Ministerstvo zdravotnictví vydalo ve středu cenový předpis o regulaci cen zdravotnických prostředků a IVD. Ten umožňuje, aby se meziročně ceny zvýšily ne o běžná tři procenta, ale až o osm procent. Zároveň se od nového roku ruší regulace cen u přímo spotřebovaného materiálu, která se ukázala jako bezzubá. Vydání cenového předpisu s sebou ale přineslo jedno překvapení – měl totiž vyjít spolu s cenovým rozhodnutím týkajícím se skupin prostředků, v nichž je dostatečně velká konkurence. U těch mělo dojít k deregulaci, protože hrozí, že pokud se nevejdou do osmiprocentního limitu, vyřadí dodavatel prostředek z číselníku a pacient si ho bude muset hradit kompletně sám. Toto rozhodnutí ale nevyšlo, přičemž zatím není zcela jasný důvod ani to, zda nakonec vyjde, nebo ne.
„V cenovém předpisu dochází k některým změnám parametrickým a některým systémovým. Co považuji za zcela zásadní, je změna u přímo spotřebovaného materiálu (P-MAT), tedy zdravotnických prostředků, které se nehradí samostatně, ale jsou nakalkulovány rovnou v rámci výkonů. Ministerstvo po několika letech, kdy cenově P-MAT regulovalo, vyhodnotilo, že cenový dopad regulace byl nulový. Množina spotřebovaných materiálů není ani řádně ukotvena – neexistuje nic jako číselník P-MAT, takže cenová regulace byla zcela bezzubá, což uznali i zástupci zdravotních pojišťoven. V tomto segmentu proto došlo k deregulaci,“ uvádí právní expert ze vzdělávací a poradenské společnosti Porta Medica Jakub Král.
Co se týče parametrických změn, mění se na jeden rok možnost zvýšit meziročně cenu regulovaných produktů místo o maximálně tři procenta o osm procent. I loni přitom došlo vzhledem k náběhu MDR a covidové krizi ke změně na čtyři procenta, to by ale nyní zdaleka nestačilo. Do nákladů zasáhla jak energetická krize, tak logistické problémy, kdy se doprava produktů přes oceán zdražila i desetinásobně, nemluvě o excesivní inflaci. Proto bylo nedávno dohodnuto navýšení pro rok 2023 na osm procent (další roky pak zase mají platit původní tři procenta, pokud nebude dohodnuto jinak).
O náklady se podělí pojišťovny a pacienti
Jaký bude mít úprava dopad na pojišťovny a pacienty? „U poukazových zdravotnických prostředků zvýšení ceny automaticky neznamená, že jde jen za pojišťovnou či pacienty. Je třeba odlišit situace, kdy historicky cena výrobků ve skupině nedosahovala úhradového stropu. V takovém případě při zdražení připlatí zdravotní pojišťovny, zvýší se tedy cena i úhrada a pacienta se to nedotkne. Pak jsou některé produkty, které stropu nedosahovaly, ale zvýšení je dostane do situace, že strop překročí. V tu chvíli to do výše stropu dofinancovávají pojišťovny a nad něj naběhne zcela minimální spoluúčast pojištěnce. A pak můžeme mít prostředky, které byly doplatkové už dnes, a pokud se zvedne cena, ale nereaguje na to úhrada, je to čisté navýšení doplatku na straně pacienta,“ přibližuje Král.
Zároveň se ale už objevují návrhy na valorizaci úhradových limitů v zákoně o veřejném zdravotním pojištění, a pokud se tak stane, dojde k poklesu doplatků pacientů a zvýšení nákladů pojišťoven. Iniciativa Národní rady osob se zdravotním postižením například přichází s tím, že by se všechny úhradové limity v zákoně zvýšily o 15 procent, což ale v odborných kruzích nemá příliš podporu – přinejmenším v některých skupinách je totiž zbytečné, zatímco jinde nestačí.
Dnes jde na zdravotnické prostředky z kas pojišťoven 6,5 až sedm miliard korun. Pokud by byly všechny produkty pod úhradovým limitem, mohl by dopad dosáhnout až osmi procent v případě, že by všichni dodavatelé zvýšili na maximální možnou výši. Protože ale část produktů již stropu dosáhla, počítá se, že by měl být dopad zhruba poloviční, tedy čtyři procenta (cca 280 milionů).
Absenci cenového rozhodnutí by odnesli pacienti
Je tu ale ještě jedna změna, která byla domluvena v rámci jednání na ministerstvu a nyní vzbuzuje v terénu nervozitu. U skupin prostředků, kde je velká konkurence, tedy třeba čtyři nebo pět dodavatelů, kteří se spolu perou ve volné soutěži, bylo dohodnuto (a prošlo připomínkovým řízením), že dojde za jasně definovaných kritérií k deregulaci. To pracovně odsouhlasili zástupci ministerstva, dodavatelů i zdravotních pojišťoven. Důvodem je, že pokud se v takovýchto skupinách zdražuje, není to dáno monopolním postavením, ale objektivními důvody, kdy levněji nelze na trh dodat. Proto bylo připraveno cenové rozhodnutí, které mělo být vydáno spolu s cenovým předpisem a mělo platit shodně od 1. ledna 2023. Vydáno ve Věstníku MZ ale nyní nebylo.
„Všichni se ptají proč. Zatím nemáme oficiální informace, ale je tu obava, že to pan ministr nepodpořil. Budeme tedy muset situaci vyjasnit, protože pokud by to nebylo přijato s argumentem, že je těžká doba pro pacienty a nemůžeme si dovolit zvýšit spoluúčast, mělo by to nakonec největší dopad právě na samotné pacienty. Máme například velký problém s dostupností berlí. Představte si, že máte produkt třeba za 400 korun a nestačí osmiprocentní meziroční nárůst s tím, že dodavatel potřebuje dejme tomu deset procent, aby výrobek udržel na trhu. V praxi to znamená, že by měl až čtyřicetikorunový doplatek. Ve chvíli, kdy ale cenovou deregulaci neprovedeme a vyženeme ho ze systému úhrad, vyřadí dodavatel berli z číselníku a přestává pro něj platit jakákoliv cenová regulace. Nezdraží ji pak o 40 korun, ale třeba o stovku, takže bude za 500 korun, ale pacient nebude mít doplatek 40 korun ani stovku, ale zaplatí si celých 500 Kč. Pokud by tedy cenové rozhodnutí do konce roku nevyšlo, bude to extrémně asociální rozhodnutí ministerstva s obrovskými dopady na spoluúčast,“ vysvětluje Jakub Král.
Michaela Koubová
