Navštěvujete stále stejného lékaře? Může se tak snižovat riziko úmrtí, naznačuje studie

Chodit stále ke stejnému lékaři nemusí být spojeno jen s větším důrazem na prevenci a respektem k doktorovým radám, ale i se sníženou úmrtností, naznačila nová britská studie. Jde o jeden z prvních výzkumů věnovaný kontinuitě péče, jak ale upozorňuje Národní zdravotní služba, má práce řadu limitací – včetně toho, že smíchala různé zdravotnické systémy, pacienty i lékařské odbornosti od praktiků po chirurgy. Přesto jde o důležitý signál, že roli dnes nehrají jen špičkové technologie, ale také vztahy mezi lékařem a pacientem. Foto: Flickr

Navštěvovat pokaždé stejného lékaře může snižovat riziko úmrtí. Alespoň s tím přišla studie publikovaná v časopise BMJ Open, jejíž závěry následně zveřejnily i největší britské deníky. Národní zdravotní služba (NHS) ovšem upozorňuje, že výsledky je třeba brát s opatrností. Studie totiž proběhla jako review 22 předchozích výzkumů, které ovšem zahrnovaly zdravotnické systémy států od USA po Izrael a zaměřovaly se na různé pacienty a lékaře. Některé práce tak zkoumaly péči praktických lékařů, další chirurgů či psychiatrů. A zatímco jeden výzkum se zabýval úmrtností během hospitalizace, další zahrnoval období dvou desítek let. I když si ovšem téma zaslouží další výzkum, studie potvrzuje, že kontinuita péče a dobrý vztah s lékařem, ať už je jakékoliv odbornosti, jsou pro pacienty zásadní.  

 

Studie provedené v minulosti ukázaly, že je kontinuita péče spojena s řadou přínosů: pacient lépe naslouchá lékařským radám, nechává se více očkovat, dbá na prevenci a méně často končí v nemocnici. Nový výzkum ovšem poukázal také na to, že by taková péče mohla navíc snižovat riziko úmrtí.

„V zásadě říkáme, že v době, kdy je důraz v tisku kladen hlavně na nové přístroje a technologie, je toto práce poukazující, že lidská stránka medicíny je stále velmi důležitá a může dokonce být záležitostí života a smrti,“ říká podle The Guardian Denis Pereira Gray, autor studie z exeterské St Leonard’s Practice.

„Jak říkají výzkumníci, zatímco se mnoho studií zaměřovalo na efekt vylepšené léčby a diagnostiky, na hodnotu vztahu mezi pacientem a lékařem se zatím nikdo příliš nepodíval,“ potvrzuje analýza zveřejněná na webu Národní zdravotní služby.

Fenomén napříč odbornostmi

Studie proběhla tak, že odborníci z exeterské a manchesterské univerzity shromáždili 22 výzkumů, aby zjistili, jestli má kontinuita péče, tedy navštěvování stejného lékaře, dopad na mortalitu. V databázi proto vyhledali práce publikované mezi lety 1996 a 2017, které obsahovaly slova „kontinuita“ nebo „kontinuita péče“ spolu s termíny souvisejícími s lékařem, pacientem a mortalitou. Studie také musely přímo hodnotit kontinuitu péče poskytovanou jakýmkoliv lékařem, ať už praktikem nebo doktorem v nemocnici, a také zahrnovat mortalitu. Podmínkou bylo i hodnocení kvality vybraných prací a možné předpojatosti.

Vybraných 22 studií probíhalo v necelé desítce zemí – v USA, Kanadě, Británii, Nizozemí, Francii, na Taiwanu, v Jižní Koreji či Izraeli. Ve dvou třetinách případů šlo o retrospektivní studie využívající data zdravotních pojišťoven. Není tak velkým překvapením, že vybrané práce byly příliš rozdílné na to, aby mohly být jejich výsledky smíchány a analyzovány dohromady, jak se to dělá při metaanalýzách.

