Pracovní lékaři nesouhlasí s redukcí a rušením některých pracovnělékařských prohlídek, které navrhuje hospodářská komora a zaměstnavatelé. Tyto prohlídky mají podle odborníků u všech kategorií práce svůj význam a jejich správné a zodpovědné vykonávání vede k záchytu řady zdravotních obtíží. Svými vyjádřeními tak podporují stanovisko Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP, které zaznělo v nedávném rozhovoru Zdravotnického deníku s předsedou společnosti profesorem Milanem Tučkem. Pracovní lékařství by však nemělo nahrazovat preventivní péči.
Pracovnělékařská prohlídka je jedním z mála nástrojů prevence, který je povinný ze zákona. Každý člověk, pokud je zaměstnán nebo plánuje být zaměstnán, absolvuje povinné pracovnělékařské vyšetření. Ostatní preventivní opatření jako například preventivní prohlídky registrujícím obvodním lékařem nejsou povinná, pokrytí cílové populace však zpravidla nepřesahuje 30 procent. Pracovnělékařské služby nejsou specifikem české legislativy, v obdobné podobě jsou ve všech vyspělých evropských zemích.
Podle oslovených odborníků v oblasti pracovního lékařství jsou to právě pracovnělékařské prohlídky, díky kterým dochází k včasnému záchytu různých nemocí. A i když se u nerizikové kategorie 1. provádí pouze základní vyšetření (vyšetření zraku, sluchu, krevního tlaku, orientační vyšetření moči, výšky a váhy), může být tímto vyšetřením odhalena patologie zdravotního stavu. „Další nedílnou součástí vyšetření je i doplnění anamnestických dat od klienta. I tímto způsobem se dají zjistit nové patologie, které by v případě zanedbání mohly vést ke zhoršení zdravotního stavu,“ tvrdí MUDr. Jana Malinová, přednostka Kliniky pracovní a cestovní medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
V případech, kdy zaměstnanec nemá subjektivní příznaky zhoršení zdravotního stavu, je právě povinnost absolvovat pracovnělékařskou prohlídku jediným důvodem návštěvy lékaře za několik let. „V rámci této návštěvy se poprvé zjišťují změny zdravotního stavu „náhodné“ pro zaměstnance, mírného stupně, kterým se dá úspěšně zabránit preventivními a terapeutickými opatřeními,“ tvrdí profesor Sergej Zacharov, přednosta Kliniky pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Snaha zaměstnavatele „ušetřit“ na prohlídkách znamená přeložit větší finanční břemeno na systém veřejného zdravotního pojištění, domnívá se. Jedná se o vzestup nákladů hrazených ze systému všeobecného zdravotního pojištění na léky, dražší odborné výkony, ale také na specializovanou péči a rehabilitaci u osob s nevčasně stanovenou diagnózou.
S návrhem nesouhlasí ani pracoviště, které pracovnělékařské prohlídky pro řadu zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců provádí v Královéhradeckém regionu. „Tento návrh považujeme za neodůvodněný a nešťastný. V každodenní práci vidíme, že pracovnělékařské prohlídky zaměstnanců všech kategorií svůj význam mají a jejich správné a zodpovědné vykonávání v souladu s právním předpisem, tedy nikoliv jen umístění lékařského razítka na posudek, vede k záchytu řady profesionálně podmíněných i obecných zdravotních obtíží,“ konstatuje docent Jiří Chaloupka, přednosta Kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice Hradec Králové.
Oblíbená první kategorie
Rizikovou kategorii práce a pracoviště si dle platné legislativy určuje sám zaměstnavatel, z této kategorizace pak vychází náplň prohlídek pracovnělékařské služby. A právě zde upozorňují poskytovatelé péče na častou snahu zaměstnavatele zařadit zaměstnance do co nejnižšího stupně rizika, aby byly ušetřeny prostředky vynakládané na prohlídky. Tuto praxi popisuje přednostka Kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice Plzeň MUDr. Vendulka Machartová.
„Pracovníci krajské hygienické služby kontrolují pouze kategorie 3. a 4. U kategorie 1. a 2. nic neprovádějí, pouze dají souhlasné stanovisko, zaměstnavatel tedy nemusí platit za doplňující měření a také prohlídky jsou levnější. Z ekonomického hlediska tudíž většina zaměstnavatelů zařadí svá pracoviště do kategorie 1. nebo 2. Ale bohužel u nás pak vidíme nemoci z povolání právě v těchto dvou kategoriích. Popřípadě, že pracoviště vůbec nemělo provedenou kategorizaci a vše se začne řešit až v okamžiku, kdy je podezření na nemoc z povolání a my žádáme o provedení hygienického šetření na pracovišti z důvodu nemoci z povolání. Bohužel, v době koronaviru nebyly prohlídky prováděny, tedy zaměstnavatelé nabyli dojmu, že jsou zbytečné,“ konstatuje Machartová.
