Spoluúčast by neměla ruinovat, zaznělo na konferenci k očekávané reformě primární péče a změnách sociálně-zdravotního pomezí

Reforma primární péče, která je již „na spadnutí“, by měla významně posílit roli praktického lékaře tak, aby se stal vstupní branou pacienta do zdravotního systému. Co je jejím obsahem? I to vysvětloval ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) na konferenci INKO 2018, kde se hovořilo o spoluúčasti pacientů, posilování kompetencí sester, a to i v oblasti vybavování chronických pacientů inkontinenčními pomůckami, a o řešení zdravotně sociálního pomezí. Foto: archiv

 

Spoluúčast pacientů, posilování kompetencí sester, a to i v oblasti převzetí odpovědnosti za vybavování chronických pacientů inkontinenčními a stomickými pomůckami, řešení zdravotně sociálního pomezí, a také reforma primární péče byly tématy odborné konference INKO 2018, která se konala ve dnech 18. a 19. října 2018 v Praze. Kromě mnoha pracovníků z řad poskytovatelů zdravotních i sociálních služeb se jí účastnil i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO). Ten mimo jiné zmínil, že je příznivcem domácí péče, jelikož to je cesta k vyřešení problému nedostatku míst v sociálních zařízeních a nedostatku personálu. „Je to také problém kompetence sester, protože domácí služby zajišťují hlavně sestry. Myslím si, že posunout kompetenci sester je na místě, aby vše nemusel řešit lékař,“ řekl k tomu Vojtěch s tím, že na ministerstvu k problému domácí péče úspěšně funguje pracovní skupina.

 

Reforma primární péče, která je již „na spadnutí“, by měla významně posílit roli praktického lékaře tak, aby se stal vstupní branou pacienta do zdravotního systému. Co je jejím obsahem? Praktický lékař by měl mít především větší roli v preventivních a screeningových programech a v managementu chronických onemocnění. Nově by mohl posílat pacienta ke specialistům pouze v případech, které vyžadují speciální péči. Bude moci předepisovat širší škálu léků a provádět i vyšetření, která nyní nemůže. Stát by také v souvislosti s tím měl stanovit požadavky na vybavení ordinací praktiků a upravit i systém pohotovostní lékařské služby.

Strategický dokument, na němž spolupracují také například zástupci praktických lékařů a zdravotní pojišťovny, by chtělo ministerstvo zveřejnit k připomínkám během několika týdnů. Následovat pak budou konkrétní kroky jeho naplňování.

Primární péči se konference věnovala věcně. Došlo především na debaty kolem změn kompetencí praktických lékařů. Ty spočívají v postupném rozšiřování okruhu léčivých přípravků předepisovaných praktickými lékaři, v převzetí úspěšně léčených onkologických pacientů do dispenzární péče praktických lékařů a v posilování kvality primární péče stvrzeném úspěšným dohodovacím řízením a úhradovou vyhláškou na rok 2019.

Na konferenci byly představeny i legislativní novinky týkající se úhrad zdravotnických prostředků předepisovaných na poukaz a změn na úrovni celé EU, následovala navíc ještě v rámci panelových diskusí debata o spoluúčasti pacientů.

Prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiří Horecký k tomu zdůraznil, že finanční spoluúčast je rozhodně debata pro politiky. „Já si myslím, že to nelze paušalizovat. Je třeba říci, že jakákoliv spoluúčast je politické rozhodnutí. Je třeba stanovit si minimální úroveň, co by měli mít pacienti zadarmo, co by byla základní péče,“ uvedl.

Pacienti si myslí, že mají „nárok“, ale nakonec to je jinak

Předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka je zastáncem rozumné spoluúčasti ve všech oblastech zdravotnictví. „Tím by se vyřešily mnohé neefektivity, které systém má. Spoluúčast by ale neměla nikoho zruinovat. V praxi se často setkávám s tím, že si pacienti myslí, že mají na ´něco´ nárok, i když je to jinak. Myslím, že by měla být spoluúčast u všech stupňů inkontinence, nevím tedy jestli u všech stupňů stejně,“ navázal v debatě Šonka i na téma inkontinence, které propojuje dvě priority současného ministra zdravotnictví Vojtěcha, tedy reformu primární péče a řešení zdravotně sociálního pomezí.

„Téma spoluúčasti je v ČR velmi emotivní a umí prohrát, nebo vyhrát volby. Žijeme v zemi, kde jsou tyto služby hrazeny ve velkém rozsahu, v mnoha zemích to tak není, a to je nepochybně v pořádku. Pacient má vědět, co mu bylo vykázáno, co bylo vydáno a my mu tu informaci chceme poskytnout. Berme to tak, že spoluúčast má své místo, samozřejmě přiměřená a nemůže sama způsobovat to, že nakonec péče nebude poskytnuta. Jsme připraveni na diskuzi na toto téma s odbornými zástupci,“ zmínil náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR (VZP) David Šmehlík.

