NS: Majitel budovy může nést odpovědnost za újmu i v případě, že místo nehody označí

Zbystřit by měli především všichni provozovatelé velkých nákupních center, v nichž zákazníci věnují pozornost nabídkám různých obchodů. Nejvyšší soud (NS) se totiž ve svém aktuálním rozhodnutí 25 Cdo 2387/2020 zastal ženy, která utrpěla zranění na chodbě nákupní galerie, a to v místě, které bylo přitom zakryté a označené. I přes to však podle NS provozovatel galerie nedostál svým povinnostem, neboť od zákazníků v takových prostorech nelze požadovat míru pozornosti stejnou, jako při chůzi venku.

Žena si způsobila zranění v jedné pražské nákupní galerii, a to na místě, které na podlaze překrývala mírně vyvýšená plastová deska, připevněná k podlaze výstražnou černožlutou lepicí páskou, toho dne sešlapanou. U soudů se pak domáhala po provozovateli nákupní galerie v Praze náhrady za ušlý výdělek, léčení, ztížení společenského uplatnění, zadostiučinění a bolestné, v souhrnu za 454 tis. Kč.

Prvoinstanční soud její žalobu zamítl, neboť v tomto způsobu zabezpečení a označení nerovnosti podlahy neshledal porušení § 2900, § 2909 či § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle soudu provozovatel centra dostál své prevenční povinnosti, pokud místo zajistil deskou a páskou. Pokud k újmě došlo, pak tím, že žena nevěnovala dostatečnou pozornost prostoru, v němž se pohybovala.

Nerovnost na podlaze v podobě plastové desky označil soud za bagatelní, a to v porovnání například s obrubníky či uvolněnými dlaždicemi na chodníku. Soud nezkoumal splnění dalších předpokladů odpovědnosti za škodu, tedy vznik újmy, její výši a příčinnou souvislost mezi újmou a protiprávním jednáním provozovatele centra, neboť neměl za prokázané, že by se takového jednání dopustil.

Odvolací soud rozhodnutí potvrdil

Odvolací soud rozhodnutí potvrdil, když se ztotožnil s tím, že nebylo prokázáno porušení právní povinnosti provozovatele. Nad to připojil úvahu, že provozovatel by dostál své povinnosti i pokud by byla plastová deska připevněna k podlaze jen potrhanou a sešlapanou obyčejnou lepicí páskou: i tak by byla podle soudu nerovnost dostatečně označená a při běžné opatrnosti viditelná.

Podle NS, který rozhodoval ve věci o dovolání, však oba soudy chybovaly, když v dané věci nesprávně posoudily otázku výkladu obsahu prevenční povinnosti.

Nový občanský zákoník totiž podle NS přinesl v tomto směru zásadní změnu, která se musí promítnout v aplikační praxi soudů. „Vyjma toho, že citované ustanovení nově výslovně předpokládá nástup prevenční povinnosti pouze v případech, kdy to vyžadují konkrétní okolnosti případu či zvyklosti soukromého života, a že chrání odlišně vymezené právní statky náležející jinému, lze zásadní rozdíl spatřovat rovněž v tom, že se nadále již nepočítá s dosahem obecné prevence na případy způsobení škody opomenutím škůdce, nýbrž je postihováno výhradně konání, tj. aktivní jednání osob. Jinými slovy, toto ustanovení má nadále dopadat jen na případy aktivního počínání, které je požadavkem generální prevence limitováno…

Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU.
Přístupný je pro předplatitele.

Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit

Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit

Petr Dimun