Mnohem více mladých lidí než kdysi postihuje akutní infarkt myokardu – jedná se asi o 15 až dvacet procent z celkového počtu. Úmrtnost po přijetí do nemocnice ale díky pokrokům v současné medicíně v posledních pětadvaceti letech výrazně poklesla ze zhruba 13 procent na dnešních pět až šest procent. Kdo by čekal, že se léčba pacientů s infarkty myokardu v důsledku toho prodražuje, mýlil by se. Naopak, léčba se zlevňuje. „Podařilo se nám v posledních deseti letech snížit náklady na léčbu tím, že intervenční léčba a moderní farmakologická léčba je standardem a její široké používání vedlo ke snížení cen jak stentů v té intervenční části, ale také ke snížení cen léků po infarktu myokardu,“ informoval Miloš Táborský, přednosta 1. interní kardiologické kliniky Fakultní nemocnice a Univerzity Palackého v Olomouci a předseda výboru České kardiologické společnosti.
Až o desítky procent za posledních pětadvacet ubylo infarktů i náhlých cévních mozkových příhod. Pokles bude zřejmě pokračovat i letos. Muže postihuje infarkt v průměru kolem 58. roku, ženy až o deset let později.
Kardiovaskulární onemocnění v čele s ischemickou chorobou srdeční jsou podle České kardiologické společnosti stále zodpovědné za polovinu všech úmrtí ve vyspělých zemích a představují tak významný socioekonomický problém. Podle ÚZIS byla v roce 2015 v České republice nejčastější příčinou úmrtí právě onemocnění oběhové soustavy, a to v 50 procentech příčinou úmrtí žen a v 45 procentech příčinou úmrtí mužů. Celkem se jednalo o téměř 51 tisíc úmrtí.
„V průběhu let se poměr úmrtí na kardiovaskulární choroby snižuje – výrazně u žen – v roce 2010 to bylo téměř 56 procent, v roce 2015 je to už padesát procent, takže je tady snížení. U mužů také dochází k určitému snížení, ale není to u nich tak signifikantní. Lídrem snížení jsou tedy ženy,“ informoval předseda České kardiologické společnosti a přednosta I. interní a kardiologické kliniky FN v Olomouci prof. Miloš Táborský.
Více lidí než infarktu podlehne takzvané ischemické chorobě srdeční. Jde o nedokrvování srdečního svalu a postupné odumírání jeho částí. Nejčastější příčinou je kornatění tepen, ukládání tuku do stěn cév a jejich ucpávání. Může být příčinou i srdečního selhání, tedy stavu, kdy srdce nezvládá okysličovat krev.
Oproti tomu infarkt je úmrtí části srdečních buněk po náhlém uzávěru tepny. „Krev nemůže okysličovat část srdečního svalu. Pokud to trvá více než 20 minut, srdeční buňky začínají odumírat a vzniká infarkt. Předpokládá se, že až 30 procent pacientů se srdečním infarktem zemře. K drtivé většině úmrtí přitom dojde ještě před příjezdem záchranné služby u nemocných, kteří podcení příznaky infarktu a nepřivolají si záchrannou službu včas. Úmrtnost po přijetí do nemocnice díky pokrokům v současné medicíně v posledních pětadvaceti letech výrazně poklesla ze zhruba 13 procent na dnešních pět až šest procent,“ zdůraznil profesor Táborský.
Podle jeho slov jsou u myokardu důležité tři věci: včasný intervenční zákrok, dodržování následné léčby a důsledná úprava životního stylu. Jen toto vede u naprosté většiny pacientů k návratu ke kvalitnímu životu bez výrazných limitací.
Česká republika je přitom na prvním místě v záchytu intervenčně léčených infarktů v Evropské unii, má hustou a propracovanou síť kardiovaskulárních center, kterých je celkem 22. Ta zajišťují rychlý a účinný terapeutický zákrok u pacientů s infarktem. Centra jsou dostupná, je v nich 24 hodinová péče na úrovni světové špičky. Česká republika je dokonce pro Evropu vzorem, jak by se měl infarkt myokardu skutečně léčit, včetně následné sekundární prevence a lázeňské péče.
Pacienti po nekomplikovaných infarktech přitom nemusejí ležet v nemocnici nutně dlouho – odcházejí nejpozději po pěti dnech domů. Podmínkou návratu do kvalitního života však je dodržování toho, co jim lékař předepsal a doporučil.
