Odvrácená strana genetických testů: analýza třetí stranou může zjistit mutace, které neexistují

Je testování DNA, zejména pak třetími firmami bez certifikátů pro lékařskou diagnostiku, dobrý nápad? Zájemci by měli vědět, že testy jsou nespolehlivé a pozitivní ani negativní výsledky nelze mít za bernou minci. Foto: Wikipedie

Koupit si domácí genetický test a zjistit své dědičné predispozice se na první pohled může zdát jako dobrý nápad. Jak se ale ukazuje, pokud uživatelé předají data třetí straně, aby provedla podrobnější analýzu, mohou se spálit. Alespoň ve Spojených státech nejsou tyto společnosti certifikované a výsledky bývají nezřídka chybné. Někteří zákazníci se tak vyděsí nad tím, že jsou nosiči nebezpečných mutací, aniž by to byla skutečně pravda. Ještě nebezpečnější je ale opačný případ – tedy pacienti, kterým test ukázal, že jim riziko nehrozí, i když ve skutečnosti nebezpečný gen mají.

 

Hodně lidí je zvědavých na to, co se skrývá v jejich genech. Nejinak na tom byl také 29letý radiolog z lékařského centra Baylorské univerzity v Dallasu Joshua Clayton, který se rozhodl zaslat vzorek slin biotechnologické společnosti 23andMe. Výsledek neodhalil nic zajímavého, a tak poslal svůj profil získaný předchozím testem ještě společnosti Promethease, která slibuje hlubší analýzu genetických mutací způsobujících onemocnění. Výsledek Joshuu Claytona nemile překvapil: obdržel totiž zprávu s červeně vyznačeným oznámením, že má mutaci spojenou s Lynchovým syndromem, nebezpečným dědičným onemocněním způsobujícím časný rozvoj několika typů rakovin.

„Alespoň zběžně jsem věděl, že falešně pozitivní výsledky jsou u těchto testů běžné. To ale nezměnilo nic na obavách a znepokojení, protože jsem to samozřejmě nemohl vyhodit,“ říká podle New York Times Clayton. Za dva týdny plné strachu dostal výsledky z laboratoře, tentokrát s expertízou na lékařskou diagnostiku, a zjistil, že poplašné výsledky byly chybné: žádnou mutaci související s Lynchovým syndromem nemá.

Podobných příběhů je řada. Mnoho Američanů genetické testování žádá, jenže FDA omezuje, kolik toho mohou velké společnosti jako 23andMe nebo Ancestry.com svým zákazníkům říci. Například domácí testy 23andMe, které od FDA dostaly zelenou loni na jaře, vyhodnocují riziko jen u omezeného počtu nemocí, jako je Parkinsonova choroba, Alzheimer, celiakie či trombofilie (psali jsme zde). Společnost tak sice otestuje třeba tři nejčastější mutace u rakoviny prsu, ale tisíci dalších se už nezabývá. FDA jí totiž udělila povolení k testování genů spojených se zhruba desítkou chorob, ale Lynchův syndrom a velmi mnoho dalších mezi nimi není.

40 procent pozitivních výsledků bylo špatně, ukázala ministudie

Jenže lidé chtějí více – a tak se s nezpracovanými výsledky testů obracejí na další společnosti, aby provedly hlubší analýzu. Tyto firmy ale nejsou certifikovány k tomu, aby poskytovaly lékařskou diagnostiku, a nejsou to ani sofistikovaná akademická centra – proto také varují zákazníky, aby výsledky nepokládali za lékařskou diagnózu. Jejich práce obvykle spočívá v tom, že srovnají data svých klientů s genetickými variantami, které by měly být spojeny s daným onemocněním.

Spoluzakladatel Promethease Greg Lennon poukazuje na to, že zpráva zasílaná společností obsahuje disclaimer upozorňující na to, že data nejsou určena pro lékařské nebo zdravotní účely, a v případě nalezení mutace by zákazníci měli vyhledat nezávislý, klinicky validovaný test a odborného poradce v oblasti genetiky.

Řada zákazníků však netuší, že výsledky bývají velmi nespolehlivé. Zatím sice neexistuje žádná systematická studie zabývající se tím, jak často jsou genetické analýzy prováděné třetími stranami chybné, v jedné menší studii se však laboratoř Ambry certifikovaná k provádění lékařského testování podívala na 49 vzorků zaslaných lékaři, jejichž pacienti přišli s výsledky poukazujícími na zhoubnou mutaci. Celkem 40 procent těchto analýz provedených třetími stranami bylo chybných, některé genetické varianty označené za ohrožující byly navíc benigní. Takto malý vzorek nedokazuje, že je celkově 40 procent výsledků falešně pozitivních, lidé s podobnými zkušenostmi jako Clayton však podle odborníků v oblasti genetického testování nejsou nijak vzácní.

