Ilustrační foto: Pixabay

Odpůrci očkování vydělávají na svých příznivcích, potvrzuje nová studie

Úspěšná monetizace dezinformací o očkování, tak lze shrnout závěry nové studie provedené na univerzitě v Oxfordu analyzující to, jak skupiny odpůrců očkování zdatně využívají možnosti moderních technologií pro osobní profit. Podle práce publikované v Journal of Communication 85 procent webových stránek šířících dezinformace o očkování vykazuje určitou snahu o zisk. Tyto dezinformační skupiny pak používají různé konkrétní strategie, jak získat finanční prostředky od svých příznivců.

Vytváření a šíření dezinformací a zavádějících informací o očkování je spojeno se snahou o ekonomický profit, což patří k jedné z vůbec nejstarších metod šarlatánů všeho druhu. Nicméně antivax skupiny umí využívat řadu nástrojů moderních informačních technologií k tomu, aby od svých příznivců získali finanční prostředky. Jsou tedy schopné fungovat v online prostředí natolik dobře, že si osvojily řadu strategií, které jim přináší peníze. Nejúspěšnější jsou v tom, jak získávat přímé dary od svých příznivců, tedy se při financování svých aktivit obejdou bez státní podpory a spoléhají na soukromé zdroje své základny. Potvrzuje to nová studie univerzity v Oxfordu, která byla publikována v Journal of Communication.

Z analýzy obsahující celkem 59 online skupin zaměřených na dezinformace a zavádějící informace o očkování z USA, Velké Británie, Kanady a Austrálie vyplývá, že naprostá většina webových stránek s tímto obsahem, konkrétně 85 procent z nich, vykazuje konkrétní snahy o to, jak získat finanční prostředky od svých příznivců. Využívají přitom tři hlavní strategie: chovají se podobně jako celebrity, udržují pozornost svých stoupenců a posilují pocit vzájemné blízkosti, vytváří dojem, že jsou sociální hnutí, a tak amplifikují svá sdělení a předstírají, že jsou zpravodajskými portály, aby dosáhly potřebné důvěryhodnosti svého obsahu, byť prezentují značně zkreslený a polarizující obsah.

„Současná digitální komunikace vyžaduje jak nabídku obsahu, tak digitální informační infrastrukturu. Moderní dezinformační kampaně jsou obzvláště závislé na této back-end infrastruktuře pro sledování a zacílení publika, a současně generování příjmů, které mohou kampaň finančně udržet, ne-li přímo generovat zisk,“ shrnuje autorský tým s tím, že se „málo ví o politické ekonomii dezinformací, zejména o kampaních šířících zavádějící nebo škodlivý obsah v oblasti veřejného zdraví a očkovacích programů“.

Od členských příspěvků, přes reklamu až po prodej zboží

Zmiňovaná studie využívá tzv. korespondenční analýzu, tedy metodu, která zkoumá vztahy mezi proměnnými. „Naše výsledky ukazují, že aktéři na poli odmítání očkování mají strategie s cílem shromáždit materiální zdroje podobné hnutím (členské příspěvky a dary), celebritám (konverze pozornosti skrze peníze získané reklamou a darů) a nevyžádaným zprávám (reklama), které lze nasadit nezávisle na sobě v hybridním procesu. Tyto tři strategie se navzájem doplňují a vytváří novou logiku, hybridní monetizační strategii, která se odráží ve dvou veřejných aktivitách odpůrců očkování: vést kampaň a současně získat pozornost veřejnosti,“ přibližuje autorský tým.

V praxi to znamená, že se skupiny odpůrců očkování dokáží v online prostoru chovat podobně jako celebrity, tedy vytvářet dojem blízkosti a současně jakési vzájemné exkluzivity. Mimo jiné dokáží nabízet určitý obsah jako exkluzivní za odeslanou platbu. Jak připomíná autorský tým, právě tento pocit intimity vede k tomu, že se skupiny odpůrců očkování mohou zdát důvěryhodnější než poněkud „emočně chladné“ farmaceutické firmy.

Také se skupiny odpůrců očkování chovají obdobně jako radikální sociální hnutí, kdy se snaží přesvědčit veřejnost, aby se připojila ke společnému úsilí. Současně jsou některé tyto skupiny součástí širšího fenoménu příznivců různých konspiračních teorií. Některé z nich pak podle autorského týmu vykazují podobné znaky jako radikální sociální hnutí, včetně například extrémní pravice, v tom, jak intenzivně pracují s emocemi jako jsou hněv a pocit zrady. Poslední strategií, kterou si skupiny odpůrců očkování podle studie osvojily, je schopnost imitovat zpravodajské weby, kdy prezentují jak vyloženě falešné a lživé zprávy, tak různě senzacechtivý a polarizující obsah, i zprávy, které značně zkreslují fakta.

Konkrétně pak autorský tým na sledovaných webech popsal několik konkrétních monetizačních strategií, tedy způsobů, jak získat finanční prostředky. Nejčastěji se jednalo o přímé žádosti o dary, obvykle s důrazem na to, že se jedná o sbírky pro osoby nebo rodiny poškozené očkováním, prodej informačních produktů, tedy různých brožur a publikací, či prodej různého zboží, běžně spojeného s metodami „alternativní medicíny“. Běžné byly reklamy, často tematicky spojené s různým „alternativním“ obsahem nebo produkty, které mají řešit různé zdravotní problémy údajně způsobené očkováním, nebo členské příspěvky, jež mimo jiné mají umožnit přístup k exkluzivními obsahu.

Pouze osm z celkem 59 sledovaných webů neobsahovalo žádné nástroje s cílem získat peníze. Naopak většina webů nabízela hned několik možností, jak převést svůj finanční dar, od přímé platby platební kartou, přes platební platformy, online převody peněz z účtu, až po platbu kryptoměnami nebo skrze fundraisingové platformy.

Omezit finanční zdroje je cesta, jak omezit šíření dezinformací

Autorský tým nabízí i doporučení směrem k tomu, jak omezit dopady šíření dezinformací o očkování. „Aby se zabránilo online šíření dezinformací o zdraví, je třeba bránit skupinám, které šíří tento obsah, v přístupu k infrastruktuře, jež jim poskytuje potřebné nástroje k jejich úspěchu. Společnosti, které jim nyní umožňují využívat jejich platební systémy a těžit z komerčních produktů, se musí zaměřit na to, jak jsou jejich platformy využívány k šíření nesprávných informací, jež mohou poškodit lidské zdraví,“ upozornil Aliaksandr Herasimenka, vedoucí autorského týmu.

Omezit tak odpůrcům očkování přístup k nástrojům, díky nimž získávají finanční prostředky na své aktivity, by podle něj byla jedna z cest, jak snížit dopady šíření dezinformací.

Ludmila Hamplová