Reforma psychiatrie? Bez peněz a spolupráce to nepůjde

Film Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem přitáhl pozornost k péči poskytované v amerických léčebnách už před téměř 40 lety. Foto: archiv

Málo peněz, chybějící provázanost mezi ministerstvy a žádný zákon, který by problematiku ošetřil – to jsou problémy, které jsou překážkou v plném rozjezdu transformace psychiatrické péče v ČR.  Na konferenci o proměně psychiatrie, jež se konala na půdě poslanecké sněmovny, se na tom shodli odborníci, kteří se na reformě podílejí.

„Není možno psychiatrii omezit pouze na resort zdravotnictví. Jsme v klinči, kdy je obtížná komunikace mezi ministerstvem zdravotnictví a dalšími resorty, hlavně ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV). Zákon může definovat pravomoci ostatních resortů a zejména jejich povinnosti,“ upozorňuje Ivan Duškov z oddělení poradců a strategií na ministerstvu zdravotnictví (MZ).

Spolupráce s MPSV bude potřeba hlavně při vzniku a fungování center duševního zdraví, která jsou jedním z pilířů rozbíhající se reformy. Budou totiž poskytovat mimo jiné terénní služby, které umožní pacientům zůstat ve vlastním prostředí, místo aby museli do léčebny. „Centrum duševního zdraví je pro duševně nemocného něco jako nízkopodlažní autobus pro člověka na vozíku,“ přibližuje šéf bohnické nemocnice a předseda psychiatrické společnosti ČLS JEP Marin Hollý.

Neostrá hranice dvou rezortů

Jenže domluvit se na tom, jak velkou část by mělo hradit MPSV, bude těžký boj. „Toto téma velmi vře i v oblasti následné péče v somatické medicíně a ústavů sociální péče. Tam je to zase opačně – některé typy péče nejsou pojišťovnami hrazené. Velmi bych se přimlouval za úzký kontakt mezi MPSV, MZ a plátci zdravotní péče. Počítá se, že část péče, s níž se počítá v rámci reformy, bude hrazena z prostředků MPSV. Bude to pak o tom se dohodnout, o jak velkou část se bude jednat, a to asi nepůjde úplně v rukavičkách,“ uznává Vít Kaňkovský, který je nejen členem sněmovního výboru pro zdravotnictví, ale i sociálního výboru. „Hranice, kde končí zdravotní a začíná sociální služba, není jasně definovaná a je neostrá,“ potvrzuje problém Petr Honěk, náměstek ředitele VZP.

Podle Hollého se však spolupráce netýká jen MPSV. „Potřebujeme například, aby sociální firmy měly nějaké úlevy od ministerstva financí, protože rehabilitace končí až zaměstnáním handicapovaného,“ míní ředitel bohnické nemocnice.

Zákon, který by jasně řekl, co má který resort na starosti, jak to funguje třeba ve Francii, zatím v ČR není ani v plánu. „Záměr na samostatný psychiatrický zákon v našem legislativním plánu není. Pokud ale budu osloven odbornou společností, která bude mít dostatek argumentů pro to, že by si to samostatný zákon zasloužilo, tak tomu nebudu bránit,“ řekl Zdravotnickému deníku ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.

Peníze? Po Bulharsku nejnižší v EU

Věc, která trápí všechny psychiatry, je podfinancovaní psychiatrické péče. Zatímco v ČR jde do segmentu 2,9 procenta prostředků na zdravotnictví, na Západě je to dva až třikrát více.

„Podle průzkumů jsme při srovnání s EU dobří v dostupnosti péče a medicínských výsledcích, horší jsou lidská práva a udržování kvality prostředí. Reprezentuje to problém našeho systému. Žijeme v chudší zemi, než jsou ty, s nimiž se srovnáváme. Jestliže je pacient akutně nemocný a potřebuje zachránit život, vždycky se peníze nějak najdou, zatímco pro nadstavbu se peníze hledají hůře. Sociální systém tady trochu reprezentuje právě nadstavbu a šetří se tam snáze, než na život zachraňující medicíně,“ vysvětluje poslanec a bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger.

