Specializační vzdělávání lékařů u nás existuje jen na čestné slovo, stěžuje si komora. Ministerstvo namítá, že vyhláška je už připravena

K zákonu o vzdělávání, který je platný již rok, chybí prováděcí předpisy. Konkrétně neexistuje vyhláška, která má stanovit, jaké mají čerství absolventi fakult kompetence. Foto: Pinterest

Postgraduální vzdělávání lékařů v Česku je nepřehledné, cesta k atestacím komplikovaná. Pro některé mladé lékaře to může být důvod k odchodu do zahraničí. Tam prý mají vzdělávání jasné a s pevnými pravidly, zaznělo na sjezdu České lékařské komory (ČLK) loni na podzim v Brně. Prezident České lékařské komory Milan Kubek ale opětovně upozorňuje, že se od té doby příliš nezměnilo. Velkou komplikací je, že k zákonu o vzdělávání, který je platný již rok, neexistují prováděcí předpisy. Konkrétně chybí vyhláška, která má stanovit, jaké mají čerství absolventi fakult kompetence. Podle Kubka je vinno ministerstvo zdravotnictví. To se ale dušuje: „Vyhláška o činnostech, které může lékař vykonávat bez odborného dohledu nebo bez odborného dozoru na základě odborné způsobilosti, je již připravena.“

 

Lékaři z českých nemocnic sice odcházejí do zahraničí hlavně kvůli penězům, ovšem navrch lamentují nad tím, že nemohou v Česku jen tak získat atestaci, jelikož k tomu nejsou vymezena jasná pravidla. „Takže odcházejí tam, kde jim to jasně nalinkují,“ zdůrazňoval již loni viceprezident České lékařské komory Zdeněk Mrozek. Komora tehdy upozorňovala na to, že problémy jsou nejen s nadstavbovými atestacemi, ale také s postgraduálním vzděláváním obecně. Podle komory se tyto problémy dosud nevyřešily.

Lékařům totiž chybí dlouho slibovaná vyhláška, která má stanovit kompetence čerstvých absolventů lékařských fakult. Loni novelizovaný zákon říká, že bez odborného dozoru či dohledu může lékař vykonávat jen činnosti, které odpovídají rozsahu znalostí a dovedností získaných studiem, ovšem ve vyhlášce to definováno není. Podle České lékařské komory ale chybí i další prováděcí předpisy.

„Praxe, kdy zákonodárci schválí zákon a teprve následně začne tvorba prováděcích předpisů, které mohou důsledky tohoto zákona zásadním způsobem modifikovat, je jedním z nešvarů české politiky. Komoroví právníci tomu celkem přiléhavě říkají ´legislativní humus´,“ uvádí k tomu pro Zdravotnický deník prezident České lékařské komory Milan Kubek. Podle něj proti novele zákona upravující vzdělávání lékařů komora již loni výrazně protestovala – a to právě kvůli chybějícím doprovodným předpisům – nakonec ji ale zákonodárci schválili.

Kubek: všichni doufají, že se to zase ´zakuliší´

„Neexistence vyhlášek, které by upravily proces vzdělávání podle nového zákona, je obrovský problém, který komplikuje život mladým lékařů, kteří zůstávají v nejistotě. Kvůli nízkým mzdám a nevyhovujícím pracovním podmínkám nám mladí lékaři utíkají do ciziny a ministerstvo zdravotnictví je navíc vyhání svojí neschopností stanovit jasná pravidla pro jejich vzdělávání. Uvědomte si, že již déle než rok běží celé specializační vzdělávání ´na čestné slovo´. Ve skutečnosti neexistují akreditovaná zdravotnická zařízení, nejsou schváleny vzdělávací programy. Nikdo nic neví a všichni doufají, že se to zase nakonec tak nějak počesku ´zakuliší´, tedy že se platné právní předpisy obejdou či ohnou,“ říká dále Kubek.

Loňská novela zákona 95/2004 Sb., která platí od 1. července 2017, snížila počet základních specializací ze 46 na 43 a naopak zvýšila počet základních studijních oborů ze 17 na 19. Samostatně už není možné studovat praktické lékařství pro děti a dorost, stalo se součástí pediatrie. Novela také upřesňuje výkon odborného dohledu nad neatestovanými lékaři a vymezuje požadavky na garanta oboru a školitele. Podle vlády měla změna zjednodušit systém specializačního vzdělávání a zkrátit dobu pro získání lékařské specializace, ovšem ČLK má za to, že novela tento cíl nesplnila, jelikož k zákonu už zhruba rok chybí zmiňované prováděcí předpisy.

