Loňský rok byl pro německé lékárny rekordní, ovšem ve špatném slova smyslu. Dosud nikdy se totiž jejich počet nesnížil tak jako v roce 2022. Zatímco před 12 lety na německém trhu působilo přes 20 tisíc lékáren, ke konci loňského roku už naši západní sousedé mohli zavítat jen do přibližně 18 tisíc. Vyplývá to z aktuálních údajů Spolkového svazu německých lékáren (ABDA).
Počet lékáren v Německu ke konci roku 2022 klesl o 393 provozoven na 18 068. Jde o největší roční úbytek lékáren v historii Spolkové republiky. Snížil se nejen počet samostatně výdělečně činných lékárníků, ale poprvé i počet poboček, které provozují poprvé.
Ukazuje to čerstvá zpráva Spolkového svazu německých lékáren (ABDA – Bundesvereinigung Deutscher Apothekerverbände). Statistika vychází ze zemských lékárnických komor ve všech šestnácti spolkových zemích Německa. Současně se snížením absolutního počtu lékáren v Německu dále klesla hustota lékárenské sítě. Dnes v Německu na 100 tisíc obyvatel připadá 22 lékáren. To je hluboko pod průměrem Evropské unie, který dosahuje 32 lékáren na 100 tisíc obyvatel.
Další zhoršení dostupnosti léků?
„Zavírá stále více lékáren. To je bolestná ztráta pro mnoho pacientů, pro které je nyní cesta do nejbližší lékárny delší,“ komentovala čerstvou statistiku prezidentka ABDA Gabriele Regina Overwieningová.
Podle ní to „mnoho majitelů to vzdává, protože nemají dostatek kvalifikovaného personálu nebo nemají nástupce, který by jejich lékárnu převzal“. Základní nabídka léků a jejich dostupnost je v Německu postupně podkopávána. „Pokud se tolik samostatných lékárníků musí svých lékáren vzdát, je to opravdu špatné. Jestliže ale musí zavřít i pobočkové lékárny, které byly otevřeny teprve před několika lety, ukazuje to, jak napjatá je ekonomická situace v Německu,“ dodala Overwieningová.
Prezidentka ABDA upozornila, že dramatický pokles počtu lékáren přišel navíc v době, kdy vrcholí nedostatek některých léků, které jsme považovali za základní. „Politici i společnost tomu musí čelit a musí dělat vše pro to, aby zajistili celostátní zásobování léky. Do lékáren potřebujeme více mladých lidí, kteří by tam chtěli pracovat a jsou připraveni i později lékárnu řídit či převzít,“ řekla dále Overwieningová.
Klesající trend začal na přelomu století
Podle ní by politici měli vytvořit srozumitelné a stabilní rámcové podmínky pro provoz lékáren a prosazovat snižování byrokratické zátěže. „Bohužel navýšení hotovostní slevy a s tím spojené snížení lékárenského příjmu na dva roky má přesně opačný efekt. Lékárny potřebují ocenění a stabilizační perspektivu, nikoli donucovací opatření,“ dodala.
Z údajů ABDA je patrné, že trend poklesu počtu lékáren v Německu nastal na přelomu století. Mezi lety 1990 a 2000 na území Německa přibylo přibližně 1700 lékáren. V roce 2000 jich u našich západních sousedů bylo 21 592 a od té doby se jejich počet snižoval. Ale ještě v roce 2010 to bylo stále přes 21 tisíc.
Zrychlení úbytku lékáren v Německu nastalo právě v posledních 12 letech. Od roku 2010 do roku 2015 ubylo asi 1200 lékáren a v dalších letech se jejich počet dostal pod 20 tisíc. Aktuální počet lékáren v Německu je dokonce asi o 1400 nižší než v roce 1990, kdy došlo je sjednocení Spolkové republiky Německo a tehdejší Německé demokratické republiky.
Znamená méně lékáren nárůst efektivity?
Mohlo by se zdát, že úbytek počtu lékáren je ku prospěchu situace na trhu. Že když jich je nyní méně, na každou bude připadat větší počet pacientů, za nimiž do přeživších lékáren přiteče více peněz, a jejich pozice se tak zlepší a upevní.
Jenže tento efekt má své hranice, které jsou dány nákladovou strukturou lékáren. Ty jsou, ostatně jako každý byznys, zatíženy náklady fixními a variabilními. Do fixních patří všechny vynakládané peněžní prostředky, jejichž objem je stále stejný bez ohledu na to, zda lékárna má právě otevřeno, má malé, vysoké či nulové prodeje.
Pokud chceme fixní náklady minimalizovat, musíme realizovat úspory z rozsahu. Jak ale ve svém článku pro portál Deutsche Apotheker Zeitung upozorňuje farmaceut Thomas Müller-Bohn, pokles počtu lékáren vede k mnohem nižším úsporám z rozsahu, než je všeobecné přesvědčení.
Uzavření konkurenční lékárny už tolik netěší
„Zejména většina osobních nákladů by neměla být počítána mezi fixní náklady, protože personál lékáren je možné flexibilně nasadit. Proto nedochází k žádným úsporám z rozsahu z osobních nákladů. Typickými fixními náklady jsou však zejména nájemné a odpisy dlouhodobého kancelářského vybavení,“ píše.
Podle něho není možné ani libovolně extrapolovat efekt úspor z rozsahu fixních nákladů při poklesu počtu lékáren na trhu. „Fixní náklady totiž v určitém bodě stoupají. S přibývajícími zákazníky přestává stačit kapacita provozovny a její rozšíření stojí mnoho peněz. Proto jsou úspory z rozsahu omezeny. Na mnoha místech už majitele lékáren netěší, když se sousední lékárna zavře,“ upozorňuje Müller-Bohn. Limit dosažení úspor z rozsahu tak je podle něho dalším z argumentů, proč politici musí zajistit takové podmínky, aby počet lékáren už tak výrazně neklesal.
Zdeňka Musilová