Podle Petra Hoňka však na to, aby pojišťovny začaly hradit komunitní péči, nejdříve musí zredukovat stávající zastaralý systém, který by tak na služby uvolnil prostředky. „Postoj pojišťovny je teď malinko rezistentní, ale jakmile budeme schopni některé kapacity přetransformovat, tak bude naše ochota a schopnost nasmlouvat nové druhy péče, které budou v terénu a lépe vyhovující potřebám pacientů, vyšší,“ míní Honěk.

S tím ovšem nesouhlasí psychiatři. „Péče musí být dražší, aby mohla být kvalitnější. Je naivní představa, že se někde ubere a někde přidá. Tak to z peněz, které máme, nejde udělat. Musí tady navíc být vůle politické reprezentace,“ myslí si profesor Ján Praško, přednosta z FN Olomouc. Souhlasí s ním i lékař a poslanec Vít Kaňkovský, podle něhož více než čtyři miliardy z evropských fondů, které má momentálně ČR na transformaci psychiatrie přislíbené, rozhodně nestačí. „Fondy nám pomohou v iniciační fázi, ale pak budeme muset hledat peníze na provoz. Nelze si namlouvat, že transformace sníží náklady na psychiatrii. Systém je nyní podfinancován, a pokud něco chceme udělat směrem k modernizaci, nenamlouvejme si, že ušetříme,“ varuje Kaňkovský.

Podle exministra Leoše Hegera by ale částka, kterou bude psychiatrie potřebovat, nemusela být nerealizovatelná. „Když budeme počítat na centrum duševního zdraví 20 lidí, budou mzdové a provozní náklady kolem 20 milionů ročně. Pokud bude jedno centrum v okrese, znamenalo by to celkově asi dvě miliardy. Nyní jde na psychiatrii 7,5 až 8 miliard. Dvě miliardy navíc by péči velmi posunuly kupředu, a i když je to dost, není to v nekrizové situaci neuskutečnitelné. Je teď na ministerstvu zdravotnictví, aby prostřednictvím úhradové vyhlášky prostředky přerozdělilo,“ shrnuje Heger.

O navýšení peněz na psychiatrii se současný ministr Němeček skutečně snažit bude. Podle něj je ale míč částečně i na straně pojišťoven. „Trend je, že většina lidí, kteří nejsou ve stavu nějaké těžké psychózy, by si raději šla lehnout do normální nemocnice na psychiatrické oddělení než do léčebny. U nás by byl podle odborné společnosti prostor pro minimálně dvacet standardních lůžkových oddělení po nemocnicích v ČR, které tu ale nemáme. A když tady ta péče není, je samozřejmě těžké na ni čerpat z pojištění více peněz,“ podotýká Němeček a dodává, že se peníze na péči budou zvyšovat spíše z roku na rok, než že by je ministerstvo skokově zvedalo.

Potřeba stability

Co je tedy všechno potřeba udělat pro to, aby se česká psychiatrie dostala na úroveň vyspělých evropských zemí? „Měli bychom začít pracovat na tvorbě zákona o duševním zdraví. Jsme ochotni jako odborná společnost spolupracovat na věcném záměru. Jde o normu, která je ve většině evropských zemí a uchopuje složitou meziresortní problematiku tak, aby byla řiditelná. Při střídajících se garniturách je při stálém vyjednávání s resorty nemožné udělat stabilní systém. Proto bychom chtěli vytvořit meziresortní skupinu k řešení problematiky a jejího financování.  Budeme zasazovat o to, aby se podíl peněz na psychiatrii blížil vyspělým zemím, což zvýší dostupnost psychoterapie a farmakoterapie, která je v současnosti zatížena různými regulacemi a bloky. Tak budeme moci efektivně léčit pacienty a předcházet hospitalizacím,“ shrnuje Marin Hollý. Zároveň dodává, že někde může reforma šetřit finance. Péče o 27 pacientů, kteří se zúčastnili pilotního projektu v Bohnicích,  se místo celkem 2300 ošetřovacích dnů v nemocnici „scvrkla“ na 370 dnů v komunitním centru. Výsledek? Ušetřené tři miliony za rok.

Michaela Koubová