Vyhláška slovenského Ministerstva zdravotnictví o kategorizaci ústavní péče, která má platit od 1. ledna 2024, určuje nejen to, jaká péče bude v jakém ústavním zařízení poskytována, ale i maximální délku čekací doby. A slovenské zdravotní pojišťovny tuto změnu vítají.
Zdravotní pojišťovna Dôvera považuje za pozitivní to, že byl stanoven nárok pro pacienty a ti tak vědí, na co mají ze zákona nárok. Ve Všeobecné zdravotní pojišťovně (VšZP) se sice s připraveným materiálem aktuálně teprve seznamují, ale také vnímají stanovení maximálních čekacích dob pozitivně. „Už samotné definování délky čekacích dob předpokládá zlepšení dostupnosti ústavní zdravotní péče, neboť vyhláška stanovuje horní hranici čekací doby. Zkrácení čekacích dob však vyžaduje finanční a legislativní stabilitu a také závisí i na kapacitních možnostech poskytovatelů zdravotní péče,“ říká mluvčí VšZP Eva Peterová.
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví SR upravuje oblasti, u kterých se dosud nesledovala délka čekací doby. Ve smyslu aktuální vyhlášky 412/2009, kterou se stanoví podrobnosti o seznamu pojištěnců čekajících na poskytnutí plánované zdravotní péče sleduje Všeobecná zdravotní pojišťovna odkladnou zdravotní péči ve třech skupinách diagnóz – nemoci oběhové soustavy, nemoci oka, které vyžadují implementaci zdravotnické pomůcky, a nemoci kostrové soustavy (včetně implantace TEP kyčelních a kolenních kloubů). „Naší prioritou je zajistit pro naše pojištěnce co nejkvalitnější a nejdostupnější zdravotní péči. Čekací doby u jednotlivých poskytovatelů zdravotní péče závisí na jejich kapacitních možnostech a zdravotním stavu pacienta. Pokud jde o neodkladnou zdravotní péči, musí být poskytnuta bez zbytečného odkladu,“ vysvětluje Peterová.
Čekací listiny může zdravotní pojišťovna vytvářet pouze pro plánovanou zdravotní péči, tedy takovou zdravotní péči, kterou lze odložit. Délka čekací doby závisí na poskytovateli zdravotní péče a jeho kapacitních možnostech a aktuálním zdravotním stavu a přidružených onemocněních pojištěnce. Jak říká Matej Štepiansky, PR specialista pojišťovny Důvěra, rok od roku se prodlužují čekací doby. Zatímco v roce 2020 pojišťovna evidovala 528 čekajících pojištěnců (nad 3 měsíce) a čekací doba byla 191 dní, v roce 2021 už čekalo na zákrok 811 a museli čekat 236 dní. Letos se počet čekajících pacientů zvýšil na 1172 a čekací doba se prodloužila na 322 dní.
Téměř 900 dnů čekání na nový kyčel
Vhodnou čekací dobou je podle Peterové taková doba, která s přihlédnutím k individuálnímu zdravotnímu stavu pacienta a zdravotnímu stavu ostatních čekajících pacientů umožňuje poskytnutí zdravotní péče v takovém rozsahu, aby byly provedeny všechny zdravotní výkony pro správné určení nemoci se zajištěním včasné a účinné léčby s cílem uzdravení osoby nebo zlepšení stavu při zohlednění současných poznatků lékařské vědy a v souladu se standardními postupy pro výkon prevence, standardními diagnostickými postupy a standardními terapeutickými postupy. „Obecně lze konstatovat, že nejdelší čekací doby v rámci operačních výkonů se vytvářejí v případech odkladné zdravotní péče, tedy když je zdravotní stav pacienta stabilizován a není ohrožen jeho život a současně jde o druh operace, která nepatří mezi technicky jednoduché. Jako příklad lze uvést implantaci totální endoprotézy kyčelního nebo kolenního kloubu,“ uvádí Eva Peterová.
