Ministerstvo poslalo do vlády novelu zákona o soudech a soudcích, přísedící zůstanou zachováni

Ministerstvo spravedlnosti dokončilo vypořádání připomínek k novele zákona o soudech a soudcích a zákon poslalo do vlády. Oproti původnímu návrhu ustoupilo z plošného rušení laických přísedících u soudů, změna nastala i u soudních funkcionářů a podmínek pro vstup do justice. „Na závěr je zapotřebí upozornit na nepřehlédnutelně nízkou legislativně technickou a jazykovou úroveň návrhu,“ kritizoval v připomínkách návrh například Nejvyšší správní soud.

Ministerstvo ještě pod vedením Jana Kněžínka plánovalo zrušit plošně laické přísedící u soudů. V rámci připomínkového řízení se proti tomu ovšem postavilo několik institucí, včetně Nejvyššího soudu. Výsledkem je kompromis, kdy přísedící zůstanou zachováni u pracovně právních sporů a v trestních věcech u zvlášť závažných trestných činů s výjimkou těch hospodářských. „Velká diskuze se uskutečnila v souvislosti s novelou zákona o soudech a soudcích kolem přísedících. Zastávám názor, že by tento laický prvek měl být zachován. V původním záměru se totiž objevily teze, že by tento institut měl být zrušen. Nakonec jsme se ale domluvili na kompromisu, přísedící zůstanou zachováni u těžkých zločinů a pracovně právních sporů,“ uvedla k finální verzi návrhu ministryně spravedlnosti Marie Benešová.

Stojí za zmínku, že plošné zrušení laických přísedících velice podporovalo Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ), které institut laických přísedících označilo za „relikt minulosti“, zdržující jen od hladkého výkonu spravedlnosti. „Důvodem pro to, aby o všech trestných činech uvedených v hlavě V a VI zvláštní části trestního zákoníku rozhodoval pouze samosoudce (nejde-li o společné řízení o dalších trestných činech, k jejichž rozhodování je příslušný senát), je vysoká odborná náročnost projednávaných otázek, o nichž laik mnohdy nemůže kvalifikovaně rozhodnout, a to ani v otázkách skutkových, ani právních, nejde-li zrovna o laika s ekonomickým či právním vzděláním. Pokud jsou dodržována v soudní praxi pravidla o zákonném soudci, která se mají podle rozhodnutí Ústavního soudu vztahovat i na přísedící, jež tak mají být předem jasně určeni rozvrhem práce, nesmí si stejně předseda senátu vybrat vhodného přísedícího pro danou konkrétní kauzu. V takovém případě ztrácí senátní rozhodování v případech závažné hospodářské a majetkové kriminality význam, neboť jde velmi často o přísedící bez jakýchkoliv odborných znalostí, kteří jsou pak zcela pod vlivem předsedy senátu a ve skutečnosti vůbec nerozhodují,“ popisuje se v důvodové zprávě k návrhu.

Další změnu přineslo připomínkové řízení v otázce možnosti soudních funkcionářů vykonávat stejnou funkci u jiného soudu stejného stupně. Původní návrh takovou možnost zapovídal, nyní se navrhuje, aby „létající předsedové“ byli umožněni bez omezení u okresních soudů, v případě vrchních a krajských soudů pak s přestávkou v podobě 5ti let. Takové omezení pro „létající předsedy“ navrhoval ve svých připomínkách Nejvyšší správní soud, varující před vytvořením kasty soudních bafuňářů, kteří ztratili kontakt s realitou výkonu soudcovského povolání. V případě místopředsedů těchto soudů se pak počítá s tím, že by nemohli mandát opakovat u téhož soudu dvě po sobě jdoucí funkční období.

Jakkoliv návrh výslovně nezapovídá model „Putin“, kdy si předseda soudu prohodí funkci se svým místopředsedou (což bylo v připomínkovém řízení terčem kritiky například ze strany NSS), v důvodové zprávě je vůči němu vysloven odpor: „Není vyloučen postup z funkce místopředsedy do pozice předsedy soudu. Jmenování do funkce místopředsedy a následně předsedy soudu může být přínosné a je příkladem kariérního postupu. Zákon výslovně nezakazuje opačný případ, kdy by předseda soudu zastával následně funkci místopředsedy, ačkoli by se takové případy neměly vyskytovat. Takový postup může vyvolat dojem prodloužení mandátu předsedy o dalších 7 let, a to zejména kdyby došlo pouze k „prohození“ funkcí předsedy a místopředsedy u stejných osob.“

Do zákona se nově výslovně uvádí složení výběrové komise pro výběr soudních funkcionářů s tím, že většinu mají vždy zástupci soudců. Členem komise je vedle dvou zástupců ministerstva také končící předseda či jeho zástupce.

Oproti původnímu návrhu neobsahuje konečná podoba možnost „bočního vstupu“ do justice pro státní úředníky s více jak 15ti letou praxí.

V legislativním monitoru Media Network najdete další informace i kompletní znění novely včetně vyhlášek.

Celý text je přístupný předplatitelům Legislativního monitoru.

Přihlásit se Registrovat se Více informací

Petr Dimun