Marek Zeman: (Ne) Buďme v klidu – nic překvapujícího se přeci neděje!

    V posledních dnech jsme svědky rostoucích sporů uvnitř vládní koalice nad zdravotnickými tématy. Nejedná se jen o tzv.“protikuřácký zákon“, ale i o každoroční „evergreen“ tedy diskuzi nad tím, kolik se má zdravotníkům přidat, či spíše kolik poslat ze státního rozpočtu navíc do systému veřejného zdravotního pojištění cestou státních pojištěnců.

     

    Po „drobné“ kolizi s neschválením zákona dále omezujícího kouření v restauracích se politici rychle shodli na tom, že přece je ve veřejném zájmu (a průzkumy veřejného mínění to dokazují) s určitými zmírněními zákon znovu poslat do sněmovny, kde velmi pravděpodobně bude brzy schválen. Přeci nebudeme vypadat jako děti, které se na tak očividně jednoduché věci nedovedou dohodnout. Člověk by pomalu věřil, že jde o stěžejní zákon, který opravdu zachrání tisíce životů! Tím nechci nijak zpochybňovat právo nás nekuřáků jíst, odpočívat nebo pracovat v nezakouřeném prostředí. Mimochodem v této souvislosti mě napadá, proč stejně rychle a usilovně neřešíme výstavbu  našich dálnic, kde existuje úměra v počtu smrtelných nehod mezi jízdou po dálnici a běžné silnici. Čím více dálniční sítě, tím je jízda bezpečnější.

    S řešením problémů českého zdravotnictví je to jiné. Nikomu se příliš nechce kousnout do kyselého jablka a přiznat nám občanům, že to takto zcela bez řízení péče a ještě s omezenými prostředky nejde. Jeden říká pouze „peněz je málo, státe pošli další“, jako by přísun financí bez dalších opatření byl samospasitelný, druhý poukazuje na všudypřítomné plýtvání a celkovou „neprůhlednost“ systému, které sice jsou přítomny, ale stejně jako všude jinde. Faktem zůstává, že takřka nikdo dlouhodobě žádné systémové změny směřující ke zvýšení efektivity v poskytování zdravotní péče nenavrhuje ani neprosazuje. A to i přes doporučení evropské komise a přes neustále rostoucí vnitřní dluh českého zdravotnictví. A zde se právě projevuje ta jeho neefektivita.

    Slova o tom, jak je naše zdravotnictví efektivní, když za málo peněz dělá hodně muziky, neobstojí. Ono totiž spotřebovává sebe samo, zevnitř. Kupříkladu platy zdravotníků – ty jsou relativně nízké! Nebo většina budov – chátrá, padá nám na hlavu! Nebo počínající nedostatek peněz na nákladnou  centrovou léčbu (onkologické a další léky), moderní technologie, atd. A vše se jen rok od roku zhoršuje! A proč k tomu dochází? Prostě proto, že NIKDO poskytování zdravotní péče – tedy prostou korekci spotřeby prostředků veřejného zdravotního pojištění – neřídí. Nikdo neříká toto je nutné, toto je ještě možné a toto již ne. My zdravotníci to pacientům příliš neříkáme. Jsme rádi, když k nám chodí. My pacienti jsme zase rádi, když je o nás co nejlépe a pokud možno bezplatně postaráno. A kdo by nebyl? A zdravotní pojišťovny to také nedělají. Nebo minimálně, jen přes „limity“ dané úhradovou vyhláškou. Jenže dále to takto nemůže pokračovat.

    Přeci především politici by měli vědět, že bez systémových změn v českém zdravotnictví to již nepůjde. To není spor mezi levicovým a pravicovým vnímáním světa, to je odmítání ekonomické reality! Je třeba přestat se bát věci pojmenovat, ale pokusit se je řešit. Jistě, je před volbami, ale to je skoro pořád. Nebuďme v klidu, nikdo to za nás nevyřeší!

    MUDr. Marek Zeman, MBA.

    Sdílejte
    Předchozí článekProč lékaři věří šarlatánství? Protože hloupnou…
    Další článekSlovenské priority během evropského předsednictví
    Marek Zeman
    MUDr. Marek Zeman, MBA, lékař-internista. Od roku 2007 do března 2015 ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Předtím zde působil i jako náměstek pro léčebně-preventivní péči. V prosinci 2015 založil se skupinou přátel spolek Za zdraví, z.s., který se zabývá návrhy systémových změn v oblasti zdravotnictví směřujících k dlouhodobé udržitelnosti vysoké kvality a dostupnosti zdravotní péče v ČR (www.za-zdravi.cz). Osm let byl zastupitelem městské části Praha 3 za ODS, v období 2002 - 2006 zástupcem starosty. Ve volném čase se věnuje četbě, lyžování, vážné hudbě a historii.