Důvod pro zrušení prohlídek nevidí ani přednostka Kliniky pracovní a cestovní medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady MUDr. Jana Malinová. „Prohlídky pro kategorii 1. u které se uvažuje o zrušení, se provádí s periodicitou šest nebo čtyři roky u osob starších 50 let. Toto je tak dlouhý interval, že v žádném případě nemůže zatížit žádné pracoviště praktických lékařů, nehledě i k tomu, že lékař se zaměstnavatelem uzavírá smlouvu dobrovolně. Ze strany lékařů, dle mého názoru neexistuje reálný důvod k redukci ani zrušení,“ domnívá se.
Je třeba diskutovat o zjednodušení administrativy
Do argumentace pro ponechání dosavadních termínů pracovnělékařských prohlídek z nižších kategorií patří také skutečnost, kterou statisticky prokazuje i Středisko nemocí z povolání se spádem pro Jihočeský kraj a Pelhřimovsko. „Z kategorie 1. se vyskytuje kolem osmi procent a z kategorie 2. asi 25 procent nově zjištěných nemocí z povolání. Prodloužením termínů prohlídek by se snížil záchyt poškození zdraví z práce,“ uvádí MUDr. Aleš Hejlek, primář Oddělení pracovního lékařství Nemocnice České Budějovice. Ten zároveň upozorňuje na složitost systému provádění pracovnělékařských služeb s legislativním rámcem a doprovodné administrativy.
„Administrativa je zde totiž dvojí. Odborná s citlivými údaji a ta, která zabezpečuje komunikaci se zaměstnavatelem, respektive zaměstnancem. Tím se stala rozbujelou a velmi zatěžuje poskytovatele pracovnělékařských služeb. Navíc lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci je v režimu správního řízení s možností další rozsáhlé administrativy. Jsem významným příznivcem omezování administrativy, o tom je v oblasti pracovnělékařských služeb třeba diskutovat a dosáhnout významné a ulehčující restrikce,“ zdůrazňuje Hejlek.
Kromě výše uvedených důvodů, proč pracovnělékařské prohlídky nerušit ani neredukovat, je zde také legislativní aspekt věci. Ten popisuje profesor Zacharov ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze slovy: „Poskytování pracovnělékařských služeb všem zaměstnancům je mezinárodním závazkem České republiky uvedeným v Úmluvách ratifikovaných českým státem. Jakýkoli pokus zrušit nebo zredukovat pracovnělékařské prohlídky bude přímým porušováním jak mezinárodních závazků České republiky v rámci Evropské unie, tak i české legislativy.“
K preventivním prohlídkám by mohly motivovat zdravotní pojišťovny
Pracovnělékařské prohlídky by však podle názorů oslovených neměly nahrazovat prohlídky preventivní. „Pracovní lékařství nemá suplovat nedostatečnou preventivní péči některých praktických lékařů. Pracovní lékařství se má věnovat zejména vztahu práce a zdraví,“ domnívá se Mgr. Ing. Přemysl Janko, odborný konzultant Karvinské hornické nemocnice.
Totožný názor zastává i MUDr. Milan Kubek, prezident České lékařské komory. „Pracovnělékařské prohlídky by neměly nahrazovat prohlídky preventivní, které jsou indikovány podle jiných pravidel a týkají se všech obyvatel určitého věku, bez ohledu na to, zda jsou zaměstnanci či nikoli. To, že část obyvatel na preventivní prohlídky nechodí, je samozřejmě problém. Ten bychom však měli řešit jiným způsobem, například pozitivní motivací ze strany zdravotních pojišťoven,“ navrhuje Kubek.
Redukci pracovnělékařských prohlídek ale na rozdíl od ostatních neodmítá. „Osobně s návrhem souhlasím. U zaměstnanců, kteří nejsou v práci vystaveni speciálnímu zdravotnímu riziku, jsou tyto prohlídky zbytečné. Často probíhají pouze formálně a představují ztrátu času a vyhozené peníze,“ říká.
Také ředitel FN Olomouc MUDr. Roman Havlík podporuje zjednodušení systému pracovnělékařské služby. „Každé zjednodušení podporuji. Nemyslím si, že je správně přesunovat osobní odpovědnost včetně odpovědnosti za vlastní zdraví cestou příkazů a nařízení na systém, stát, a podobně,“ konstatuje.
