Foto: Pexels/Karolina Grabowska

Nemocniční farmaceuté mají novou koncepci. K rozvoji oboru budou ale třeba legislativní úpravy i systémové změny

Po 12 letech byla na 26. kongresu nemocniční farmacie, který se konal loni 11. – 13. listopadu, představena nová koncepce nemocniční farmacie. Reaguje na aktuální vývoj oboru v posledních letech, přičemž se inspiruje trendy v Evropě. Nově definuje a vymezuje obsah, rozsah a podmínky farmaceutické péče v nemocnicích a její cíle. Nastiňuje nezbytnost transformace v určitých oblastech oboru, stejně jako předpoklady dalšího rozvoje, které se však neobejdou bez prosazování změn. Ty se týkají jak úprav legislativy, tak požadavků na systémové změny financování péče či cenotvorby léčiv.

Kontrola lékových interakcí, volba vhodných léčiv i režimu jejich užívání, fungování v multidisciplinárních týmech či spolupráce na tvorbě pozitivního listu – to všechno jsou úkoly, které by vedle přípravy léků, jejich výdeje nebo edukace pacientů měl mít na svých bedrech nemocniční farmaceut. Alespoň tak to vidí oborová koncepce, která usiluje o to, aby nemocniční farmacie v Česku byla moderním oborem poskytujícím pacientům tu nejlepší péči. K dalšímu rozvoji ale bude třeba prosadit sadu změn.

Koncepce přitom přináší nové pojmy, definice a terminologii, které vycházejí z dokumentů přijatých Evropskou asociací nemocničních farmaceutů (EAHP). Oproti termínům užívaným v Koncepci oboru nemocničního lékárenství z roku 2010, kde se užívají pojmy jako „nemocniční lékárenství“, „lékárenská péče“ a „nemocniční lékárník“, je zde tendence k jednotnému užívání a legislativnímu ukotvení terminologie: „nemocniční farmacie“, „farmaceutická péče“ a „nemocniční farmaceut“. Nejde jen o administrativní změnu – nové pojmy vycházejí z pojetí EAHP, jejich definice jsou širší a jsou zasazeny do specifického rámce.

Do koncepce jsou rovněž zakomponována významná témata, která již byla v evropských dokumentech rozpracována a o nichž se i u nás vede dlouhou dobu diskuse. Jde zejména o problematiku adherence k léčbě či o přijetí pojmu medikační management, což je „spektrum na pacienta zaměřených služeb poskytovaných farmaceuty a dalšími zdravotníky se zaměřením na vhodnost, efektivitu a bezpečnost farmakoterapie a na adherenci k ní, a to s cílem zlepšení zdravotních výsledků“. Novým důležitým termínem je také „medikační rekonciliace“, tedy činnost, při níž dochází k porovnání léčiv, které pacient užívá, s dalšími předepsanými léky tak, aby se předešlo lékovým chybám.

Model financování formou přirážky je přežitý

Pro posun oboru vpřed tak budou i v návaznosti na tyto změny potřeba legislativní úpravy. Mezi ně patří ukotvení pojmu „farmaceutická péče“ tak, by se odstranila stávající legislativní dichotomie v definici pojmů „lékárenská péče“ a „klinicko-farmaceutická péče“. Dále je třeba do legislativy dostat pojem „medikační management“ ve smyslu souhrnu aktivit přispívajících k účinné a bezpečné farmakoterapii pacienta s definovanou účastí nemocničního farmaceuta.

Do zákona by se také měly dostat nemocniční lékárny, a to s definicí přijatou Výborem České farmaceutické společnosti. Na místě je i ukotvení centra komplexní farmaceutické péče jako pokročilejšího zařízení nemocniční farmacie namísto současné „lékárny s odbornými pracovišti“. V neposlední řadě by pak měla vzniknout a být legislativně ukotvena organizace s celonárodní působností, která by se zabývala výhradně činnostmi v oblasti kvality a bezpečnosti farmakoterapie, ať už v rámci lůžkové, ambulantní či lékárenské péče, a na jejíž činnosti by se nemocniční farmaceuti podíleli.

Úpravě se vedle toho nevyhne ani obsah, organizace i název oboru specializační přípravy, a to z „nemocničního lékárenství“ připravujícího „nemocničního lékárníka“ na „nemocniční farmacii“ připravující „nemocničního farmaceuta“.

„Specializační příprava musí odrážet rozšiřující se spektrum činností nemocničního farmaceuta, důraz musí být kladen nejen na získávání a upevňování teoretických znalostí, ale na osvojování praktických dovedností. V rámci specializační přípravy by měla být vyřešena otázka financování školitelů,“ podtrhává koncepce.

