Zažila jsem výhrůžky smrtí, popisuje bývalá homeopatka, která se stala skeptičkou

Natalie Gramsová, lékařka, která se vzděláváním přetavila z homeopatky na skeptičku, píše knihy, blogy, přednáší. Mimo jiné říká: „Věda je připravená. Věda prokázala, že homeopatie nefunguje a je schopna vysvětlit, proč nefunguje.“ Foto: Wikimedia/ Gudrun-Holde Ortner,

Fakta o homeopatii jsou zcela jasná a dostupná každému, neexistují žádné spolehlivé důkazy o tom, že homeopatie funguje, shrnuje Natalie Gramsová, německá lékařka, která působila jako homeopatka, ale stala se skeptičkou a věnuje se popularizaci medicíny postavené na důkazech. Chce, aby pacienti, kteří se rozhodují pro různé „alternativní“ diagnostické a léčebné metody, měli k dispozici dostatek kvalitních informací. Kvůli své práci ale čelí ostré kritice a zažila i výhrůžky smrtí.

 

Natalie Gramsová je jednou z výrazných postav německého i evropského skeptického hnutí. Ještě před pár lety ale stála na pomyslné druhé straně barikády. Byla aktivní a úspěšnou homeopatkou -lékařkou. Své pacienty léčila pomocí cukrových kuliček a byla přesvědčená o tom, že jim pomáhá. Rozhodla se napsat knihu podporující homeopatii jako způsob léčby, a právě tak překvapivě začala její vlastní cesta ke skeptickému hnutí. „Čím více jsem se vzdělávala, tím více jsem si uvědomovala, jak jsem se s homeopatií mýlila. Proto se z knihy nestala obrana homeopatie, ale spíše kritická analýza s cílem vysvětlit, proč si tolik lidí myslí, že jim homeopatie pomáhá,“ popisuje v podrobném rozhovoru pro portál Committee for Skeptical Inquiry, americké skeptické organizace, která se věnuje kritickému myšlení a propagaci vědy.

Z přesvědčené homeopatky se stala zrádkyně

Práce na knize zcela změnila životní plány této lékařky. „Bylo nemožné pokračovat v homeopatické léčbě pacientů se znalostmi, které jsem získala. Publikace knihy tak přišla ve stejnou dobu jako opuštění mé úspěšné soukromé homeopatické praxe. Bylo to v mnoha ohledech těžké. Tehdy jsem nevěděla, co budu dál dělat. Ale při tomto rozhodnutí jsem neměla žádnou další možnost, bylo to rozhodnutí proti ideologii, která se ukázala jako falešná, ale zároveň také jako dobrý zdroj peněz,“ vzpomíná Gramsová. Její kniha, která v originálu vyšla v roce 2015 pod názvem Homöopathie neu gedacht – Was Patienten wirklich hilft (pozn. redakce – volně přeloženo jako Homeopatie s rozmyslem – Co skutečně pomáhá pacientům) a nyní vychází v angličtině, vyvolala v Německu poprask a pozornost ji věnovala řada médií.
Na obrovský zájem, ale také záplavu reakcí nebyla Gramsová podle svých slov připravená. Už proto, že její kniha vyšla v menším nakladatelství zaměřeném na vědeckou literaturu a její prodej nebyl nijak marketingově podporován. „Myslela jsem si, že si homeopaté mé knihy možná všimnou, bude je zajímat, proč jsem se odvrátila od homeopatie a budou o ní mluvit… ale ve skutečnosti jsem od začátku byla terčem nenávisti, byla jsem pomlouvána a čelila jsem řadě útoků. Žádný dialog se nekonal. Byla jsem považována za zrádkyni. Šokovalo mě to, protože to přece byli moji lékařští kolegové,“ popisuje tehdejší situaci. To ale není všechno, kvůli své práci Gramsová čelila i výhružkám smrtí. „Policie to bere vážně. Už jsem několikrát potřebovala její pomoc. Pokud se něco stane, pak mě policie doprovází. Nikdy jsem od nich neslyšela ‚to nás nezajímá‘, právě naopak právě od policie jsem měla hodně pozitivních a povzbudivých reakcí. Za to jsem velmi vděčná,“ dodává lékařka s tím, že právě z bezpečnostních důvodů žije inkognito a nezveřejňuje adresu svého bydliště.

V roce 2016 spolu s dalšími kritiky homeopatie spustila projekt Informationsnetzwerk Homöopathie (pozn. redakce – Informační síť o homeopatii), který se zaměřuje na vzdělávání a má za cíl ovlivňovat společenské povědomí o této pseudovědecké disciplíně. To také znamená vysvětlovat, co je skutečnou podstatou homeopatie, a proč neexistují žádné spolehlivé důkazy o tom, že funguje lépe než placebo. Sama ještě jako homeopatka svým pacientům říkala, že přece nemusí nic dokazovat, protože ona i její pacienti vidí, že homeopatie funguje. A právě zde podle Gramsové leží velká bariéra, protože pochopení skutečnosti, že za pozitivním výsledkem nejsou homeopatika samotná či údajné informace nebo energetický otisk v nich, ale psychologie, je velmi náročné. „Čas a pozornost, který terapeut věnuje pacientovi, jeho vnitřní očekávání a víra, to přináší viditelné výsledky, což je dobře prozkoumáno a vysvětleno. Všechno jsou to bezpochyby cenné věci, ale nemají nic společného s žádným specifickým ‚léčebným účinkem‘ homeopatik,“ dodává.