Podle něj tato problematika není rozhodně jednoduchá a diskutuje se o ní velmi dlouho. „Nyní ale věříme, že uděláme aspoň nějaké pokroky. Primárně nám jde samozřejmě především o to, aby se našim pojištěncům dostávala co nejkvalitnější péče. A najít nějakou rozumnou organizaci péče, aby z toho profitoval především pacient, je těžké. Pokusíme se co nejlépe udržet tento systém funkční, podle toho, co nám umožňuje současná legislativa a naše současné poznání.“

Oblast zdravotně – sociálního pomezí? Jsme pod průměrem!

Na řadu se dostala i již zmiňovaná otázka oblasti zdravotně – sociálního pomezí. Můžeme se tady vůbec srovnávat s vyspělým světem?

„Naše kapacity jsou v oblasti terénních služeb, domácí péče, nebo v oblasti pobytových služeb a sociálním či zdravotní segmentu ve srovnání se zbytkem Evropy podprůměrné. V sociální oblasti jsme ještě byli v letech 2009 na průměru EU, ale západní země se mezitím začaly připravovat na to, že populace stárne a že se násobně zvyšuje počet lidí, kteří trpí demencí, což má dopady na sociální, ošetřovatelskou i zdravotní oblast. Nůžky se tak rozvírají,“ připomenul k tomu prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiří Horecký.

V příštích dvaceti letech je podle něj potřeba učinit změnu. Hlavním problémem je totiž nedostatek lůžek: „Jak v nemocnicích, tak v sociálních zařízeních je potřeba několik tisíc lůžek. To platí taky pro kapacity terénních služeb. Vychází to v příštích dvaceti letech na nějakých 40 tisíc zaměstnanců, kteří momentálně nejsou. Kdybychom se srovnávali se zeměmi střední Evropy a s balkánskými zeměmi, tak jsme na průměru, kdybychom se srovnávali se skandinávskými zeměmi, tak ty jsou v tomto na nesrovnatelné výši.“

Neoddělitelnou součástí reformy primární péče je také problematika domácí péče, k níž bylo na konferenci otevřeno i téma posilování kompetencí sester.

„Já osobně jsem velkým příznivcem domácí péče. Myslím si, že je to cesta k vyřešení problému nedostatku míst v zařízeních a nedostatku personálu. Je to také problém kompetence sester, protože domácí služby zajišťují hlavně sestry. Myslím si, že posunout kompetenci sester je na místě, aby vše nemusel řešit lékař, ale je to o důvěře. V rámci domácí péče je to totiž právě sestra, která pacienta denně navštěvuje a zná nejlépe jeho potřeby. Založili jsme k tomu (na ministerstvu) pracovní skupinu pro domácí péči, snažíme se tyto věci diskutovat a byl bych rád, kdyby spolupráce fungovala lépe. Posunutí terénních služeb je podle mého soudu na místě a doufám, že se nám podaří najít dobrý model,“ uvedl k tomu ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

„Ano, zcela určitě je to pro nás téma k diskusi,“ souhlasil předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.

„Nyní bych se chtěl všech přítomných zeptat na otázku spoluúčasti pro inkontinenční pomůcky. Jaký je váš názor z hlediska dlouhodobě ekonomicky udržitelného modelu?“ předložil další palčivou otázku do pléna moderátor diskuse.

Inkontinence jako velké téma

„Samozřejmě nikdo z nás nechce participaci nastavit tak, aby někoho inkontinence finančně zruinovala. Participace by měla být především efektivní,“ reagoval na to prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiří Horecký.

„Úhrada inkontinenčních pomůcek je věc zapeklitá. Pro praktické lékaře se totiž několikrát změnil systém úhrad,“ připomenul předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.

„Při kombinaci inkontinenčních pomůcek ale existuje velká restrikce ze strany zdravotních pojišťoven – téměř každý lékař někdy platil pokutu za to, že překročil limit na předpis. Mě osobně překvapuje, že to někteří lékaři svěří sestře, já osobně si toto hlídám sám, pravidla a limity pro preskripci nejsou jednoduché,“ pokračoval.

Co se týče obecné roviny, tak Šonka prý ví, že je jasné, že lékaři chtějí pro pacienty co nejlepší péči, takže některé administrativní úkony by bylo dobré přenechat zdravotnickému personálu, který ovšem v ordinacích praktického lékaře není. „Tento systém zatím neumožňuje zaplatit takového člověka, ale já věřím, že reformy v primární péči, které se teď chystají, nakonec povedou k tomu, že praktický lékař kromě toho, že bude léčit, nebude muset dělat zároveň úředníka,“ zdůraznil nakonec Šonka.

