Představte si, že jdete v nemocnici (nebo kterémkoliv jiném veřejném zařízení) na záchod, a po umytí rukou si můžete vybrat, do čeho je utřít: buď do papírového ručníku, který odhodíte do koše, do ručníku hadrového, anebo si ruce osušíte pod sušičem. Mohli byste se přitom na věc podívat jak z hlediska úspornosti pro životní prostředí, tak ještě důležitějšího aspektu hygieny a šíření bakterií. Podobně se na problém zaměřili vědci, kteří nechtěli zůstat odkázáni jen na studie sponzorované výrobci hygienických potřeb. A co jim vyšlo? Z ekologického hlediska je sice nejlepší tryskový vysoušeč, ten však zároveň nekompromisně rozmetá zbylé bakterie z rukou po místnosti. Pokud tedy nebudete chtít, aby od vás ostatní návštěvníci toalet nechytili chřipku nebo jiné infekční onemocnění, je nejlepší volbou papírový ručník.
Otázka, jestli jsou lepší papírové ručníky nebo vysoušeče, sem tam zaměstnává jak zahraniční, tak česká média. Výsledky studií, o nichž informují, ovšem nezřídka odpovídají tomu, který výrobce daný výzkum platil. Česká média ovšem alespoň v posledním roce často upozorňují, že sušiče fungují jako rozmetávače bakterií. Elektrické vysoušení rukou skutečně nemusí být z hygienického hlediska tou nejlepší volbou i podle vědců. Ti však na druhou stranu také poukazují na to, že než si nesušit ruce vůbec, je lepší sušák použít.
Nejdřív se podívejme na to, jaké mají jednotlivé způsoby sušení rukou vliv na životní prostředí. Papírové ručníky vyrobené z recyklovaného papíru jsou pochopitelně ekologičtější než ty nerecyklované, jenže rozpoznat přímo na toaletě, zda jde o jedny nebo druhé, nemusí být jednoduché. A i když papírové ručníky je možno vyrobit z recyklovaného papíru, recyklovat je poté už nejde. Je to částečně proto, že jsou chemicky ošetřené, aby byly dost silné a dokázaly absorbovat vodu bez toho, aby se rozpadly na kousky. Dalším důvodem je, že papír nelze recyklovat donekonečna – celulózová vlákna, z nichž se papír skládá, jsou totiž po čase tak krátká, že už s nich nelze vyrobit další produkt. Některé papírové ručníky se sice kompostují, většina jich ale skončí v koši. Jen ve Spojených státech tak na skládkách skončí šest milionů tun papírových ručníků.
Použití papírových ručníků alespoň na rozdíl od sušičů nevyžaduje elektřinu, tedy pokud nejsou v automatickém podavači. I když výrobní proces nějaké skleníkové emise produkuje, 98 procent toho, co u sušičů přispívá ke globálnímu oteplování, vzniká při jejich provozu. Běžné osoušeče rukou přitom fungují tak, že na ruce foukají vzduch přes topné těleso, aby se voda vypařila. „Proto jsou horké. Je to ale velmi neefektivní způsob, jak dostat vodu z vašich rukou,“ konstatuje podle ABC.net výzkumník v oblasti udržitelnosti na RMIT University v Melbourne Simon Lockrey.
V závislosti na modelu přitom jedno spuštění horkovzdušného osoušeče vyprodukuje emise rovnající se 20 až 80 gramům oxidu uhličitého.
Oproti tomu tryskové vysoušeče horké nejsou – fungují na principu, že odfouknou vodu z rukou pryč. Jednou z výhod tohoto způsobu sušení rukou je jeho energetická efektivita – není v nich topné těleso a osuší ruce rychleji než horkovzdušný osoušeč.
Faktem ovšem je, že řadu studií poukazujících na úspornost platí výrobci. „I když však srovnáte ekologičnost tryskového vysoušeče s převážně recyklovanými papírovými ručníky nebo horkovzdušným osoušečem, tryskový vysoušeč vítězí, i kdyby využíval energii z uhelné elektrárny,“ říká Lockrey.
Až třicetkrát víc mikrobů
Na tomto místě je ale třeba zdůraznit, že sušiče mají hlavně sušit ruce, a na veřejných toaletách hrají roli i další faktory než jen úspornost. Tím vůbec nejdůležitějším je nepochybně hygiena. A v tomto bodě je třeba papírovým ručníkům přiznat, že dělají dobrou práci – pokud na nich ulpí bakterie z rukou, skončí vzápětí v koši. Ne tak u tryskových vysoušečů. Ty sice rychle ruce osuší, jak ale upozorňuje mikrobiolog z Univerzity v Leedsu Mark Wilcox, mikroby, kteří přečkaly proces mytí rukou, rozfouká do vzduchu.