Výsledek byl takový, že výzkumníci v 18 studiích našli spojení mezi větší kontinuitou péče a nižší úmrtností, obvykle z jakýchkoliv příčin. Tři práce nenalezly žádné spojení, jedna smíšené výsledky. „Číslo, o kolik se riziko snížilo, se napříč studiemi lišilo, nejčastěji však šlo o poměrně malou redukci o 15 až 25 procent. Není však možné zjistit, co to znamená ve smyslu absolutního snížení rizika,“ doplňuje NHS.

Zdaleka ne všechny studie se přitom týkaly rodinných či praktických lékařů – těch byla jen zhruba polovina. „Tento jev se vztahuje na specialisty stejně jako na praktické lékaře. Našli jsme práce, které zahrnují chirurgy a psychiatry, takže si myslíme, že je to lidský vliv, který jde napříč medicínou,“ uvádí Gray.

Celkem osm prací se navíc zaměřovalo na specifické skupiny pacientů, například seniorů nebo diabetiků. Jedna studie například přišla s tím, že pacienti po chirurgickém zákroku v oblasti kolorekta mají v nemocnici dvojnásobné riziko úmrtí, pokud je při rehospitalizaci přijme jiný lékař. Zatímco v tomto případě bylo sledováno období jednoho roku, jinde šlo i jen o pouhý měsíc během hospitalizace nebo naopak o celých 21 let po propuštění z nemocnice.

Podle Graye každopádně studie potvrzuje předchozí práce poukazující na to, že kontinuita péče vede pacienty k tomu, že jsou otevřenější a své problémy s lékařem řeší. Shromažďování poznatků o pacientovi pak lékaři umožňuje lépe poradit a poskytnout adekvátní léčbu.

Studie s řadou limitací

Národní zdravotní služba ovšem upozorňuje na slabiny studie. Není například jasné, kolik lékařů se vlastně staralo o chronické pacienty s cukrovkou nebo kardiovaskulárním onemocněním, případně zda také pobývali v nemocnici.

„Jde o první review, které se zabývá otázkou, zda může navštěvování stejného doktora zredukovat riziko úmrtí. Přichází tedy s cenným vhledem, který je třeba dále zkoumat. Vzhledem k rozdílu v zemích, metodách i typech lékařů napříč studiemi je ale obtížné dělat jednoznačné závěry,“ uvádí ve své analýze NHS.

I sami autoři přitom poukazují na to, že studie má řadu limitací. Některé ze zahrnutých prací například nezohledňují další vlivy, jako je pohlaví, věk, kouření nebo socioekonomický status (i když celkově analýza tyto aspekty zohledňovala). Navíc s tím, jak člověk stárne a má více zdravotních problémů, potřebuje více lékařů, kteří by jeho stav zvládali, přičemž roste i riziko úmrtí.

Výsledky výzkumu jsou přitom pouze observační, takže není prokázána příčina a následek. „Zdá se věrohodné, že kontinuita péče může mít přímý dopad na zlepšení pacientova stavu a snížení mortality. Ale jako důkazy jsou systematická review jen tak dobrá jako studie, které kombinují, a je třeba pomatovat na limitace těchto studií. V tomto případě šlo o velmi rozdílné práce s širokou variabilitou zdravotnických systémů, pacientů, lékařů a hodnotících metod. To je také důvod, proč studie nebylo možné dát dohromady. A bez absolutních čísel nelze zjistit, jak velký rozdíl tu je. Kdyby například během studie zemřely čtyři procenta pacientů, znamenalo by 15 procentní snížení spojené s lepší kontinuitou péče redukci na 3,4 procenta, což už se nezdá tak moc,“ shrnuje NHS. „Přesto je to zajímavé review, které podtrhuje důležitost dobrých vztahů mezi pacientem a lékařem,“ dodává Národní zdravotní služba s tím, že by bylo dobré věnovat tématu pozornost v dalších studiích.

-mk-