„Prodlužování tohoto bezprávního stavu je nezodpovědným hazardem s důvěrou mladých lidí, kteří jsou ochotni po vystudování nejnáročnější vysoké školy pracovat v rozpadajícím se českém zdravotnictví,“ zdůrazňuje k tomu dále Kubek.

Lékařská komora se ale podle jeho slov spolu s odbornými společnostmi a lékařskými fakultami účastní tvorby vzdělávacích programů. „Jejich příprava a schvalování jsou však v gesci ministerstva zdravotnictví, které nabídku komory, že naše profesní samospráva převezme vedle garance za celoživotní vzdělávání též garanci za organizaci specializačního vzdělávání lékařů, opakovaně odmítlo a zákon tak nedává komoře žádné kompetence, kterými bychom mohli v této věci mladým lékařům pomoci,“ dodává k problému Kubek.

Ministerstvo: Nic jsme nezanedbali

Jenže ministerstvo zdravotnictví má za to, že v tomto případě nic nezanedbalo.

„Vyhláška o činnostech, které může lékař vykonávat bez odborného dohledu nebo bez odborného dozoru na základě odborné způsobilosti, byla ministerstvem zdravotnictví připravena, již prošla vnitroresortním připomínkovým řízením a v nejbližších dnech bude zahájeno meziresortní připomínkové řízení,“ sdělil k tomu Jan Brodský z tiskového oddělení.

„Za účelem garance odborné kvality pověřilo Ministerstvo zdravotnictví ČR specializačním vzděláváním lékařů lékařské fakulty,“ podtrhl k tomu Brodský.

Sám ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) se před časem nechal slyšet, že jej z pohledu právníka úplně netěší, pokud je nějaký zákon přijat a po pár měsících by se měla dělat novelizace – tak by podle něj legislativní proces vypadat neměl. „Ovšem na druhou stranu, pokud budou jasné poznatky, že praxe není v pořádku a nepodařilo se, co zákon sliboval nebo co bylo jeho cílem, to znamená vzdělávání zjednodušit, zefektivnit pro mladé lékaře, tak asi budeme muset k úpravám sáhnout,“ uvedl k tématu specializačního vzdělávání před půl rokem Vojtěch. O tom, že si mladí lékaři stěžují na postgraduální vzdělávání ve smyslu, že se o ně školitelé nedostatečně starají a že si připadají ve vakuu, prý ví. „Část mladých lékařů dokonce odpověděla, že svého školitele ani nezná, že nad nimi není dostatečný dohled a podobně. To na jedné straně znamená, že lékaři jsou otrávení, a uvádějí to jako jeden z důvodů odchodu do zahraničí, možná důležitější důvod než finanční ohodnocení,“ dodal k problému Vojtěch.

V Anglii pracuje již přes tisíc českých lékařů

Podle ČLK už v roce 2016 chybělo v nemocnicích 967 lékařů, nejvíc v Moravskoslezském kraji, kde nemocnice sháněly 124 doktorů, a v Praze, kde se nemocnice marně snažily sehnat 118 lékařů. Zdravotnické záchranné službě v té době scházelo 394 lékařů. Čísla chybějících doktorů v jednotlivých krajích ČLK monitoruje na webu Zdravotnictvivolaopomoc.cz. Čerstvá čísla o absenci zdravotnického personálu bude mít Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) k dispozici koncem letošního srpna, ovšem ani ústav, ale ani lékařská komora nepředpokládají, že by se něco změnilo k lepšímu. Spíše naopak.

Nejčastěji čeští lékaři odcházejí pracovat do Velké Británie, kde v roce 2016 podle údajů ČLK pracovalo 1 266 českých lékařů. Druhou nejčastější zemí je Německo, kde pracuje zhruba přes tisíc českých lékařů, a v Rakousku zhruba stovka. Německá lékařská komora dokonce uvedla, že se počet českých lékařů v Německu každoročně zvýší zhruba o sto. „Počet doktorů, kteří odcházejí, zůstává stejný. Neklesá, osciluje v těchto číslech, anebo spíše ještě stoupá,“ dodal k faktům mluvčí ČLK Michal Sojka. Podle něj nejčastěji opouštějí ČR specialisté na chirurgii, internu či ortopedii.

Olga Böhmová