„Bacily se nacházejí i na dobře umytých rukou. Na špatně umytých jsou jich spousty. Jsou pak rozprášeny po površích, do vzduchu, na vás i na lidi, kteří čekají za vámi, aby si ruce osušili také,“ zdůrazňuje Wilcox. Nejhorší přitom podle něj je, když si někdo během vteřinky ruce jen ošplíchne vodou, aniž by použil mýdlo, a pak si je osuší. „To je spolehlivý způsob, jak rozšířit všechny bacily, které jste měli na rukou předtím, než jste přišli na záchod, i ty, které jste si odtud odnesli,“ konstatuje Wilcox. Nutno ale poznamenat, že ani používání horkovzdušného osoušeče není zcela ideální – tedy alespoň pokud mluvíme o lidech. Naopak co se týče bakterií, těm může poskytnout příjemné, teplé prostředí, aby mohly pohodlně růst.
Profesor Wilcox opírá svá tvrzení o výzkum, jehož se sám účastnil a který byl publikovaný letos v červenci v časopise Journal of Hospital Infection. Ten se zaměřoval na množství mikrobů na površích a ve vzduchu na nemocničních toaletách v Británii, Francii a Itálii, které byly vybaveny buď tryskovými vysoušeči, nebo papírovými ručníky. Vědci přitom zjistili, že ani papírové ručníky nezajišťují sterilní prostředí – i v těchto případech byl nalezen zlatý stafylokok rezistentní na meticilin (MRSA). Jenže když byl na místě tryskový vysoušeč, vyskytoval se v britských nemocnicích MRSA třikrát častěji. Celkové množství mikrobů na vysoušečích pak bylo až 30 krát vyšší na všech místech, která užívala vysoušeče místo papírových ručníků.
„Z hlediska prevence infekcí je proti jádru věci šířit bakterie okolo, když máme dostupnou alternativu, která je zdaleka tak moc nešíří. Horkovzdušné osoušeče jsou pak někde mezi,“ poukazuje profesor Wilcox. „I kdybychom se všichni v hygieně rukou hodně zlepšili, vždycky tu budou lidé, kteří se o to nestarají, nemají čas, nerozumí tomu nebo cokoliv jiného,“ podtrhuje důležitost toho, proč těmto aspektům hygieny věnovat pozornost.
Většinou se přitom podle Wilcoxe dostaneme z toalet, aniž bychom se nakazili, i když se na záchodě můžeme kontaminovat bakteriemi někoho jiného. „Jenže když půjde o vir chřipky nebo norovirus, může to být problém,“ upozorňuje profesor Wilcox.
Mokré ruce snáze šíří bakterie dál
Jsou tu ovšem i další možnosti, jak ruce osušit. Z ekologického hlediska spadají někam mezi papírové ručníky a sušiče dávkovače textilních ručníků. U nich zhruba 40 procent produkce oxidu uhličitého souvisí s materiálem, výrobou a dopravou. Bavlna přitom není ta nejudržitelnější plodina a ručníky navíc vyžadují praní. Velký otazník je tu ale i z hygienického hlediska. „Za předpokladu, že ručník stáhnete dolů za čistou část, bych měl jen minimum výhrad. Když tam ale někdo nechá viset mokrý, bakteriemi kontaminovaný ručník, a vy za něj musíte zatáhnout, můžete se sami kontaminovat,“ vysvětluje Wilcox.
Pokud pak budeme volit z papírových ručníků a sušičů, záleží nejlepší volba na kontextu. Nevýhodou vysoušečů je, že mohou být dost hlasité, i kolem 90 decibelů, tedy jako sekačka na trávu. „Myslím, že některé značky s tím musí dost bojovat, hlavně na veřejných místech. Není úplně vhodné dávat je do knihoven nebo kanceláří,“ myslí si Simon Lockrey. Také proto britská Národní zdravotní služba nedoporučuje tryskové vysoušeče v klinických zařízeních.
Jak by tedy problém řešili samotní vědci? Profesor Wilcox dává přednost papírovému ručníku, kdyby ale nebyla jiná možnost, použil by i elektrický vysoušeč. „Mikrobi se mohou z vašich rukou přenést na jiné povrchy mnohem snáze, pokud jsou ruce mokré či vlhké. Takže je lepší využít tryskový vysoušeč, než si ruce vůbec neutřít,“ uzavírá.
-mk-
