Přestože jsou spinální jednotky v zemích Evropské unie běžným standardem, na Slovensku není ani jedna. Přitom by je ročně potřebovalo velké množství lidí s poškozením míchy po úrazech. Jsou to pacienti s vážným poškozením páteře, kteří jsou sice zoperováni, ale nemohou ještě nastoupit na rehabilitaci.
Slovensko se vstupem do EU přihlásilo ke snaze být součástí vyspělé Evropy. „Ve zdravotnictví máme velký handicap a v péči o spinálního pacienta asi největší. V unii je více než 70 spinálních jednotek, v České republice jsou čtyři, na Slovensku ani jedna. V podstatě nám nejde jen o vytvoření spinálních jednotek, ale vytvořit ucelený systém péče o spinálního pacienta, který má čtyři fáze,“ říká Jan Riapoš, prezident Slovenského paralympijského výboru, sám po nehodě připoután na invalidní vozík. Čtyři fáze péče představuje rychlý zásah a operace, přesun na spinální jednotku, rehabilitační ústavní péči a sociální rehabilitace.
Spinální pacienti na Slovensku „neexistují“
„V podstatě jsme zůstali v SR tři, kdo k tomuto můžeme ještě něco říct. Prof. Malý a prof. Rudinský se více než 30 let snaží něco změnit, ale dodnes jejich volání bylo bez odezvy. To znamená, že ve slovenském zdravotním a sociálním systému vlastně neexistujeme, protože se neevidují žádné počty přes Národní centrum zdravotnických informací, nikde nenajdete žádnou zmínku o spinálních pacientech,“ tvrdí Ján Riapoš. Jak dodal, má k dispozici několik komparativních analýz, kde pro všechny zúčastněné – pacienta, stát, zdravotní pojišťovny, je vytvoření spinálních jednotek obrovským přínosem.
V metodickém postupu pod názvem Komplexní péče o pacienta s poškozením míchy v postakutní fázi, kterou pro Ministerstvo zdravotnictví SR vypracovala skupina odborníků, se píše: „Je zřejmé, že ke konstatování, že na Slovensku máme komplexní systém zdravotní péči o spinálního pacienta, máme daleko. Chybí důležitý mezičlánek mezi spondylochirurgickými pracovišti a specializovaným rehabilitačním centrem, a to jsou právě spinální jednotky.“ Podobný význam a důležitost má i následná dlouhodobá péče o spinálního pacienta prostřednictvím specializovaných ambulancí, resp. v případě komplikací vyžadujících hospitalizaci opět prostřednictvím spinálních jednotek.
„Musím konstatovat, že zatím se nic nezměnilo. Ale snažíme se přes standardní postupy a optimalizaci sítě nemocnic v oblasti následné péče vytvořit alespoň legislativní předpoklady pro realizaci tohoto projektu. Věříme, že během dvou let se nám podaří vybudovat alespoň dvě spinální jednotky a zajistit jejich adekvátní fungování,“ vysvětluje prof. Bruno Rudinský, neurochirurg a vedoucí lékař Neurocentra Národního ústavu dětských nemocí.
Jelikož na Slovensku nejsou přesná data o tzn. spinálních pacientech (para-tetra paretičtí, resp. plegičtí pacienti), lze podle něj předpokládat, že ročně přibývá asi 120 nových pacientů. „Naším cílem je, aby se v co nejkratším čase začali sledovat tito pacienti, aby bylo možné nastavit parametry léčby a péče ať už z pohledu zdravotnictví nebo resortu sociálních věcí,“ konstatuje prof. Rudinský.
Ján Riapoš předpokládá, že na Slovensku by spinální jednotky ročně potřebovalo 200 až 400 lidí, ale záleží to na několika faktorech. „Například během covidu byla snížena mobilita, tedy i méně autonehod. Ale máme nárůst jiných vlivů, což v ČR představuje 50 procent klientů k úrazovým stavům, ale o těch nevíme na Slovensku vůbec. Důležité je ale i následná ambulantní péče a sledování, jelikož dochází k několika komplikacím, které jsou následkem neřešení jako dekubity, uroinfekty a mnohé jiné komplikace. Osobně odhaduji, že mluvíme o více než 50 tisících klientů za celé období v SR,“ připomíná Ján Riapoš.
Za léčením se chodí do zahraničí
Někteří pacienti, kterým poradí známí nebo lékaři, se snaží dostat na spinální jednotky v ČR, ale také Maďarsku, Německu či v Rakousku. „Ale je to pravděpodobně jen mizivé procento a neřeší to problém většiny pacientů v SR, kteří by potřebovali adekvátní péči,“ říká prof. Rudinský. I podle Jana Riapoše jde jen o promile poúrazových stavů, které se dostanou k léčení po úrazu mimo SR, protože je to velmi nákladné a pojišťovny to hradí na výjimku. Ale pokud se stane úraz v zahraničí, tak v podstatě mají tito pacienti štěstí, že je řeší v dané zemi.
Ministerstvo zdravotnictví SR (MZ SR) o problému absentujících spinálních jednotek ví. Na naše otázky jsme z komunikačního oboru dostali tuto odpověď: „MZ SR je informováno o tomto tématu, měly by být vytvořeny tři spinální jednotky jako součást fungujících zdravotnických zařízení. Budeme hledat možnost jejich financování prostřednictvím evropských strukturálních fondů.“
Se současným ministrem zdravotnictví se podle Jana Riapoše výrazně pohnula hlavně legislativní část jako první předpoklad vzniku uceleného systému jako je tomu například v ČR. „Tento měsíc bychom se chtěli po dvouleté práci celého týmu dostat ik návrhům praktickým, je to jedna z cest, aby z plánu obnovy vznikly čtyři spinální jednotky v SR – v Bratislavě, Ružomberku, Banské Bystrici a v Košicích. Pokud bych nevěřil tomu, že se to povede, tak bychom do toho nedávali tolik energie času a finančních zdrojů,“ uzavírá Ján Riapoš.
Jozef Brezovský
