Místopředseda soudu Strnad: Nárůst zájmu o nové oddlužení bude nejspíš nárazový

Kárná řízení s exekutory, či možnost vykonávat souběžně funkci exekutora a insolvenčního správce. I to byly otázky Diskusního fóra, které uspořádala v Plzni Exekutorská komora ČR.  Hlavním tématem byly především aktuálně připravované změny exekučního řádu a insolvenčního zákona.

Podle prezidenta EK Vladimíra Plášila z odborné diskuse, týkající se připravované novely exekučního řádu, vyplynul většinový nesouhlasný závěr s principem koncentrace exekučních řízení u jednoho exekutora navrhovaný Ministerstvem spravedlnosti. „V důsledku by toto řešení znamenalo ještě větší nerovnoměrnost rozvržení exekucí a propastně by prohloubilo rozdíly mezi velkými a malými exekutorskými úřady, což není žádoucí. Přínosnějším řešením by, podle závěru diskuze, bylo zavedení místní příslušnosti soudních exekutorů, kterou dlouhodobě prosazuje i prezidium Exekutorské komory. Tato úprava by přiblížila soudní exekutory k povinným, což je záměrem Ministerstva spravedlnosti,“ řekl Plášil na diskuzním fóru, které se konalo ve dnech 21. a 22. listopadu 2018.

Oddlužení přinese zvýšený nápad

Mimo jiné otázce, zda by bylo vhodné, aby mohl soudní exekutor vykonávat profesi insolvenčního správce, se věnoval v rámci svého příspěvku k „oddlužovací novele“ místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích Zdeněk Strnad. Ten nevidí důvod, proč by soudní exekutoři nemohli mít možnost za splnění všech zákonných podmínek a složení příslušných zkoušek vykonávat funkci insolvenčního správce. „Předpoklady pro to mají. Obě profese si jsou v řadě ohledů blízké. Zároveň bych je ale chtěl varovat: nároky kladené dnes na insolvenční správce jsou enormní. Laťka je nastavena poměrně vysoko. Začíná to u zkoušek a pokračuje až po čím dál přísnější regulaci výkonu jejich činnosti. Přenáší se na ně přitom stále větší odpovědnost. A oddlužovací novela v tom pokračuje. V této souvislosti by pak bylo na místě promyslet i to, zda by exekutor jako insolvenční správce mohl nadále administrovat „svého“ exekučního dlužníka.“ Podle Strnada zde totiž narážíme na otázku případné podjatosti a jak se k ní v těchto případech postavit. Stálo by to ale za mnohem hlubší úvahu. „Mám ale pocit, že zájem ze strany exekutorů by stejně nebyl nijak závratný, spíš naopak. Vycházím z toho, že přestože již dnes mohou exekutoři sepisovat návrhy na povolení oddlužení, jejich zapojení do této agendy je dle dostupných dat naprosto marginální.“

Jak se zvýší nápad nových věcí v oddlužení po přijetí oddlužovací novely, to bohužel nikdo neumíme odhadnout, pokračuje Strnad s tím, že shoda panuje jen na tom, že nový nápad určitě poroste. „Ministerské předpoklady dnes hovoří o desítkách procent, my na soudech však počítáme spíš s násobky dnešního nápadu, čemuž, zdá se, víc odpovídají i některé prognózy odborných institucí. Pozorujeme, že dlužníci dnes vlivem mediálních zkratek na novelu čekají, byť pro ně nová pravidla nemusí být vždycky výhodnější. A insolvenční správci se na zvýšený nárůst nápadu také připravují. Oproti justici jsou navíc mnohem operativnější. Myslím, že až do určité hranice budou schopni zvýšený nápad bez větších problémů absorbovat, a to dokonce lépe než soudy.“

Celý text je přístupný předplatitelům Legislativního monitoru.

Přihlásit se Registrovat se Více informací

Dušan Šrámek