Na veřejných zakázkách musí dělat stále více lidí. Na straně nemocnic i dodavatelů

Nakupování zboží a služeb je v českých nemocnicích obtížné. Ředitelé jsou v lisu, z jedné strany je tlačí požadavky na ekonomickou prosperitu nemocnice a poskytovanou péči, z druhé strany pak potřeba prokázat, že postupují transparentně. Vyhlašovat v této atmosféře výběrová řízení není žádný med. Proto je každá výměna zkušeností vítána. Foto: Koláž ZD

Veřejné zakázky jsou téma, které spolehlivě zvedne řadě obchodních náměstků nemocnic tlak (proto jsme se jim také věnovali zde, zde či zde). Nejinak tomu bylo i na konferenci Hospital Management 2018, která se konala na přelomu loňského října a listopadu v Olomouci a jejímž partnerem byl Zdravotnický deník. Přítomní odborníci se shodli na tom, že si zadávání veřejných zakázek žádá stále více lidí, které je navíc problém sehnat. Požadavek transparentnosti tak něco stojí, vedle toho ovšem vyvstává otázka, nakolik je například při nutnosti zveřejňování smluv právě transparentnost hlavním cílem. Může se totiž stát, že je smlouva posléze zneplatněna jen proto, že byla zveřejněna ve strojově nečitelném formátu.

 

Zadávání veřejných zakázek se dnes řídí zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, který nahradil zákon 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. „Zákon není horší než ten předcházející. Mediální smršť nás ale donutila, že když se podíváte na počet soutěží, je to, jakoby přišel vítr. Předběžně jsme si na naši nemocnici spočetli soutěže nad 500 tisíc na jeden produkt. Se současným týmem jsme byli schopni udělat 200 otevřených výběrových řízení a 250 VZMR (tj. veřejná zakázka malého rozsahu, pozn. red.), zatímco podle propočtů nás čeká kolem 300 otevřených výběrových řízení a VZMR nad 500 tisíc se nám navýší zhruba na 800 – a to už se současným týmem nejde dosáhnout. Budeme proto muset nabrat spoustu lidí, kteří budou mít na starosti pouze administraci veřejných zakázek. Boj za transparentnost tedy do nemocnic přináší větší personální náklady,“ uvádí obchodní náměstek FN Olomouc Čeněk Merta.

O problematice veřejných zakázek diskutovali odborníci na konferenci Hospital Management 2018. Foto: FN Olomouc

Stejnou zkušenost s nutností personálně posilovat potvrzuje i Tomáš Gottvald, generální ředitel a předseda představenstva Nemocnic Pardubického kraje, které musely k administraci veřejných zakázek založit zvláštní oddělení, jehož stavy se mají nadále navyšovat. A podobně je tomu i v dalších zařízeních. „Máme zaměstnáno víc lidí, máme bohatší archivy, efektivita se snížila a nemocnice se naučily více mezi sebou spolupracovat – více se inspirujeme zadávacími řízeními jiných nemocnic. Do budoucna ale nejsem optimista, protože si myslím, že další kolo veřejných zakázek přijde, až se někdo naučí zacházet s registry a srovná, že kupujeme penicilin za 2,40, ale Čeněk Merta to dokázal za 2,30 – a jak je to možné. Pak čekám smršť, kdy budeme zdůvodňovat, proč se jedno či druhé zdravotnické zařízení třeba jen nevýrazně odchýlí,“ říká Michal Stiborek, v době konání konference náměstek a nyní ředitel pražského IKEM.

Nejinak je tomu i v nemocnicích, které přímo neřídí ministerstvo. „Veřejné zakázky se staly součástí každodenního života nejen obchodního oddělení, ale všech lidí, kteří se na nich podílejí – včetně lékařů a sester, kteří připravují podklady. Jako základní problém přitom vidím lidské zdroje, protože specialisty na zakázky je velmi obtížné sehnat,“ popisuje situaci ekonomický náměstek Nemocnice Tábor Miroslav Kubeš, podle kterého řádně vypracovaná zakázka obnáší obrovskou administrativu, která však na druhé straně šetří čas následně při vypořádávání dotazů.