Věda jasně vysvětluje, proč homeopatie nefunguje

Sama Gramsová ještě jako homeopatka věřila oblíbenému argumentu příznivců homeopatie, a to sice, že současná věda není zatím připravená popsat podstatu homeopatie. „Ale je to jinak. Věda je připravená. Věda prokázala, že homeopatie nefunguje. Navíc věda je schopna vysvětlit, proč homeopatie nefunguje,“ popisuje s tím, že tato skutečnost neznamená žádné spiknutí, ale pouze popis reality. A právě věda by měla být základem pro rozhodování o homeopatii jako takové, nikoliv předsudky. „Na jedné straně individuální zkušenosti (pozn. redakce – s homeopatií) nevedly k žádným spolehlivým důkazům a straně druhé neexistují žádné spolehlivé důkazy, že homeopatie funguje,“ shrnuje Gramsová.

Podle ní je proto důležité vzdělání a větší informovanost veřejnosti. Řešením není homeopatii zakázat, ale poukazovat na její nesmyslnost. To znamená, aby lidé pochopili, že homeopatika nejsou skutečnými léky (pozn. redakce – podle evropského práva mají legislativní výjimku, tedy formálně jsou považovány za léky, ačkoliv nemusí dokládat svou účinnost). Jenže tomuto pochopení brání řada „falešných indikátorů“. Například, že v zahraničí některé zdravotní pojišťovny z marketingových důvodů homeopatika hradí, byť se v tomto ohledu situace dost mění. „V mnoha evropských zemích je homeopatie odstraněna ze systému veřejného zdravotnictví, což je pozitivní vývoj. V současnosti se o tom diskutuje ve Španělsku, intenzivně se to řeší ve Francii. V Anglii to udělali, nikoliv primárně z finančních důvodů, jak je často mylně uváděno, ale protože generální ředitel NHS prohlásil, že ‚homeopatie je v nejlepším případě placebo‘ (pozn. redakce – podrobněji jsme o situaci ve Velké Británii psali zde). Vidíme, že němečtí homeopaté a homeopatická lobby jsou kvůli tomu velmi rozrušení,“ popisuje s tím, že právě Německo je zemí se silnou homeopatickou tradicí a podporuje jí tam mnoho veřejně známých osob. „Také vidíme, že se výrobci homeopatik snaží expandovat do řady zemí, kde homeopatie není tak silná, jako například do Švédska, Norska, Bulharska nebo Rumunska. Také se snaží s různými reklamními nabídkami oslovovat veřejnost, pořádají kurzy pro porodní asistentky, lékaře a lékárníky, aby se seznámili s homeopatií. Snaží se získat podporu,“ dodává.

Skeptikům nejde o zákaz homeopatie, ale kvalitní informace

Cílem skeptického hnutí a aktivit, na kterých se Gramsová sama podílí, je tak poskytování kvalitních a objektivních informací. „Lidé by neměli vnímat, že se je snažíme indoktrinovat nebo ovlivňovat informacemi způsobem ‚dělejte to přesně tak, jak říkáme my!‘. Ne, náš přístup je: ‚Tady jsou informace, podívejte se na ně a rozhodněte se.‘ Nabídnout pomoc při skutečném seberozhodování a autonomii pacienta, což je také důležitá součást osvíceného vztahu mezi pacientem a lékařem. To všechno je nezbytné pro diskusi o homeopatii. Mnoho lidí je naprosto zděšeno, když se dozví, že homeopatie je ‚prostě nic‘, protože o tom nikdy před tím neslyšeli. Často se mylně domnívají, že homeopatie je něco s bylinkami,“ popisuje lékařka.

I díky svým osobním životním zkušenostem věří, že je možné, aby se lidé od homeopatie odvrátili a „dosáhli břehů racionality“. „Samozřejmě, že velká část z toho je jen zbožné přání. Ale realisticky vzato, pokud bychom my skeptici neexistovali a každý den nebojovali za ‚pravdu‘, nikdo jiný by to neudělal,“ konstatuje Gramsová. Důležité podle ní je, aby se skeptici ke svému okolí nechovali povýšeně. „Mnoho skeptiků používá drsný tón a uráží ostatní jako ty, kteří věří kravinám. Říká jim: ‚Jste hloupí a pro společnost nebezpeční.‘ Ale většině lidí prostě fakta nejsou jasná. A pokud je urazíte, určitě je nebudou chtít znát,“ dodává s tím, že vhodnější je trpělivá a zdvořilá komunikace, která vysvětluje, ale neútočí. „Toto může zlepšit každý z nás. Ano, stáváme se sarkastickými, cynickými a slyšeli jsme stejné argumenty snad tisíckrát. Dávejte si na to pozor. Možná je někdy lepší, požádat svého přítele, aby se vyjádřil, a neudělat to jako první,“ uzavírá Natalie Gramsová.

Ludmila Hamplová