Lidé, kteří vykazují nízkou úroveň znalostí o autismu a věří lživé informaci, že tato vývojová porucha je způsobena očkováním, jsou také přesvědčeni, že o tomto tématu vědí více než lékaři a vědci. Přehnané sebevědomí pak má vliv na jejich rozhodování o očkování svých dětí. Ukazuje to nová americká studie zveřejněná v žurnálu Social Science & Medicine.
Rozhodování rodičů o očkování vlastních dětí nebývá vždy racionální. Řada z nich podléhá různým dezinformacím a hoaxům, na základě kterých očkování odmítají. To s sebou nese řadu negativních důsledků, včetně návratu infekčních onemocnění, jenž se dařilo v minulosti držet pod kontrolou díky dostatečně vysoké proočkovanosti populace. Příkladem je návrat v minulosti téměř vymýcených spalniček, s nimiž se potýkají jak evropské země, včetně Česka, tak USA.
Za poklesem proočkovanosti vůči spalničkám stojí mimo jiné lživá informace, že očkování proti nim a také zarděnkám a příušnicím způsobuje autismus. I když tato spojitost nikdy nebyla prokázána, strach rodičů z toho, že by právě jejich dítě mohlo být kvůli očkování autistické, už bohužel pevně zapustil kořeny.
Minimum znalostí, ale velké sebevědomí
Právě na to, co vše souvisí s přesvědčením, že očkování způsobuje autismus a jaké znalosti lidé, kteří tento názor zastávají, skutečně mají, se zaměřila studie nedávno publikovaná v žurnálu Social Science & Medicine. Vysvětlení, proč někteří rodiče odmítají očkovat své děti kvůli strachu z autismu, však neleží na poli medicíny, ale psychologie. Porozumění důvodům, pro které lidé věří dezinformacím a konspiračním teoriím pak může podle autorů studie pomoci lépe řešit problematiku očkování na úrovni veřejného zdraví i lépe komunikovat toto téma směrem k veřejnosti.
Studie ukázala, že také oblast očkování a autismu se týká jev označovaný jako Dunning-Krugerův efekt, kdy jednotlivci, kterým chybí dostatek odborných znalostí, své znalosti značně přeceňují, a to i ve srovnání se skutečnými odborníky. Také lidé zahrnutí do studie, kteří vykazovali velmi malou znalost autismu, sami sebe mnohem častěji považovali za ty, kteří této problematice rozumí lépe než lékaři a vědci. Zhruba třetina dotazovaných si myslela, že ví o příčinách autismu více než odborníci. A současně se ukázalo, že lidé, kteří měli výrazně menší znalosti o autismu, své vlastní znalosti značně přeceňovali. „Podstatou Dunning-Krugerova efektu je, že skrze svou nevědomost nejsem obvykle schopen svou nevědomost rozpoznat. Tedy nejméně kompetentní lidé své síly přeceňují právě díky své neznalosti,“ vysvětluje Petr Nutil, zakladatel portálu Manipulátoři.cz, a také autor knihy Média, lži a příliš rychlý mozek: Průvodce postpravdivým světem.
Konkrétně autorský tým zkoumal postoje a znalosti reprezentativního vzorku americké populace čítající 1 310 osob. Zkoumaným lidem pak byl předložen dotazník obsahující otázky věnované autismu, například spojitosti mezi autismem a očkováním a také otázky zaměřené na sebehodnocení vlastních znalostí o této problematice. Součástí dotazníků byla také tvrzení, u nichž dotazovaní vyjadřovali svou míru ne/souhlasu v oblasti očkování a veřejného zdraví, například zda rodiče mají mít právo rozhodnout neočkovat své děti proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Respondenti také odpovídali na otázky, jak dalece se cítí informovaní, pokud jde o očkování a jak hodnotí své vlastní znalosti v této oblasti. Podle výsledků studie pak ti, co sami věděli o autismu nejméně a své znalosti značně přeceňovali, měli také sklon věřit dezinformacím a odmítat informace předávané skutečnými experty v dané oblasti. Současně se ukázalo, že nejvíce své znalosti přeceňovali právě ti, kteří se nejostřeji vymezovali proti povinnému očkování, zatímco ti, kteří souhlasili s povinností očkovat, své znalosti přeceňovali nejméně.
Věřit jednoduchým odpovědím na složité otázky je snadné
Příčinou toho, proč řada lidí věří, že očkování způsobuje autismus, může být mimo jiné i to, že se jedná o pro ně srozumitelné vysvětlení. Označit očkování jako viníka je svým způsobem úlevné, a hlavně mnohem snazší než se snažit porozumět poměrně složitému vysvětlení, že se jedná o geneticky podmíněnou poruchu, jejíž mechanismus vzniku není doposud zcela přesně znám. Podrobněji o příčinách vzniku autismu zde.
