Pohřběte si je sami. Zpověď psychiatra Talibanu. Stáří otců jako riziko pro zdraví dětí. Učíme se číst myšlenky. Sto let stará bakterie odolná proti penicilinu. Umělé krevní destičky.
ČÍM STARŠÍ OTEC, TÍM NEMOCNĚJŠÍ DÍTĚ
Věk otců má na zdraví potomků větší vliv, než vědci donedávna předpokládali. Zatímco děti starších matek bývají častěji postiženy například Downovým syndromem, vyšší věk otců má podle vědců na svědomí zvýšené riziko autismu, hyperaktivity a bipolární poruchy.
Vědci z americké Indiana University zjistili, že děti narozené otcům starým 45 let jsou třiapůlkrát častěji postiženy autismem, třináctkrát častěji hyperaktivitou a pětadvacetkrát častěji trpí bipolární poruchou než děti otců, kterým bylo v době narození potomka 24 let. Kromě toho se děti starších otců uchylují dvakrát častěji k sebevražednému chování.
„Jednou z možností řešení pro muže, kteří hodlají počít děti později, je zmrazení spermatu,“ radí vedoucí studie Allan Pacey. Na toto téma už proběhlo několik studií, tato však byla nejrozsáhlejší. Zahrnovala více než dva miliony pokusných osob.
V SIEŘŘE LEONE STÁVKUJÍ ZAMĚSTNANCI EBOLOVÝCH ŠPITÁLŮ
Nemocnice ve městě Kenema patří k nejvýznamnějším lokálním střediskům boje proti ebole. Teď se tamní personál pustil do stávky.
Vzhledem k vysoké nakažlivosti krvácivé horečky je práce s nakaženými i s oběťmi nákazy více než o strach. Sierra Leone patří k nepostiženějším zemím. Na ebolu zde zemřelo přibližně dvanáct set lidí, další tisíce jsou stále ještě nedobrovolnými hosty v provizorních špitálech. A právě personál těchto špitálů dal průchod své nespokojenosti mimo jiné s tím, že se jim nikdo neobtěžuje vyplácet jakoukoliv mzdu, tvrdým a srozumitelným způsobem. V Kenemě prostě přestali pracovat a nechali patnáct mrtvol ležet tam kde ebola zvítězila.
Příliš si nepomohli. Jejich nadřízení vyhodnotili ponechání mrtvol napospas jako „nelidský skutek“ a hrobaře propustili. Otázka je, kde hodlají za stejných podmínek sehnat nové.
PSYCHIATR HNUTÍ TALIBAN PROMLOUVÁ
V devadesátých letech minulého století vládlo hnutí Taliban Afghánistánu a pro světové společenství představovalo jednu z nejhorších hrozeb. I Talibánci byli jen lidé. Aspoň to tvrdí pan Nader Alemi.
Ten se stal člověkem, kterému se chodily špičky islamistického hnutí svěřovat se svými duševními obtížemi. „Přišel jeden, pak se pověst o mně rozšířila a pak chodili další,“ vzpomíná Alemi.
Alemi tvrdí, že vrcholné členy Talibánu trápilo například jestli moc, kterou si surovou občanskou válkou urvali, využívají v souladu se svou vírou. Aby nedošlo k omylu: netrápilo je jestli například nejsou příliš brutální, ale zda je jejich brutalita dostatečná. Popsal také, že mezi předáky militantního hnutí bylo rozšířené „slyšení hlasů.“
Talibánské řádění si na psychickém zdraví obyvatelstva dodnes vybírá tvrdou daň. Podle průzkumu tamního ministerstva zdravotnictví trpí nějakým druhem psychické poruchy dvě třetiny lidí. Islamismus prostě škodí zdraví.
UČÍME SE ČÍST MYŠLENKY
…anebo lépe řečeno slova, která při přemýšlení v duchu říkáme. Právě slova, která při uvažování užíváme, jsou klíčem ke čtení myšlenek. Monitoring přenosu signálu v nervových buňkách je schopen odhalit změny aktivity mozku při vyslovování slov nebo poslechu hudby.
Vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley vedení profesorem Jackem Gallantem se snaží zkonstruovat technologii, který by byl schopen interpretovat přenosy těchto nervových signálů. Vědci udělali sérii pokusů, kdy dali několika lidem přečíst nahlas určitý text a zaznamenávali přitom jejich mozkovou aktivitu.
Poté měli ti samí lidé číst stejný text v duchu a jejich mozkovou aktivitu vědci opět zaznamenali. Poté se snažili v obou záznamech činnosti neuronů najít shody a interpretovat je na slova ve čteném textu. Signály prý nebyly úplně totožné, přesto se částečně podařilo určit, v jaké části textu se čtenář nacházel.
Gallantův tým se ke čtení myšlenek dostal v podstatě mimochodem. Profesor se se svými kolegy pokoušeli číst lidské sny a také odhalit co se děje v mozku člověka v kómatu. Mimochodem i v tomto případě se jedná o velmi zajímavý projekt.
STO LET STARÁ BAKTERIE JE ODOLNÁ PROTI PENCILINU
Voják Ernest Cable v roce 1915 podlehl ve svých 28 letech ve Francii úplavici. Bakterie, které ho zabily, byly odebrány, uchovány ve sbírkách National Collection of Type Cultures a sto let po začátku Velké války prozkoumány.
Genom bakterií Shigella flexneri se podařilo kompletně přečíst a zdá se, že Cable by zemřel, i kdyby byl k dispozici penicilin a erytromycin. Bakterie byly totiž proti oběma těmto antibiotikům odolné.
Například s penicilinem se bakterie mohly už setkat, protože ho produkují plísně. Odolnost vůči antibiotikům je tedy staršího data, než se tyto látky začaly používat v lidské medicíně. To ovšem neznamená, že by studované bakterie byly supermany: například by se nevypořádaly se sulfonamidy nebo tetracyklinem.
Genetická informace se od současných bakterií Shigella flexner liší asi o dvě procenta. Jak ale poznamenává glosátor, těžko říct co přesně čísla genetické podobnosti znamenají. To, že 98 procent genů zůstalo nezměněných, by mohlo poskytnout pomůcku pro vývoj nových léčebných metod, třeba cílit léčbu tam, kde pravděpodobně nedojde k mutacím a technika bude použitelná po delší dobu.
NANOTECHNOLOGIE VYROBILA UMĚLÉ KREVNÍ DESTIČKY
Vědci Kalifornské univerzity v Santa Barbaře vyvinuli nanočástice připomínající krevní destičky, které dovedou srážet krev. Inspirovali se biologickým procesem srážení krve v lidském těle.
Badatelé oddělení chemického inženýrství a bioinženýrského centra (CBE) hledali inspiraci u mechanismů, které fungují v lidském těle a zjišťovali, jak nejlépe zasahovat do komplikovaného procesu srážení krve. Poučeni lidským tělem vytvořili nanočástice , které napodobují tvar, flexibilitu a biologické poměry na povrchu přírodních lidských krevních destiček. S jejich pomocí dovedou urychlit přirozené procesy regenerace a také nabízejí možnost rozvoje terapií a léčebných postupů, které budou šité na míru konkrétním pacientům.
Podle šéfa bioinženýrského centra Samira Mitragotriho, který se specializuje na technologie cílených terapií, jde o významný milník v ostře sledovaném vývoji umělých krevních destiček a také cílených terapií.
Autor digestu skepticky podotýká, že takových milníků jen za posledních měsíc zaznamenal zhruba dvacet a většina z nich se dříve nebo později ukáže jako bludný kořen. Ale asi bychom neměli být takoví škarohlídi. Ne každý milník se nakonec stane bludným kořenem.
Ondřej Fér
