Hlavním faktorem současného českého úspěchu v boji s koronavirem je podle šéfa ÚZIS Ladislava Duška včasné zavedení preventivních opatření. Foto: Pixabay

Další dobré zprávy. Aktuální prognóza snižuje čísla, na konci dubna by mělo být 10 600 nakažených

Když před týdnem odborníci z Ústavu zdravotnických informací a statistiky představovali aktuální čísla dokumentující vývoj koronavirové epidemie, přinesli dobré zprávy a zmírnili prognózy pro další týdny. V tuto chvíli se ukazuje, že skutečnost byla ještě lepší, než uváděla předběžná čísla, a výhled do budoucna by tak měl být ještě příznivější. Prognóza vycházející z nejnovějších údajů totiž říká, že na konci tohoto měsíce bychom v Česku měli kumulativně mít kolem 10 600 potvrzených případů covid-19 s tím, že i podíl seniorů se daří držet na poměrně nízké úrovni. Díky tomu se pomalu budeme moci těšit na to, že se v brzké době začnou postupně rušit restriktivní opatření.

 

„Česká republika zatím zabránila tomu nejhoršímu. Podařilo se zastavit nekontrolované šíření nemoci covid-19 a můžeme se tedy připravovat na postupný a kontrolovaný návrat k normálnímu životu. Nestojíme v situaci, jako je Itálie, Španělsko, Spojené státy, Velká Británie a další země, kde sledujeme obrovský nápor na nemocnice. To není případ České republiky, situace se vyvíjí velmi dobře a dává nám naději, že v následujících týdnech budeme schopni Českou republiku vrátit k normálnímu životu,“ konstatuje ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Ředitel ÚZIS Ladislav Dušek k tomu dodává, že by návrat k normálnímu životu měl být pozvolný a neměli bychom dělat skokové změny, aby se nespustila lavina nových případů. Na plánu návratu k normálnímu životu nyní pracuje tým odborníků v čele s epidemiologem Rostislavem Maďarem. Jak ovšem připomíná profesor Dušek, virus populací nějakým způsobem každopádně projde.

„Tomu se nedá zabránit, je to příroda. Nemůžeme zůstat jako bílý flek uprostřed mapy Evropy a tvářit se, že sem nikdy nikoho nepustíme a nikdy nikdo nikam nepojede. Je to nevyhnutelný přírodní jev a je jedno, jaký na to má kdo marketingový, politický nebo ideologický názor. Teď je potřeba využít úžasné situace, která je mezinárodně dost unikátní, a řídit další vývoj tak, aby nám to nikde neujelo – chránit zranitelné obyvatele,“ vysvětluje profesor Dušek. „Hlavní riziko rozvolňování není v konceptu jako takovém, ale v tom, ale že dojde k nákaze pacientů, kteří budou těžce stonat a systém to neunese. Proto by se u speciálních rizikových skupin mělo rozvolňování dělat velmi pomalu a opatrně, a naopak u skupin, kde riziko onemocnění s těžkým průběhem je malé či nulové, je koncept třeba podpořit,“ připomíná předseda České společnosti anesteziologie resuscitace a intenzivní medicíny Vladimír Černý.

Ministr Vojtěch každopádně poukazuje na to, že ačkoliv se počet provedených testů zvedá – v úterý bylo otestováno 7400 vzorků -, procento pozitivních klesá (v úterý šlo o necelé dvě stovky pacientů, tedy 2,6 procenta). Zároveň klesá také podíl pozitivních záchytů z celkového počtu provedených testů. Zatímco v první fázi epidemie podíl rostl, následně se stabilizoval a od konce března klesá na současnou hodnotu 5,1 procenta. Co se pak týče počtu unikátně testovaných lidí, je číslo o něco málo vyšší – pohybuje se kolem šesti procent, nicméně vykazuje podobně klesající trend. Pro srovnání: v Británii je procento záchytů z celkového počtu provedených testů na 23 procentech, v Itálii je to 18 procent a v Rakousku přes deset procent, pokud bychom se pak podívali na druhý konec spektra, na Tchaj-wanu jde o necelé procento, v Jižní Koreji 2,2 procenta a třeba ve Slovinsku 3,5 procenta.