Ještě větší obavu ovšem specialisté mají z opačných případů, tedy falešně negativních výsledků, které uklidní lidi, jenž by se ve skutečnosti bát měli. Ředitelka Center for Cancer Genetics and Prevention při bostonském Dana-Farber Cancer Institute Judy Graberová vzpomíná na případ pacientky, které testovací společnosti sdělila, že má Li-Fraumeni syndrom spojený se zvýšenou predispozicí k nádorovým onemocněním. Další testování však odhalilo, že předchozí pozitivní výsledek byl chybný. „Pak máte strach o lidi, kteří k nám nepřijdou,“ konstatuje Graberová.

Kdo za chyby může?

Problémem je špatné povědomí o tom, jak se testy provádí a co od nich očekávat. „Lidé si myslí, že dostanou stejné genetické testy, jako by jim udělala certifikovaná klinická laboratoř. Nic ale nemůže být dál od pravdy,“ říká poradkyně v oblasti genetiky z laboratoří Ambry Stephany Tandy-Connorová, podle níž se zprávami necertifikovaných firem někdy nechají zmýlit i samotní lékaři.

Laboratoře jako Ambry sice nechtějí, aby jim spotřebitelské firmy přebíraly zákazníky, na druhou stranu jsou ale skutečně postupy necertifikovaných společností velmi odlišné. Dívají se totiž pouze na změny v malých segmentech genů, místo aby zkoumaly celý gen a hledaly alternace. Je to sice levné, ale ne detailní. A protože tyto společnosti neprovádí lékařskou diagnostiku, nemusí splňovat takové nároky na kvalitu jako certifikované laboratoře vyžadující rozsáhlé potvrzení, že jsou výsledky bezchybné.

Společnosti bez certifikace navíc spoléhají na databáze, které mohou obsahovat chyby. I když je tedy genetická změna nalezená první společností správná, analýza může být chybná – což potvrdila i malá studie Ambry.

Podle Mika Cariasa, spoluzakladatele společnosti Promethease, ale chyby obvykle vznikají už v nezpracovaných DNA datech. Údaje nesouvisející s mutacemi, jejichž testování schválila FDA, totiž neprocházejí stejnými kontrolami a ověřováním. Podle Shirley Wu z 23andMe tak tato nezpracovaná data nejsou určeny pro lékařské nebo diagnostické využití, na což také společnost své zákazníky upozorňuje předtím, než jim údaje poskytne. Firmy provádějící hlubší analýzu zase říkají, že jen berou genetické profily provedené jinde a za využití veřejně dostupných dat oskenují mutace, které mohou zvyšovat riziko onemocnění. A třeba Promethease není u žádného bodu autorem.

Že spolehlivost takových výsledků může být mizerná, je nabíledni. „Z toho, co jsem u těchto DTC testů (tj. direct-to-consumer, tedy testů určených přímo spotřebitelům, pozn. red.) viděl, je mnoho z nich falešně pozitivních a nedá se jim věřit,“ říká Robert Nussbaum z laboratoře Invitae. Stanovisko Společnosti lékařské genetiky ČLS JEP ke genetickým testům nabízených přímo spotřebiteli si můžete přečíst zde.

Že i jen zkušenost s falešně pozitivním testem může být velmi tíživá, potvrzuje Joshue Clayton, který žil pár týdnů v obavě, že může mít Lynchův syndrom. „Mluvili jsme s ženou o dětech. Co uděláte, rozhodli byste se, že to předáte jim?“ popisuje situaci Clayton. Další problém je podle něj pojištění – kdyby onemocněl rakovinou, nemohl by pracovat. Je ale vůbec možné, aby pojištění v dané situaci dostal?

Naštěstí si Clayton našel experty na Lynchův syndrom a kontaktoval ředitelku programu genetiky nádorů na texaské univerzitě Theodoru Rossovou. Ta nechala jeho DNA otestovat v certifikované laboratoři, díky čemuž byl odhalen chybný výsledek. Clayton je rád, že si díky lékařskému vzdělání byl schopen najít pomoc. „Nemyslím si ale, že to platí u mnoha lidí,“ uzavírá.

Problematice genetických testů v ČR jsme se věnovali zde, zde či zde.

-mk-