Jan Klusáček: Deset klíčových inovací ve zdravotní péči a jejich dopad na Česko

     

    Get Adobe Flash player

    Americké Deloitte Center for Health Solutions (interní think-tank jedné z firem Velké čtyřky) nedávno publikovalo analýzu, v níž sestavilo žebříček deseti klíčových inovací, které mají potenciál zásadním způsobem změnit poskytování zdravotní péče. Tento žebříček je samozřejmě zaměřen primárně na zdravotnictví ve Spojených státech. Protože ale špičková zdravotní péče je jen jedna, a proto i americké trendy mají tendenci přicházet se zpožděním maximálně několika let do Evropy, je zajímavé se s vybranými inovacemi seznámit a zamyslet, jak moc se daří je implementovat a rozvíjet i v České republice.  

    Klíčové inovace dle zmíněného žebříčku:

    1. Genetické sekvenování nové generace – aplikace „čtení DNA“ k identifikaci skupin obyvatel se zvýšením rizikem určitého onemocnění nebo k cílenému nastavení terapie optimálnímu pro konkrétního pacienty.
    2. Zdravotnické prostředky vytištěné na 3D tiskárnách – levné, rychle dostupné a přitom individualizované dle fyziologických potřeb každého pacienta.
    3. Imunoterapie – nové cesty léčby s potenciálem podstatného snížení mortality pacientů s rakovinou, bez vedlejších účinků a souvisejících nákladů na zdravotní péči.
    4. Umělá inteligence – schopnost počítačů myslet a plnit úkoly, pro které je doposud potřeba lidského mozku, a to s vyšší rychlostí, přesností a nižšími náklady.
    5. Diagnostika v místě poskytování péče – bezpečnější, pohodlnější a dostupnější způsoby diagnostiky umožňující rychlý přístup k výsledkům přímo v ambulanci lékaře.
    6. Virtuální realita – simulované prostředí umožňující průlom ve vzdělávání zdravotnických pracovníků i edukaci pacientů a jejich blízkých.
    7. Využití sociálních médií ke zkvalitnění klientské zkušenosti pacienta – analýza dat ze sociálních médií a dalších on-line zdrojů.
    8. Biosensory a trackery – sensory integrované v oblečení, běžném prostředí i v nositelné elektronice (wearables), které umožní lepší monitorování životního stylu i zdravotního stavu
    9. Přístupná péče – ambulantní péče dostupná komfortně v nákupních centrech a jiných místech, kam pacienti běžně přicházejí v době, kdy se jim to hodí
    10. Telemedicína – pohodlná cesta pro pacienty, jak zlepšit péči o sebe a zároveň cesta k redukci návštěv ambulancí i pohotovostí

    V tomto prvním textu okomentuji prvních pět z nich, zbývající pak v dalším článku.

    Lékařská genetika je v České republice na slušné úrovni, vyučuje se jako samostatný obor na univerzitách a máme zavedeno i nelékařské zdravotnické povolání bioanalytika. S genetickým vyšetřením se setkávají ženy v těhotenství i pacienti v onkologických centrech. Oproti jiným zemím ovšem pokulháváme ve využití genetiky jako nástroje prevence. Genetická vyšetření jsou samozřejmě nákladná a jejich plošné nasazení jako součást hrazených screeningů (podobně jako jsou hrazeny vyšetření na rakovinu prsu či tlustého střeva) by krátkodobě jistě zvýšilo náklady zdravotních pojišťoven. V dlouhodobém horizontu a při započítání veškerých (tj. nejen zdravotních) nákladů spojených s propuknutím či pozdní diagnostikou vážných (zejm. onkologických) onemocnění by se však kvalitní prevence měla vyplatit. Současné ministerstvo zdravotnictví ovšem na prevence zapomíná (a ne, protikuřácký zákon to opravdu nevytrhne). Moderní metody oslovování veřejnosti nebo dostupné preventivní programy, na nic z toho nejde ani koruna. A bez určitého tlaku státu to v tomto případě asi nepůjde.

