pomáhá regulovat tělesnou teplotu a žízeň. Někteří lidé užívající psychofarmaka tak nemusí pociťovat žízeň, ani když je jejich tělo více náchylné k dehydrataci.

Své o nežádoucích účincích psychofarmak ví i Sherry Whiteová z americké Wichity, města, které v těchto dnech sužují 38 stupňová vedra. Trpí totiž fibromyalgií, na kterou užívá antidepresivum duloxetin pomáhající zmírňovat symptomy. Kvůli léku jí natékají kotníky, hodně se potí, je jí na omdlení a když se udělá příliš velké horko, lapá po dechu. Přestože by nyní trávila ráda dny venku, nemůže. „Měla jsem ráda zahradu a výlety s vnučkou do zoo. Teď mám pocit, že jsem ji nechala na holičkách,“ říká Whiteová.

Pacienti často netuší, že jim hrozí nebezpečí

Extrémní vedra, která zasáhla tento týden Ameriku, nejsou nebezpečná jen pro Whiteovou. Není žádným tajemstvím, že takové počasí může i zabíjet. Podle Centra pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC) zemřelo v USA mezi lety 1999 a 2010 celkem 8081 lidí kvůli vedru, z toho přes 80 procent v městských oblastech. Úpal nejvíce hrozí dětem mladším než čtyři roky a lidem nad 65 let, u těch, kdo berou různé léky, je ale riziko ještě mnohem vyšší. Studie ukázaly, že také pacienti s duševními onemocněními jsou během veder ohroženi více. Výzkum zaměřený na vlnu horka, která zasáhla v roce 2012 Wisconsin a zabila 27 lidí, prozradil, že více než polovina obětí trpěla duševní poruchou a z nich polovina užívala medikaci. Ne všichni pacienti užívající psychofarmaka jsou sice na horko citliví, avšak mnoho těch, kdo ve vedrech trpí, netuší proč.

„Viděla jsem lidi, kteří uváděli, že se cítí, jako by měli horečku. Nevěděli, že to je medikací,“ říká podle NBC News psychiatrička Susana Galleová, která se zabývá dopady horka na lidi s duševním onemocněním. Podle ní tak schází povědomí o dopadech, které mohou psychofarmaka obnášet. Psychiatři, kteří léky předepisují, by proto měli varovat pacienty před rizikem v době veder, kdy by tito lidé měli více pít a pokud možno se horku vyhýbat.

„Znalostí toho, kdo je v riziku a jaká případně přijmout preventivní opatření, je možné zabránit onemocněním a úmrtím způsobeným horkem. Klimatizace je protektivním faktorem číslo jedna. Pokud lidé doma klimatizaci nemají, mohou riziko snížit tak, že budou trávit čas v klimatizovaných veřejných zařízeních. To je zvlášť důležité během vln veder. Pravidelná kontrola sousedů, kteří klimatizaci nemají, může zachránit život. Další ochranná opatření zahrnují časté pití vody a nealkoholických tekutin, nošení lehkého, světlého, volného oblečení a minimalizaci vysilujících aktivit, případně jejich přesun do chladnějších částí dne,“ radí CDC.

„Klimatizace je při prevenci úmrtí způsobených horkem silný ochranný faktor, zatímco u větráků se ochrana jednoznačně neprokázala. Preventivní úsilí by mělo klást důraz na snížení sociální izolace formou kontrol ze strany přátel, sousedů nebo policie. Preventivní upozornění by také měla varovat pacienty užívající psychotropní medikaci, že jejich léky mohou zvýšit riziko onemocnění či úmrtí z horka,“ uvádí studie zaměřená na problematiku úmrtí z horka z roku 2013.

Riziko zvyšují i antihistaminika či betablokátory

To, že pacienti obvykle o rizicích nic nevědí, potvrzuje i Sharry Whiteová, která dlouhé roky nerozuměla tomu, proč v létě trpí více než jiní lidé. Vzpomíná přitom, jak si poprvé uvědomila, že jí horko nedělá dobře. Whiteová, povoláním učitelka, byla zrovna v práci, když se jí jeden rodič vyzvedávající své dítě otázal, proč se tak potí a zda je v pořádku. Kvůli kilům navíc ale Whiteová vinila za problémy sama sebe a svou váhu. „Bylo to ponižující. Neměla jsem ponětí, že je to z antidepresiv,“ vzpomíná.

Na problém ji přitom nikdy neupozornil ani žádný doktor. Sama si tedy podrobně prostudovala veškerou medikaci, kterou užívala, a našla důvod. Mezi možnými nežádoucími účinky byla dehydratace a citlivost na horko. K dalším lékům, které mohou narušit regulaci tělesného tepla, patří také antihistaminika, betablokátory či amfetaminy. Pacienti, kteří nějaké léčivo užívají, by si proto raději měli zkontrolovat nežádoucí příznaky a případně se podle toho zařídit. Zároveň je na místě ujistit se, že je lék správně skladován.

Informovanost o nežádoucích účincích přitom podle Galleové není důležitá jen z fyzického, ale také z emocionálního hlediska. „Nevědět, co je špatně, může problémy násobit,“ dodává psychiatrička.

-mk-