„Myslím si, že za účelem hospodaření je jistá spoluúčast nutná. A teď nemluvím pouze o inkontinenčních pomůckách, ale obecně. Každý prostě nemůže mít zadarmo to nejlepší, to je neudržitelné. Jakým způsobem to ale udělat, aby to bylo spravedlivé a únosné, na to je ovšem dost těžké odpovědět. Je třeba vyslechnout obě strany a hledat tu správnou střední cestu,“ poznamenala ředitelka Koalice pro zdraví Jana Petrenko.

Metodika stanovení stupňů inkontinence je špatně nastavena

Předseda Urogynekologické sekce České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP Lukáš Horčička především informoval o tom, že již dlouhodobě se odborná společnost shoduje na tom, že metodika stanovení stupňů inkontinence a s tím související určování množství a druhu zdravotnických prostředků je momentálně špatně nastavena. Ovšem přestavět tento systém je taky velmi složité.

„Dalo by se říct, že lehkých stupňů inkontinence změnou životního stylu, prací sama na sobě lze u pacientky docílit kontinence. Takže si dokážeme představit, že v případě lehké inkontinence by pomůcky hrazeny nebyly, a peníze by se tak daly přesunou k případům těžké inkontinence, kde je pomůcka velmi potřeba. Tady by tak spoluúčast být neměla,“ zdůraznil Horčička.

Mnozí diskutéři se pak shodli na tom, že ve společnosti se vyvinul jakýsi obecně akceptovatelný názor, že v domovech sociální péče je nedostatek zaměstnanců, takže není prostor pro individuální přístup pro inkontinentní pacienty.

„V rámci asociace máme vlastní certifikační systém péče, kde jedním z kritérií hodnocení péče je, jestli zařízení aktivně podporuje kontinenci, jestli se tím zabývají a sledují to. Často se stává, že namísto časově náročnějšího individuálního přístupu k pacientovi zvolí personál zařízení cestu zdravotnického prostředku, nicméně tato situace podle našeho pozorování má v českých zařízeních tendenci klesat. Také to souvisí samozřejmě s nedostatkem personálu, a teď nemyslím pouze současnou situaci, že tu chybí sestry a další personál. Myslím to i historicky – když porovnáme počet zdravotnického personálu v oblasti sociální péče v zařízeních v České republice a v Rakousku, tak zjistíme, jak jsme na tom špatně,“ připomenul prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiří Horecký s tím, že v Rakousku je to o 50 až 60 procent více a v Nizozemí dokonce o sto procent více.

Podle mnohých názorů by tady mohla dokonce vzniknout pracovní skupina, která by monotematicky hájila inkontinentní pacienty.

„Momentálně je v procesu založení nová pacientská organizace s názvem INKOGNITO, jejímž primárním účelem je zajištění odtabuizování inkontinence, což je velice důležité. Lidé se totiž pořád zdráhají o této problematice mluvit. Zároveň je nutná i spolupráce se Svazem seniorů, protože v určitém věku se nás to začne víc týkat,“ reagovala na to ředitelka Koalice pro zdraví Jana Petrenko.

Dodala, že téma inkontinence je sice velmi choulostivé téma, ale i o takovýchto věcech je důležité mluvit: „Nakonec všichni zjistí, že je to zajímá… Podobné to je i u impotence… Vždycky je důležité o tom mluvit a pacientská organizace je tady pro tato témata.“

„Já se vždy pacienta musím zeptat, zda není inkontinentní. Pacientská organizace v tomto velmi pomáhá,“ souhlasil předseda Urogynekologické sekce České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP Lukáš Horčička.

Ministra chválili, že přijel a zůstal

Konference se zúčastnila přibližně stovka účastníků z řad poskytovatelů zdravotních i sociálních služeb. Za Svaz zdravotních pojišťoven ČR byl přítomen například i vedoucí kontroly zdravotnických prostředků Pavel Krupička a za Ministerstvo zdravotnictví kromě ministra Adama Vojtěcha i jeho náměstkyně Helena Rögnerová. Většina vyjádřila spokojenost s tím, že se o problematiku primární péče a řešení zdravotně sociálního pomezí ministr živě zajímá. Podle mnohých hlasů to totiž za bývalých ministrů zdravotnictví bylo většinou tak, že někdo z ministerstva přijel na deset patnáct minut, pronesl krátkou řeč, všichni přítomní při tom souhlasně kývali hlavami, a pak následně odjel. Vojtěch se ale tady zúčastnil osobně i panelové diskuse, což později mnozí kvitovali velmi pozitivně.

S nadšením bylo přijato i to, že na konferenci INKO 2018 byly představeny dílčí kroky směřující k odblokování historické nekomunikace ministerstva zdravotnictví a ministerstva práce a sociálních věcí, jež je základní příčinou více jak dvacetiletého neřešení oblasti zdravotně sociálního pomezí. Kladně na přítomné také zapůsobilo, že byla propojena problematika inkontinence se dvěma velkými prioritami současného ministra zdravotnictví Vojtěcha, což nakonec přispělo i k tomu, že byla inkontinence veřejně odtabuizována.

Olga Böhmová