Pozornost vyžaduje také financování farmaceutické péče obecně, a to i s přihlédnutím ke specifikům nemocničních lékáren.

„Model financování formou přirážky k ceně léčiva je zcela přežitý a postrádá nástroje financování k poskytování farmaceutické péče v nejrůznějších podobách. V případě nemocničních lékáren, ale i lékáren obecně, neumožňuje financování přirážkou (v situaci neustálých cenových revizí ze strany SÚKL) vůbec vytvořit validní odhad příjmů zařízení pro budoucí období. V rámci nemocničních lékáren je navíc realitou nežádoucí „křížové financování“, kdy činnost nemocničních farmaceutů a dalších pracovníků nemocniční lékárny „dovnitř“ vlastní nemocnice nemá vůbec žádný zdroj financování a jediný finanční příjem, který má pokrýt náklady celého zařízení, se vytváří (téměř) výhradně dispenzací léčiv a dalších produktů ambulantním pacientům,“ načrtává koncepce.

Zásadní systémovou změnu požadují nemocniční farmaceuté také v souvislosti s cenotvorbou léčiv. Podle nich by ceny léčiv měly být stanovovány jako jednotné na celém území České republiky. „Současný systém stanovování cen a úhrad léčiv zcela odvádí nežádoucím způsobem pozornost jak pacientů, tak farmaceutů, od klíčových otázek a problémů spojených s individuální farmakoterapií k otázce finanční spoluúčasti, a oslabuje tak adherenci pacientů k léčbě,“ píše se v koncepci.

Právě zmíněná adherence pacientů k léčbě, a to zejména u populačně závažných onemocnění, jako je diabetes mellitus a metabolický syndrom, hypertenze, CHOPN či chronické alergické stavy, by také měla být komunikována jako celonárodní problém, v jehož řešení mají nemocniční farmaceut a farmaceut obecně nezastupitelnou roli.

Samozřejmě pro takto komplexní změny musí nemocniční lékárníci získat podporu všech dotčených stran – tedy jak odborníků z České lékařské společnosti a České lékárnické komory, tak nepochybně ministerstva zdravotnictví či zdravotních pojišťoven. Na místě je i podpora ze zahraničí, zejména od Evropské asociace nemocničních lékárníků, ale i od jiných asociací a společností s celoevropskou působností.

Chybí motivace stát se školitelem

K tomu, aby se mohla nemocniční farmacie pohnout kupředu, je ale nezbytné vzdělávání. Dnes se odborníci připravují v nemocniční lékárně v rámci vzdělávacího programu pro specializační nástavbový obor „nemocniční lékárenství“ – a aby držel krok s dobou, je nezbytné ho transformovat. Měly by přitom být posíleny a rozšířeny profesionální kompetence nemocničního farmaceuta. Zároveň je samozřejmě třeba, aby měl budoucí odborníky kdo vzdělávat.

„V procesu specializační přípravy nemocničních farmaceutů hraje klíčovou roli dostupnost akreditovaných zařízení a dostupnost školitelů. Parametry akreditovaných zařízení nemocniční farmacie a jejich síť musí být navrženy tak, aby tato zařízení byla celorepublikově široce dostupná. Vhodná je dvoustupňová akreditace zařízení, kdy akreditovaná zařízení nižšího typu jsou smluvně navázána na akreditovaná zařízení vyššího typu. Specializační příprava nemocničního farmaceuta probíhá pod dohledem školitele v mateřském akreditovaném zařízení nižšího typu a na zařízení vyššího typu přechází vykonat pouze tu část specializační přípravy, kterou nemůže vykonat v mateřském zařízení. Není třeba zdůrazňovat, že v procesu specializační přípravy je klíčová osoba školitele. Zde je dlouhodobým neřešeným problémem celého procesu motivace nemocničních farmaceutů stát se školitelem,“ konstatuje koncepce.

Samozřejmě ani po dokončení specializačního vzdělávání by neměli nemocniční farmaceuté zůstat ve svých znalostech stát na místě. V rámci rozšiřování a získávání dalších profesionálních kompetencí koncepce navrhuje krátkodobé intenzivní certifikované kurzy, které by opravňovaly absolventy k vykonávání specifických činností. Vedle dovedností získaných při specializační přípravě by totiž měl nemocniční farmaceut výborně ovládat verbální i písemné komunikační dovednosti, neměla by mu scházet schopnost týmové práce a sdílení zkušeností, měl by umět interpretovat a aplikovat výsledky založené na důkazech a vědecké poznatky při řešení problémů a přijímání rozhodnutí, nebo by měl umět vést a trénovat ostatní.

-pk, mk-