    I když je Česká republika zásluhou mimo jiné Josefa Průši a jeho firmy Prusa Research jednou z velmocí 3D tisku, ve zdravotnictví to prakticky není vidět. Přitom zdravotnické aplikace 3D tisku jsou světově dobře známé a přispívají nejen ke snížení nákladů (a tedy zvýšení dostupnosti) zejména u komplikovaných zdravotnických prostředků, ale také k lepší úrovni jejich individualizace. Například myoelektrická protéza ruky vyrobená z velké části z dílů vytištěných na 3D tiskárně je nejen podstatně levnější než obdobný výrobek z továrny, ale zároveň umožňuje průběžné upgrady s tím, jak se vyvíjí potřeby uživatele. To je zvláště důležité u dětí, které rychle rostou, ale kde současně pořizování nové tovární protézy za stovky tisíc každý druhý rok, není ekonomicky dostupné. Zdravotní pojišťovny ovšem s takovými zdravotnickými prostředky nepočítají, neboť si je neumí zařadit do „správného chlívečku“ v Číselníku VZP. Bez legislativní i exekutivní aktivity na straně ministerstva zdravotnictví se opět kupředu nepohneme.

    O imunoterapii zejména v onkologii už Zdravotnický deník v minulosti psal (např. zde, o problémech s imunoterapií také zde a prof. Žaloudík glosoval zde). Jistě nepůjde o zázračný univerzální lék, ale u konkrétních diagnóz může jít o zásadní zlom. Jenže taková terapie je velmi nákladná, vývoj léku stojí miliardy a farmaceutické firmy samozřejmě potřebují tyto náklady dostat (v době patentové ochrany) zpět. To nás ovšem přivádí k širšímu problému: mají mít všichni hrazené všechno včetně paralenu na chřipku i za cenu, že moderní nákladné způsoby léčby u nás prostě dostupné nebudou? Anebo je hlavním účelem existence veřejného zdravotního pojištění, aby se občané dostali k nejefektivnější, ač třebas extrémně nákladné léčbě, pokud je postihne vážná nemoc, zatímco u té banální po nich můžeme chtít, aby si pár desetikorun zaplatili? Zatím vítězí na celé čáře názor první, který socialistická vláda přetavila do zrušení regulačních poplatků a boji proti růstu výdajů na centrovou péči. Nejbližší příležitost říci, že s tímto trendem nesouhlasí, budou mít občané při říjnových sněmovních volbách.

    Využívání umělé inteligence ve zdravotnictví je u nás, řečeno s Cimrmanem, maximálně předmětem vášnivých debat v anarchistických kroužcích. Přitom potřebné nástroje jsou již běžně komerčně dostupné (loni o nich psal mj. časopis Fortune) a zásadním způsobem transformují způsob poskytování zdravotní péče ve špičkových amerických nemocnicích. Náklady na jejich zavedení samozřejmě nejsou zanedbatelné, ale pokud spoří čas přetíženým lékařům i sestrám, či upozorněním na problém zachraňují životy (např. v onkologii), rychle se vrátí. České ministerstvo v tom ovšem vidí potenciálně průšvihovou velkou veřejnou zakázku na IT, která se bude špatně soutěžit a nejspíš ji 2x zruší ÚOHS. To raději nechá tuto příležitost nevyužitou a nedostatek sester se pokusí vyřešit nesystémovým zkrácením jejich vzdělání.

    Diagnostika v místě poskytování péče je napohled krokem zpět. Laboratorní služby se koncentrují, a i řada nemocnic méně obvyklá vyšetření outsourcuje soukromým poskytovatelům, kteří tak dosahují značných úspor z rozsahu. Různé firmy však hledají jednoduché testy, které by pomohly třeba i praktickým lékařům s rychlou diagnostikou podobně, jako dnes rutinně užívané CRP testy. Velkou ránu tomuto segmentu zasadil skandál kolem společnosti Theranos, která slibovala rychlé a levné testy řady ukazatelů z krve (v době největšího úspěchu byla dokonce samoobslužná testovací zařízení umístěna i v síti lékáren Walgreens). Nakonec se ukázalo, že některé výsledky těchto testů byly nepřesné, zmanipulované a v konečném důsledku i nebezpečné (o kauze informoval také Zdravotnický deník). Pokud měl ale Theranos na vrcholu tržní ohodnocení 9 mld. USD, nepochybně přijde spíše dříve nežli později někdo jiný s lepší technologií a přísnějším dodržováním všech souvisejících regulací. V ČR nám zatím nezbývá než sledovat vývoj z povzdálí. I když zařazení tohoto směru výzkumu do činnosti některého z center excelence Akademie věd by mohlo být zajímavé…

    Jan Klusáček

    Sdílejte
    Předchozí článekV zajetí voleb
    Další článekUniverzitní nemocnice – jak na to?
    Jan Klusáček
    Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Pracoval jako poradce ministra, ředitel kabinetu a ředitel odboru legislativy Ministerstva zdravotnictví. V současnosti je poradcem předsedy ODS Petra Fialy.