VZP vyhrála soud s CzechMed o úhrady inkontinenčních pomůcek

Městský soud v Praze dal za pravdu VZP ve sporu Českou asociací dodavatelů zdravotnických prostředků Czechmed ve věci úhrad inkontinenčních pomůcek. CzechMed se nelíbilo, že VZP před dvěma lety změnila číselník a u některých pomůcek odstoupila od plné úhrady s tím, že se na ně poskytují zpětné bunusy a jsou tedy předražené. Foto: koláž ZD

Všeobecná zdravotní pojišťovna uspěla ve sporu s Českou asociací dodavatelů zdravotnických prostředků Czechmed ohledně úhrad inkontinenčních pomůcek. Za pravdu jí dal Městský soud v Praze, který žalobu v celém rozsahu zamítl. Problematice změny úhrad inkontinenčních pomůcek, k níž VZP přistoupila v roce 2016, jsme se v ZD věnovali např. zde či zde.  

 

Soud zamítl požadavek na odstranění aktuálního číselníku zdravotnických prostředků hrazených na poukaz a také tiskových zpráv týkajících se dané problematiky z webových stránek a Facebooku VZP. Ze stolu smetl i požadavek na zadržení informací o tom, že se na inkontinenční pomůcky poskytují bonusy a že jsou prostředky, které nejsou plně hrazené, předražené. VZP také není povinna navrátit původní stav úhrad inkontinenčních pomůcek na stav před listopadem 2016. Žalobce je navíc povinen uhradit náklady řízení ve výši 51 909 korun.

„Těší nás, že soud potvrdil náš právní názor, za nímž jsme si od začátku stáli. VZP nebyla při úpravě úhrad inkontinenčních pomůcek vedena ničím jiným, než snahou zajistit svým klientům co nejlepší sortiment a zároveň při tom postupovat s péčí řádného hospodáře. Tedy neplatit předražené výrobky, když existuje mnohem levnější varianta, poskytující pacientům stejnou službu,“ uvedl mluvčí VZP Oldřich Tichý.

CzechMed si přitom stěžoval na to, že VZP svévolně rozdělila inkontinenční pomůcky do kategorií podle savosti a velikosti a v nových číselnících, které z tohoto dělení vycházejí, označila za plně hrazené jen některé prostředky. Podle VZP je totiž systém plné úhrady zneužíván, protože výrobci poskytují odběratelům tzv. zpětné bonusy, jimiž snižují cenu pro odběratele až o 25 procent – a to přesto, že odběratelům jsou dodané pomůcky proplaceny v plné výši. CzechMedu přitom vadilo také to, že pojišťovna označuje některé pomůcky za předražené.

„Věcný základ názoru, který žalovaná vyjádřila, byl prokázán mj. obsahem prezentace žalované ze 17. 10. 2018. Tou je prokázáno, že náklady na inkontinenční pomůcky v letech 2010 až 2015 stouply o 17 procent z 1,29 mld. na 1,51 mld. Kč (žalobkyně tuto skutečnost nezpochybnila). Toutéž prezentací bylo prokázáno, že žalovaná své výroky o předražených zdravotnických pomůckách opírala mj. o nabídky tzv. zpětných bonusů až 25 procent, jimiž výrobci inkontinenčních pomůcek motivovaly velké odběratele k nákupu jejich výrobků a byli schopni jim své výrobky prodat za cenu až o 25 procent nižší, než tito odběratelé (jako poskytovatelé zdravotnických pomůcek) účtovali žalované. V průběhu řízení dále žalovaná demonstrovala zjištěné (až 100 procentní) rozdíly v cenách podle jejího názoru srovnatelných produktů, či rozdíl mezi cenami inzerovanými výrobci inkontinenčních pomůcek v preskripčních kartách a cenami uvedenými v číselníku žalované (tj. těch, které pro potřeby číselníku žalované oznámili). Z uvedených skutečností vycházel za daných okolností zcela legitimní názor žalované, že řada inkontinenčních pomůcek je předražených,“ uvádí se v rozsudku.

Soud neuznal ani argument CzechMed, že není v souladu s dobrými mravy soutěže, jedná-li žalovaná údajně svévolně a bez konzultací s odbornou veřejností. „Soud má obsahem listin prokázané, že žalovaná na základě předložených námitek o měsíc odložila účinnost nové regulace týkající se plenkových kalhotek a k připomínkám, které se jich týkaly, přihlédla. Žalovaná se korektně vypořádala s námitkami odborníků, k řadě z nich přihlédla (viz. vyjádření výboru České urologické společnosti z 6. 10. 2016 a stanovisko téže společnosti z 29. 3. 2018). Nebylo tedy prokázáno, že by jednala netransparentně, jak žalobkyně tvrdí. Navíc je třeba zdůraznit, že je to žalovaná, kdo nese odpovědnost za hospodaření s veřejnými prostředky, v konečném důsledku musí být tedy na ní, aby rozhodla o metodě, kterou bude výdaje veřejného pojištění v konkrétním případě regulovat,“ domnívá se soud.

Celkově se tak Městský soud v Praze postavil na stranu VZP. „Žalobkyní popisovaná činnost žalované, tj. kategorizace zdravotních pomůcek a vytváření číselníků, je činnost směřující k plnění úkolů, k nimž byla žalovaná zákonem zřízena, mj. úkolu optimálně hospodařit s prostředky v systému veřejného zdravotního pojištění (…). Plnění tohoto úkolu není jednáním, které by se uskutečňovalo v hospodářském styku, a zcela postrádá soutěžní moment (…). I kdyby mohl být postup žalované považován za jednání soutěžní, nelze ho hodnotit jako jednání, které je s dobrými mravy soutěže v rozporu. Žalovaná nesporně dlouhá léta tvoří číselníky, jimiž se snaží překlenout nedostatky zákonné úpravy. Způsob, jímž pojišťovna nedostatečnou právní úpravu nahrazuje, zhodnotil též Ústavní soud jako přirozený a rozumný,“ píše se v rozsudku. „Postup žalované je vedený snahou plnit úkoly, k nimž byla zákonem zřízena. Trh se zdravotnickými pomůckami se vyvíjí a bylo by naivní předpokládat, že na tento vývoj žalovaná v rámci plnění svých úkolů nebude reagovat, že zachová „pokojný stav“, který bude vyhovovat dodavatelům zdravotních pomůcek bez ohledu na to, jaký dopad bude mít na příjmy, ale především na výdaje veřejného zdravotního pojištění, za hospodaření s nimiž „ve veřejném zájmu“ je pojišťovna odpovědná,“ dodává odůvodnění.

-mk-