Sehnat lidi je problematické i podle Čeňka Merty. Zaprvé jich není mnoho, zadruhé je od práce v nemocnici může řada faktorů odradit. „Když někdo jde do FN Olomouc na výběrové řízení na administrátora veřejných zakázek a po cestě si přečte Lidové noviny či MF Dnes, tak se mnozí otočí a nepřihlásí se,“ konstatuje Merta. „Do zdravotnictví se nikdo moc nežene a oblast veřejných zakázek není atraktivní,“ potvrzuje Gottvald.

Důležité není, jak a proč, ale kolik

Na druhou stranu výhod, které z veřejných zakázek plynou, vidí nemocnice minimum. „Pokud se bavíme o úsporách, které na základě veřejných zakázek vznikají, jsou téměř nulové. V lepším případě dokážeme vysoutěžit stejné ceny, jaké máme nastavené nyní, v horším případě jdeme do vyšších pořizovacích cen, obzvláště třeba ve stavebnictví,“ říká Miroslav Kubeš. „Nárůst nákladů na veřejné zakázky jde jen za účelem většího počtu vysoutěžených položek, takže se celý proces ještě dál prodraží. A vzhledem k tomu, že se tlak kontrolních orgánů na nemocnice zvyšuje, očekávám nárůst nákladů vysoký,“ přitakává Michal Stiborek s tím, že by pro zajištění provozu z hlediska formální a procesní správnosti byla ve skutečnosti potřeba jen třetina veřejných zakázek.

Přesto však tlak na počty vysoutěžených výběrových řízení dále roste tak, že to často přesahuje reálné možnosti nemocnic. „Neznám v této republice poskytovatele zdravotních služeb, který by byl schopen soutěžit všechno – ať už podle zákona, nebo podle příkazu ministra, pokud se bavíme o přímo řízených organizacích. Mediálně se odehrávají scény, která nemocnice nemá vysoutěžen objem jako ta druhá. Vím o velké nemocnici, která nemá vysoutěženo za 1,6 miliardy ročně. To neznamená, že nesoutěží, ale nedosoutěží v takovém objemu, aby to kontrolní orgány naplňovalo štěstím,“ popisuje situaci odborník na zdravotnické právo Petr Šustek z advokátní kanceláře Šustek & Co.

„Kontrolní orgány, které k nám chodí, kontrolují, kolik máme vysoutěženo. Neřeší samotnou veřejnou zakázku. Zajímá je procento osoutěžení, ne to, jakým způsobem to kdo dělá. Když budete mít stoprocentní osoutěženost, budou všichni spokojení, a je úplně jedno, co bylo výsledkem,“ potvrzuje obchodní náměstek FN Hradec Králové Michal Filip. „Je tu souboj mezi transparentností a náklady. Vyhrála transparentnost, a začíná se to odrážet na nákladovosti systému. Trochu se bojím, že po čase přijde někdo, kdo začne počítat transparentnost proti nákladům, a přijdou jiné pohledy, kde se bude říkat: tady někdo nehospodárně nakládal s veřejnými prostředky ve prospěch transparentnosti,“ dodává Petr Šustek.

Aby toho nebylo málo, komplikují situaci i některé zákonné požadavky. Podle paragrafu 220 zákona 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek „fyzická osoba vykonávající citlivou činnost podle odstavce 1 (tj. schválení zadávací dokumentace nebo zadání veřejné zakázky, jejíž předpokládaná hodnota přesáhne 300 milionů Kč) musí splňovat podmínky podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.“ Jenže podle Michala Filipa takové prověrky ředitelů nemocnic trvají dlouhou dobu a znamenají tak velkou brzdu. „Jsou ředitelé, které čeká stavba nové kliniky přes 300 milionů a už dnes se hroutí a přemýšlí, jak z toho ven, aby bezpečnostní prověrku mít nemuseli,“ popisuje Filip.

Celý současný přístup tak je podle Čeňka Merty postavený na hlavu. „Veřejné zakázky přinesou do všech organizací navýšení personálních nákladů. Když už to tak někdo chce, udělejme jako před rokem 89 cenový předpis, takže lék a obvaz bude stát ve všech nemocnicích stejně a nebudou se muset navyšovat počty lidí a ani obchodní náměstci nebudou nutní – bude to zjednodušené a rychlé. Občanům by se ale mělo říci i B: že boj za transparentnost navýší zdravotní pojištění o 2,5 procenta, protože je to důležitější než efektivně nakupovat do nemocnic,“ pozastavuje se nad paradoxním přístupem Merta.

