Marek Zeman: Opravdu potřebujeme Zákon o veřejné neziskové zdravotnické organizaci?

    Po skončení televizní debaty nad problematikou zdravotnictví, která se v prosinci mimo jiné zabývala opakovanými pokusy ministerstva zdravotnictví „protlačit“ do legislativního procesu Zákon o veřejné neziskové zdravotnické organizaci, jsem si musel položit otázku, proč se tolik úsilí věnuje něčemu, co snad ani za to nestojí, neboť opakovaně naráží na více záporů se zákonem než kladů.

     

    Pro objasnění čtenářů, kteří tomuto návrhu dosud nevěnovali pozornost, upřesňuji, že jde o právní ukotvení nové zákonné normy – vzniku tzv. lůžkového neziskového zdravotnického zařízení, které bude mít výhodu jistého smluvního vztahu se zdravotními pojišťovnami, zřejmě s cílem postupně vytlačit nebo alespoň omezit vliv soukromého sektoru v oblasti lůžkových zařízení. V tomto návrhu se sice privátní forma vlastnictví nemocnic přímo nijak nezakazuje, dokonce se ani neomezuje, aby soukromé zařízení mohlo být oním „neziskovým lůžkovým zařízením“. Avšak na základě návrhu, že tyto neziskovky budou vybírány prostřednictvím komisí (a poslední slovo bude mít ministerstvo zdravotnictví), tedy někdo uspěje a jiný ne (komentář k možnému výběru ponechán stranou), a dále a především proto, že vlastník nebude nikdy moci čerpat z nemocnice případný zisk a to i když nemalé prostředky do „své“ nemocnice vložil, lze předpokládat, že tento zákon stávající i budoucí soukromé vlastníky nemocnic od této právní formy nemocnic odradí, ovšem za cenu nejistoty ve smluvním vztahu se zdravotními pojišťovnami. Jinými slovy, jde o návrh, kdy se zavádí nerovnost v přístupu ke smluvnímu vztahu se zdravotními pojišťovnami v oblasti lůžkové péče a to mezi subjekty působícími v systému veřejného zdravotního pojištění (přičemž ani jiné než veřejné u nás není). Lze se tedy domnívat, že jde o zjevnou diskriminaci jednoho typu vlastníků před jinými, což může být i v rozporu s ústavním pořádkem ČR.

    V oné diskuzi zaznívala řada pozoruhodných názorů, například, že soukromý sektor se chová k pacientům nevstřícně, což musí urážet ty tisíce soukromých lékařů v ambulancích i nemocnicích, nebo že cílem takového neziskového zařízení je poskytovat i ztrátové obory, které jinak nechce nikdo jiný zajišťovat, jako kdyby na tom bylo něco divného. Není spíše správnější hledat cesty, aby i tyto obory nebyly primárně ztrátové? Vždyť kdo tuto ztrátu nakonec zaplatí „neziskovému“ subjektu? My všichni!

    A proč to všechno? Co má být cílem takovéhoto zákona? Zřejmě jde především o populistické tvrzení, že zdravotnictví nesmí sloužit k byznysu, k tvorbě zisku a podobně. Tento neustále opakovaný názor jako by se již stával nedílnou součástí naší mysli, jako bychom tomu již uvěřili. Přitom tento postoj je třeba odmítnout. Za prvé poctivý obchod  (byznys) s tvorbou zisku, který je následně zdaněn, je požehnáním pro celou společnost. Z čeho by jinak stát své náklady včetně plateb na veřejné zdravotní pojištění hradil? Vždyť celá ekonomika je postavena na byznysu soukromém i veřejném. Za druhé ve zdravotnictví byznys vždy byl, jednak ten veřejně viditelný- farmabyznys, obchod s lékařskými přístroji a vybavením, řada přímo placených zákroků atd. Jednak ten skrytý, utajený ….. a  odsouzeníhodný. Proč by nemohl férový byznys fungovat i v oblasti lůžkové péče? Je na tom něco špatného? Proč by jej nemohly provozovat i veřejně vlastněná zdravotnická zařízení?  Na řadě krajů již s většími nebo menšími úspěchy fungují nemocnice jako akciové společnosti. Rozšiřme tuto „osvědčenou“ formu vlastnictví i na další nemocnice, která dosud vlastní stát ve formě příspěvkových organizací. Obavy z rozprodeje velkých nemocnic (vesměs fakultních) můžeme významně omezit tím, že 100% vlastníkem takovéto obchodní společnosti bude stát – ČR. A v zákonu o „Univerzitních nemocnicích“, který již byl v přípravě, může být uvedeno, že  příslušná univerzita má jednak významné zastoupení v dozorčí  radě univerzitní nemocnice a jednak vlastní například jednu akcii s „blokačním právem“ k nakládáním  s dalšími  99%  akcií.  Jistě tradičně existující formy obchodních společností, dané obchodním zákoníkem, jsou právně i ekonomicky transparentnější než nově hledané a obtížně spravovatelné formy neziskových organizací. A že stávající forma příspěvkových organizací se již přežila? To je jistě pravda. Nahraďme ji něčím osvědčeným! Nebojme se akciovek, na krajích fungují a jde to.  Z hlediska nás lékařů i pacientů je medicína jen dobrá nebo špatná, bez ohledu na to, kdo ji poskytuje. Jestli jde o státní nemocnici, soukromý špitál nebo neziskové zdravotnické zařízení. Všichni by ale měli mít „rovné“ podmínky. To je pro celou naši společnost nezbytné.

    MUDr. Marek Zeman, MBA

    Sdílejte
    Předchozí článekZměna zákona o vzdělávání nic neřeší
    Další článekČeské zdravotnictví potřebuje nominální pojistné, nikoliv komerční připojištění
    Marek Zeman
    MUDr. Marek Zeman, MBA, lékař-internista. Od roku 2007 do března 2015 ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Předtím zde působil i jako náměstek pro léčebně-preventivní péči. V prosinci 2015 založil se skupinou přátel spolek Za zdraví, z.s., který se zabývá návrhy systémových změn v oblasti zdravotnictví směřujících k dlouhodobé udržitelnosti vysoké kvality a dostupnosti zdravotní péče v ČR (www.za-zdravi.cz). Osm let byl zastupitelem městské části Praha 3 za ODS, v období 2002 - 2006 zástupcem starosty. Ve volném čase se věnuje četbě, lyžování, vážné hudbě a historii.