„Svou roli v tom, proč lidé věří různým konspiračním teoriím a dezinformacím hraje myšlenková lenost. Zatímco skutečný svět je nesmírně složité místo a je komplikované se v něm vyznat, svět konspirací poskytuje jasná, jednoduchá a snadno pochopitelná vysvětlení. Co na tom, že jsou nesprávná. Lidé se nakonec obvykle nerozhodují podle toho, co je nejpodstatnější, ale spíše podle toho, co se nejsnáze vyhodnocuje. Jazyk vědy a racionality je mnohdy těžkopádný, komplikovaný a složitý k pochopení, zatímco konspirátoři věci pojmenovávají pochopitelně, jasně, s využitím přitažlivých emocionálních zkratek,“ popisuje Petr Nutil. Myšlenková zkratka, že očkování způsobuje autismus, tak u mnoha lidí funguje bez ohledu na fakta. Navíc konspirační teorie poskytují taková vysvětlení, jaká řada lidí chce vidět a slyšet. „Konspirační teorie zasazují různé jevy do představy a priori nedůvěryhodného a nepřátelského světa, který je jen o lži, chamtivosti, zkaženosti a spiknutí. Je jednodušší uvěřit konspiraci, je-li náš mentální model nastaven konspirativně. A tedy zapadá do našich jich už dříve vytvořených názorů,“ dodává. Právě ti, kteří očkování odmítají na základě nepravdivých informací, pak častěji věří i dalším konspiracím, ať už ohledně útoku z 11. září 2001, smrti prezidenta J. F. Kennedyho nebo spiknutí elit, jenž mají ovládat celý svět (podrobnosti zde).
Ne náhodu tak mnozí rodiče, kteří sami mají autistické děti, patří mezi nejpřesvědčivější zastánce názoru, že očkování způsobuje autismus. I proto, že se navzájem v této představě utvrzují a zároveň odmítají vnímat informace, které by nabourávaly jejich názor. „Nemalý vliv mají i různé anti-vědecké a anti-expertní názory. Rodiče cítí skepticismus vůči vědě obecně, myslí si, že věda přece neví všechno a musí být něco mezi nebem a zemí nebo, že se věda v minulosti často mýlila. Navíc celá společnost je nastavená hodně protivědecky, kdy každý má svůj názor bez ohledu na fakta,“ říká Kateřina Thorová, psycholožka a ředitelka metodického střediska NAUTIS. Právě to, že mechanismus vzniku autismu není zatím zcela přesně popsán pak podle ní doslova „otevírá dveře různým šarlatánským spekulacím a léčbám“. „Často si všímám, že rodiče autistických dětí jdou z různých terapií do terapií, zkouší řadu metod, a to bez ohledu na to, zda jejich použití má nějaký racionální základ. To vše jen posiluje skutečnost, že se objevuje řada rádoby expertů, kteří mají vliv a moc. Mnohdy stačí to, že jejich názory jsou v médiích prezentovány jako stejně důvěryhodné jako postoje skutečných odborníků, kteří mají pro svá tvrzení dostatečně podložené důkazy,“ dodává.
Neschopní neví, že jsou neschopní. Expertům ale nevěří
Zmiňovaná americká studie ukázala ještě další souvislosti utváření názorů na očkování. Zcela zásadní roli hrají ne-odborníci. Rozhodování rodičů, zda nechají očkovat své dítě, nemusí až tak záležet na lékařích. Pro řadu rodičů může být důležitější to, co jim řeknou jejich přátelé či co se dozví na různých internetových fórech, protože tyto názory považují za věrohodnější. Ale právě tito rodiče, kteří jsou přesvědčeni o tom, že vědí více než experti, jsou méně ochotni očkovat své děti a současně snáze podléhají názorům ne-odborníků.
„Podle tohoto pohledu není příčinou jejich přehnaného sebevědomí to, že sami chybně nadhodnocují své znalosti, ale protože nevěří odborníkům,“ konstatují autoři studie. Podle nich by bylo vhodné zahrnout do úvah, jak vysvětlovat veřejnosti problematiku očkování, jednak jistou nedůvěru, kterou část lidí má vůči expertům a jednak Dunning-Krugerův efekt, díky němuž někteří lidé sami sebe vnímají jako lépe informované. „Naše závěry předpokládají, že vědci a odborníci věnující se oblasti veřejného zdraví, kteří chtějí zvýšit důvěru v povinné očkování, musí bojovat nejen s nízkou úrovní znalostí a také dezinformacemi, ale také brát v úvahu efekt přehnaného sebevědomí,“ shrnují autoři.
Paradoxně tak nestačí lidem, kteří pochybují o očkovaní nebo ho dokonce zcela odmítají, předložit fakta, a tak je „nachytat“ při tom, že se mýlí. „Argumentace fakty je neefektivní, a naopak mnohdy dokonce kontraproduktivní,“ říká Lukáš Hána, lektor kritického myšlení a zakladatel projektu Kritické myšlení #krimys. Podle něj je velmi problematické, že oblast očkovaní je obvykle v médiích nahlížena jako konflikt dvou pohledů, kdy jsou zastoupeny argumenty obou stran a je na lidech, abys si sami vytvořili svůj názor. „Řada lidí má pocit, že si pravdu mohou vybrat a z předkládaných informací si vezmou jen ty, které se jim hodí bez ohledu na fakta. V zásadě si tak jen potvrdí názor, který si již vytvořili v minulosti,“ dodává. Podle něj je tak vhodné brát při komunikaci problematiky očkování v úvahu právě Dunning-Krugerův efekt: „Neschopní neví, že jsou neschopní a nedokážou rozeznat schopnosti schopnějších. Proto si také budou myslet, že očkovaní rozumí lépe než lékaři. Řešením ale není poukazovat na jejich omezenost, ale pracovat s tím, aby si uvědomili svou vlastní chybu a získali více kvalitních informací, a tak sami došli k názoru, že se v minulosti mýlili.“
Ludmila Hamplová