Zvýšené personální náklady přitom veřejné zakázky neznamenají jen pro nemocnice. „Se stejným problémem se potýkáme v distribuci. Zpracovat zakázky není jednoduché a počet lidí budeme muset navýšit, protože nejsme schopni všechno zpracovat – požadavků je čím dál víc. Je to jedna z administrativních překážek, které nám práci a byznys ztěžují,“ říká Jan Rohrbacher z Alliance Healthcare. „Administrativa narostla enormně. Jsou to samé papíry a náklady jsou velké. Už to není o dodávkách léků a obchodování, je to jen byrokracie,“ stěžuje si také Petr Hudec z lékárenského velkoobchodu Phoenix.

Formální požadavky jsou důležitější než samotné zveřejnění

Jednoduchá ale není ani situace související s výsledky výběrových řízení, respektive s uzavřenými smlouvami, které je nutno zveřejňovat v registru smluv. Petr Šustek přitom poukazuje na jednu kontrolu, která potrestala subjekt, který své smlouvy dle zákona zveřejňoval, ovšem ne ve strojově čitelné podobě (dokumenty typicky byly naskenovány ve strojově nečitelném pdf formátu). Závěrem kontroly bylo, že za uveřejněnou se považuje smlouva v otevřeném, strojově čitelném formátu spolu s příslušnými metadaty. Pokud je zveřejněna v nesprávném formátu, není na základě zákona o registru smluv považována za uveřejněnou v registru se všemi negativními dopady z toho plynoucími. U těchto smluv tak podle kontrolní zprávy došlo k plnění bez právního titulu a k porušení rozpočtové kázně.

„Co je cílem zákona? Když vezmu formální požadavky na uveřejňování, tak tu už nejde o to, aby byly smlouvy veřejně kontrolovatelné a my se do nich mohli podívat. Účelem je, abychom si mohli kusy textu vytrhávat a zpracovávat k nějakému účelu, který může být více či méně bohulibý. Původní záměr zákona byl, aby se to netajilo, jenže forma je nastavena úplně jinak – a tak je také vykládána,“ konstatuje právník Karel Hlaváček z advokátní kanceláře Šustek & Co.

Důsledky následného zneplatňování smluv jsou těžko domyslitelné. „Co znamená, když je smlouva neplatná od samého začátku? Strany si mají vrátit plnění – ten, kdo mi něco dodal, mi má vrátit peníze a já jemu to, co mi dal. A co pacient? Lék snědl, pravděpodobně z těla vyloučil a neumím si představit, že se vrátí. Nebo pokud má voperovanou chlopeň, asi mu ji nikdo nevezme. Vrácení plnění si tedy neumím představit. Navíc je tam bezdůvodné obohacení – ale koho? Pokud je škoda konstatovaná v řádu desítek či stovek milionů korun, má za přímo řízenou organizaci odpovědnost ministerstvo zdravotnictví. Neumím si představit konsekvenci následných kroků, protože teoreticky vznikla hypotetická škoda, ale kdo ji utrpěl?“ ptá se Michal Stiborek.

Podle Šustka má zneplatnění smluv pro zadavatele jediné řešení – okamžitě obejít všechny dodavatele a dohodnout se s nimi na vypořádání závazků, kdy si strany vysvětlí, že někdo dodávky plnil a někdo za to zaplatil, přičemž předané hodnoty respektují předaný objem dodávky. „Dohoda o takovém vypořádání spor ve smyslu toho, že někdo plnil bez právního důvodu, vyvrátí. Nicméně tak nevyvrátím to, že formálně jde o porušení rozpočtové kázně,“ konstatuje Šustek. Pokuty přitom mohly dosahovat i stovek tisíc, na ministerstvu financí by ale měla vznikat metodika, která ve finále pokuty sníží. Snad tedy alespoň v tomto ohledu nebudou nemocnice pod takovým tlakem.

Michaela Koubová