VšZP například na operaci kolena evidovala 2460 čekajících s průměrnou dobou čekání 400 dní. Na operaci kyčle čekalo 1527 pacientů průměrně 357 dní. Podle údajů poskytnutých pojišťovnou Dôvera, nejdéle se čeká na výměnu kyčelního kloubu ve Fakultní nemocnici s poliklinikou v Žilině, a to až 892 dní. Když má pacient naplánovanou operaci, tak zdravotní pojišťovna rezervuje potřebné finance na tento zákrok a po jeho realizaci pošle peníze zdravotnickému zařízení. „Hradit můžeme jen skutečně poskytnutou zdravotní péči. V případě zrušení plánované operace samozřejmě platba neproběhne,“ dodává Štepiansky.
Největší zátěž samozřejmě bude na bedrech samotných zdravotnických zařízení, která budou muset dodržovat maximální čekací doby, stanovené vyhláškou ministerstva. „Téma čekacích listin je komplexem více atributů v systému a to hlavně personálních a finančních. Zároveň je zkrácení čekacích dob téma, které má mnoho úhlů pohledu a to pacientsky, politický, pohled odborných společností a pohled samotného poskytovatele zdravotní péče, přičemž každý úhel má svá pozitiva i negativa,“ konstatuje Miriam Lapuníková, generální ředitelka Fakultní nemocnice s poliklinikou F.D. Roosevelta v Banské Bystrici.
Medicínský ředitel sítě ProCare a Svět zdraví Martin Šimo považuje stanovení maximálních čekacích dob za přínos. „Rozumně zvolená hranice čekací doby má mít funkci markeru kvality zdravotní péče, protože by měla být zvolena jako hranice, která je z pohledu bezpečnosti a snesitelnosti odkladu vhodná. Zároveň může sloužit všem účastníkům (pacient, poskytovatel, zdravotní pojišťovna, regulátor a jiní) jako „semafor“ pro kapacitu systému a umožní tak reagovat. Pokud ale horní hranici budou účastníci systému vnímat jako hranici pro „trest“ za nedodržení, tak selžeme a vytvoříme zbytečnou nevraživost mezi účastníky. Jednoznačně potřebuje být vhodně komunikována a vysvětlen její účel,“ tvrdí Šimo.
Příplatit si za zkrácené čekání nelze
V nemocnicích sítě Svět zdraví řeší evidenci pacientů čekajících na poskytnutí zdravotní péče v souladu s aktuálně platnou legislativou, čili zasláním návrhu na zařazení do seznamu čekajících na poskytnutí zdravotní péče příslušné zdravotní pojišťovně pacienta, která seznam vede. Tímto způsobem evidují pacienty endoprotetického programu (umělé kloubní náhrady). „Jinak jsou pacienti průběžně plánováni na poskytnutí jiné než akutní, respektive neodkladné péče v souladu s možnostmi příslušného pracoviště a hlavně potřebami a požadavky konkrétního pacienta. Čekací doby na endoprotézy jsou kvůli výpadku během pandemie covidu delší, průběžně čekání zkracujeme,“ uvádí Šimo. Také Lapuníková přiznává prodlužování čekacích dob: „Je pravdou, že covidové období prodloužilo, respektive i vytvořilo čekací doby. Zákroky se posouvají i z titulu nedostatku personálu.“ Proto si myslí, že stanovení maximálních čekacích dob bude pro organizaci celého systému výzvou. „Všechno však závisí na tom, jaká bude implementace legislativy do praxe,“ dodává Lapuníková.
Čekací doby v nemocnicích sítě Svet zdravia se nejvíce prodloužily na ortopedii. „Ostatní obory šli v našich nemocnicích plynule, zejména výkony při onkologických onemocněních. Část výkonů se přirozeným vývojem diagnostikovaného stavu stala akutními,“ přibližuje Šimo. Připlatit si kvůli urychlení zákroku není možné z etických a legislativních příčin. „Pro urychlení lze jedině vyhledat pracoviště s kratší čekací dobou. Musí to udělat pacient, v budoucnu by to pro něj mohla zjistit například zdravotní pojišťovna a poskytnout mu možnosti pro rozhodnutí,“ uzavírá Šimo.
Jozef Brezovský
Foto: Pixabay