Mnoho pacientů po infarktu končilo v invalidním důchodu
„V posledních deseti letech máme poměrně výrazné procento mladých pacientů do 35 let s akutním infarktem myokardu. Ti pacienti postupně přibývají také tím, že jsou lépe rozpoznáváni a jedná se asi o 15 až dvacet procent z celkového počtu. Čili to procento není nezanedbatelné. Jsou to jak mladí muži – kuřáci, což je typická kombinace, ale také mladé ženy kuřačky s antikoncepcí, které nemají jenom hlubokou žilní trombózu a plicní embolizaci, ala mají také akutní infarkt myokardu, který je spojený s tímto patologickým stavem,“ vysvětlil k tomu pro Zdravotnický deník profesor Táborský s tím, že mladší pacienti pocházejí často ze slabšího sociálního zázemí. „Jsou obézní, kuřáci, nedbají o sebe a tak dále. Proto je třeba populaci edukovat již od školních let, vše totiž souvisí se vším. Já jsem moc rád, že máme ve školách pamlskovou vyhlášku a že se tímto způsobem snažíme edukovat děti o zdravém životním stylu, o správném stravování a o tom, jak udržovat kvalitu života již od raného mládí. Nepochybně hrají v tomto velkou roli i média a rodina,“ podotkl dále kardiolog.
„Když jsem začínal před třiceti lety jako mladý lékař, tak řada pacientů po infarktu myokardu končila v invalidním důchodu. Prostě když v padesáti někdo prodělal infarkt, pak už nemohl pracovat a dostal invalidní důchod, což mělo nepochybně rozsáhlé dopady nejen pro osobnost pacienta, ale i pro jeho rodinu a na jeho ekonomické aspekty. V současné době se z mladších pacientů v produktivním věku až 98 procent vrací do práce a běžného života, což je velmi pozitivní,“ zdůraznil Táborský.
Moderní léčba nejenom že zlepšuje sociální vyhlídky občanů, ale snižuje i ekonomický dopad na stát, protože se léčba paradoxně zlevňuje. „Nám se podařilo v posledních deseti letech signifikantně snížit náklady na léčbu tím, že intervenční léčba a moderní farmakologická léčba je standardem a její široké používání vedlo ke snížení cen jak stentů v té intervenční části, ale také ke snížení cen léků po infarktu myokardu, takže nejsou v této oblasti naprosto žádné limity. Pro všechny je léčba dostupná, všechna centra mohou pracovat optimálně podle potřeb pacientů,“ dodal k tomu profesor Miloš Táborský.
Akutní infarkt se nejčastěji projevuje jako silná, v klidu vzniklá, tlaková, svíravá nebo pálivá bolest na přední straně hrudníku. Nemocný často udává, že je tato bolest „velmi zvláštní“.
Během 10 minut bolesti na hrudi se má volat záchranná služba
„Zásadním faktorem, který ovlivňuje šanci na přežití, je čas. Objeví-li se proto u někoho výše popsané příznaky – především bolest na hrudi – a zvláště trvá-li déle než deset minut, měl by postižený nebo jeho okolí co nejdříve kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu,“ upozornil v této souvislosti docent Petr Kala z Interní kardiologické kliniky FN Brno a LF MU. S akutním infarktem myokardu je totiž v přímém ohrožení života.
„V České republice je široce dostupná síť katetrizačních center i vysoká organizovanost lékařské záchranné služby. Většina pacientů s akutním infarktem myokardu se dostane k pomoci včas. Přesto někteří nemocní zbytečně umírají, protože váhají se zavoláním rychlé záchranné služby,“ zdůraznil Kala.
Jak je důležité si včas přivolat odbornou pomoc, dokládá příběh Petra Michálka, jehož postihl infarkt myokardu v pouhých 29 letech. Zcela nečekaně, bez předchozích zdravotních komplikací.
„První příznaky jsem začal pociťovat při fotbalovém zápasu. Byl jsem tehdy hodně unavený, jako při špatné fyzické kondici. Postupně jsem měl pocit, že nemůžu popadnout dech a přidala se bolest na hrudi a brnění rukou,“ zavzpomínal Petr Michálek. Zachránilo jej to, že infarkt dva měsíce předtím měl jeho o šest let starší bratr a příznaky mu podrobně popsal. Do nemocnice se posléze Petr Michálek dostal vrtulníkem záchranné služby a to přibližně do dvou hodin od prvních příznaků. Následoval zákrok ve specializovaném katetrizačním centru ve Fakultní nemocnici v Brně. Po pěti dnech mohl jít domů. Dodnes užívá léky, chodí na kontroly, jeho život je však i po infarktu myokardu bez větších omezení. „Můj zdravotní stav nyní hodnotím jako dobrý a nemám žádné omezení v soukromém, ani v pracovním životě,“ dodal s tím, že od té doby svůj život přehodnotil a více se šetří a hlavně sportuje dál. Už to sice není fotbal, ale jezdí na kole, plave a občas si někam vyšlápne na túru.
