Sestry věčné radosti: Užívejte si sex, ale hrajte při tom fér

Během čtyř hodin testování na Andělu v pátek 12. 8. byl proveden rekordní počet 106 testů. Při hudebním festivalu Prague Pride na Letné 13. 8. bude k dispozici pět mobilních laboratoří, které mohou obsloužit až 800 lidí. Foto: Prague Pride/Leah Takata

Vypadají jako hodně blázniví chlapíci, kteří se musí předvádět a utahovat si z katolické církve. Za jejich karnevalovým zjevem je ale mnohem hlubší poselství, než by dával tušit jejich přehnaný make-up a flitry na kostýmech. Sestry věčné radosti se už desítky let věnují prevenci HIV/AIDS a starají se o ty, co už se nakazili. Svou misi berou s nadhledem a neváhají použít odzbrojující humor, což ukazují i během své přítomnosti na letošním festivalu Prague Pride.

 

S prevencí HIV začaly už v době, kdy většinová společnost brala AIDS jako trest, který potkává gaye a narkomany za jejich spáchané hříchy, a zavírala před touto chorobou oči. Sestry věčné radosti byly jednou z vůbec prvních aktivit zaměřených na praktickou pomoc nemocným bez ohledu na stigma, které pro ně jejich diagnóza znamená. Vznikly na konci 70. let ve čtvrti Castro v americkém San Francisku, kam se stahovali gayové, lesby, transsexuálové a vůbec „divní“ lidé, se kterými nechtěli mít ti „slušní“ nic společného. Bourání předsudků tak dostaly do vínku už při svém vzniku, byť u vzniku tohoto řádu byla vlastně lest, která jim pomohla získat skutečné hábity řádových sester. Jakmile si je budoucí Sestry věčné radosti oblékly a vyšly v nich na ulici, přitahovaly pozornost kolemjdoucích, a tak se zrodila myšlenka využít nezvyklý vzhled pro dobrou věc. Řekly si, že když na ně lidé civí, mají šanci využít jejich pozornost a předat jim své poselství.

„Začaly jsme působit v době plné strachu a obav z AIDS. Tehdy HIV lidé běžně přicházeli o práci i o bydlení. Jejich rodiny se jich kvůli jejich nemoci zřekly. Tehdy měla společnost jasno v tom, že AIDS je trest za spáchané hříchy, který se týká jen gayů a narkomanů,“ popisuje sestra Roma, v civilním životě úspěšný režisér gay pornofilmů, držitel několika ocenění v tomto oboru a také neúnavný bojovník za práva LGBT komunity. Pod silnou vrstvou make-upu, výrazných šperků a kostýmem ženy sexy plných tvarů se ukrývá na první pohled zcela nenápadný padesátník. Členem řádu Sester věčné radosti je už 22 let. Je jednou z více než šesti set sester, které působí v USA, Kanadě, Německu, Austrálii nebo třeba v Česku.

Novickou řádu je také sestra Micella Ribbona, mladý HIV pozitivní muž, který pracuje jako preventivní pracovník a oslovilo ho poselství sester. „Být HIV pozitivní je něco jako zažít sociální smrt. I když jsem po zdravotní stránce v pořádku, stále se na mě lidé dívají skrz prsty. To, že jsem se nekazil, se změnit nedá, ale můžu pomoci ostatním,“ popisuje. Podle něj si stále mnoho lidí myslí, že problematika HIV/AIDS se jich netýká a oni se nemohou nekazit. „Tito lidé vůbec nepřemýšlí nad tím, že i jim hrozí riziko, pokud se nebudou chovat bezpečně. Přesto informace o prevenci nechtějí vůbec slyšet, a pak to jsou právě oni, kdo se nakazí,“ dodává.

Gay kluby jsou naše kostely

Žádná ze sester během své „misionářské“ činnosti nevypadá jako někdo, od koho byste očekávali jakékoliv seriózní informace, spíš naopak. Vypadají spíš jako hodně absurdní parodie jeptišek, které pobývaly někde v nevěstinci a teď obráží noční kluby, což mimochodem není daleko od pravdy. Jejich tváře jsou vždy pokryté vrstvou sněhobílého makeu-pu, symbolizujícího smrt, a zároveň barvami, které naopak symbolizující barevnost života. Nechybí ani bláznivé kostýmy dohnané svou zdobností a extravagancí až do krajnosti. Pod tím vším je ale zatraceně důležité poselství, které šíří přesně tam, kde je nejvíc potřeba. „Jako dobré sestry přece musíme být tam, kde jsou lidé, kteří nás potřebují. Gay bary jsou místem, kde se naše komunita schází, a lidé se seznamují. Svým způsobem jsou gay bary něco jako kostely naší komunity a tam samozřejmě patříme,“ vypráví sestra Vicious Power Hungry Bitch, což je bez masky šedesátník, který od 80. let žije s tím, že je HIV pozitivní.