Podstatné ovšem je, že se u nás daří uchránit zranitelnou populaci a nákaza se nekontrolovaně nešíří. Je pravda, že podíl seniorních lidí v celkovém počtu nakažených narůstá, ne ovšem nijak raketově. Zatímco před dvěma týdny bylo mezi diagnostikovanými 17 procent lidí v seniorním věku a minulý týden 21 procent, nyní jde o necelých 24 procent (nad 75 let je zhruba devíti procentům). Pravdou ovšem také je, že tato populace je častěji testována, v posledních dnech se testy hodně provádějí i v domovech pro seniory. Nákaza se přitom zatím dostala do 34 z celkem asi 1900 pobytových zařízení. Že jsme stále velmi daleko nepříznivému scénáři, ukazuje to, že v Itálii či ve Španělsku je nad 60 let celé polovině nakažených.

Že je situace poměrně příznivá, dokládá i mortalita, která je v mezinárodním srovnání nízká. „Faktem je, že lidé umírali a budou umírat. Naprostá většina doposud zemřelých osob je ve velmi seniorním věku, 80+. Skutečnou mortalitu covid-19 také musíme hodnotit s odstupem a teprve čas ukáže, u kolika úmrtí se covid-19 podílel jako primární příčina na úmrtí jako takovém. Zatím se z českých dat vůbec nejeví, že by nemoc nekontrolovaně zasáhla mladší skupiny obyvatel, které mají velkou life expectancy,“ upozorňuje Ladislav Dušek.

Důležité také je, co vlastně ona v současnosti reportovaná stovka úmrtí pacientů s covid-19 vypovídá. „Naprosto zásadní z hlediska vnímání čísla, kdo zemřel, je to, že podstatná část pacientů, kteří zemřou, zemřou s covid, ale ne na covid,“ dodává Vladimír Černý.

Čísla také ukazují, že nerostou počty lidí, kteří skončí v nemocnici – denní počty hospitalizovaných kvůli covid-19 zůstávají vesměs stejné. Z nově diagnostikovaných tak potřebuje hospitalizaci kolem 10 až 15 procent, z hospitalizovaných pacientů pak zhruba čtvrtina potřebuje vysoce intenzivní péči. Naopak 30 procent lidí už je z nemocnic propuštěno.

V současnosti se také daří bez problémů udržovat fungování nemocnic, kde nedošlo k žádnému zhoršení kvality péče. Zároveň mají zařízení dostatečnou rezervu pro případ, že by došlo k neočekávanému vývoji a nárůstu počtu pacientů s covid-19. „Systém v současnosti zvládá počty pacientů vyžadujících intenzivní péči, ať už jsou covid plus nebo covid minus. Kvalita péče je stejná, jako když jsme tu neměli pandemii covid, a kapacita systému intenzivní péče má zatím velkou rezervu, takže je nyní čerpána ani ne z poloviny existující kapacity. Stávající vývoj se přitom chová očekávaně, takže víme, s čím můžeme v následujících dnech a týdnech počítat,“ podtrhuje Vladimír Černý, který připomíná, že české nemocnice jsou připraveny i na černý, „italský“ scénář.

Protože ale na druhou stranu praxe zatím poukazuje na opak, zadal ministr Vojtěch týmu odborníků v čele právě s profesorem Černým úkol připravit plán uvolňování nemocnic do běžného provozu, i když kapacity v rámci národního dispečinku intenzivní péče zůstanou vyčleněny. Plán by měl být připravený během týdne.

V současnosti je v nemocnicích 403 covid pozitivních pacientů, z nichž 89, tedy 22 procent, je na ARO nebo JIP (64 jich je na umělé plicní ventilaci a dva na ECMO). Z aktuálně hospitalizovaných pacientů bylo 53 procent hospitalizováno v posledním týdnu a dalších 35 procent před jedním až dvěma týdny. Většina lidí v nemocnici je vyššího věku – dominují pacienti nad 60 let. Celkem 218 pacientů pak už bylo z nemocnice puštěno do domácí péče.