„Během dvou hodin by se každý pacient měl dostat do katetrizačního centra, kde mu je poskytnuta optimální terapie. Když my se dostaneme k pacientovi na katetrizační sál, tak většinou je to zdržení dohromady asi dvě a půl hodiny. A to je pořád velmi dlouhý časový interval pro záchranu srdečního svalu, ale přesto můžeme pacientovi pomoci až do dvanácti hodin, někdy až do 24 hodin. Ale platí, že první tři hodiny jsou pro pacienta velmi důležité,“ zhodnotil to docent Kala. „Takže pacient by si měl zavolat záchrannou službu během deseti minut od prvních příznaků, záchranka pro něj přijede do 15 minut – měla by přijet po celé republice do stejného časového horizontu – během deseti minut natočí EKG, kdy se stanoví základní diagnóza, a potom by měl být pacient transportován do katetrizačního centra přímo, tedy ne do spádové nemocnice, jako tomu bývalo dříve,“ doplnil Kala.
Centra obvykle zprůchodní koronární tepny
Většině pacientů lékaři provedou takzvanou koronární intervenci, kdy se pacientovi vpichem přes kůži zavede do cévy nafukovací balonek, který ji rozšíří, a následně se zavede takzvaný stent, trubička z kovového pletiva, která cévu udrží otevřenou a vyztuží ji. Zákrok trvá nejčastěji kolem 24 minut. Díky časnému zprůchodnění postižené tepny je tak možné zabránit dalšímu odumírání srdečních buněk v důsledku jejich nedokrevnosti. Za tři až pět dní může pacient odejít z nemocnice domů.
„Katetrizační metody se v České republice používají ke zprůchodnění koronární tepny u většiny nemocných s infarktem a prokazatelně snižují riziko úmrtí nebo vzniku dalšího infarktu. Vedle intervenčního zákroku by měla být pacientům současně nasazena protidestičková léčba. Ta omezuje vznik destičkového trombu, tedy sraženiny, jak v srdečních tepnách, tak v zavedeném stentu,“ vysvětluje Česká kardiologická společnost na svých webových stránkách.
Pacienti se následně musí podrobit farmakologické léčbě, jejíž součástí je podávání moderních inhibitorů destiček, které oproti starším lékům snižují riziko úmrtí z kardiálních příčin až o 21 procent. Přesto nemocní často léky neberou, podle zahraničních zdrojů prý do roka vytrvá v léčbě jen přibližně 20 procent z nich. Lidé také často nedbají na doporučení, aby přestali kouřit, pokračují ve svých navyklých stravovacích zvycích a jen málokdo dbá na doporučení o pravidelné fyzické aktivitě i eliminaci stresových situací. „Dodržování předepsané léčby i úprava životního stylu jsou klíčové pro úspěšný návrat pacientů ke kvalitnímu životu,“ zmiňují však k tomu kardiologové a zdůrazňují, že u každého pátého pacienta se infarkt myokardu v horizontu pěti let zopakuje:
„Přes veškerý technologický pokrok se i po úspěšném intervenčním výkonu může vzácně postižené místo znovu ucpat, významně zúžit nebo může dojít k zúžení, či ucpání cévy na jiném místě, například z důvodu pokračující aterosklerózy.“
Pro každého pojištěnce je stanoven ochranný finanční limit
Zástupci České kardiologické společnosti zdůrazňují, že se pacienti s infarktem myokardu nemusejí bát doplatků za kvalitní léky, které jsou jim předepsány v rámci sekundární prevence. „Pro každého pojištěnce v České republice je stanoven ochranný finanční limit, tedy celková částka, kterou od něj zdravotní systém smí vybrat na poplatcích,“ uvádí ČKS.
Od 1. ledna 2018 se ochranný limit u starších osob a dětí snížil. Od 70 let věku mají pacienti ochranný limit 500 Kč ročně. Lidé starší 65 let a mladší než 18 let mají ochranný limit 1000 Kč ročně a lidé ve věku 19 až 64 let mají limit 5000 Kč ročně. „Každá pojišťovna hlídá ochranné limity za své pacienty. Pacient tedy o vydané peníze nemusí žádat, pojišťovna mu je posílá automaticky poštovní poukázkou nebo bankovním převodem. Stane se tak v následujícím čtvrtletí, kdy byl limit překročen a to do šedesáti dnů,“ dodal k tomu předseda České kardiologické společnosti Miloš Táborský.
Olga Böhmová