„Mnozí moji přátelé už jsou mrtví. Já jsem stále tady, žiju a snažím se být užitečný. Život je bez ohledu na to, kdo jste, o službě. Pokud tu dokážeme být užiteční pro ostatní, jsme schopni řešit celou řadu problémů a svět se stane lepším místem,“ popisuje svou životní filozofii. O své nemoci mluví naprosto otevřeně a nijak ji neskrývá. Právě naopak, skrze svůj osobní příběh se snaží ostatní přesvědčit k tomu, aby se nechali testovat a znali svůj HIV status. „Ve vědění je síla. Když znáte svůj HIV status, můžete se podle toho chovat, ať už chránit sebe nebo ostatní. Protože o své nemoci vím a léčím se, stále žiju naplno. Kdybych ale lhal sám sobě a raději nechtěl nic vědět, určitě už bych byl mrtvý,“ dodává.

Pride Voices. Foto: Prague Pride/Leah Takata
Pride Voices. Foto: Prague Pride/Leah Takata

Sestry věčné radosti byly v 80. letech 20. století, tedy v době, kdy svět děsila neznámá epidemie, jednou z prvních zpočátku zcela neformálních organizací, která si toto téma vzala za své a rozhodla se k němu postavit čelem. „Sestry se na „rakovinu gayů“, jak se tehdy AIDS říkalo, dívaly velmi prakticky, a protože jedna z našich zakladatelek byla zároveň profesionální zdravotní sestra, rozhodly jsme se na AIDS dívat stejně jako na jakoukoliv jinou nemoc. Byl tu problém a my jsme se rozhodly jej řešit,“ vysvětluje sestra Roma. O HIV pozitivní tehdy nikdo nestál, natož aby jim nabídl pomocnou ruku. Přitom se kvůli své nemoci dostali až na kraj společnosti. Často neměli kde bydlet, neměli peníze na kvalitní zdravotní péči a mnohdy ani blízké, kteří by o ně stáli. Stejně tak preventivní programy nebyly na pořadu dne. Svým nezvyklým zjevem ale sestry přitahovaly pozornost, ať už se objevily v klubech, kde vedly rozhovory o tom, jak mít bezpečných sex, nebo se vydávaly do ulic.

Matka představená radí

Pragmatický přístup sester se projevil v tom, jak začaly uvažovat nad prevencí před šířením viru HIV. V roce 1982 tak sestry vytvořily vůbec první brožurku o bezpečném sexu, ve které matka představená radí s bezpečným sexem pod heslem „hrajte fér“. „Nedovolte, aby vina a stigma zničily váš sexuální život nebo zdraví. Informujte se o záležitostech týkajících se sexu, a pak můžete dělat lepší rozhodnutí jak pro sebe, tak pro svého partnera, když máte sex. Zjistíte, že vina a stud zmizí a vy budete svobodní k tomu, abyste si roky užívali sex,“ doporučuje matka představená na úvod brožurky, kterou v novém vydání sestry rozdávají stále.

Jejich poselství je nesoudit druhé, ať už v oblasti sexu provozují cokoliv, ale vysvětlit jim, jak si mohou dopřávat rozkoš bezpečně. „Umyjte ovoce předtím, než ho budete jíst,“ tak třeba zní rada o vzájemné hygieně. Naprosto otevřeně a velmi prakticky jsou popisovány také vhodné lubrikanty s tím, že použití oleje je vhodnější pro zápasníky než pro sex, protože snižuje spolehlivost latexových kondomů. „Zabalte ho! Kondomy a další bariéry jsou tím nejlepším způsobem, jak se vyhnout šíření některých chorob, zejména těch hnusných. Dobré pravidlo zní: žádné šukání bez kondomu,“ radí brožurka.

Sestry nijak nemoralizují a ani nepředpokládají, že by se mnozí členové komunity změnili své chování jen kvůli riziku AIDS a dalších pohlavně přenosných chorob. Pouze ukazují, jak se během intimních chvil chovat co nejbezpečněji a jak chránit své zdraví i zdraví svých partnerů. „Život je nebezpečný a láska může být ještě větším hazardem. Ale když už jste se rozhodli sexuálně žít, udělali jste rozhodnutí, které přináší jisté riziko do vašeho života (pokud je život polévka, je risk jejím kořením),“ konstatuje matka představená. Podle Sester věčné radosti tedy nezáleží na tom, co spolu lidé dělají v intimních chvílích, ale aby to dělali bezpečně. „Naše poselství je o tom, mít ze sexu radost a užívat si ho, ale zároveň se při sexu chovat bezpečně,“ shrnuje sestra Roma.

Více jsme psali také zde.

Ludmila Hamplová