Slabá místa pracovního lékařství
Budoucím problémem pracovního lékařství se může stát nedostatek lékařů. „Oboru pracovní lékařství hrozí z důvodu složité přípravy k získání odbornosti vymření. Těžiště pracovního lékařství bude v rukou praktických lékařů, jejichž znalost rizikových prací není zas tak velká,“ upozorňuje MUDr. Jana Kusová, primářka Oddělení pracovního lékařství Karvinské hornické nemocnice.
Kdo pracovnělékařské služby může poskytovat? „Jsou to lékaři s atestací z pracovního lékařství- pracovní lékaři a všeobecného lékařství, tedy praktičtí lékaři pro dospělé. Žádoucí je absolvovat kurz problematiky pracovnělékařské služby na IPVZ, což není podmínkou výkonu činnosti pracovnělékařské služby,“ vysvětluje Aleš Hejlek, primář Oddělení pracovního lékařství Nemocnice České Budějovice.
Zároveň poukazuje na další slabinu oblasti pracovnělékařských služeb, kterou je obtížná kontrolovatelnost a měřitelnost její kvality. „Zkontrolovat se dá asi jen administrativa. Tak, jak za svoji letitou praxi vidíme účelově jednající zaměstnance, vychytralé zaměstnavatele, „sedřené“ a pracovité zaměstnance a excelentní zaměstnavatele, tak i poskytovatelé pracovnělékařských služeb mohou být svědomití, zodpovědní, přes ty méně zodpovědné, krajně až po téměř nekompetentní. Eventuelně ty, které zajímají především zisky z této činnosti,“ upozorňuje.
Další úskalí spatřuje v systému financování pracovnělékařských služeb. „Legislativně je rozhodnuto, že tato péče bude vyjmuta z veřejného zdravotního pojištění a vše hradí zaměstnavatel. Do roku 2013 byla závodní péče takovou „popelkou“. Od změny úhrady této péče se začalo vytvářet nesmírné množství subjektů nabízejících tyto služby na komerční bázi, i když v mezích legislativy. Poskytovatel pracovnělékařských služeb totiž domlouvá cenu za své služby a ta je smluvní. Někdy nad některými cenami žasneme,“ říká.
Domnívá se, že zaměstnavatelům by pomohlo, kdyby byly ceny určitým způsobem regulovány, eventuálně „zastropovány“. Především ale pro zaměstnavatele v oblasti hrazení pracovnělékařských služeb chybí zásadní pozitivní finanční řešení. „Je to takzvané „úrazové pojištění“, které je součástí komplexu pracovnělékařských služeb v řadě vyspělých evropských zemí. Zavedení zákona o „úrazovém pojištění“ by jistě ve všech směrech komplex pracovnělékařských služeb více odlehčilo, finančně zpřehlednilo i ke spokojenosti zaměstnavatelů a hospodářské komory,“ domnívá se Hejlek.
Názor odborníků by měl být respektován
Zástupci poskytovatelů zdravotní péče, kterým bylo ministerstvem zdravotnictví uděleno povolení uznávat nemoci z povolání, jednotně souhlasí s názorem, že případná změna vyhlášky by před jejím zavedením měla být nejdříve diskutována s odbornými lékařskými společnostmi.
„Případná změna legislativy při poskytování pracovnělékařských služeb musí před zavedením nezbytně projít připomínkovým řízením a odbornou diskusí minimálně se Společností pracovního lékařství ČLS JEP a Společností nemocí z povolání ČLS JEP, které v České republice sdružují všechny významné erudované odborníky pro pracovní lékařství,“ uvádí podobně jako ostatní dotazovaní přednosta Kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně profesor Petr Brhel.
Na nepromyšlené změny v této oblasti bez konzultací a spolupráce s odbornými společnostmi pracovního lékařství, všeobecného praktického lékařství, nemocí z povolání, hygieny a epidemiologie, ale také s orgány ochrany práv zaměstnanců a širokou veřejností, poukazuje profesor Zacharov z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Ty podle něj „mohou vést k negativním důsledkům nejenom ekonomického, ale i politického charakteru,“ konstatuje.
Z debaty by však neměli být vyřazeni ani ostatní dotčení. „Kromě zaměstnavatelů by jistě měl být prostor pro diskuzi zaměstnancům, respektive jejich zástupcům (odborům apod.), i odborným lékařským společnostem a vyslechnuty jejich argumenty,“ domnívá se docent Jiří Chaloupka, přednosta Kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice Hradec Králové.
Silvie Purmová