Aby systém fungoval hladce a okamžitě reagoval na případnou změnu situace, byl zřízen národní dispečink. Jeho zkušební verze funguje od neděle a v tuto chvíli se do něj vkládají data z nemocnic ohledně techniky, personálu i počtu lůžek. Díky tomu budeme znát kapacity na úrovni konkrétní nemocnice, krajů i celé ČR. Součástí je také systém krajských koordinátorů, kteří získají exekutivní pravomoci v tom smyslu, že budoumoci určit, kde pacient bude ležet, pokud se zařízení nedomluví.

Jaký je aktuální výhled? Minulý týden predikce hovořily o tom, že reprodukční číslo, tedy to, kolik jeden infikovaný nakazí průměrně dalších osob, po 16. březnu, kdy došlo k omezení volného pohybu osob, kleslo na 1,1 s tím, že interval spolehlivosti je 0,87 až 1,33. Ukázalo se přitom, že vývoj se ve skutečnosti pohyboval ve spodní části intervalu – a to navzdory tomu, že počet testů rostl (predikce počítala s cca 5800 případy, ve skutečnosti byl kumulativní počet diagnostikovaných k 7. dubnu 5000). Verifikovaná čísla tak ukázala, že po 16. březnu kleslo reprodukční číslo na 1,02 (s intervalem spolehlivosti 0,97 až 1,08), počet nakažených seniorů pak modelace z minulého týdne odhadla velmi přesně (aktuálně máme asi 1200 pacientů v seniorním věku).

Na základě nových dat tak predikce říkají, že by v Česku mělo být v polovině dubna kumulativně sedm tisíc potvrzených případů (s rozptylem od 6300 do 7700 případů) a na konci měsíce 10 600 nakažených (s rozptylem 8900 až 12 600 případů). Tato modelace přitom počítá s tím, že asymptomatických případů je kolem 10 procent. Objevují se ovšem názory, že číslo může být mnohem větší. Proto ÚZIS vytvořil modelaci, jak by situace mohla vypadat, kdyby asymptomatických bylo 30 procent nakažených. V tom případě by oproti 10 procentní variantě reprodukční číslo po 16. březnu stouplo na 1,26 (s intervalem spolehlivosti 1,17 až 1,35). To by znamenalo ke konci měsíce kumulativně 19 500 potvrzených případů (s intervalem senzitivity 14 300 až 26 500 případů). I tento scénář je ovšem pro české zdravotnictví zvládnutelný, jak už odborníci poukázali před dvěma týdny (psali jsme zde). Jaký scénář je bližší pravdě, by přitom měla ukázat čísla během následujícího týdne.

Jak se to má s podílem asymptomatických případů, by navíc měla zjistit velká populační studie 1. LF Univerzity Karlovy, brněnské Masarykovy univerzity a LF olomoucké univerzity. Vedle reprezentativního vzorku populace by se měla zapojit i skupina rizikových pacientů přes pražský IKEM. „Jsem přesvědčen, že to nebude úplně překvapivé číslo, protože kdyby bylo, už bychom to viděli teď,“ podotýká profesor Dušek.

Odborníci navíc chtějí přes Velikonoce vytvořit riziková skóre tak, aby bylo možné označit nejvíce zranitelné skupiny obyvatel, takže by pro ně bylo možno v budoucnu vyvíjet programy ochraňující od nekontrolované expozice. „Zdaleka nejde o ono paušální, kdo je senior, je zranitelný. Může být senior ve věku 65 let úplně zdravý, běžec maratonu, a může být 50letý člověk, který má těžký diabetes a je zranitelný. Bude to tedy složitější, ale uchopitelné, protože dosavadní data kreslí jasný model. Nemáme důvod měnit to, že lidé s těžkou hypertenzí, dekompenzovaným diabetem mellitem a obecně lidé s kardiovaskulárními problémy jsou v riziku, a to částečně i nezávisle na věku,“ dodává profesor Dušek.

Ten také připomíná, že v České republice máme ročně diagnostikováno přes 90 tisíc onkologických onemocnění a s rakovinou se aktuálně léčí desítky tisíc lidí, roste prevalence cukrovky a navíc jsme relativně stará populace. „Nezpochybňuji, že tu můžou být nejrůznější faktory včetně nejrůznějších forem očkování a podobně, ale gró pozitivního vývoje je ve včasném přijetí opatření,“ uzavírá Ladislav Dušek.

Michaela Koubová, grafy: MZ ČR, ÚZIS